Jak jsem začala a zbytek šel sám od sebe

Čauky všem!

Ty jo, to už je tak dlouho, co jsem si takhle sedla k počítači a napsala vám něco i sem na blog! Ne, že bych poslední dobou neseděla u počítače víc než dřív, ale sepisuju jednu maturitní otázku za druhou a řekněme si upřímně, tam rozhodně nemám takovou volnost v tom, co napíšu, ve výběru témat a ani mě to tak nebaví. Nicméně, dneska si tu rozhodně nechci stěžovat a po těch dvou měsících bych mohla napsat nějaký vysvětlující a obhajující článek, přijde mi to ale zbytečné. Prostě letos maturuju a i kromě toho se mi v životě sešlo spousta věcí, kterým jsem prostě musela a samozřejmě i chtěla dát přednost. Před několika týdny jsem se vrátila na Instagram a dneska se rozhodla využít hodinovou (no možná i delší, jak vidím tu kolonu) cestu autobusem k návratu i sem.

Tenhle článek jsem plánovala vydat v lednu jako takový ten motivační pro vstup do nového roku i dekády, ale aktuální je pořád stejně a motivace na konci února se taky nezakazuje, ne? Takže se pohodlně usaďte a nechte se inspirovat mým příběhem, který začal už v roce 2018.

To jsem dostala v průběhu listopadu takový nápad, že bych mohla na vánoční prázdniny odjet pracovat někam do hor jako servírka, abych si taky užila trochu toho sněhu, volnosti, nových zážitků a tak. No to bylo samozřejmě dost pozdě, takže jsem nápad uložila na třičtvrtě roku zase do šuplíčku a vyndala ho někdy na začátku podzimu loni. Nejprve jsem byla v kontaktu s jedním hotelem v Krkonoších, ale tam to pak nějak z druhé strany vychladlo a já se začala poohlížet po něčem, co by bylo třeba blíž babičce s dědou, u kterých jsme Silvestra zatím vždycky trávili. Takže jasná volba padla na Jizerky a tady jsem si na první pohled zamilovala Prezidentskou chatu (Díky bohu, že nevyšly ty Krkonoše). Nikde nevisel žádný inzerát, že by hledali posilu do svého týmu, já neměla s prací servírky, na jejíž pozici jsem naivně chtěla nastoupit, žádné zkušenosti, ale rozhodla jsem se jít za svým snem a napsala jim na email uvedený na jejich stránkách.

Velmi rychle mi odpověděli a podržte se, odpověď byla kladná! „Ono to fakt vyjde?“ No nevěřila jsem vlastním očím, prý si to mám nějaký víkend přijet vyzkoušet a uvidíme, jak se domluvíme dál. Takže hned první víkend v listopadu jsem jela na zkušební směnu. Byla jsem extrémně nervózní, ale snažila jsem se dělat co jsem mohla a první víkend se mi ani nestal žádný strašný přešlap. Takže to šlo skvěle, já podepsala dohodu o pracovní činnosti a domluvila se na další směnu. Ta se nakonec nekonala, ale byla jsem pozvána na silvestrovský týden, že je to prý fakt honička a normálně berou jen lidi s více zkušenostmi, ale že to snad zvládnu. A zvládla!

Tady už se mi pár přešlapů povedlo, ale všechno nakonec dobře dopadlo a já si začínala čím dál víc připadat jako součást zdejšího skvělého mladého kolektivu kuchařů, číšníků a celého personálu. Po pěti dnech fakt náročných směn jsem sice byla fakt unavená, ale na druhou stranu se mi ani nechtělo domů. A to je co říct, když po cestě tam jsem si myslela, že tam snad ani nechci nastoupit a byla jsem odhodlaná, že pokračovat rozhodně nebudu a vymluvím se třeba na školu, přece jenom maturita se dá vždycky skvěle použít, že jo 😀

Jak ale asi správně tušíte, neskončila jsem a každou směnu si užívám víc a víc. Hrozně mě baví se pořád učit nějaké nové dovednosti, posouvat se z jedné pozice na place na druhou, poznávat stále nové lidi, zlepšovat si vztahy s těmi, které už vidím po několikáté z neznáme se vůbec, „Ty jseš tu poprvé?“, … na „Ahoj, tak jak se máš?“ „A kdy přijedeš příště?“… a taky získávat nové zkušenosti a zážitky.

No a co, že jsem vám tímhle příběhem chtěla předat? Chtěla bych vás popostrčit k tomu, abyste se nebáli jít za svými sny a cíli, což zní jako hrozně prázdné motivační heslo, tak třeba právě tímhle článkem pochopíte, že to myslím vážně, z vlastní zkušenosti a uvidíte, že to funguje.

Někdy je prostě potřeba sebrat všechnu odvahu, vykročit ze své komfortní zóny, sednout k počítači a napsat email, kterým nemůžete vlastně nic ztratit, ale jen získat. A třeba to vyjde, tak jako mně a bude to ještě lepší, než jste očekávali. No fakt bych před třeba dvěma měsíci nevěřila tomu, že o svých jarních prázdninách raději vynechám dovolenou a budu teď sedět v autobuse, no hádejte jakým směrem a kde mě od dneška až do neděle můžete zase potkat…

Tak se seberte, podívejte se na své sny a cíle, co jste si určitě vzorně na začátku roku 2020 sepsali ať už na papír nebo do hlavy a popřemýšlejte, co je ten první krok, co k jejich naplnění musíte udělat a nejde udělat právě teď? Pokud jo a já věřím, že tomu tak ve většině případů bude, udělejte ho. Kupte si měsíční členství v místním bazénu, abyste začali chodit pravidelně plavat a už dneska vyražte klidně jen na pár bazénů, pošlete dopis svým rodičům, který bude více osobní než SMS, ve kterém je pozvete k sobě na večeři, abyste konečně zase urovnali vztahy ve své rodině či zavolejte pár svým kamarádům a společně něco naplánujte třeba už na tenhle víkend, když jste si přáli trávit s nimi letos víc času. Všechno jde, když se chce, tak začněte opravdu chtít!

A schválně mi dejte vědět, co jste se rozhodli proměnit ve skutečnost a jaký první krok jste proto podnikli…

Těším se zase na vaše příběhy a doufám, že vás článek po nějaké době zase potěšil 😀

Vánoční nálada letos nestíhá mé tempo život

Článek ve spolupráci s Tiskařík.cz

Krásný den!

Zatím byl náš adventní kalendář podle mě docela inspirativní, ať už se jednalo o rozhovory či různé rukodělné návody od Marti. Dnešní okýnko bych ale ráda věnovala svému pohledu na letošní advent, dárky a tak, protože mám chuť se k tomu všemu nějak vyjádřit. Takže pokud vás tahle témata zajímají, určitě čtěte dál a budu ráda, když mi pak dáte vědět, co si o nich myslíte vy. No a pokud vás nezajímají sjeďte alespoň úplně dolů, kde pro vás mám jeden tip na dárek, aby se neřeklo, že je to úplně bezpointní článek 😀

Plecháček od @eagles #spoluprace

Abych začala tak nějak chronologicky... Už zhruba od půlky listopadu na mě na instagramu začaly vybíhat různé příspěvky nejen firem, ale i influencerů s vánoční tématikou, že už si vyzdobují byt, nakupují dárky, pouštějí písničky,… Všechny jsem je přeskakovala a říkala, že na to je ještě dost času, protože mám strach, že kdybych se naladila takhle brzo, budu už té vší atmosféry mít dost třeba ještě než přijde ten nejdůležitější Štědrý den. Takže pro mě advent doopravdy začal až 1. prosince a předtím jsem jen připravila náš adventní věnec, protože to je potřeba dělat s předstihem. Ale právě už od listopadu jsem se těšila, jak se s příchodem prosince naladím na ty nadcházející Vánoce, klid, nakupování dárků,… Jenže!

Vymyslela jsem si letos složitější koncept do adventního kalendáře, který nemůžu dělat měsíc dopředu, ale třeba jen týden, za který to fakt nejde stihnout všechno, takže abych se přiznala článek na zítra a video k němu prostě zatím nemám ani trochu připravený. K tomu letos maturuju, takže zpracovávání otázek je prostě nutné, protože všichni učitelé toho před Vánocemi potřebují stihnout ještě co nejvíc. No a mimo to mám ještě spoustu akcí okolo, na které vždycky kývnu, těším se jako malá, užívám si je, ale berou mi zase další čas a energii. Takže já jsem už od začátku prosince naprosto v jednom kole, volných chvílí mám opravdu pomálu a občas pociťuju opravdu nedostatek energie i času a na vánoční náladu zatím vůbec nemám čas a to jsem se tak těšila.

Nicméně, nechci si tu stěžovat, ale spíš říct, že pokud jste na tom někdo stejně jako já, nezoufejte, sami jsme si to vybrali, bude to čím dál tím lepší, uvidíme za sebou spoustu odvedené práce a o Vánocích přijde ten čas na odpočinek. Prostě přijde. Tečka. 24.-26. se totiž přece zapomíná na všechny starosti a úkoly, ať je jich sebevíc! Tak na to myslete a těšte se a zatím si alespoň užívejte třeba poslechem pár vánočních písniček, nebo posezeními s kamarády, na které si udělejte čas i za cenu, že všechno třeba nedáte. Já sama nevím, jestli tenhle článek stihnu vydat zítra ráno (i když vy už to víte 😉 ), protože dneska je prostě pátek a já jdu s kamarády ven. Tečka. Vykřičník!

Na to navazující téma jsou dárky. Mám jich nakoupených asi 5 a zbytek ani ne všechen vymyšlený. Nevím, kdy je půjdu kupovat (snad v neděli 😀 ) a rozhodně to nebude taková pohoda s kamarádkou jako roky před tím. Je to zase zkušenost, příští rok si to prostě musím vyplánovat líp a letos si to užít sama, alespoň trochu, doufám 😀 Nicméně neplánuju to nijak hrotit, kamarádům dám jen nějaké drobnosti a chtěla bych letos ty dárky víc zpraktičnit a ideálně nakoupit nějaké jedlé dárky, co se využijí. Pamatujte totiž na to, že okolí z nich bude mít radost tak jako tak, hlavně, když s nimi strávíte čas a jim po vaší návštěvě s dárkem jen nebude ležet doma zase nějaký kýč, nýbrž třeba něco z našich pondělních okének, co se za chvíli sní 😀

No a teď už k tomu slibovanému tipu na dárek! Aby to nebyl kýč, bylo to osobní a zároveň užitečné, navrhuju vám vytvořit kalendář z vašich fotek z roku 2019.

My ho děláme domů a prarodičům každoročně a vždycky všechny moc potěší a využije se po celý následující rok. Letos ho vytvářím na stránkách https://www.tiskarik.cz/fotokalendare , protože jsem dostala nabídku na spolupráci a mohu říct, že se tam pracuje opravdu skvěle. Sami si zvolíte styl, design i fotky a popisky k jednotlivým datům. Tady máte malou praktickou ukázku a já se těším, až si najdu čas na jeho dodělání a budu ho držet v ruce. Tak to zkuste taky a pošlete pak třeba fotku, jak se vám povedl 😀

A teď jsem zvědavá na vás…

Jak si letos užíváte advent? V klidu nebo presu? A co dárky?

Budu moc ráda, když se vyjádříte k čemukoliv, o čem jsem dneska psala a díky za přečtení, pro mě to byla vlastně taková malá terapie a třeba to i někomu z vás pomůže, pokud se cítíte podobně, že v tom nejste sami ♥

Krásný víkend

P.S. Většina fotek je z dalších článků adventního kalendáře, na které se přes ně snadno prokliknete, tak to zkuste 😀

Stále se je co učit ♥

Čauky všem!

Pokud nás sledujete i na sociálních sítích, určitě vám neuniklo, že jsem se v sobotu zúčastnila úžasného worshopu Základy blogování, který pořádaly Lucka a Nicol z blogu A cup of style. No a protože se to na blogu (doufám) viditelně odrazí, ráda bych vám o této akci v dnešním článku sdělila víc …

1

Celý workshop trval asi 4 hodiny a konal se v Elitte bloggers hubu, což je taková „kancelář“ známějších blogerek. Když jsem vstupovala do domu na nábřeží a otevírala ty těžké dveře, hlavou mi letěla spousta myšlenek, jaké to asi bude, neztrapním se hnedka na začátku, jaké lidi tam potkám, nebudu moc nervózní a tak dále a tak dále, stoupala jsem po schodech nahoru a u dveří jsem zaváhala, jestli to, co se chystám zmáčknout je opravdu zvonek, nebo pouze světlo na chodbě. Zvonek to byl a když mi Nikča v zápětí otevřela dveře, skoro všechen strach z neznáma ze mě opadl. Celý hub je nádherný čistý byt, který by jako ani do toho starého domu nepatřil. Pro nás tam byly nachystané sedačky a židle  a asi v 10:10 celý workshop začal.

78

První prezentaci měly přímo Lucka s Nikčou, nejprve jsme se během ní všichni navzájem představili a holky nám potom daly spoustu užitečných rad k fotkám, samotným článkům, vzhledu blogu, co by na něm nemělo chybět, čemu se naopak vyvarovat, jak komunikovat se svými čtenáři, jak spravovat svoje sociální sítě a nejlepší na tom byl jejich osobní přístup, kdy my jsme mohli kdykoliv klást jakékoliv dotazy a ony nám naopak zase ukazovaly své začátky a vyprávěly o svých (ne)zdarech. Dozvěděla jsem se od nich spoustu nových a užitečných rad, které se budu snažit postupně na náš blog aplikovat. Už teď se můžete podívat na pozměněnou stránku „O nás“ 🙂

24

Druhá přednášející byla Terka z blogu Tereza in Oslo, ta nám pověděla spíš svůj osobní příběh spojený nejen s blogem a během toho nám dala taky pár rad pro naší lepší realizaci v tomto online světě 🙂

3

A poslední část worshopu byla pod taktovkou Sandry z blogu Made in Prague, která pracuje pro Elitte bloggers, což je firma založená právě Terkou a jejím manželem, která zajišťuje nejslavnějším českým a slovenským bloggerkám komunikaci s firmami se zájmem o spolupráce. Její prezentace byla právě o spolupracích, což je pro mě zatím něco nepoznaného, a tak mi všechny rady otevřely náhled do něčeho zcela nového. Toto vystoupení mě ale zaujalo asi nejmíň, protože mi trochu vadilo Sandřino zdráhání odpovědět konkrétněji na naše otázky ohledně peněz právě ze spoluprací.

Celé toto sobotní posezení bylo doplněno ještě jídlem od mamky holek z A cup of style a výbornými cup caky od jedné z účastnic workshopu, Domči, a skvělou možností popovídat si s holkama osobně, kdy jsem zjistila, že jsou opravdu takové, jaký jsem z nich měla pocit z online světa 😀

65.1

Byl to pro mě naprosto dokonalý zážitek, něco úplně nového a holky mají u mě opravdu velký respekt a poděkování za svou práci 🙂

Pokud i vy blogujete, či o tom uvažujete, můžu vám to jen a jen doporučit a doufám, že tady na blogu nějaké změny po tomto mém zážitku zaznamenáte a hlavně, že vám budou připadat, že jsou k lepšímu 😀

Už jste vy někdy na nějakém workshopu byli? A na jaké téma?

Všem vám přeju krásný týden a spoustu skvělých zážitků a akcí ♥

miska