Největší kouzlo mají Vánoce s dětmi aneb rozhovor s Time for mommy

Simča je mladá maminka na mateřské dovolené už jen s jednou neposednou dcerkou. Ta druhá jí totiž už nastoupila do školky. Simča ke všem problémům i radostem přistupuje se selským rozumem a snaží se svoje holky vést životem, jak nejlíp to sama umí. Mimo svou mateřskou se ale velmi aktivně taky věnuje instagramu a svému Youtube kanálu, kde se svými sledovateli sdílí svůj život takový, jaký je bez zbytečných okolků a přetvářek, čehož si na ní spousta lidí určitě moc cení. No a v dnešním okýnku adventního kalendáře mám pro vás tu možnost nahlédnout trochu do jejího soukromí a hlavně pod pokličku tématu jaké jsou Vánoce s vlastními dětmi. Tak se pohodlně usaďte a přečtěte nebo poslechněte si rozhovor s touto super ženou, maminkou a hlavně neskutečně milým člověkem…


Simi, ty už máš za sebou Vánoce hned ze tří nebo možná čtyř pohledů. Nejdřív jako dítě, potom jako odrostlé dítě slavící Vánoce se svými rodiči, Vánoce jen ve dvou s tvým manželem Tomášem a teď s vlastními dětmi. Které z nich jsou podle tebe ty nejkouzelnější?

Podle mě mají každé Vánoce něco do sebe. On ten Štědrý den má kouzlo sám o sobě, takže nemůžu říct, že by to byly jedny konkrétní Vánoce, když jsem byla malá nebo když je teď prožívám jako rodič s dětma, ale jednoznačně pokud je tam nějakým způsobem ten dětský element tak to nabírá úplně jiný obrátky a má to svoje kouzlo, protože co si budem, Vánoce jsou hlavně pro děti, protože my víme, jak to všechno funguje a nemá to tak pro nás ten pravý šmrnc. Takže bych v tomhle smyslu porovnávala Vánoce, kdy já jsem byla dítě a teď, když se to snažím předávat svým dětem.

A máš nějaké jedny konkrétní, na které dodnes ráda vzpomínáš?

Jako dítě jsem měla krásný každý Štědrý den, ale pamatuju si jedny, kdy rodiče vzali televizi z obývacího pokoje, dali ji do jídelny, prosklenou stěnu mezi těmito pokoji zakryly a my jsme celý den trávili právě v té jídelně a čekali jsme, co se odehraje na tý druhý straně v tom obývacím pokoji. A doteď nevím, jak to rodiče vlastně udělali, přesně v šest večer se tam rozsvítil stromeček, zatímco my jsme byli společně v té jídelně a můžu říct, že v tu chvíli jsem měla tep asi 220, protože to pro mě bylo prostě hrozně kouzelný. No a potom s dětma jsou to samozřejmě první Vánoce jako rodič, to si troufnu říct, že jsem byla dojatá od rána do večera.

A když zůstaneme u těch Vánoc, které už jsi strávila s holkami, ať už jenom se Zorinkou nebo i s Lottkou, protože Vánoce s dětmi mají přece jen, jak už jsi říkala, nejvíc co do sebe, co je z nich pro tebe takový nejsilnější okamžik?

To těžko říct. Nejsilnější okamžik je určitě vždycky ten, kdy dítě vidí ten stromeček. Nám totiž Ježíšek nosí jak stromeček, tak i dárky, takže ten moment, kdy holky (nebo i jen Zorinka) vstanou a vidí, že tam byl ten Ježíšek, to jsou pak úplně rozklepaný a natěšený, co vlastně bude. No a pak nejsilnější druhý moment je, když se tam objeví nečekaně ty dárky. To jsou ty momenty, které se prolínají už od té doby, co jsem já byla to malé dítě až dodnes.

Asi jsou ale zase přípravy náročnější, ne?

To samozřejmě, jako dítě vlastně jenom čekáš, že něco bude. Ale neřekla bych, že je to úplně náročný, spíš cítím víc zodpovědnost třeba při nakupování dárků, aby to děti nezklamalo, ale bylo to i trochu vyvážený v tom, že nechci aby nedostaly úplně všechno. Náročný to ve výsledku vlastně ani není, já si to spíš užívám, já sama totiž Vánoce hodně prožívám.

Je pro tebe těžké vybrat dárky pro holky? 

Musím říct, že je to hrozně těžký i v tom, co už jsem nakousla, že člověk těm dětem chce dát všechno, ale zároveň nechce aby braly jako samozřejmost to, že dostanou všechno, co si přály, ona by pak radost byla sice 100%, ale my bychom jim dělali takovou opičí službu. A to není podle mě správně. Sama si pamatuju, že když jsem si něco přála a nedostala to, tak jsem si to přála o to víc a ta radost z toho pak byla ještě větší než kdybych to dostala napoprvé. V mojí době to byl třeba mobil, který mi mamka celý rok říkala, že určitě nedostanu kvůli penězům a tak, ale já ho tam nakonec našla a ten pocit si pamatuju dodnes. Takže je důležitý tam najít nějakou tu rovnováhu. A já mám ještě výhodu, že mám malý děti, který dobře znám a oni samy úplně nevědí, co chtějí, protože v hračkárně by samozřejmě chtěly úplně všechno, ale za půl hodiny už si na to ani nevzpomenou, tak se snažím jim dávat jak to, co oni chtějí, tak i to co využijeme a oni by na to samy nepřišly.

Jaké dárky jsou podle tebe nejvhodnější pro takovýhle malý děti?

Právě ta kombinace toho, co si přejou a jak je ten rodič zná. Já mám pro ně třeba letos nějaký Montessori hračky, protože Zorinka už je ve věku, kdy chce poznávat víc písmena a čísla, ale ona nedokáže říct, že chce nějakou takovouhle hru, protože ji třeba nikdy neviděla, nicméně já vím, že ji to bude bavit a využije to. Zároveň si ale myslím, že by měly holky dostat něco, co si přejou, i když pro mě je to třeba jen blbost, co bude zabírat místo v pokojíčku. Prostě zase najít nějakou tu rovnováhu. Čeho se já osobně ale vyvarovávám úplně jsou věci, co děti potřebujou, jako boty, oblečení a tak, protože to ty děti neocení a když jsou pak větší, tak vlastně ani neví, jak na ně reagovat, aby nezklamaly rodiče, to si dost dobře pamatuju ze svého dětství.

Když už jsme u těch dárků, nesmíme zapomenout ani na tvého manžela, s dárky pro muže to míváme jako dámy dost složité, nemáš pro nás nějaký tip?

No to mi povídej! My jsme v tomhle směru s Tomášem hrozně marný a to na obě strany, jak dárky pro mě, tak právě pro něj. Ovšem letos mám jeden tip, který je sice hrozně neosobní, ale každý, kdo řídí ho určitě využije a napadl mě koupit alkohol tester. On Tomáš totiž hodně pracovně řídí a většinou jako muzikant přespí na nějaké akci, kde si třeba pivo dají, tak mě to tak napadlo a teď to chci koupit i svému tatínkovi, protože ačkoliv nejsme rodina alkoholiků, tak mi to přijde jako užitečný a originální dárek.

Jseš zastáncem spíš víc menších dárků, nebo třeba jen pár hodnotnějších?

Záleží jak pro koho, pro ty děti je podle mě lepší, když mají víc těch dárků, zatímco mamce vždycky koupím radši něco hodnotnějšího, co jí vydrží, poslouží a udělá radost. I když to vybírání je dost náročný, protože si většinu koupí sama.

A když se přesuneme k atmosféře, která je určitě taky důležitá, ne-li víc než dárky, i když s dětmi… Myslíš, že je pro ně atmosféra důležitá?

Myslím, že určitě. Ta atmosféra je podle mě to nejdůležitější a pokud ji ty rodiče nedokáží vytvořit nebo je něčím pokažená, tak to ty děti strašně vnímají, protože je to přece jenom pořád „jeden obyčejný den“, ze kterého právě ta atmosféra dokáže vytvořit něco kouzelnýho.

Dodržujete doma nějaké tradice?

Takový ty český tradiční tradice asi ani ne, ale když jsme byli malí, tak jsme měli takovou tradici s tátou, že jsme vždycky chodili sami někam na procházku, mamka zůstávala doma (a mě až asi v 15 letech došlo proč 😀 ) a vždycky mi to bylo líto, že nejde s náma a úplně jsem to nechápala, ale ona se vymlouvala na vaření večeře a tak. Nicméně se mi to i přes absenci mamky hrozně líbilo, že jsme šli s taťkou, a protože jsme bydleli na horách tak byl každý rok sníh, takže to mělo vždycky krásnou atmosféru. No a teď s holkama se snažíme to zase vytvořit tak, aby nám to fungovalo, protože nemůžeme všechno dělat tak, jak jsem byla zvyklá z domu z vesnice a hlavně já nechci být ochuzená o žádnou chvíli s nima, jako to mívala právě moje mamka.

A stromeček vám teda nosí Ježíšek máte ho ale živý nebo umělý ? 

Když jsme byli s Tomášem sami nebo Zorka byla malá, tak jsme měli umělý, ale teď už se snažíme mít živý, protože přece jenom ta vůně, ta atmosféra a to, že jdeme vůbec ten stromeček koupit má něco do sebe. My to máme jako takový „obřad“, při kterým jsou holky úplně natěšený, jdeme se všichni společně podívat, řekneme si, který by to tak měl být a potom nám ho ten Ježíšek donese na ten balkon.

V kolika ty jsi vlastně přestala věřit na Ježíška?

Jak už jsem jednou zmínila, já jsem až v patnácti zjistila, proč s náma ta mamka nechodí ven, ale tak už dřív jsem samozřejmě tak od nějakých osmi let věděla, že dárky nenosí Ježíšek, ale já jsem tomu nechtěla přestat věřit. A i přesto, že už jsme pak i se ségrou nakupovaly dárky, tak jsme do určitý míry hráli doma to divadlo s Ježíškem vlastně až do tý doby, kdy jsme byly dospělý. A já jsem za to ráda, mně by to bylo líto, kdyby mě rodiče ochudili o takovouhle krásnou představu už někdy, když jsem byla malá a rozhodně jsem nebyla zklamaná, když jsem zjistila, jak to doopravdy je, což je určitě i tím skvělým přístupem rodičů.

A co večeříte ke štedrovečerní večeři? Klasicky kapra?

Úplnou klasiku! Já miluju kapra a bramborový salát, nikdy jindy si ho nedělám, pro mě je to prostě na ty Vánoce a vždycky se na něj ještě o to víc těším.

A na závěr ještě něco k těm letošním Vánocům… těšíš se na ně?

Hrozně! Myslím, že je to na mě už i dost vidět

A na co nejvíc?

Těším se už i na to, že Lotka je o něco větší, jsou jí dva roky, takže ta už to chápe úplně jinak a myslím, že teď to začne mít teprve tu správnou atmosféru toho, že tomu holky začnou rozumět, jsou dvě a těším se na to, že my jako rodiče budeme předávat dál tu atmosféru. Já jsem na to hodně zatížená. Miluju ji už od dětství.

A holky? A manžel?

Jo, holky moc. Manžel taky, ale ten to nedává zase tak moc najevo, nechává to víc na mně, protože přece jenom u nich ty Vánoce takhle moc neprobíhaly, oni to měli třeba tak, že si rozdali všechny dárky najednou a pak si je každý rozbalil sám. To je třeba něco, co úplně nechápu, protože u nás to bylo vždycky na několik hodin, kdy se všichni společně rozplývali nad každou rozbalenou maličkostí. Takže já ho vlastně trochu učím ten náš styl.

Máš už všechno doma připravené?

Teď jsme dělali výzdobu, ale nemám ještě zabalené dárky, nemám všechny ještě ani nakoupený, ale chci je zabalit co nejdřív. Dělám to totiž vždycky na poslední chvíli a nemám to ráda, protože první dárek je vždycky nejhezčí a poslední je nejvíc zabalený v izolepě, takže toho se chci letos vyvarovat.

A úklid třeba nějak hrotíš před Vánocema?

Neřekla bych úplně hrotím, protože nejsem nějaký uklízecí maniak, ale musím říct, že mám ráda hezky uklizeno na Vánoce, takže třeba 20. večer je u nás docela dusno 🙂

Tak já ti moc děkuju za dnešní rozhovor, přeju, aby pro tebe byly Vánoce co nejmíň stresové, aby sis je co nejvíc užila ty i tvoje rodina!


Krásné Vánoce a celý advent v poklidu a s vaší rodinou přeju určitě i vám všem, našim čtenářům, pokud vás Simča zaujala a chtěly byste ji vidět „v akci“, nezapomeňte sledovat její Vlogmasy, takový YouTube adventní kalendář plný vlogů, nebo její Instagram taktéž plný vánoční atmosféry a reálného života ♥

A na co z dětských Vánoc vzpomínáte nejradši vy?

Prosinec jako jedna velká párty aneb rozhovor s Brunch by PJ

Péťa je mladá blogerka věnující se módě, a to nejen pasivně nošením trendy kousků, hledáním nových módních návrhářů a značek, ale také aktivně tím, že vytváří svou vlastní recyklovanou módu. Nyní se snaží svůj blog přesměrovat trochu jiným směrem a vytváří z něj internetový fashion magazín doplněný svými příspěvky ze života vždy s trochou nadsázky, ironie a sarkasmu. No a jiná nebude určitě ani Péťa sama v dnešním rozhovoru, který spolu povedeme na téma vánočních a novoročních párty, protože věřte nebo ne, tahle vínomilka si jako první téma, když se řekne prosinec, představí právě tohle, no však si to sami přečtěte či poslechněte…

 


Péťo, na začátek bych se tě chtěla zeptat, kdy jsi vlastně byla úplně poprvé na nějaké párty?

To záleží na tom, od kdy se to počítá, že je to párty a kdy to ještě není párty. Jestli je to ta příležitost, kdy vás kamarád ve čtrnácti pozve k sobě domů a tam vypijete ledničku jeho rodičům, tak to bylo právě ve čtrnácti. No ale pokud se to takhle nebere, tak nevím, to se mi pak už nějak slejvá všechno do sebe. Ale asi to bylo s mým úplně prvním opravdovým klukem asi v patnácti, který mě vzal někam do klubů, kde nalejvali náctiletým, ale ty asi radši nebudu jmenovat 😀 

A hned si tomuhle „stylu života“ propadla, nebo to chtělo ještě pár příležitostí?

Kdybych se vrátila k té sešlosti u toho kamaráda, tak určitě ne, protože když jsem přišla domů, tak to na mě rodiče samozřejmě poznali a nechali mě si svoji první kocovinu zažít se vším všudy, schovali mi dokonce všechny paraleny, ibalginy a tak. Pak v tom prvním klubu asi taky ne, řekla bych, že to přišlo až v době, kdy jsem našla kluby a bary, co jsou mi nějakým způsobem podobný a vím, že když tam promluvím, na někoho úplně cizího, tak si stejně budeme rozumět. A to trvalo nějaký ten čas, takže tak od šesnácti možná sedmnácti.

A je nějaká párty, o který bys řekla, že je pro tebe tou nejlepší na který si byla? Ať už za to můžou prostory, téma, atmosféra nebo cokoliv jinýho?

Asi ne, ono jich bylo víc a nechci říkat, že jedna byla nějaká víc speciální než ty ostatní. Jak se říká, nejlepší jsou ty neplánovaný akce, takže super bylo, když jsme si s kamarádkou třeba v pondělí po škole řekly, že někam jdeme, najednou jsme potkali úplně zvláštní lidi. Nebo třeba středy ty byly taky zajímavý a teď jsem byla ve čtvrtek a bylo to skoro lepší než v pátek, těch lidí bylo míň a mělo to takovou jinou atmosféru. Takže za mě asi takovýhle párty jsou ty nejlepší, protože já hodně ujíždím na atmosféře, která tady byla prostě jiná. A já jak už mám svoje oblíbený bary, tak tam ať si kdykoliv sedneme, tak ať už potkáme někoho známého či cizího, tak to vždycky za to stojí. A pak jsou samozřejmě i specifický večery, kdy kamarádka háže šutrem po Přížský, nebo se snaží okrást černocha, ale to už jsou takový historky, co se spíš líp vyprávěj.

A když už jsi mluvila o té atmosféře, mají pro tebe vánoční a novoroční párty nějakou speciální atmosféru, nebo je to prostě párty jako každá jiná?

Já teda nesnáším takový ty rádoby firemní večírky, tak a teď budeme pít, protože jsou Vánoce, ty jsem vždycky sabotovala a vydržela na nich tak 15 minut. Ale něco úplně jinýho je pro mě Silvestr, který miluju snad víc než Vánoce a tu noc fakt prožívám asi i víc než svoje narozeniny. Jak se spustí o půlnoci hymna, tak já brečim, prostě miluju tu atmosféru. Takže ty mají určitě nějaký to svoje kouzlo, do půlnoci se společně čeká, pak odpočítáváte i s cizíma lidma a o půlnoci se vám začčnou ozývat i lidi, o kterých už dávno nevíte. Prostě na Nový rok máte nejvíc lidí, který teda už zase 2. hned zmizí, ale je to fajn. Já mám ty silvestrovský párty fakt hrozně ráda. 

A je něco,co by podle tebe nemělo na žádné takovéhle párty chybět?

Lidi! Já si myslím, že by se to všechno dalo zvládnout i o perlivý Mattonce, ale lidi jsou prostě hrozně důležitý, a pak samozřejmě ta atmosféra. Můžete tam mít super atrakce i lokaci, ale jakmile tam nebude ta správná chemie mezi lidmi, bude to propadák tak či tak.

Kolik jich tak za prosinec běžně stihneš?

Určitě každý týden jednu, jestli jich bude víc, to se ještě uvidí. Já mám pak ještě v prosinci taky narozeniny, 25. máme zase s kamarády tradici, že chodíme do baru, když všichni jezdí za rodinou tak my máme tuhle svoji rodinu z baru, pak máš Silvestr, čerty a Mikuláše, takže ono se to nasčítá. Ještě k tomu musíš připočíst víkend, kdy máme ale zase víc přátel a jeden nemůže v sobotu a druhý může naopak jenom v sobotu, takže já „chudák“ musím v pátek i sobotu.

Pořádala jsi i ty někdy nějakou vánoční/silvestrovskou párty?

Když jsem se odstěhovala po maturitě do svýho, tak mi domovník donesl víno a najednou se to nějak zvrhlo a bylo tam spoustu lidí. Druhý den ráno mě pak sousedka tahala z bytu, že mě vystěhuje, takže od tý doby už ne. Ale chtěla bych někdy takovou tu intelektuální párty ve velkým bytě s mramorovýma parketama, balkonem a tak a k tomu pozvat ty přátele, co nebudou dělat blbosti, ale jen tam postávat se sklenkama a já se do tý doby už třeba naučím i vařit a připravím něco dobrýho. Ale do toho musíme všichni ještě dospět. Nicméně bych to chtěla spíš, jak to vidíme ve francouzských než amerických filmech, protože tam se to většinou zvrhává a já nemám ráda úplně vožralý lidi.

Ono, když nějakou párty takhle pořádáš, tak si ji pak zase tak moc neužiješ, nemyslíš?

Taky asi. Já ale obecně nemusím moc priváty, všichni jsou z toho nadšený, ale já ještě nezažila něco, kde by mě to fakt bavilo. A to jsem byla už na docela hodně, dokonce i u jednoho kamaráda, co má vilu dost podobnou mýmu vysněnýmu bytu, akorát asi o tři patra větší, ale ani tam mě to nechytlo. Já to mám prostě radši v těch barech.

A ještě úplně na závěr něco k letošku… Na kolik párty se letos chystáš, zase tak 4 nebo 5?

Vzhledem k tomu, že jsem teď něco jako novinář, tak obrážím různý press akce (pozn. akce různých firem určených právě pro novináře s cílem propagace a představení svých produků), tak mám v týdnu tak 2 párty, takže popravdě přesný počet nevím, ono se to stejně většinou naskytne tak týden předem, ale 4 určitě budou. Ale spíš jich teda bude asi víc, já totiž začnu takhle na konci roku hrozně ožívat, jak se začne brzo stmívat, tak já mám tendenci chodit ven. Třeba na jaře a v létě mě to tolik neláká, ale když přijde podzim a pak zima…

A Silvestr plánuješ strávit zase někde v baru?

Silvestr je docela velký téma teď, protože naposledy jsem slíbila si 3 lidem v tom mým oblíbeným baru, že už jsem tam dlouho nebyla, takže tam strávím Silvestra, ale ještě jsem to neproplánovala s lidma, co se mnou chtějí strávit toho Silvestra, tak uvidím, ale ráda bych. Nicméně ještě hrozí, že mě někdo vyveze mimo Prahu, což bych ale úplně ráda teda nebyla, uvidíme, uvidíme.

Super! Tak já ti moc děkuju za rozhovor, doufám, že se úspěšně propaříš jak k vánočnímu stromečku, tak i do nového roku a v něm ti přeju hodně štěstí, zdraví a lásky a samozřejmě oslav ♥

 


 

No a pokud Pétin párty styl zaujal i vás, určitě ji nezapomeňte sledovat na jejím instagramu (@brunchbypj), blogu (stylebrunch.cz) a poslechnout si ji můžete i ve vám již určitě dobře známém podcastu (Ještě jednu, prosím!) Díky kterému jsme se my dvě seznámily.

A co vy? Obrážíte v prosinci taky nějaké párty nebo si radši advent užíváte v klidu doma?

Ať už tak či tak, přeju vám všem krásný prosinec a už zítra v políčku číslo 2 se můžete těšit na první letošní vánoční recept ♥

 

Miší NOVINKY: Zase po roce společné čekání na Vánoce

Krásný den,

poznáváte zase po roce náš vánoční pozdrav? Ano, je to tady zase, přinášíme vám nový a zase trochu víc vytuněný adventní kalendář plný článků a vánoční nálady

A na co se letos můžete těšit?

  • Každé pondělí vám Marťa předá tip na nějaký skvělý jedlý dárek, protože to jsou ty nejužitečnější, co můžete darovat a jak to bude jednoduché, když budete mít teď hned 4 recepty na jednom místě, že jo?
  • V úterý (kromě Štědrého dne) se pak můžete těšit na úplnou letošní novinku, na které Míša pracuje už několik týdnů, aby vše dobře klaplo a vy jste měli nejen články ke čtení, ale taky u některých i audio záznamy k poslechu. Jak už možná někteří z vás z instagramu uhodli, připravuje pro vás na tyto dny totiž rozhovory s inspirativními lidmi o vánočních tématech a troufám si říct, že se v nich dočtete nebo doposlechnete i informace, které o sobě zatím její hosté ještě nikde nezveřejnili, takže se máte na co těšit.
  • Ve středu si pak zase společně s Marťou vzpomenete na své blízké, kterým díky návodům v okýnkách 4,11 a 18 budete moct vyrobit nádherná originální přáníčka za použití jen minima materiálu.
  • Čtvrtky Míša zase věnuje rozhovorům.
  • Díky pátečním článkům bude váš stůl pro adventní návštěvy ještě o chlup hezčí a praktičtější.
  • V sobotu se dozvíte pár tipů, jak strávit advent v pohodě klidu a se správnou atmosférou a nebojte nebude tady chybět ani výlet, i když možná bude na trochu jiné místo, než byste v tento sváteční čas očekávali.
  • Neděle budou velmi různorodé, ani tady totiž nebudou chybět rozhovory, ale taky třeba tipy na balení dárků.
  • No a pokud vše dobře dopadne, na Štědrý den od nás dostanete jeden takový menší dárek přímo spojený s naším blogem.

Zajímá vás i funkčnost a vzhled letošního kalendáře?

  • Letos to bude asi uživatelsky nejpřívětivější, z okýnek kalendáře se totiž na jedno prokliknutí (ne žádné rozklikávání obrázku, a pak klikání na odkaz) – klepnutím na obrázek dostanete přímo do daného článku, který bude vycházet vždy ráno v 6:00, stejně jako tenhle článek.
  • A co se designu týká, letos bude kalendář o poznání tmavší, všechna okénka budou vypadat stejně a budou seřazena vzestupně, tady máte ukázku

Tak co, těšíte se?

Už dneska večer (18:00) se můžete podívat na celý adventní kalendář v jeho plné kráse a my se na vás těšíme i následujících 24 dnů a doufáme, že se vám všechny naše články budou líbit a budeme rády za jakoukoliv zpětnou vazbu v průběhu celého adventu ❤

Lidi, se kterými ztratíte pojem o čase

Čauky všem!

Jakou mám krevní skupinu? Tak to zatím netuším, protože písmenka A, B a 0 mi stejně do života (pokud samozřejmě nebudu v ohrožení života) moc nepomůžou. Co ale rozhodně vím, je moje temperamentová a zájmová krevní skupina, no a o té bych se tu dneska s vámi chtěla podělit. Protože přesně podle tohoto si můžete najít lidi do svého života, kteří vám nebudou přítěží ale naopak skvělými parťáky.

instagram: @astrosvet_kolem_nas

Pokud se cítíte zaseklí na jednom místě, až moc ve svojí komfortní zóně a hlavně pořád hledáte ty správné a nové lidi do svého života, tak ZAČNĚTE! S čím? S čímkoliv, buďto vás to bude bavit, zůstanete u toho a potkáte tam lidi se stejnými zájmy, nebo zjistíte, že to není nic pro vás a dáte od toho ruce pryč. Věřte mi, není nadto dělat, co vás baví a trávit čas s lidmi, se kterými si prostě máte co říct.

A že si lidi stejného temperamentu můžete najít opravdu kdekoliv? Ano, kdekoliv. Já například našla skvělou partu lidí na volejbale, kam jsem začala letos v lednu chodit. Ačkoliv spolu trénujeme už přes půl roku, nikdy jsme se nijak moc nebavili, prostě nějak nebyl vhodný okamžik. Ale na soustředění o podzimních prázdninách se to teda změnilo a pořádně. Některé z těch lidí jsem třeba skoro ani neznala, protože loni jsem chodila jen na 1 ze 2 tréninků v týdnu a oni chodili na ten druhý. Ale když jsme se rozpovídali nejprve u deskových her a pak i jen tak, měla jsem pocit, že se známe roky a svěřovali jsme se jeden druhému se vším, co nás zrovna napadlo a já už dlouho nezažila nic tak skvělého jako čas právě s těmito lidmi, kteří mi přišli do života úplně náhodou a původně nás spojoval vlastně jen společný trénink volejbalu. No a dneska? Máme toho společného asi 100x tolik!

S jednou holkou jsme si dokonce padly tak do noty, že už teď máme v plánu, že toho musíme spolu ještě hodně podniknout, protože víc podobného člověka mně samotné budu hledat asi zase pěkně dlouho. Děkuju Luci, že jsem tě mohla poznat.

No a stejně tak ráda jsem za Áďu, s tou jsme se zase poznaly přes instagram, kdy jsem se ji rozhodla oslovit po jednom z jejích stories. Od té doby už jsme se jednou sešly na snídani (o tom jsem psala už i tady), píšeme si na instagramu a konečně mám parťačku na hokej!

Jak prostě píšu hned na začátku, stačí začít jako já s volejbalem, blogem, ale u vás to může být cokoliv jiného, protože věřte, že není nic lepšího než mít kolem sebe lidi, se kterými můžete mluvit o čemkoliv a oni si vás rádi vyslechnou ♥

Stalo už se vám taky někdy, že jste se s někým bavili poprvé, ale měli jste pocit, že se znáte už strašně dlouho? Kdy a jak jste se potkali?

Moc se těším na vaše zkušenosti a pa u dalšího článku 🙂

 

P.S. Víte, jak se nejlíp pozná čas, který jste si fakt užili s lidma okolo sebe? Nemáte z něj v podstatě ani jednu fotku, protože telefon by vám prostě jen překážel a kazil zábavu ♥

P.P.S. A úplným opak právě popsaných lidí jsou lidi toxičtí, o těch jsme se zase bavily v našem podcastu, tak jestli jste ho ještě neslyšeli, utíkejte to napravit, takových lidí se je totiž potřeba zbavit co nejdřív 😀

Proč si zamilovat podzim

Ahoj! Pokud čtěte naše články pravidelně, tak jste asi postřehli, že Míšu ten letošní podzim moc nebere a že na ní často působí spíš negativně než pozitivně. Ale já podzim miluju a ani ten letošní není výjimkou, a tak vám tu řeknu, proč je zrovna tohle období moje oblíbené (i když ty nemoci jsou pěkně na nic) a třeba i vy si ho zamilujete.

Prvním důvodem jsou určitě ty barvy, které jsou k vidění úplně všude. Jak se totiž říká, podzim je takové druhé jaro. Každá procházka tak nabírá úplně jiný rozměr, protože už to není jen ta nudná zelená, ale i další barvy, které třeba mně vždycky přidají na náladě. No a takovéhle zbarvené listy vypadají také moc krásně na fotkách, tak to schválně zkuste a pak je hoďte třeba na instagram 😉.

Další výhodou podzimu je to, že výzdoba může být opravdu za pár korun. Stačí totiž nasbírat plody, co toto období nabízí, přidat nějakou svíčku a dekorace je na světě. A věřte, že „obyčejná“ výzdoba z kaštanů, žaludů, šišek a barevných listů dokáže opravdu sklidit úspěch.

Kromě plodů stromů se dá na výzdobu krásně použít i dýně. V zahradnictví se dají sehnat opravdu různé druhy okrasných dýni od malých až po velké, takže mohou zdobit vše od stolu až po zahradu. Vedle okrasných druhů jsou ale samozřejmě i druhy jedlé a myslím si, že každý, kdo má dýně rád, si na podzim alespoň jedno jídlo z dýně připraví. Je totiž nespočet způsobu, jak se dá dýně zpracovat, i když nejčastější je asi dýňová polévka, která prostě výborná.

Také popíjení teplých nápojů je jednou z věcí, které k podzimu neodmyslitelně patří. Myslím, že i lidé, kteří podzimu úplně neholdují, si tohle užívají, protože venku je většinou už zima a zahřát se chce každý. Mně osobně je třeba příjemnější si vlézt pod deku, popíjet čaj a koukat na nějaký film než se naložit do vany.

No a když už jsem u těch filmů, tak to je můj poslední tip, jak si užít podzim. Protože kdy je víc času se koukat na filmy, seriály nebo poslouchat podcasty než za dlouhých pochmurných večerů?

Tak a to jsou všechny mé tipy, proč si podzim zamilovat a pokud máte vy nějaké další, tak je určitě napište do kometářů.

Je tu podzim… – #najednotema

Čauky všem!

Podzim už se nám rozjel na plné obrátky a počasí je poslední dobou dost bláznivé, co? Ráno vycházím z bytu v podstatě za tmy a za šílené mlhy, která se některé dny ani pořádně nezvedne a jiné se zase zvedne a teploty šplhají do výšin, kde bychom je v této době už ani nečekali. No a v dnešním článku bych s vámi ráda rozebrala právě taky jedno podzimní téma, a to, jak jsem měla letos problém podzimu přijít na chuť a jaké pocity ve mně vyvolává. Budu proto moc ráda, když se pak se mnou v komentářích podělíte i vy o své pocity a zážitky z podzimu.

Asi bych bych měla úplně na začátek začít tím, že v letošním roce se mi život otočil úplně o 180° a já pořád čekám, co ještě přijde, už teď toho bylo tolik a já se nemůžu dočkat, až se o to (skoro) všechno s vámi podělím, ale to až na konci roku, teď zpátky k tomu podzimu. I když nejprve se budeme muset přesunout ještě trochu dál, a to až do léta. V létě jsem byla po 10 letech u moře, a tak nějak i díky tomu chytla tu pořádnou letní vlnu plnou pohody, sluníčka a tepla. První ránou reality pak pro mě byl začátek školního roku, no a hned následující příchod podzimu. Vůbec jsem na něj letos nebyla připravená. Začaly mi chybět ty teplé dny plné sluníčka, opalování, nošení jen jedné vrstvy oblečení a tak nějak obecně jsem vůbec nebyla připravena ten podzim přivítat.

Ale vždyť je to tak hezké období! A ono ukázalo i svou solidaritu, teploty drží stále pěkně vysoko, že stačí i jen mikina a sice se začíná čím dál tím víc halit do mlhy, ale jak to tak přicházelo postupně, tak mi to vlastně už ani tolik nevadí. Pořád jsem se sice ještě nedostala na takovou vlnu, na které jsem byla třeba loni, ale už jsem ho tak nějak přijala a snažím se si ho užívat co nejvíc.

Co mi letos ale hodně chybí, jsou procházky a výlety tou nádhernou podzimní přírodou, na které mi nějak nezbývá čas, to se bude muset do příštího roku změnit, protože co je na podzimu hezčí, než právě barevné listí na stromech, ve vzduchu i na zemi, mlha nad rybníky a ne nad silnicí, houby schované pod mechem či ta vůně ochlazujícího se počasí.

Pokud tedy ani vy nemůžete pořád najet na tu správnou vlnu podzimu, zkuste nějakou tu procházku, mně ta moje i když jen asi hodinová alespoň trochu pomohla.

Ale ještě jsem vám slíbila na závěr nějaké ty pocity, takže samozřejmě na mě občas trochu padá melancholie či únava, ale při deštích mám takovou trochu přemýšlivou náladu a co mi přijde nejzvláštnější, podzimní nálada města ve mně tak nějak evokuje období lásky, mnohem víc než třeba jaro, o kterém se to tak nějak obecně ví. Vlastně ani nevím, čím přesně je to dáno, ale moc by mě zajímalo, jestli tu mám někoho,kdo má z tohoto období podobný pocit a to, že na vás najednou město dýchá takovou zamilovanou atmosférou, ve které prostě nechcete být sami.

Moc se těším na vaše postřehy a nezapomeňte mi dát vědět, co podzim vyvolává ve vás ♥

Tak krásný podzimní víkend

 

P.S. Je to zase článek ze série 26, takže články ostatních  na téma podzim máte tady: