U nás v Čechách

Čauky všem!

V posledním týdnu se mi událo hned několik zajímavých věcí, o které bych se s vámi ráda podělila, takže jsem se rozhodla sepsat pro vás další Miší NOVINKY, takže jdeme na to …

Začnu tím, co jsem zažila minulý pátek, vyrazili jsme totiž se třídou na výlet do Tábora na festival TABOOK, sice nás tam jely asi jen 2/3, ale i tak jsme si to podle mě nakonec moc užili, i když se nám tam asi nikomu moc nechtělo.

Vyráželi jsme teda už v 7:34, což byl další podnět, proč se nám tam nechtělo, a do Tábora jsme dojeli okolo 9:00. Nejprve jsme se teda vypravili z nádraží na náměstí, kde jsme se rozdělili na 2 skupiny podle toho, kdo chodí na výtvarku a kdo na hudebku, a celé dopoledne jsme měli program TABOOKu právě v těchto skupinách. Ještě by asi stálo za to říct, že TABOOK je festival o knihách, na kterém jsou různá autorská čtení, povídání s autory na téma jejich knižní tvorby. A proč jsme se vlastně rozdělili? Lidi z výtvarky obcházeli různé besedy a workshopy týkající se hlavně grafické stránky knih, takže potkávali různé ilustrátory a tak, zatímco jsme my s hudebkou navštívili nejprve besedu připravenou přímo pro nás s básníkem, který vydal zatím 1 publikaci a povídal nám hlavně o tom, jak on se k psaní a literatuře vlastně dostal, jaké nesnáze ho na začátcích tvorby potkali a jak může poezie pomoci i v milostném životě. Jeho povídání mi přišlo moc zajímavé a celé to skvěle zakončil přečtením pár básní, ke kterým nám ještě vysvětlil, jak vznikly 🙂

Dále jsme se přesunuli na autorské čtení knihy Jinde, kde nám kromě čtení samotného autoři řekli, co si myslí o imigrantech, jak by se měla celá společnost k nim postavit a že i my jsme někdy imigranty sami byli.

Pak jsme dostali 3-hodinový rozchod s časem na oběd a prohlídkou města, protože jsme skončili dřív, než výtvarka a já jsem byla dohodnutá s Vali (možná ji znáte z vlogu z Anglie), že spolu půjdeme na oběd, tak jsem se nejprve trochu porozhlédla po městě, došla k Jordánu a vrátila jsem se opět na náměstí, kde jsme měly sraz.

Společně jsme potom zašly do restaurace Modrá růže, kterou jsem měla vyzkoušenou už z loňska, kdy jsme byly v Táboře s mamkou a ségrou. No a potom jsme se prošly krásnými ulicemi Tábora, kde jsme strávily asi 2 hodiny, a taky nakoupily krásné suvenýry z místního muzea čokolády 🙂

Po těch 3 hodinách volna jsme se znovu rozdělily, každá odešla na jiný program a setkaly jsme se potom zase až na nádraží. Mým posledním bodem programu bylo povídání 2 autorů o literatuře Vysočiny a následné autorské čtení. Musím ovšem přiznat, že mi tento bod programu přišel dost nudný, a i když se tam všichni pořád něčemu smáli, nikomu od nás ze třídy to nijak vtipné nepřišlo 😦 Ale co, pak už jsme odjeli zpátky domů vlakem a nakonec to nebylo zas až tak špatný 🙂 Na více informací se můžete těšit ve vlogu 🙂

Další, o co bych se s váma chtěla podělit je to, že jsem se nechala ostříhat a to na zatím nejkratší vlasy, co jsem kdy měla a musím říct, že z nich mám opravdu moooooc velkou radost. Když jsem se objednávala ke kadeřnici a vlastně i když jsem tam šla, tak jsem si vůbec nebyla jistá, jak vlastně chci, aby výsledek vypadal a jestli chci opravdu hodně velkou změnu, ale nakonec jsem kadeřnici ukázala fotku, jak bych to cca chtěla mít, ona mi poradila co by díky mému typu vlasů změnila a nakonec to šmikla.

Ještě, když jsem odcházela, nebyla jsem si jistá, jestli se mi to líbí, nebo ne, protože to byla hrozně velká změna, ale doma jsem se pořád prohlížela v zrcadle a nakonec dospěla k závěru, že jsem to sice čekala delší, ale je to i tak nádherný a teď s odstupem několika dní toho 100% nelituju a všem z vás, kteří se rozhodují, zda udělat nějakou velkou změnu, ať už jde o vlasy, koníček nebo cokoliv jiného, určitě doporučuju ji zkusit, protože vás to i kdybyste nakonec nebyli spokojeni posune někam dál. Pamatujte proto na toto: Vždycky budeme litovat víc toho, co jsme nezkusili než toho, co jsme zkusili. A vím, že to není lehké se podle toho řídit, ale alespoň to zkuste, já jsem dnes moc ráda i za to, že mě rodina i přátelé při rozhodování podporovali a pomohla mi i docela Not So Funny Any, která si změnou vlasů právě prošla a jen a jen ji doporučovala. A vy výsledek posuďte sami:

A jako poslední bod je malá pozvánka na akci, která se bude konat příští neděli v Thomayerově nemocnici. Je to dobročinný bazar, na který já už několik let chodím (s mamkou jako dobrovolníkem i pomáhat) a vždycky tam najdu spoustu nových a krásných kousků, tak určitě doražte taky 🙂

Tak a to by bylo všecho, co jsem měla na srdci, vím, že to na Miší NOVINKY bylo trochu delší, ale mě teď to psaní tak baví, tak doufám, že to baví i vás číst 🙂

Mějte se moc pěkně a čau zase u dalšího článku 🙂

Miška