Nejhezčí noc v mém životě ❤

Čauky všem!

Poslední dny je doba opravdu nelehká a já jsem si říkala, že bych k ní vzhledem k názvu blogu měla přistoupit nějak zodpovědně a sesdílet třeba něco o tom, co se děje tady U nás v Čechách, ale upřímně se k tomu všemu nějak vyjadřovat nechci, a tak jsem se rozhodla vás naopak naladit naopak na trochu pozitivní a možná i nostalgickou vlnu a vyjádřit tu svou vděčnost a popsat jeden nezapomenutelný začátek.

Je to sice už několik týdnů, nicméně v té době, kdy se to odehrálo bych nevěřila, že za měsíc a kousek budu tak vděčná, že jsem to vůbec mohla zažít. A o čem, že to celou dobu píšu? Na instagramu už jste určitě zaznamenali, že 4. února byl pro mě vskutku neobyčejný den a hlavně noc, na kterou jen tak nezapomenu, měla jsem totiž svůj

MATURITNÍ PLES

Už v tu dobu to byl zážitek, na který jsem věděla, že budu ještě dlouho vzpomínat, nicméně mě ani ve snu nenapadlo, že jen o pár týdnů později bych o něj mohla přijít. Nyní děkuju bohu, že jsem ho měla už na začátku února, a ačkoliv to byl pro spoustu lidí debilní termín v úterý, já vím, že to byl ten nejlepší termín!

Ještě ráno jsem šla do školy, doma bych byla akorát nervózní a sbírala absenci, moc nás upřímně řečeno nepřišlo, takže výuka spíš neprobíhala než jo, ale nebyla jsem sama a s těmi lidmi mi ten čas přece jenom víc utekl.

V poledne jsem pak začala s přípravami jako takovými. Nejdřív jsem zamířila ke kadeřnici, která mi udělala můj vysněný účes, ačkoliv jsem tam nepřišla s úplně jasnou představou, co vlastně chci vytvořit. Bylo to něžné, slavnostní, elegantní a snadné na údržbu. Takhle s odstupem času můžu říct, že v celé své parádě to vydrželo až do půlnoci a nádherné… no ještě pěknou řádku hodin 😀

Co se týče make upu, malovala mě u mě doma kamarádka Verča, kterou určitě znáte z našeho společného podcastu Ještě jednu, prosím! Nevěřili byste, jak ten online svět sbližuje. Já díky němu měla pěkný něžný, ale opět slavnostní make up, přesně takový, jaký jsem si přála, protože co jsem rozhodně nechtěla, bylo být na fotkách zmalovaná tak, že se ani sama nepoznám. Možná vám to zatím zní jako neuvěřitelné, že všechno vyšlo, jak jsem si vysnila, ale ono to tak nějakým zázrakem bylo až do… no prostě celou dobu.

Jediné, co jsem nedala úplně tip ťop byl příchod na sraz s kamarády na jídlo, který jsem jim ale skvěle zorganizovala 😀 Nicméně jídlo ve Wokinu bylo skvělé, s kamarády jsme náš ples parádně začali a ačkoli jsme před sál dorazili zase o pár minutek později, vůbec to nevadilo, protože kontrola našich zavazadel a nás samotných před vstupem do sálu byla neskutečná a strašně se protáhla 😦

Ale my si nic nenechali zkazit, nacvičili jsme poslední kroky přetančení, půlnočka a nástupu a začali chodit hosti. My jim předvedli své předtančení, povedlo se podle mě nejlíp, co jsme kdy zkoušeli a že jsme to sjeli snad stokrát! Ale pak teprve přišel ten čas… oblékla jsem si svoje ŠATY!

Ještě malá vsuvka k nim. Vysnila jsem si popelkovské šaty už na svém imatrikulačním plese. Před osmi lety! Chápete to? Ono mi to vydrželo a ještě k tomu mi to pak i v půjčovně vyšlo, že jsem si je zkusila a nastal takový WOW efekt, ano ty musím mít! No cítila jsem se v nich pak jako princezna, nekecám a všichni to na mně viděli.

Během večera jsem se asi milionkrát vyfotila, zatancovala jsem si, užila si čas s kamarády, trochu míň s rodinou, ale té to vynahradím jindy 😉 , nastoupila jsem před celý ten sál, byla ošerpovaná, tančila s profesorem, vybírala peníze do plachty, ale hlavně se ničím nestresovala, byla jen tou princeznou a prožila jsem si to jak nejvíc jsem mohla!

Uteklo to jako voda a nastalo převléknutí do věcí na půlnoční překvapení. Nechtělo se mi ze šatů, co si budem, ale i to stálo za to. Sice jsem pár vteřin před začátkem půlnočka měl pocit, že jsem všechno zapomněla a z tréninků jsem věděla, že to rozhodně neumím na 100 %, ale rozhodla jsem se tam jít  a užít si to a hlavně neuklouznout jako při generálce 😀 A zase to vyšlo, dokonce mi pak kamarádka po shlédnutí našeho maturitního videa přišla říct, že to bylo vidět, jak jsem si to užívala a že to bylo nejvíc skvělý. Tak to mě moc potěšilo 😀

A tím tak nějak ples skončil. Ne celá noc, my pak pokračovali ještě přes KFC na naši Afterparty, ale to už si asi nechám pro sebe, nic skandálního se tam sice nestalo, ale je to už hodně osobní a ještě trochu pod vlivem alkoholu a takhle tady na vás působit nechci.

Co ale na závěr určitě chci je dát pár rad vám, které váš den D nebo spíš noc N čekají (ať ještě snad letos nebo kdykoliv později)

  • Nestresujte se! Být nervózní je něco jiného, to úplně neovlivníte, ale že si řeknete, že si celý ten večer užijete ať to dopadne jakkoliv, to určitě udělat můžete a věřte mi, litovat nebudete.
  • Užijte si to! Ano opakuju se, ale hlavně se nenechte ovlivnit nikým jiným, ne všem se budou líbit vaše šaty, účes, cokoli, ale když vy se v tom budete cítit dobře a obklopíte se lidmi, které máte rádi, bude to na vás poznat i na fotkách! To mi věřte.
  • Myslete jen na sebe! Tenhle jeden večer si to můžete dovolit, je to váš večer, tak se na všechny vyprdněte a dělejte jen to, co budete chtít vy.
  • Jezte! Nejhorší je na plese omdlít hlady/vyčerpáním. Do šatů už stejně nezhubnete, ale alespoň se tak rychle neopijete.
  • Dejte na svůj instinkt! A teď myslím hlavně při výběru šatů, no a co, že se teď nenosí ty obrovské sukně nebo květované vzory, vy po nich už kolik let toužíte, tak si je oblékněte.
  • Užívejte si i ty přípravy! Nacvičování všeho, výběr všeho, celý večer pak uteče lusknutím prstu, tak ať to má alespoň delší životnost 🙂

A já takhle závěrem děkuju všem svým spolužákům, kamarádům a rodině za tenhle neskutečný večer a noc a přeju všem letošním i budoucím maturantům, ať se jim jejich ples uskuteční a oni si ho užijí. Bude líp, než je teď, věřme tomu ❤

A jaký byl váš maturitní ples? A co byste poradili ostatním vy?

Těším se na vaše nezapomenutelné večery a noci v komentářích a snad zase brzy tady na blogu!

Jak jsem začala a zbytek šel sám od sebe

Čauky všem!

Ty jo, to už je tak dlouho, co jsem si takhle sedla k počítači a napsala vám něco i sem na blog! Ne, že bych poslední dobou neseděla u počítače víc než dřív, ale sepisuju jednu maturitní otázku za druhou a řekněme si upřímně, tam rozhodně nemám takovou volnost v tom, co napíšu, ve výběru témat a ani mě to tak nebaví. Nicméně, dneska si tu rozhodně nechci stěžovat a po těch dvou měsících bych mohla napsat nějaký vysvětlující a obhajující článek, přijde mi to ale zbytečné. Prostě letos maturuju a i kromě toho se mi v životě sešlo spousta věcí, kterým jsem prostě musela a samozřejmě i chtěla dát přednost. Před několika týdny jsem se vrátila na Instagram a dneska se rozhodla využít hodinovou (no možná i delší, jak vidím tu kolonu) cestu autobusem k návratu i sem.

Tenhle článek jsem plánovala vydat v lednu jako takový ten motivační pro vstup do nového roku i dekády, ale aktuální je pořád stejně a motivace na konci února se taky nezakazuje, ne? Takže se pohodlně usaďte a nechte se inspirovat mým příběhem, který začal už v roce 2018.

To jsem dostala v průběhu listopadu takový nápad, že bych mohla na vánoční prázdniny odjet pracovat někam do hor jako servírka, abych si taky užila trochu toho sněhu, volnosti, nových zážitků a tak. No to bylo samozřejmě dost pozdě, takže jsem nápad uložila na třičtvrtě roku zase do šuplíčku a vyndala ho někdy na začátku podzimu loni. Nejprve jsem byla v kontaktu s jedním hotelem v Krkonoších, ale tam to pak nějak z druhé strany vychladlo a já se začala poohlížet po něčem, co by bylo třeba blíž babičce s dědou, u kterých jsme Silvestra zatím vždycky trávili. Takže jasná volba padla na Jizerky a tady jsem si na první pohled zamilovala Prezidentskou chatu (Díky bohu, že nevyšly ty Krkonoše). Nikde nevisel žádný inzerát, že by hledali posilu do svého týmu, já neměla s prací servírky, na jejíž pozici jsem naivně chtěla nastoupit, žádné zkušenosti, ale rozhodla jsem se jít za svým snem a napsala jim na email uvedený na jejich stránkách.

Velmi rychle mi odpověděli a podržte se, odpověď byla kladná! „Ono to fakt vyjde?“ No nevěřila jsem vlastním očím, prý si to mám nějaký víkend přijet vyzkoušet a uvidíme, jak se domluvíme dál. Takže hned první víkend v listopadu jsem jela na zkušební směnu. Byla jsem extrémně nervózní, ale snažila jsem se dělat co jsem mohla a první víkend se mi ani nestal žádný strašný přešlap. Takže to šlo skvěle, já podepsala dohodu o pracovní činnosti a domluvila se na další směnu. Ta se nakonec nekonala, ale byla jsem pozvána na silvestrovský týden, že je to prý fakt honička a normálně berou jen lidi s více zkušenostmi, ale že to snad zvládnu. A zvládla!

Tady už se mi pár přešlapů povedlo, ale všechno nakonec dobře dopadlo a já si začínala čím dál víc připadat jako součást zdejšího skvělého mladého kolektivu kuchařů, číšníků a celého personálu. Po pěti dnech fakt náročných směn jsem sice byla fakt unavená, ale na druhou stranu se mi ani nechtělo domů. A to je co říct, když po cestě tam jsem si myslela, že tam snad ani nechci nastoupit a byla jsem odhodlaná, že pokračovat rozhodně nebudu a vymluvím se třeba na školu, přece jenom maturita se dá vždycky skvěle použít, že jo 😀

Jak ale asi správně tušíte, neskončila jsem a každou směnu si užívám víc a víc. Hrozně mě baví se pořád učit nějaké nové dovednosti, posouvat se z jedné pozice na place na druhou, poznávat stále nové lidi, zlepšovat si vztahy s těmi, které už vidím po několikáté z neznáme se vůbec, „Ty jseš tu poprvé?“, … na „Ahoj, tak jak se máš?“ „A kdy přijedeš příště?“… a taky získávat nové zkušenosti a zážitky.

No a co, že jsem vám tímhle příběhem chtěla předat? Chtěla bych vás popostrčit k tomu, abyste se nebáli jít za svými sny a cíli, což zní jako hrozně prázdné motivační heslo, tak třeba právě tímhle článkem pochopíte, že to myslím vážně, z vlastní zkušenosti a uvidíte, že to funguje.

Někdy je prostě potřeba sebrat všechnu odvahu, vykročit ze své komfortní zóny, sednout k počítači a napsat email, kterým nemůžete vlastně nic ztratit, ale jen získat. A třeba to vyjde, tak jako mně a bude to ještě lepší, než jste očekávali. No fakt bych před třeba dvěma měsíci nevěřila tomu, že o svých jarních prázdninách raději vynechám dovolenou a budu teď sedět v autobuse, no hádejte jakým směrem a kde mě od dneška až do neděle můžete zase potkat…

Tak se seberte, podívejte se na své sny a cíle, co jste si určitě vzorně na začátku roku 2020 sepsali ať už na papír nebo do hlavy a popřemýšlejte, co je ten první krok, co k jejich naplnění musíte udělat a nejde udělat právě teď? Pokud jo a já věřím, že tomu tak ve většině případů bude, udělejte ho. Kupte si měsíční členství v místním bazénu, abyste začali chodit pravidelně plavat a už dneska vyražte klidně jen na pár bazénů, pošlete dopis svým rodičům, který bude více osobní než SMS, ve kterém je pozvete k sobě na večeři, abyste konečně zase urovnali vztahy ve své rodině či zavolejte pár svým kamarádům a společně něco naplánujte třeba už na tenhle víkend, když jste si přáli trávit s nimi letos víc času. Všechno jde, když se chce, tak začněte opravdu chtít!

A schválně mi dejte vědět, co jste se rozhodli proměnit ve skutečnost a jaký první krok jste proto podnikli…

Těším se zase na vaše příběhy a doufám, že vás článek po nějaké době zase potěšil 😀

Malé vánoční překvapení aneb dárek od nás pro vás!

Krásný den!

Je tu Štědrý den a s ním i poslední okénko našeho adventního kalendáře. A protože je to takto slavnostní den, chtěla jsem i dnešní článek udělat výjimečným, a tak jsme si pro vás připravily dárek, který vás bude doprovázet celým příštím rokem…

Ze článků z letošního a loňského roku, ve kterých jsem vás brala na výlety, jsem totiž vytvořila kalendář, který můžete všichni zdarma mít, doma si ho vytisknout a s naším věnováním se na něj každý den doma koukat. 

Na každý měsíc jsem pro vás vybrala jednu fotku, pod ni připravila políčko na každý den, do kterého si můžete zapisovat svátky, narozeniny, doktory či cokoliv jiného, co vás v roce 2020 bude čekat a na druhou stranu jsem umístila právě text s popisem cesty z blogu.

Abyste nekupovali (ačkoliv po vás samozřejmě žádné peníze nechceme) zajíce v pytli, tady máte malou ukázku dvou měsíců…

A jak, že můžete kalendář mít doma? Stačí do komentáře napsat svůj email a my vám ho pošleme v celé jeho kráse.

Berte to jako takové malé poděkování za vaši návštěvnost nejen v období adventu, ale za celý rok 2019 ♥

Takže krásné svátky a my doufáme, že vám náš dárek udělal alespoň trochu radost ♥

Za těmi, co zaplatili za svůj původ

Krásný den!

Dneska vás na závěr našeho kalendáře pozvu ještě na jeden výlet. Zaprvé abyste o Vánocích úplně nezlenivěli, ale taky, protože Vánoce jsou svátky, kdy se scházíme s těmi nejbližšími a ne všichni si to můžou nebo mohli dopřát, protože jim to bývalý režim neumožnil. O čem, že to tady mluvím? Dneska vás zvu do památníku Terezín, kde zemřel nejen žid či položid a na smrt jich odešlo také nemálo.

Předpokládám, že jste očekávali nějaký optimističtější článek, ale podle mě je potřeba si připomínat i takovéhle události a to i teď v období svátků. Takže, jak že jsem se do Terezína dostala na návštěvu já? My to měli jako školní exkurzi, takže jsme si jak velkou tak malou pevnost s průvodci  dozvěděli se tak mnoho zajímavých informací.

První, co by asi stálo za zmínku je fakt, že Terezín nikdy nesloužil jako vyhlazovací tábor, ale pouze jako přestupní stanice při transportu dál např. do Osvětimi nebo prostě jako židovské ghetto. Židé a položidé sem byli postupně posíláni s velmi omezenými informacemi a němečtí židé byli dokonce obeznámeni s tím, že jedou do lázní, což samozřejmě nejeli. Podmínky měli otřesné, bydleli v zavšivených a jinak zabreberkovaných pokojích po tolika, že si to dneska ani představit nedokážeme. Jídla dostávali omezeně a ještě to většinou bylo dosti nepoživatelné.

Ti, kterým zůstali někteří členové doma, měli štěstí, že jim od nich ještě mohly chodit nějaké balíčky alespoň minimálně jim zpříjemňující tenhle hrůzostrašný pobyt. Navenek se ovšem všichni tvářili, že se nic neděje a Terezín je normální město jen pro židy. Takhle se jim povedlo obelhat i Červený kříž, který přijel na kontrolu a oni jeho zástupce provedli pouze vybranými vylepšenými ulicemi, kde dokonce dočasně zřídili obchody, školu i banku!

Nic z toho samozřejmě normálně neexistovalo a pokud chcete vidět zápisky a vzpomínky zde vězněných lidí, určitě navštivte místní muzeum. Samotná velká pevnost vám totiž asi moc obrázek neposkytne, neboť tam není nic moc strašného k vidění, jde o docela pěkné město.

Víc zachovalá je malá pevnost, která sloužila jako vězení. Zde byly podmínky samozřejmě ještě horší a na asi 4 m2 bydlelo třeba i 18 lidí. Jídlo už téměř nedostávali, léčit se v podstatě nesmělo a pobyt zde přežilo jen pár šťastlivců. Židé téměř žádní, ti byli buďto umučeni prací, hladem a podmínkami nebo ihned následně posláni do vyhlazovacího tábora. Nežidovští vězni, kteří zde byli taky vězněni, měli podmínky o trochu lepší nicméně kvůli neskutečně špinavým prostorům a neskutečné práci ani oni často nepřežili. Utéct se povedlo jen asi 3 lidem.

S útěky z ghetta to bylo o poznání jednodušší, jenže ti lidé byli tak zblblí, že se kolikrát jen chodili kouknout ven a pak se zase vrátili. Nicméně pár lidem se to povedlo a my měli dokonce možnost zažít jednu besedu s takovou šťastnou pamětnicí.

Pokud se vám někdy taková příležitost naskytne, využijte ji, pokud ne, zajeďte se sem podívat alespoň sami. Myslím, že nebudete litovat a odnesete si zážitek, na který se úplně nezapomíná, ovšem i o takových  historických obdobích je potřeba mluvit.

Pojďte sem proto vzpomenout na ty, pro které Vánoce nebyly svátky klidu a míru a kteří mnohdy jen na svůj původ doplatili smrtí či celoživotním traumatem.

Byli jste někdy v Terezíně, jiném židovském ghettu či koncentračním táboře?

Tak klid a mír aspoň vám ♥

Jak moc se změní Vánoce s naším dospíváním aneb rozhovor s Terezou Hořtovou

Terka je mladá blogerka, která studuje fotografii a zajímá se hodně o alternativní způsoby naprosto běžných věcí, aby snížila svůj dopad na přírodu na minimum. Svou zálibu si taky teď našla v józe, která je pro ni takovou malou terapií. A ačkoliv ani tak nejsou všechny její dny růžové, tak baví na svém instagramu svými storýčky své sledující, kterým pak ale předkládá i celkem kontroverzní články, v nichž se nebojí otevřít. No a já doufám, že to se nebude bát ani dneska, kdy jsem si ji pozvala, abychom si popovídaly na téma Vánoce u rodičů, i když už mi není 5. Protože Vánoce pak nabírají úplně jiný směr a je vždy pozitivní?…


Terko, úplně na začátek bych se tě chtěla zeptat, jak se těšíš na letošní Vánoce?

Těším se moc stejně jako každý rok. Hlavně na tu atmosféru, už jsem vyráběla adventní věnec, těším se až budu péct cukroví a tak.

Budou pro tebe v něčem speciální, nebo to bude už taková zajetá klasika několik let?

Myslím si, že to bude stejný jako většinou. Občas sice jedeme třeba na hory, ale letos budeme normálně doma.

Na jaké Vánoce vzpomínáš nejradši?

Z dětství asi nemám úplně výraznou vzpomínku, to byly asi všechny Vánoce takový stejný. Ale od tý doby, co už jsem starší, tak asi takový nejvýraznější vzpomínku mám na Vánoce tak 3 roky zpátky, kdy jsem byla celý večer taková smutná, protože se mi líbil jeden kluk a furt se to nějak nerýsovalo a furt to nebylo jistý a i právě na ten Štědrý večer, jsem nebyla nijak veselá, i když už jsme dostali všechny ty dárky, ale nakonec mi večer napsal, že teda jo a pak jsme spolu začali chodit. Takže takový krásný dárek na závěr dne.

Byly pro tebe všechny tvé dětské Vánoce pohádkově krásné?

Asi jo. Nikdy se mi o Vánocích nic špatného nestalo. Vždycky to bylo hezký, byli jsme s rodinou, …

Kdy jsi poprvé pocítila změnu, že už nejsi ta malá holčička, co se těší na dárky, ale začala Vánoce vnímat jako slavnostní den?

Já myslím, že tak ve dvanácti/třinácti, ale spíš to byl takový negativní zlom, protože jsem asi tak poprvý dostala věci, co jsem si fakt nepřála, rodiče to prostě nějak neodhadli, a pak už to nebylo, jako když jsem byla mladší a dostávala ty hračky, co jsem chtěla. Takže to byl ten zlom, ale rozhodně ne pozitivní.

A pozitivní to začalo být zase kdy?

To asi až tak od osmnácti, protože mezitím to byl vždycky boj, co dostanu, ale jinak ta atmosféra byla vždycky hezká, jenom ty dárky no…

Kdy jsi přestala věřit na Ježíška?

Už asi v sedmi letech, kdy jsem pojala podezření, zeptala jsem se mámy a ona mi to prostě řekla. Ale táta na ni byl teda naštvanej.

Hledala jsi někdy dárky?

Hledala a vím, že už asi v pěti letech jsem našla nějaký oblečky pro panenku, ale máma mi to tehdy vysvětlila, že si to tam Ježíšek jenom schoval a já jsem jí uvěřila. 

A od té doby, co jsi přestala věřit na Ježíška, jsi začala i darovat dárky ostatním, nebo to přišlo až později?

Myslím, že tak od osmi, ale většinou jsem nic nevyráběla, protože nejsem moc zručná. Takže jsem kupovala spíš takový drobnosti jako třeba výrobky jiných dětí na školním jarmarku.

Co je pro tebe teď na Vánocích to, na co se těšíš nejvíc?

Určitě na celou tu atmosféru, na to až s mamkou budeme péct cukroví nebo když jsem vyráběla adventní věnec. To mě hrozně baví. A určitě i na setkávání s kamarádama.

A je něco, co tě naopak na těchto svátcích, které trávíš s rodiči, štve?

Někdy je to tak, že už jsme spolu moc dlouho. Třeba, jak jsme jezdili na ty hory, tak to jsme byli 2 roky po sobě, mně bylo třeba 18 a 19 a byly jsme tam klidně jenom 4 dny, což není zas tak dlouho, ale pro mě už to s rodičema bylo k nevydržení, protože nejsem vůbec zvyklá s nima trávit tolik času. Takže proto jsem daleko radši, když jsme v Praze a já si mezitím můžu odběhnout za kamarádama.

Máš nějaký trik, jak si vzájemně nelézt na nervy a svátky si opravdu užít?

Pro mě asi jedině právě ten způsob, že na chvilku vypadnu z bytu. Jinak se pak vždycky objeví něco… Ale já mám pak vždycky FoMO (strach z toho, že něco zmešká), když třeba vím, že kamarádi 25. někam jdou a já bych nešla, tak se mi prostě nechce být doma. I proto si myslím, že je lepší na chvilku odejít a pak se zase vrátit třeba na slavnostní oběd toho 25. Ale na Štědrý den jsem vždycky doma.

Máte doma nějaké tradice, které se vás drží už od té doby, co jsi byla malá?

Asi jediná, co máme je ta, že máma peče na Štědrý den koláče, což vůbec nevím, kde vzniklo, ale už od tý doby, co jsou moji rodiče manželé, tak máma peče koláče.

Jak vypadá takový tvůj typický Štědrý den?

Tak ráno máma peče koláče, pak většinou jdeme někam na procházku, ale mezitím se ještě přichystá něco na večer, kdy se třeba obalí kapr, kterého máme tradičně s bramborovým salátem, ale pak míváme teda asi trochu netradičně houbovou polévku. No k té procházce, tu jsme s bráchou jako malí nesnášeli, protože jsme se těšili na ty dárky a my museli chodit někde po městě! Ale většinou i tak večeříme hrozně brzo, třeba ve čtyři. Dřív jsme to totiž oba nemohli vydržet, ale teď už je to teda hlavně kvůli bráchovi, protože je hrozně nervózní a pořád nás všechny přemlouvá. A po večeři a po dárcích se pak díváme samozřejmě na pohádky.

Jaká je tvoje nejoblíbenější?

Já teda asi nejsem zas tak na ty pohádky, ale miluju Pelíšky.

A co míváte k obědu?

My máme právě ty koláče. Protože máma je začne dělat ráno, takže mezi desátou a jedenáctou je jíme a pak až večeříme.

Je něco, co ti u vás doma na Vánoce chybí?

Možná by bylo hezký sejít se se širší rodinou, ale oni všichni bydlí na Moravě, takže to není úplně možný. Ale jednou, když jsme měli ještě dům na Moravě, tak jsme  je trávili právě tam a o bylo fakt super.

A kdybys mohla vrátit čas, chtěla by sis zažít Vánoce jako malá nebo ti to teď vyhovuje?

Teď mi to vyhovuje, ale myslím, že když jsem byla malá, tak jsem byla radostnější během těch Vánoc a tak nějak nějak celkově, takže asi vrátit.

A úplně na závěr, ačkoliv Vánoce určitě nejsou jenom o dárcích, jaký byl ten, na který nikdy nezapomeneš?

Já si pamatuju, že jsem třeba dostala panenku chou chou (šušu), tak to jsem měla velkou radost, ale pak jsem dostala teda ještě Baby Anabel a ta byla ještě lepší, protože byla hezčí. Ale ta chou chou byla první, takže z toho jsem měla fakt velikou radost. A potom moji rodiče mají takovou specialitu, že když si přeju nějaký dražší dárek, na který se nabídnu, že přispěju, tak oni říkají, že ne, že mi to nekoupí a nakonec mi to koupí. Takže je to takový překvapení.

Máš i letos něco vysněného?

Letos ne. Letos jsem si ani nic nepřála, ale nakonec jsem si to sama koupila, budu to mít pod stromečkem, ale mám zaručeno, že se mi to bude líbit.

Tak já ti moc děkuju za rozhovor a přeju pokud možno klidné Vánoce tobě i celé tvojí rodině, s níž je budeš trávit ♥

 


 

A jestli vás zajímají nejen Terčiny Vánoce, ale i víc z jejího života, určitě ji nezapomeňte sledovat na jejím aktivním instagramu (@terezahortova), příležitostném blogu (freshsass.blogspot.com) či v našem společném podcastu (Ještě jednu, prosím!). Rozhodně je to velice inspirativní člověk a já myslím, že dneska promluvila z duše nejednomu z vás, kteří trávíte Vánoce taky doma s rodiči, i když už jste odrostli z těch úplně dětských let. No ale co, na Vánoce jsme dětmi tak trochu všichni, že jo? Tak krásný advent i vám a zase zítra v dalším políčku adventního kalendáře pa!

Jak se přes Vánoce udržet v kondici, ale zároveň se moc neomezovat aneb rozhovor s Andy z FITFAB Strong

Andy je vystudovaná právnička, která se ale rozhodla kromě toho věnovat taky super projekt FITFAB Strong, který dělá ve svém volném čase. A právě díky ní a celému týmu FITFAB už mnoho lidí našlo tu svou správnou fitness cestu, díky které si zamilovalo pohyb a ztratilo (někdy i nejen) pár přebytečných kil zdravou a přirozenou cestou. Prostě na internetu byste podle mě jen těžko hledali člověka se zdravějším přístupem k fitness než je právě Andy. No a v dnešním 15. okýnku adventního kalendáře jsem si pro vás připravila právě povídání s touto neskutečně aktivní a rozumnou dívkou nejen o tom, jak o Vánocích nepropadat úzkosti z nabraných kil a jak si Vánoce užít zdravě a bez starostí. Tak se opět pohodlně usaďte, nasaďte si sluchátka nebo brýle a nechte se inspirovat…


Andy, na začátek začneme trochu osobnější otázkou, co ty a Vánoce. Těšíš se na ně?

Těším se, vždycky se těším na Vánoce, já asi nejsem z těch lidí, co by měli nějaký strach z té vánoční horečky, pro mě je to naopak doba, kdy nemusím do práce, můžu být doma u rodičů a se svýma malýma sourozencema. A kdy prostě nemusím dělat nic kromě splácání cukroví, přípravy bramborového salátu a občas jít s dětma na procházku. S radostí odkládám počítač a věnuju se jenom rodině.

Řešíš kolik čeho sníš?

Řeším, chci většinou hodně bramborového salátu, hodně cukroví a hrozně masa. Pro mě jsou prostě Vánoce čas, kdy sedíme s tou rodinou u stolu a hodně popíjíme pivo. V tomhle ohledu určitě nejsem fitness vzorem. Spíš mi ale přijde, proč když už ty Vánoce jsou, tak si nedopřát, ale zase se to nesmí přehánět tak, abych si to po Vánocích vyčítala. Takže nehrotím to, jím hrozně ráda přes Vánoce, asi kilo dvě přiberu, ale vůbec se tím nestresuju, v lednu pak začnu hodně běhat, je to pro mě takový motivační měsíc, a ty kila jsou zase pryč. Navíc dvě kila mě už fakt nerozhází, z toho už jsem vyrostla.

Myslíš teda, že když někdo celý rok jí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tak si na Vánoce může dovolit klasiku, aniž by to na svém těle nějak výrazně poznal?

Přesně tak, když někdo celoročně ji dobře, tak i kdyby se přes ty Vánoce brutálně přežíral, tak asi něco není správně, ale zase proč ne. Lidem ale nejvíc dělají problém výčitky a sebezklamání, že se nedokáží uhlídat od přežírání, ale když přes Vánoce chodíme k těm babičkám, které nám vždycky naloží spoustu jídla, tak je prostě těžké se bránit. Na druhou stranu je dobrý říct třeba, že si to pak ani neužijeme, když toho dostaneme moc a dupnout si, abychom dostlai jenom tolik, kolik chceme.

Důležité je ale určitě nezanedbávat pohyb, protože nehýbání není tradice jako jezení nezdravého jídla, takže tady lidi výmluvu nenajdou. Co je podle tebe takový nejlepší pohyb teď v zimě?

V zimě mi přijde nejlepší pohyb venku, ačkoliv já teda vlastním fitness program na doma, tak stejně si myslím, že v zimě na podporu imunity a nadýchání se čerstvého vzduchu je super chodit ven. Ať už chodit nebo běhat, měla by to být alespoň hodina denně na čerstvém vzduchu a nebát se toho. Mnohdy slyším výmluvy, že lidi vyjdou ven a jsou hned zasoplený, ale já myslím, že si velmi rychle zvykneme, hlavně když se budeme otužovat, trošku studený sprchy neuškodí a naopak ten čerstvý vzduch ještě způsobí to, že se pak bude danému člověku krásně usínat. Já třeba z přetopeného kanclu chodím pěšky, protože venku chytnu úplně druhý dech. Ale samozřejmě když toho má někdo hodně doma, tak si alespoň dát to naše video, zacvičit si na půl hoďky a vyvětrat si.

Za jak dlouho po Vánocích bys pak doporučila najet do svého běžného režimu třeba podle některé z vašich výzev?

Já mám pocit, že člověk by neměl do žádnýho režimu znova najíždět, ale od začátku do konce si ho nastavit tak, abych ho zvládla držet za jakýchkoliv okolností, ať jde o dovolenou nebo Vánoce, což je třeba až 14 dnů, kdy rozhodně není fajn nic nedělat a pak se to snažit dohnat v lednu, protože to makání v lednu rozhodně pak není udržitelný. Takže po Vánocích se nesnažit nic dohánět, ale už před nima si nastavit třeba, že 3x týdně si zacvičím a mezitím půjdu několikrát ven a to se pak snažit udržet i přes svátky a celý zbytek roku.

Myslíš, že přílišným řešením jak jídla, tak cvičení si někteří lidé dokážou zkazit tyto svátky?

Určitě! Já mám pocit, že jsme i hrozně masírovaný médiama „Tentokrát už na Vánoce nepřiberu!“ Ale já nechápu, proč mají lidi potřebu dělat 30 druhů cukroví, protože před Vánocema se to samozřejmě nesmí jíst, po Vánocích už to nikdo nechce a všechno to jídlo na tebe pak doma kouká. Takže mi přijde super udělat si nějakou míru – ke kafi si dát 2/3 kousky, k vínku taky, … a nemít to tam celý den, pokud nemám dostatečnou vůli na to, to pořád neujídat. A tenhle režim/řád pak dodržovat, když s tím mám problém.

Co už je pro tebe nezdravá forma fitness?

No je to bohužel dost častý a je to v momentě, kdy se člověk snaží dosáhnout nějakýho ideálu typicky z instagramu, kde jsou holky, který se tím ale živí, takže tomu obětují opravdu všechno. A my se toho snažíme dosáhnout s našíím normálním životem. Já třeba se svýma 10 hodinama v práci asi nikdy nezaručím, že budu úplně vysekaná a schopná cvičit, tak jak bych chtěla. Já třeba podle mě cvičím daleko míň, než si o mně lidi myslí, ale ten svůj reálný život prostě nemůžu připodobnit nějakému ideálu, což je právě ten problém dnešní doby. A za druhý lidi chtějí po tom, co se pustí do cvičení, vidět výsledky hned, takže to přepálí, naloží si víc, než dokáží zvládnout, po měsíci zjistí, že jsou psychicky úplně na dně, vzhledem nedostatečnému spánku a stravě třeba nevidí úplně ty tížené výsledky, protože takhle vystresované tělo začíná mnohdy i tloustnout, tak si řeknou, že na ně teda cvičení asi nefunguje a skončí, nebo ještě více zaberou, přestanou ještě víc jíst a po dvou měsících takového režimu jsou úplně oddělaní, takže už podle mě nikdy později ani nazačnou, protože se absolutně demotivují. A přesně tomu se my s naším projektem snažíme zabránit a ukázat lidem, že si musí nastavit takový režim, aby ho zvládli držet dlouhodobě.

A pokud by chtěl někdo po svátcích už ale opravdu začít cvičit, co bys mu tak na začátek poradila?

Něčím, co je mu přirozený a vychází z toho, co doteď dělal. Určitě někdo, kdo doteď dělal něco pomalejšího nebo má nadváhu nemůže začít s nějakým šíleným kardiem. Vždycky by to hlavně mělo vycházet z něčeho, co toho člověka baví. Máme tisíce sportů, takže někde se tam určitě každý najde něco, co ho třeba možná nebude úplně na 100% bavit, ale určitě ho to bude bavit alespoň víc, než něco jinýho.

A co se týká jídla, co bys doporučila na začátek?

Nehledat zkratky, jak nám mnohdy radí média. Mně nejvíc vadí, když třeba někdo řekne, že pečivo je zlý a ty lidi ho vysadí a myslí si, že tak je to super. Neexistuje prostě jednoduchá forma, jak zhubnout – např. vysazení pečiva, voda s citronem po ránu,… Kdyby byla, tak se jí všichni řídíme, že jo. Ty extrémní diety, jako jsou třeba detoxy, vám samozřejmě pomůžou zhubnout, ale na druhou stranu vaše tělo pak bude úplně vyřízený, budou mu chybět základní složky živin a vrátí nám to. Což je něco, co už se v těch detoxikačních plánech neukazuje a mnohdy to, co nám tam slibují a ukazují dost strašlivě napodvádí.

Co je podle tebe tím nejdůležitějším aspektem, aby zdravý životní styl vydržel lidem co nejdéle a ne jen třeba týden?

Asi jíst normálně tak, abys nad tím nemusela přemýšlet od rána do večera. Protože, když si dám salát, zhubnu po tom? Asi ne, žejo. A když si dám jeden burgr, ztloustnu po tom? Neztloustnu. Prostě jde o to, že není nezdravé jídlo, ale jen nezdravé množství. Takže je fajn se třeba večer ohlédnout za tím, co jsme jedla a říct si úplně všechno, včetně uzobávání a tak. Klidně si to i sepsat na papír a říct si, co všechno z toho je blbě, co mám změnit, a co je dobrý. To uvidí každý, nepotřebujeme na to nějaké odborníky. Ale lidi tohle nedělají a mají pocit, že když měli k obědu salát a k večeři maso s bramborama, tak je to fajn, nicméně už se nepodívají na ten zbytek v průběhu dne, množství a výdej.

No a na závěr zase něco z tvého osobního života. Plánuješ o Vánocích cvičit?

Jo asi jo, pojedu za svojí malou ségrou a ta mě vždycky prosí, jestli spolu budeme cvičit, takže asi jo. A s mamkou máme tradici, že každý Štědrý den chodíme ráno běhat.

Na jakou tradiční pochoutku se těšíš nejvíc?

Na šampaňské! A jídlo od maminky mám ráda všechno, takže na všechno – bude klasika bramborový salát s nějakou rybou, cukroví,…

A budeš tradiční recepty nějak upravovat?

Myslím, že mi akorát nedáváme tolik majonézy do salátu a nahrazujeme to částečně bílým jogurtem. Ale jinak ne.

A jaký fitness dárek by ti udělal největší radost?

ty bláho to ani nevím… Ale za nějaký fitness pobyt bych se určitě nezlobila.

Tak doufejme, že se ti třeba i toto přání splní a že si celé Vánoce užiješ naplno a s co nejméně nabranými kily. Já ti moc děkuju za krásné povídání, přeju ti pohodové svátky a držím palce, ať se ti s programem i nadále daří.


Doufám, že Andy inspirovala i vás, dodala vám zase trochu toho selského rozumu do vašich fitness životů a pokud ji chcete sledovat, najdete ji na instagramu (@andy.fitfab & @fitfabstrong.cz) nebo třeba v právě dnes spuštěném novém programu FITFAB Strongest, který bude podle slibů prý fakt makačka. Tak se pojďte ještě před tím vánočním obžerstvím trochu vypotit a už zítra se můžete těšit na nový článek!

Vánoční nálada letos nestíhá mé tempo život

Článek ve spolupráci s Tiskařík.cz

Krásný den!

Zatím byl náš adventní kalendář podle mě docela inspirativní, ať už se jednalo o rozhovory či různé rukodělné návody od Marti. Dnešní okýnko bych ale ráda věnovala svému pohledu na letošní advent, dárky a tak, protože mám chuť se k tomu všemu nějak vyjádřit. Takže pokud vás tahle témata zajímají, určitě čtěte dál a budu ráda, když mi pak dáte vědět, co si o nich myslíte vy. No a pokud vás nezajímají sjeďte alespoň úplně dolů, kde pro vás mám jeden tip na dárek, aby se neřeklo, že je to úplně bezpointní článek 😀

Plecháček od @eagles #spoluprace

Abych začala tak nějak chronologicky... Už zhruba od půlky listopadu na mě na instagramu začaly vybíhat různé příspěvky nejen firem, ale i influencerů s vánoční tématikou, že už si vyzdobují byt, nakupují dárky, pouštějí písničky,… Všechny jsem je přeskakovala a říkala, že na to je ještě dost času, protože mám strach, že kdybych se naladila takhle brzo, budu už té vší atmosféry mít dost třeba ještě než přijde ten nejdůležitější Štědrý den. Takže pro mě advent doopravdy začal až 1. prosince a předtím jsem jen připravila náš adventní věnec, protože to je potřeba dělat s předstihem. Ale právě už od listopadu jsem se těšila, jak se s příchodem prosince naladím na ty nadcházející Vánoce, klid, nakupování dárků,… Jenže!

Vymyslela jsem si letos složitější koncept do adventního kalendáře, který nemůžu dělat měsíc dopředu, ale třeba jen týden, za který to fakt nejde stihnout všechno, takže abych se přiznala článek na zítra a video k němu prostě zatím nemám ani trochu připravený. K tomu letos maturuju, takže zpracovávání otázek je prostě nutné, protože všichni učitelé toho před Vánocemi potřebují stihnout ještě co nejvíc. No a mimo to mám ještě spoustu akcí okolo, na které vždycky kývnu, těším se jako malá, užívám si je, ale berou mi zase další čas a energii. Takže já jsem už od začátku prosince naprosto v jednom kole, volných chvílí mám opravdu pomálu a občas pociťuju opravdu nedostatek energie i času a na vánoční náladu zatím vůbec nemám čas a to jsem se tak těšila.

Nicméně, nechci si tu stěžovat, ale spíš říct, že pokud jste na tom někdo stejně jako já, nezoufejte, sami jsme si to vybrali, bude to čím dál tím lepší, uvidíme za sebou spoustu odvedené práce a o Vánocích přijde ten čas na odpočinek. Prostě přijde. Tečka. 24.-26. se totiž přece zapomíná na všechny starosti a úkoly, ať je jich sebevíc! Tak na to myslete a těšte se a zatím si alespoň užívejte třeba poslechem pár vánočních písniček, nebo posezeními s kamarády, na které si udělejte čas i za cenu, že všechno třeba nedáte. Já sama nevím, jestli tenhle článek stihnu vydat zítra ráno (i když vy už to víte 😉 ), protože dneska je prostě pátek a já jdu s kamarády ven. Tečka. Vykřičník!

Na to navazující téma jsou dárky. Mám jich nakoupených asi 5 a zbytek ani ne všechen vymyšlený. Nevím, kdy je půjdu kupovat (snad v neděli 😀 ) a rozhodně to nebude taková pohoda s kamarádkou jako roky před tím. Je to zase zkušenost, příští rok si to prostě musím vyplánovat líp a letos si to užít sama, alespoň trochu, doufám 😀 Nicméně neplánuju to nijak hrotit, kamarádům dám jen nějaké drobnosti a chtěla bych letos ty dárky víc zpraktičnit a ideálně nakoupit nějaké jedlé dárky, co se využijí. Pamatujte totiž na to, že okolí z nich bude mít radost tak jako tak, hlavně, když s nimi strávíte čas a jim po vaší návštěvě s dárkem jen nebude ležet doma zase nějaký kýč, nýbrž třeba něco z našich pondělních okének, co se za chvíli sní 😀

No a teď už k tomu slibovanému tipu na dárek! Aby to nebyl kýč, bylo to osobní a zároveň užitečné, navrhuju vám vytvořit kalendář z vašich fotek z roku 2019.

My ho děláme domů a prarodičům každoročně a vždycky všechny moc potěší a využije se po celý následující rok. Letos ho vytvářím na stránkách https://www.tiskarik.cz/fotokalendare , protože jsem dostala nabídku na spolupráci a mohu říct, že se tam pracuje opravdu skvěle. Sami si zvolíte styl, design i fotky a popisky k jednotlivým datům. Tady máte malou praktickou ukázku a já se těším, až si najdu čas na jeho dodělání a budu ho držet v ruce. Tak to zkuste taky a pošlete pak třeba fotku, jak se vám povedl 😀

A teď jsem zvědavá na vás…

Jak si letos užíváte advent? V klidu nebo presu? A co dárky?

Budu moc ráda, když se vyjádříte k čemukoliv, o čem jsem dneska psala a díky za přečtení, pro mě to byla vlastně taková malá terapie a třeba to i někomu z vás pomůže, pokud se cítíte podobně, že v tom nejste sami ♥

Krásný víkend

P.S. Většina fotek je z dalších článků adventního kalendáře, na které se přes ně snadno prokliknete, tak to zkuste 😀