Nejhezčí noc v mém životě ❤

Čauky všem!

Poslední dny je doba opravdu nelehká a já jsem si říkala, že bych k ní vzhledem k názvu blogu měla přistoupit nějak zodpovědně a sesdílet třeba něco o tom, co se děje tady U nás v Čechách, ale upřímně se k tomu všemu nějak vyjadřovat nechci, a tak jsem se rozhodla vás naopak naladit naopak na trochu pozitivní a možná i nostalgickou vlnu a vyjádřit tu svou vděčnost a popsat jeden nezapomenutelný začátek.

Je to sice už několik týdnů, nicméně v té době, kdy se to odehrálo bych nevěřila, že za měsíc a kousek budu tak vděčná, že jsem to vůbec mohla zažít. A o čem, že to celou dobu píšu? Na instagramu už jste určitě zaznamenali, že 4. února byl pro mě vskutku neobyčejný den a hlavně noc, na kterou jen tak nezapomenu, měla jsem totiž svůj

MATURITNÍ PLES

Už v tu dobu to byl zážitek, na který jsem věděla, že budu ještě dlouho vzpomínat, nicméně mě ani ve snu nenapadlo, že jen o pár týdnů později bych o něj mohla přijít. Nyní děkuju bohu, že jsem ho měla už na začátku února, a ačkoliv to byl pro spoustu lidí debilní termín v úterý, já vím, že to byl ten nejlepší termín!

Ještě ráno jsem šla do školy, doma bych byla akorát nervózní a sbírala absenci, moc nás upřímně řečeno nepřišlo, takže výuka spíš neprobíhala než jo, ale nebyla jsem sama a s těmi lidmi mi ten čas přece jenom víc utekl.

V poledne jsem pak začala s přípravami jako takovými. Nejdřív jsem zamířila ke kadeřnici, která mi udělala můj vysněný účes, ačkoliv jsem tam nepřišla s úplně jasnou představou, co vlastně chci vytvořit. Bylo to něžné, slavnostní, elegantní a snadné na údržbu. Takhle s odstupem času můžu říct, že v celé své parádě to vydrželo až do půlnoci a nádherné… no ještě pěknou řádku hodin 😀

Co se týče make upu, malovala mě u mě doma kamarádka Verča, kterou určitě znáte z našeho společného podcastu Ještě jednu, prosím! Nevěřili byste, jak ten online svět sbližuje. Já díky němu měla pěkný něžný, ale opět slavnostní make up, přesně takový, jaký jsem si přála, protože co jsem rozhodně nechtěla, bylo být na fotkách zmalovaná tak, že se ani sama nepoznám. Možná vám to zatím zní jako neuvěřitelné, že všechno vyšlo, jak jsem si vysnila, ale ono to tak nějakým zázrakem bylo až do… no prostě celou dobu.

Jediné, co jsem nedala úplně tip ťop byl příchod na sraz s kamarády na jídlo, který jsem jim ale skvěle zorganizovala 😀 Nicméně jídlo ve Wokinu bylo skvělé, s kamarády jsme náš ples parádně začali a ačkoli jsme před sál dorazili zase o pár minutek později, vůbec to nevadilo, protože kontrola našich zavazadel a nás samotných před vstupem do sálu byla neskutečná a strašně se protáhla 😦

Ale my si nic nenechali zkazit, nacvičili jsme poslední kroky přetančení, půlnočka a nástupu a začali chodit hosti. My jim předvedli své předtančení, povedlo se podle mě nejlíp, co jsme kdy zkoušeli a že jsme to sjeli snad stokrát! Ale pak teprve přišel ten čas… oblékla jsem si svoje ŠATY!

Ještě malá vsuvka k nim. Vysnila jsem si popelkovské šaty už na svém imatrikulačním plese. Před osmi lety! Chápete to? Ono mi to vydrželo a ještě k tomu mi to pak i v půjčovně vyšlo, že jsem si je zkusila a nastal takový WOW efekt, ano ty musím mít! No cítila jsem se v nich pak jako princezna, nekecám a všichni to na mně viděli.

Během večera jsem se asi milionkrát vyfotila, zatancovala jsem si, užila si čas s kamarády, trochu míň s rodinou, ale té to vynahradím jindy 😉 , nastoupila jsem před celý ten sál, byla ošerpovaná, tančila s profesorem, vybírala peníze do plachty, ale hlavně se ničím nestresovala, byla jen tou princeznou a prožila jsem si to jak nejvíc jsem mohla!

Uteklo to jako voda a nastalo převléknutí do věcí na půlnoční překvapení. Nechtělo se mi ze šatů, co si budem, ale i to stálo za to. Sice jsem pár vteřin před začátkem půlnočka měl pocit, že jsem všechno zapomněla a z tréninků jsem věděla, že to rozhodně neumím na 100 %, ale rozhodla jsem se tam jít  a užít si to a hlavně neuklouznout jako při generálce 😀 A zase to vyšlo, dokonce mi pak kamarádka po shlédnutí našeho maturitního videa přišla říct, že to bylo vidět, jak jsem si to užívala a že to bylo nejvíc skvělý. Tak to mě moc potěšilo 😀

A tím tak nějak ples skončil. Ne celá noc, my pak pokračovali ještě přes KFC na naši Afterparty, ale to už si asi nechám pro sebe, nic skandálního se tam sice nestalo, ale je to už hodně osobní a ještě trochu pod vlivem alkoholu a takhle tady na vás působit nechci.

Co ale na závěr určitě chci je dát pár rad vám, které váš den D nebo spíš noc N čekají (ať ještě snad letos nebo kdykoliv později)

  • Nestresujte se! Být nervózní je něco jiného, to úplně neovlivníte, ale že si řeknete, že si celý ten večer užijete ať to dopadne jakkoliv, to určitě udělat můžete a věřte mi, litovat nebudete.
  • Užijte si to! Ano opakuju se, ale hlavně se nenechte ovlivnit nikým jiným, ne všem se budou líbit vaše šaty, účes, cokoli, ale když vy se v tom budete cítit dobře a obklopíte se lidmi, které máte rádi, bude to na vás poznat i na fotkách! To mi věřte.
  • Myslete jen na sebe! Tenhle jeden večer si to můžete dovolit, je to váš večer, tak se na všechny vyprdněte a dělejte jen to, co budete chtít vy.
  • Jezte! Nejhorší je na plese omdlít hlady/vyčerpáním. Do šatů už stejně nezhubnete, ale alespoň se tak rychle neopijete.
  • Dejte na svůj instinkt! A teď myslím hlavně při výběru šatů, no a co, že se teď nenosí ty obrovské sukně nebo květované vzory, vy po nich už kolik let toužíte, tak si je oblékněte.
  • Užívejte si i ty přípravy! Nacvičování všeho, výběr všeho, celý večer pak uteče lusknutím prstu, tak ať to má alespoň delší životnost 🙂

A já takhle závěrem děkuju všem svým spolužákům, kamarádům a rodině za tenhle neskutečný večer a noc a přeju všem letošním i budoucím maturantům, ať se jim jejich ples uskuteční a oni si ho užijí. Bude líp, než je teď, věřme tomu ❤

A jaký byl váš maturitní ples? A co byste poradili ostatním vy?

Těším se na vaše nezapomenutelné večery a noci v komentářích a snad zase brzy tady na blogu!

Lidi, se kterými ztratíte pojem o čase

Čauky všem!

Jakou mám krevní skupinu? Tak to zatím netuším, protože písmenka A, B a 0 mi stejně do života (pokud samozřejmě nebudu v ohrožení života) moc nepomůžou. Co ale rozhodně vím, je moje temperamentová a zájmová krevní skupina, no a o té bych se tu dneska s vámi chtěla podělit. Protože přesně podle tohoto si můžete najít lidi do svého života, kteří vám nebudou přítěží ale naopak skvělými parťáky.

instagram: @astrosvet_kolem_nas

Pokud se cítíte zaseklí na jednom místě, až moc ve svojí komfortní zóně a hlavně pořád hledáte ty správné a nové lidi do svého života, tak ZAČNĚTE! S čím? S čímkoliv, buďto vás to bude bavit, zůstanete u toho a potkáte tam lidi se stejnými zájmy, nebo zjistíte, že to není nic pro vás a dáte od toho ruce pryč. Věřte mi, není nadto dělat, co vás baví a trávit čas s lidmi, se kterými si prostě máte co říct.

A že si lidi stejného temperamentu můžete najít opravdu kdekoliv? Ano, kdekoliv. Já například našla skvělou partu lidí na volejbale, kam jsem začala letos v lednu chodit. Ačkoliv spolu trénujeme už přes půl roku, nikdy jsme se nijak moc nebavili, prostě nějak nebyl vhodný okamžik. Ale na soustředění o podzimních prázdninách se to teda změnilo a pořádně. Některé z těch lidí jsem třeba skoro ani neznala, protože loni jsem chodila jen na 1 ze 2 tréninků v týdnu a oni chodili na ten druhý. Ale když jsme se rozpovídali nejprve u deskových her a pak i jen tak, měla jsem pocit, že se známe roky a svěřovali jsme se jeden druhému se vším, co nás zrovna napadlo a já už dlouho nezažila nic tak skvělého jako čas právě s těmito lidmi, kteří mi přišli do života úplně náhodou a původně nás spojoval vlastně jen společný trénink volejbalu. No a dneska? Máme toho společného asi 100x tolik!

S jednou holkou jsme si dokonce padly tak do noty, že už teď máme v plánu, že toho musíme spolu ještě hodně podniknout, protože víc podobného člověka mně samotné budu hledat asi zase pěkně dlouho. Děkuju Luci, že jsem tě mohla poznat.

No a stejně tak ráda jsem za Áďu, s tou jsme se zase poznaly přes instagram, kdy jsem se ji rozhodla oslovit po jednom z jejích stories. Od té doby už jsme se jednou sešly na snídani (o tom jsem psala už i tady), píšeme si na instagramu a konečně mám parťačku na hokej!

Jak prostě píšu hned na začátku, stačí začít jako já s volejbalem, blogem, ale u vás to může být cokoliv jiného, protože věřte, že není nic lepšího než mít kolem sebe lidi, se kterými můžete mluvit o čemkoliv a oni si vás rádi vyslechnou ♥

Stalo už se vám taky někdy, že jste se s někým bavili poprvé, ale měli jste pocit, že se znáte už strašně dlouho? Kdy a jak jste se potkali?

Moc se těším na vaše zkušenosti a pa u dalšího článku 🙂

 

P.S. Víte, jak se nejlíp pozná čas, který jste si fakt užili s lidma okolo sebe? Nemáte z něj v podstatě ani jednu fotku, protože telefon by vám prostě jen překážel a kazil zábavu ♥

P.P.S. A úplným opak právě popsaných lidí jsou lidi toxičtí, o těch jsme se zase bavily v našem podcastu, tak jestli jste ho ještě neslyšeli, utíkejte to napravit, takových lidí se je totiž potřeba zbavit co nejdřív 😀

Miší NOVINKY – Ještě jednu epizodu, prosím!

Čauky všem!

Před několika týdny jsem vám tady doporučovala skvělý český fitness projekt FitFab Strong, do kterého se pustila skupinka mladých lidí a společně nyní inspirují a motivují spoustu dalších lidí prostřednictvím internetu až k nim domů, a protože se mi všechny takovéhle projekty, kdy se spojí skupinka lidí se stejným cílem, aby mohli pomoci i ostatním, moc líbí, jeden takový jsme ještě s dalšími 3 blogerkami taky vymyslely. No a dneska bych vám ho tady moc a moc ráda představila 🙂

Úplně na začátek vám prozradím, že už asi měsíc jsme s holkama měly založený instagramový účet @jestejednuprosim a až do této neděle jsme byly velmi tajemné a o projektu zveřejňovaly jen pár informací, ale vůbec ne to jádro. To se odhalilo až v neděli 7.4.2019! A protože vy si článek můžete přečíst nejdřív 12. dubna, tak vám už vše můžu napsat naplno…

S holkama nahráváme PODCAST!!!!!!!!!!

Ano, mám z toho ohromnou radost, protože je to pro mě něco úplně nového a zatím mě to fakt baví. Kdo vůbec nechápe, o co jde, tak podcast je mluvené slovo, něco jako povídací video, akorát bez toho obrazu a poslední dobou jich je u nás docela boom. Spousta nejen blogerek začala podcasty nahrávat a vy si možná říkáte a proč jste do toho šly i vy? To musíte být za každou cenu in? Stejně to musí být všechno na jedno brdo. No jenže právě v tom je ta pointa. Ano, opravdu jsme se do toho pustily, protože nás ostatní inspirovali, ale my se rozhodly jít trochu jinou cestou než ostatní. Nechceme žádné přemotivované hodinové povídání, u kterého byste mohli mít pocit, že my jsme dokonalé, protože se přece vším tím musíme řídit, co bychom totiž přece byly za lidi, kteří káží vodu a pijí víno, že jo? Ale my si chceme jen povídat o tématech, která jsou pro nás aktuální a zajímavá. Jsme totiž čtyři a každá má trochu jiné názory, takže se s námi budete moct ztotožnit, a nebo dokonce přidat názor pátý! A v tom je to naše individuální kouzlo.

Tímto dlouhým odstavcem jsem vám tedy přiblížila naši jedinečnost v počtu nahrávajících, ale taky v tématech, kterým se budeme věnovat, to ještě ale není pořád ještě úplně všechno…

Ne vždy totiž budeme nahrávat jen ve čtyřech, a proto taky ten název JEŠTĚ JEDNU, PROSÍM! ale chceme si do dalších epizod zvát i hosty! Naše finální schéma, jak budou po sobě díly navazovat sice zjistíte až v květnu, protože duben jsme pojaly tak trochu seznamovačně, abyste nás nejprve poznali, ale právě už příští měsíc najedeme na to, jak bychom to chtěly mít i do budoucna.

Možná vás teď ještě napadá otázka kdy a kde nás tedy můžete poslouchat. Na otázku kdy vám odpovím kdykoliv! Ale nový díl vyjde vždy v neděli jednou za dva týdny, takže už příští neděli se můžete těšit na nový! A na otázku kde vám odpovím, že na Spotify, a snad i na iTunes, kam se nám to ale dlouho nechtělo nahrát, tak uvidíme, kdy se budou nové díly objevovat tam 🙂

A to by bylo asi z mého přestavení tohoto projektu všechno, pokud budete mít nějaké dotazy, připomínky či dokonce konstruktivní kritiku, budeme moc rády, když nás kdekoliv zkontaktujete, ať už tady v komentářích, na instagramu, který jsme podcastu věnovaly (a ten určitě nezapomeňte sledovat, ať víte vše první!), na podcastovém emailu jestejednuprosim@gmail.com a nebo kdekoliv jinde na našich sociálních sítích, my už si to mezi sebou předáme 😀

Tak schválně, co na náš projekt říkáte? Posloucháte vůbec podcasty? A jak se vám líbí přímo ten náš?

Tak příjemný poslech a krásný víkend

P.S. Nezapomeňte sledovat taky instagramy přímo holek

Proč vstávat brzo?

Jsem od přírody typ ranního ptáčete, ale i mně se samozřejmě někdy nechce z postele a nejradši bych se tam proválela až do oběda, ale v dnešním článku bych vám všem, co musíte nebo chcete (a třeba právě po tomhle článku začnete chtít 😉) vstávat, když ještě většina lidí spí, chtěla ukázat, čeho si právě na začátku každého dne vážit a o co ostatní nevědomky přijdou 😁

Představte si to, je víkend, prázdniny či dovolená a vám budík stejně zazvoní v 6:00, můžete se samozřejmě otočit na druhý bok a spát dál, ale co takhle zkusit, jen pro dnešek vstát takhle brzo a prodloužit si ten den o pár hodin? Většinou vstanete do úplného ticha a i díky tomu uslyšíte třeba i ve městě zpívat ptáky a uvědomíte si, jaké běžné zvuky naprosto rutinních činností vlastně posloucháme každý den, aniž byste je nějak vnímali. Nyní na to máte prostor!

Ale to ještě není to hlavní, co mě tak fascinuje. To jsou totiž lidé, které potkáte venku. Ať už je pondělí středa nebo sobota, je to všude stejné. Tedy vy všichni jste na tom stejně, je to jakoby vás někdo hodil na stejnou loď, všichni máte nyní stejnou situaci, ačkoliv každý má úplně jiný cíl a úlohu toho dne. Jednoduše řečeno, lidé vzhůru a ještě ke všemu venku v tuto nekřesťanskou hodinu mají k sobě jakoby blíž, chovají se k vám více kamarádsky, soucítí s vámi a to se s nimi nemusíte ani dávat do řeči, poznáte to jenom z jejich výrazu. No schválně, kolikrát se s někým na sebe jen tak nenápadně usmějete, i když vám třeba jen udělá víc prostoru, když vystupujete z autobusu, když vám podrží dveře a tak dále a tak dále. A dokonce se s tím člověkem nemusíte ani potkat osobně, stačí zapnout rádio a uslyšíte, že pan moderátor k vám mluví daleko více osobně a snaží se vám to ráno udělat příjemnějším.

Tak na to zkuste příště, až budete muset brzo ráno vstávat, myslet a užívat si nejen ticha a klidu všech ulic, ale také lidí, které potkáte.

Pokud ale vstanete dřív dobrovolně a to je taky super, obzvlášť, pokud jsem vás nalákala já teď, to mi udělá obrovskou radost, užívejte si pak také toho probouzejícího se města, popřípadě i přírody, protože ta se nezdá, ale taky v ní je daleko rušněji přes den než takhle k ránu, uvidíte jak to všechno, do čeho každý den vstáváte vlastně vzniká. No a není také nad pomalá rána, nemyslíte? 😉

Schválně mi dejte vědět, jestli to vnímáte stejně či podobně jako já, nebo jestli je pro vás ranní život naopak něčím naprosto nudným a v žádném případě fascinujícím. Jo a taky, jste spíš ranní ptáče nebo sova?

Tak krásné ráno, nebo jakoukoliv jinou část dne, kdy právě čtete tento článek ♥

Jaký byl náš Ježíšek?

Ahoj a krásný nový rok plný nových zážitků. Já se ale dneska ještě vrátím k minulému roku a k tomu, jaký byl náš Ježíšek.

Vánoce samozřejmě nejsou jen o dárcích, ale upřímně řečeno, koho dárky nezajímají? Já jsem letos z dárků opravdu nadšená, protože moji blízcí mi dali opravdu to, co mám ráda. A to je pro mě daleko důležitější než cena samotného dárku.

Míša mi pod stromeček nadělila deku. Někdo si možná řekne: Ježiš, jenom deka a co je na tom? Jako ona je to „jenom“ deka, ale u tohohle dárku šlo hlavně o to, že jsem o tom, že chci deku mluvila už dávno a Míša si to zapamatovala. A přesně takovéhle dárky jsou nejcennější, protože je vidět, že vás ten člověk celý rok poslouchal.

Podobný dárek jsem dostala také od mého strejdy Tomáše. Dostala jsem od něj kapesní atlas oblak. Vzpomněl si totiž, že mám ráda nebe a že ho i ráda fotím. Tenhle atlas obsahuje deset kartiček s různými oblaky a je u nich vždy napsán název a krátký popis. Tato knížečka mi úplně vyrazila dech a jsem moc ráda, že si na mě strejda vzpomněl.

No a třetím dárkem, o který bych se s vámi chtěla podělit jsou náušnice. Těch jsem dostala rovnou několik od mých kamarádek, protože ony ví, že náušnice já naprosto miluju. A právě proto bych se s vámi chtěla podělit o to, že nejlepší dárky jsou ty, které jsou s tím člověkem nějak spojené či ho vystihují.

Na závěr bych řekla jen to, že doufám, že vy jste dostali, co jste chtěli a že jste také dostali nějaké ty dárky od srdce.

20. DEN: Co komu dát?

Krásný den!

Na dnešek jsme pro vás měly naplánovanou další soutěž, jenže paní z Na svačinu s námi přestala komunikovat, a tak tu mám pro vás tipy na vánoční dárky, snad vás alespoň ty nějak inspirují…

1. Kravaty

Dárky pro pány jsou pro nás dámy vždy asi ty nejobtížnější, zkuste je letos před plesovou sezónou vybavit novou kravatou, nebo třeba motýlkem z minulého týdne 🙂

2. Mýdlo

Tady s tím dárkem můžete podle mě zabodovat u obou pohlaví. Mámě, sestře, kamarádce, … vyberte s nějakou pěknou kořeněnou vůní. Krásné mají třeba v Manufaktuře. A pro tátu, bráchu, kamaráda, … zvolte zase nějakou příjemnou pořádně chlapskou vůni.

3. Vybarvování podle čísel

Tento tip bude pro jakéhokoliv člověka s uměleckou duší ve vaší rodině či mezi známými. Ačkoliv se vám to může zdát jako aktivita pro malé děti, dají se v obchodech najít opravdu náročné obrázky a věřte, že výsledky práce pak opravdu stojí i za vystavení 🙂

4. Čaje

Takovou klasikou jsou čaje všeho druhu. Pokud víte, co obdarovaný rád pije, nebude to žádný oříšek, pokud však netušíte, zkuste vybrat v obchodě nějakou pěknou dárkovou krabičku a uvidíte tu radost ve tváři z užitečného dárku 😉

5. Tématický box

Tohle je tip na dárek pro lidi, které opravdu dobře znáte. Těm totiž můžete darovat takový boxík právě na míru. Třeba moje skvělá kamarádka Naty je naprosto ujetá na pandy, a tak jsem jí dala krabičku s názvem Panda box, v níž našla kapesníčky, podložku po hrneček, … a to všechno samozřejmě s PANDOU! Tak to zkuste taky, na jakékoliv téma a jen za pár korun 😀

6. Chuťovky

Takovéhle dárky většinou dávám prarodičům. Koupím jim nějaké ochucené oříšky, sirupy, … a oni z nich mají pak velkou radost, neboť vždycky chtějí dostávat užitečné dárky a tyhle nejen použijou, ale i si je užijou 🙂

7. Pár užitečných drobností

Tyhle dárky od nás většinou ještě s přáníčkem (pár návodů kdyžtak tady a tady) dostávají známí, s nimiž se zase tolik nescházíme, ale na Vánoce si vzájemně uděláme rádi radost. Mezi drobnosti většinou patří menší mejdlíčka, čajíky, sirupy, …

8. Zrní

Tohle vám bude možná znít dost podivně, pokud však máte někoho s velkou zahradou, kdo se v zimě rád postará o ptáčky na ní, neváhejte ho jím obdarovat. Velký pytel totiž vydrží opravdu dlouho a bude využit, a protože je to něco, co by si dotyčný koupil i sám, ušetříte mu tím ještě peníze a ty vaše nepůjdou nazmar.

9. Plecháček

Poslední tip nejen pro cestovatele, který je velmi praktický, neboť se jen tak nerozbije a na stránkách eagles.cz si můžete buďto vybrat jeden z jejich krásných motivů a nebo vám vytvoří i váš vlastní design, tak se neváhejte podívat 🙂

Tak a to by bylo všechno, doufám, že některé dárky vám i takhle na poslední chvíli ještě pomohli a nebudete je ještě 24. shánět a dokupovat.

Který z dárků je podle vás nejoriginálnější? A z jakého již koupeného máte letos největší radost? 

Krásný čtvrtek

Moje nejoblíbenější místo v České republice #7 – ILONA

Už sedmý díl mého seriálu plného hostů je na světě, tentokrát se díky Iloně podíváme do Prahy, ode mě je to pořád jen příroda, tak si užijte trochu toho města…

“Praha. Není jenom Most a Hrad. Praha. Co víc si můžeš přát?” Takhle nějak mluví o naší matičce měst PSH v jednom ze svých nejstarších sonzích. Já jsem se teď do svého rodného města vrátila po roce cestování Evropou a Asií. Po tom, co jsem viděla Reykjavík, Moskvu, Tokio, Bangkok, Jakartu a další hlavní města, nemůžu jinak, než dát PSH zapravdu. Praha – co víc si můžu přát?

Pražský hrad, Karlův most, Staroměstské náměstí s Orlojem, to můžou být sebekrásnější dominanty, ale pro turisty. My sami tam sotva páchneme. Dnes vás zavedu na 5 míst, kam si chodíme vychutnávat krásy našeho města my Pražáci. Ať už na romantické procházky s partnery nebo s pivkem v ruce s kamarády. Aneb Praha, jak ji neznáte, aha.

Náplavka – nej místo na pivko s kamarády

Skvělých míst, kam zajít s kámošema na pivko je v Praze mega moc. Ale jakmile vysvitne jen trochu sluníčko, je jen jedno místo, kam všichni Pražáci zamíří – na náplavku. Rašínovo nábřeží, které se táhne podél Vltavy od Palackého náměstí až k Vyšehradu, to je naše absolutní top. Protože tohle místo má prostě atmosféru. Není nad to sednout si k řece, dát si výborný pivko, které tu seženete na každém rohu, poslechnout si hudbu a při tom se kochat výhledem na Pražský hrad a historické okolí. A když je fakt krásně, neodoláme pronájmu šlapadla a projížďce po Vltavě.

Prokopák – i v Praze máme kus přírody

Když potřebujeme na chvíli uniknout pražskému shonu a vypadnout do přírody, přírodní rezervace Prokopské údolí je jasná volba. Za procházkou mezi skalami a v lesích nemusíme jezdit ani nikam daleko. Do Prokopáku se dá dostat za 15 minut tramvají od metra Anděl. Najdete tu dokonce i jezírko, kde se natáčela slavná scéna Pelíšků s pošťákem.

Petřín – nejromantičtější volba

Oukej, i když je tohle možná trochu turistický spot, pořád tady potkáte hrozně moc pražských. A hlavně párů. Petřín je totiž tím nejromantičtějším místem v Praze. (I když Kampa mu dost slušně konkuruje.) Socha Karla Hynka Máchy – víte, kterého myslím? “První máj, lásky čas…” – je toho důkazem.
Petřín není jen rozhledna, která je miniaturní napodobeninou Eiffelovy věže. Ale kopec se spoustou zeleně a rozkvetlými zahradami. Nahoru si můžete svést zadek lanovkou, ale to není vončo. Lepší způsob je si to vyšlápnout po svých a cestou si vychutnávat dechberoucí výhledy na starou Prahu.
Při zdolávání kopce můžete obdivovat geniální myšlenku Karla IV. v podobě Hladové zdi. Na vrcholu na vás kromě rozhledny čeká taky planetárium nebo zrcadlové bludiště, které je fakt sranda!

Kyvadlo – místo, kde je chill a libový výhled na Prahu

Místo, kde kdysi stála obří socha Stalina. Dnes se tu kýve ze strany na stranu 25 metrů vysoký metronom. Schází se tu skejťáci a tanečníci a je tu největší chill. To je Pražský metronom neboli Kyvadlo. Autor Kyvadla svůj výtvor původně nazval Stroj času. Měl symbolizovat “neúprosné plynutí času a varovnou připomínku minulosti”. Hustý. Kdybych měla jmenovat moje jedno nejoblíbenější místo v Praze, bylo by to právě tohle.
Na Kyvadle nechybí zase výhled na Prahu, tentokrát na Pařížskou ulici a její okolí. A kdybyste se náhodou nechtěli kochat Prahou, vždycky můžete jít do přilehlých Letenských sadů na procházku nebo na piknik.

Náměstí Jiřího z Poděbrad – farmářské trhy na královských Vinohradech

Jiřího z Poděbrad aneb Jiřák (no jo, všechno si zjednodušujeme) je rozlehlé náměstí v srdci Vinohrad. Jeho dominantou přesně uprostřed je moderní kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, který nepřehlédnete, ani kdybyste chtěli. Na náměstí jsou ale nejkrásnější ty historické domy, každý jinak barevný, které ho obklopují. Žižkovské televizní věže, která je druhou nejhnusnější budovou na světě a tyčí se jen kousek odsud, si nevšímejte.
Od středy do soboty probíhají na Jiřáku farmářské trhy s tolika dobrotami, že všichni kolemjdoucí slintáme až na zem. Jen těžko se odolává tomu množství čerstvé zeleniny, uzeninám, sýrům, množství koláčů a ovocným šťávám. Uff, až jsem z toho dostala hlad… Když je nádherné počasí, koupené dobroty si vychutnáváme na lavičce nebo na trávě pod slunečními paprsky.

To byla jen vybraná místa mého rodného města. Nádherných míst, kde se můžeme slunit a při tom si s přáteli vychutnávat české pivko s výhledy na historickou Prahu nebo si zasportovat, je mnohem víc. A pokud nejste pražští a v našem hlavním městě jste ještě nebyli, měli byste to rozhodně napravit. 

Ilona z blogu Prosmejdimesvet.cz