Nejhezčí noc v mém životě ❤

Čauky všem!

Poslední dny je doba opravdu nelehká a já jsem si říkala, že bych k ní vzhledem k názvu blogu měla přistoupit nějak zodpovědně a sesdílet třeba něco o tom, co se děje tady U nás v Čechách, ale upřímně se k tomu všemu nějak vyjadřovat nechci, a tak jsem se rozhodla vás naopak naladit naopak na trochu pozitivní a možná i nostalgickou vlnu a vyjádřit tu svou vděčnost a popsat jeden nezapomenutelný začátek.

Je to sice už několik týdnů, nicméně v té době, kdy se to odehrálo bych nevěřila, že za měsíc a kousek budu tak vděčná, že jsem to vůbec mohla zažít. A o čem, že to celou dobu píšu? Na instagramu už jste určitě zaznamenali, že 4. února byl pro mě vskutku neobyčejný den a hlavně noc, na kterou jen tak nezapomenu, měla jsem totiž svůj

MATURITNÍ PLES

Už v tu dobu to byl zážitek, na který jsem věděla, že budu ještě dlouho vzpomínat, nicméně mě ani ve snu nenapadlo, že jen o pár týdnů později bych o něj mohla přijít. Nyní děkuju bohu, že jsem ho měla už na začátku února, a ačkoliv to byl pro spoustu lidí debilní termín v úterý, já vím, že to byl ten nejlepší termín!

Ještě ráno jsem šla do školy, doma bych byla akorát nervózní a sbírala absenci, moc nás upřímně řečeno nepřišlo, takže výuka spíš neprobíhala než jo, ale nebyla jsem sama a s těmi lidmi mi ten čas přece jenom víc utekl.

V poledne jsem pak začala s přípravami jako takovými. Nejdřív jsem zamířila ke kadeřnici, která mi udělala můj vysněný účes, ačkoliv jsem tam nepřišla s úplně jasnou představou, co vlastně chci vytvořit. Bylo to něžné, slavnostní, elegantní a snadné na údržbu. Takhle s odstupem času můžu říct, že v celé své parádě to vydrželo až do půlnoci a nádherné… no ještě pěknou řádku hodin 😀

Co se týče make upu, malovala mě u mě doma kamarádka Verča, kterou určitě znáte z našeho společného podcastu Ještě jednu, prosím! Nevěřili byste, jak ten online svět sbližuje. Já díky němu měla pěkný něžný, ale opět slavnostní make up, přesně takový, jaký jsem si přála, protože co jsem rozhodně nechtěla, bylo být na fotkách zmalovaná tak, že se ani sama nepoznám. Možná vám to zatím zní jako neuvěřitelné, že všechno vyšlo, jak jsem si vysnila, ale ono to tak nějakým zázrakem bylo až do… no prostě celou dobu.

Jediné, co jsem nedala úplně tip ťop byl příchod na sraz s kamarády na jídlo, který jsem jim ale skvěle zorganizovala 😀 Nicméně jídlo ve Wokinu bylo skvělé, s kamarády jsme náš ples parádně začali a ačkoli jsme před sál dorazili zase o pár minutek později, vůbec to nevadilo, protože kontrola našich zavazadel a nás samotných před vstupem do sálu byla neskutečná a strašně se protáhla 😦

Ale my si nic nenechali zkazit, nacvičili jsme poslední kroky přetančení, půlnočka a nástupu a začali chodit hosti. My jim předvedli své předtančení, povedlo se podle mě nejlíp, co jsme kdy zkoušeli a že jsme to sjeli snad stokrát! Ale pak teprve přišel ten čas… oblékla jsem si svoje ŠATY!

Ještě malá vsuvka k nim. Vysnila jsem si popelkovské šaty už na svém imatrikulačním plese. Před osmi lety! Chápete to? Ono mi to vydrželo a ještě k tomu mi to pak i v půjčovně vyšlo, že jsem si je zkusila a nastal takový WOW efekt, ano ty musím mít! No cítila jsem se v nich pak jako princezna, nekecám a všichni to na mně viděli.

Během večera jsem se asi milionkrát vyfotila, zatancovala jsem si, užila si čas s kamarády, trochu míň s rodinou, ale té to vynahradím jindy 😉 , nastoupila jsem před celý ten sál, byla ošerpovaná, tančila s profesorem, vybírala peníze do plachty, ale hlavně se ničím nestresovala, byla jen tou princeznou a prožila jsem si to jak nejvíc jsem mohla!

Uteklo to jako voda a nastalo převléknutí do věcí na půlnoční překvapení. Nechtělo se mi ze šatů, co si budem, ale i to stálo za to. Sice jsem pár vteřin před začátkem půlnočka měl pocit, že jsem všechno zapomněla a z tréninků jsem věděla, že to rozhodně neumím na 100 %, ale rozhodla jsem se tam jít  a užít si to a hlavně neuklouznout jako při generálce 😀 A zase to vyšlo, dokonce mi pak kamarádka po shlédnutí našeho maturitního videa přišla říct, že to bylo vidět, jak jsem si to užívala a že to bylo nejvíc skvělý. Tak to mě moc potěšilo 😀

A tím tak nějak ples skončil. Ne celá noc, my pak pokračovali ještě přes KFC na naši Afterparty, ale to už si asi nechám pro sebe, nic skandálního se tam sice nestalo, ale je to už hodně osobní a ještě trochu pod vlivem alkoholu a takhle tady na vás působit nechci.

Co ale na závěr určitě chci je dát pár rad vám, které váš den D nebo spíš noc N čekají (ať ještě snad letos nebo kdykoliv později)

  • Nestresujte se! Být nervózní je něco jiného, to úplně neovlivníte, ale že si řeknete, že si celý ten večer užijete ať to dopadne jakkoliv, to určitě udělat můžete a věřte mi, litovat nebudete.
  • Užijte si to! Ano opakuju se, ale hlavně se nenechte ovlivnit nikým jiným, ne všem se budou líbit vaše šaty, účes, cokoli, ale když vy se v tom budete cítit dobře a obklopíte se lidmi, které máte rádi, bude to na vás poznat i na fotkách! To mi věřte.
  • Myslete jen na sebe! Tenhle jeden večer si to můžete dovolit, je to váš večer, tak se na všechny vyprdněte a dělejte jen to, co budete chtít vy.
  • Jezte! Nejhorší je na plese omdlít hlady/vyčerpáním. Do šatů už stejně nezhubnete, ale alespoň se tak rychle neopijete.
  • Dejte na svůj instinkt! A teď myslím hlavně při výběru šatů, no a co, že se teď nenosí ty obrovské sukně nebo květované vzory, vy po nich už kolik let toužíte, tak si je oblékněte.
  • Užívejte si i ty přípravy! Nacvičování všeho, výběr všeho, celý večer pak uteče lusknutím prstu, tak ať to má alespoň delší životnost 🙂

A já takhle závěrem děkuju všem svým spolužákům, kamarádům a rodině za tenhle neskutečný večer a noc a přeju všem letošním i budoucím maturantům, ať se jim jejich ples uskuteční a oni si ho užijí. Bude líp, než je teď, věřme tomu ❤

A jaký byl váš maturitní ples? A co byste poradili ostatním vy?

Těším se na vaše nezapomenutelné večery a noci v komentářích a snad zase brzy tady na blogu!

Jak jsem začala a zbytek šel sám od sebe

Čauky všem!

Ty jo, to už je tak dlouho, co jsem si takhle sedla k počítači a napsala vám něco i sem na blog! Ne, že bych poslední dobou neseděla u počítače víc než dřív, ale sepisuju jednu maturitní otázku za druhou a řekněme si upřímně, tam rozhodně nemám takovou volnost v tom, co napíšu, ve výběru témat a ani mě to tak nebaví. Nicméně, dneska si tu rozhodně nechci stěžovat a po těch dvou měsících bych mohla napsat nějaký vysvětlující a obhajující článek, přijde mi to ale zbytečné. Prostě letos maturuju a i kromě toho se mi v životě sešlo spousta věcí, kterým jsem prostě musela a samozřejmě i chtěla dát přednost. Před několika týdny jsem se vrátila na Instagram a dneska se rozhodla využít hodinovou (no možná i delší, jak vidím tu kolonu) cestu autobusem k návratu i sem.

Tenhle článek jsem plánovala vydat v lednu jako takový ten motivační pro vstup do nového roku i dekády, ale aktuální je pořád stejně a motivace na konci února se taky nezakazuje, ne? Takže se pohodlně usaďte a nechte se inspirovat mým příběhem, který začal už v roce 2018.

To jsem dostala v průběhu listopadu takový nápad, že bych mohla na vánoční prázdniny odjet pracovat někam do hor jako servírka, abych si taky užila trochu toho sněhu, volnosti, nových zážitků a tak. No to bylo samozřejmě dost pozdě, takže jsem nápad uložila na třičtvrtě roku zase do šuplíčku a vyndala ho někdy na začátku podzimu loni. Nejprve jsem byla v kontaktu s jedním hotelem v Krkonoších, ale tam to pak nějak z druhé strany vychladlo a já se začala poohlížet po něčem, co by bylo třeba blíž babičce s dědou, u kterých jsme Silvestra zatím vždycky trávili. Takže jasná volba padla na Jizerky a tady jsem si na první pohled zamilovala Prezidentskou chatu (Díky bohu, že nevyšly ty Krkonoše). Nikde nevisel žádný inzerát, že by hledali posilu do svého týmu, já neměla s prací servírky, na jejíž pozici jsem naivně chtěla nastoupit, žádné zkušenosti, ale rozhodla jsem se jít za svým snem a napsala jim na email uvedený na jejich stránkách.

Velmi rychle mi odpověděli a podržte se, odpověď byla kladná! „Ono to fakt vyjde?“ No nevěřila jsem vlastním očím, prý si to mám nějaký víkend přijet vyzkoušet a uvidíme, jak se domluvíme dál. Takže hned první víkend v listopadu jsem jela na zkušební směnu. Byla jsem extrémně nervózní, ale snažila jsem se dělat co jsem mohla a první víkend se mi ani nestal žádný strašný přešlap. Takže to šlo skvěle, já podepsala dohodu o pracovní činnosti a domluvila se na další směnu. Ta se nakonec nekonala, ale byla jsem pozvána na silvestrovský týden, že je to prý fakt honička a normálně berou jen lidi s více zkušenostmi, ale že to snad zvládnu. A zvládla!

Tady už se mi pár přešlapů povedlo, ale všechno nakonec dobře dopadlo a já si začínala čím dál víc připadat jako součást zdejšího skvělého mladého kolektivu kuchařů, číšníků a celého personálu. Po pěti dnech fakt náročných směn jsem sice byla fakt unavená, ale na druhou stranu se mi ani nechtělo domů. A to je co říct, když po cestě tam jsem si myslela, že tam snad ani nechci nastoupit a byla jsem odhodlaná, že pokračovat rozhodně nebudu a vymluvím se třeba na školu, přece jenom maturita se dá vždycky skvěle použít, že jo 😀

Jak ale asi správně tušíte, neskončila jsem a každou směnu si užívám víc a víc. Hrozně mě baví se pořád učit nějaké nové dovednosti, posouvat se z jedné pozice na place na druhou, poznávat stále nové lidi, zlepšovat si vztahy s těmi, které už vidím po několikáté z neznáme se vůbec, „Ty jseš tu poprvé?“, … na „Ahoj, tak jak se máš?“ „A kdy přijedeš příště?“… a taky získávat nové zkušenosti a zážitky.

No a co, že jsem vám tímhle příběhem chtěla předat? Chtěla bych vás popostrčit k tomu, abyste se nebáli jít za svými sny a cíli, což zní jako hrozně prázdné motivační heslo, tak třeba právě tímhle článkem pochopíte, že to myslím vážně, z vlastní zkušenosti a uvidíte, že to funguje.

Někdy je prostě potřeba sebrat všechnu odvahu, vykročit ze své komfortní zóny, sednout k počítači a napsat email, kterým nemůžete vlastně nic ztratit, ale jen získat. A třeba to vyjde, tak jako mně a bude to ještě lepší, než jste očekávali. No fakt bych před třeba dvěma měsíci nevěřila tomu, že o svých jarních prázdninách raději vynechám dovolenou a budu teď sedět v autobuse, no hádejte jakým směrem a kde mě od dneška až do neděle můžete zase potkat…

Tak se seberte, podívejte se na své sny a cíle, co jste si určitě vzorně na začátku roku 2020 sepsali ať už na papír nebo do hlavy a popřemýšlejte, co je ten první krok, co k jejich naplnění musíte udělat a nejde udělat právě teď? Pokud jo a já věřím, že tomu tak ve většině případů bude, udělejte ho. Kupte si měsíční členství v místním bazénu, abyste začali chodit pravidelně plavat a už dneska vyražte klidně jen na pár bazénů, pošlete dopis svým rodičům, který bude více osobní než SMS, ve kterém je pozvete k sobě na večeři, abyste konečně zase urovnali vztahy ve své rodině či zavolejte pár svým kamarádům a společně něco naplánujte třeba už na tenhle víkend, když jste si přáli trávit s nimi letos víc času. Všechno jde, když se chce, tak začněte opravdu chtít!

A schválně mi dejte vědět, co jste se rozhodli proměnit ve skutečnost a jaký první krok jste proto podnikli…

Těším se zase na vaše příběhy a doufám, že vás článek po nějaké době zase potěšil 😀

Prosinec jako jedna velká párty aneb rozhovor s Brunch by PJ

Péťa je mladá blogerka věnující se módě, a to nejen pasivně nošením trendy kousků, hledáním nových módních návrhářů a značek, ale také aktivně tím, že vytváří svou vlastní recyklovanou módu. Nyní se snaží svůj blog přesměrovat trochu jiným směrem a vytváří z něj internetový fashion magazín doplněný svými příspěvky ze života vždy s trochou nadsázky, ironie a sarkasmu. No a jiná nebude určitě ani Péťa sama v dnešním rozhovoru, který spolu povedeme na téma vánočních a novoročních párty, protože věřte nebo ne, tahle vínomilka si jako první téma, když se řekne prosinec, představí právě tohle, no však si to sami přečtěte či poslechněte…

 


Péťo, na začátek bych se tě chtěla zeptat, kdy jsi vlastně byla úplně poprvé na nějaké párty?

To záleží na tom, od kdy se to počítá, že je to párty a kdy to ještě není párty. Jestli je to ta příležitost, kdy vás kamarád ve čtrnácti pozve k sobě domů a tam vypijete ledničku jeho rodičům, tak to bylo právě ve čtrnácti. No ale pokud se to takhle nebere, tak nevím, to se mi pak už nějak slejvá všechno do sebe. Ale asi to bylo s mým úplně prvním opravdovým klukem asi v patnácti, který mě vzal někam do klubů, kde nalejvali náctiletým, ale ty asi radši nebudu jmenovat 😀 

A hned si tomuhle „stylu života“ propadla, nebo to chtělo ještě pár příležitostí?

Kdybych se vrátila k té sešlosti u toho kamaráda, tak určitě ne, protože když jsem přišla domů, tak to na mě rodiče samozřejmě poznali a nechali mě si svoji první kocovinu zažít se vším všudy, schovali mi dokonce všechny paraleny, ibalginy a tak. Pak v tom prvním klubu asi taky ne, řekla bych, že to přišlo až v době, kdy jsem našla kluby a bary, co jsou mi nějakým způsobem podobný a vím, že když tam promluvím, na někoho úplně cizího, tak si stejně budeme rozumět. A to trvalo nějaký ten čas, takže tak od šesnácti možná sedmnácti.

A je nějaká párty, o který bys řekla, že je pro tebe tou nejlepší na který si byla? Ať už za to můžou prostory, téma, atmosféra nebo cokoliv jinýho?

Asi ne, ono jich bylo víc a nechci říkat, že jedna byla nějaká víc speciální než ty ostatní. Jak se říká, nejlepší jsou ty neplánovaný akce, takže super bylo, když jsme si s kamarádkou třeba v pondělí po škole řekly, že někam jdeme, najednou jsme potkali úplně zvláštní lidi. Nebo třeba středy ty byly taky zajímavý a teď jsem byla ve čtvrtek a bylo to skoro lepší než v pátek, těch lidí bylo míň a mělo to takovou jinou atmosféru. Takže za mě asi takovýhle párty jsou ty nejlepší, protože já hodně ujíždím na atmosféře, která tady byla prostě jiná. A já jak už mám svoje oblíbený bary, tak tam ať si kdykoliv sedneme, tak ať už potkáme někoho známého či cizího, tak to vždycky za to stojí. A pak jsou samozřejmě i specifický večery, kdy kamarádka háže šutrem po Přížský, nebo se snaží okrást černocha, ale to už jsou takový historky, co se spíš líp vyprávěj.

A když už jsi mluvila o té atmosféře, mají pro tebe vánoční a novoroční párty nějakou speciální atmosféru, nebo je to prostě párty jako každá jiná?

Já teda nesnáším takový ty rádoby firemní večírky, tak a teď budeme pít, protože jsou Vánoce, ty jsem vždycky sabotovala a vydržela na nich tak 15 minut. Ale něco úplně jinýho je pro mě Silvestr, který miluju snad víc než Vánoce a tu noc fakt prožívám asi i víc než svoje narozeniny. Jak se spustí o půlnoci hymna, tak já brečim, prostě miluju tu atmosféru. Takže ty mají určitě nějaký to svoje kouzlo, do půlnoci se společně čeká, pak odpočítáváte i s cizíma lidma a o půlnoci se vám začčnou ozývat i lidi, o kterých už dávno nevíte. Prostě na Nový rok máte nejvíc lidí, který teda už zase 2. hned zmizí, ale je to fajn. Já mám ty silvestrovský párty fakt hrozně ráda. 

A je něco,co by podle tebe nemělo na žádné takovéhle párty chybět?

Lidi! Já si myslím, že by se to všechno dalo zvládnout i o perlivý Mattonce, ale lidi jsou prostě hrozně důležitý, a pak samozřejmě ta atmosféra. Můžete tam mít super atrakce i lokaci, ale jakmile tam nebude ta správná chemie mezi lidmi, bude to propadák tak či tak.

Kolik jich tak za prosinec běžně stihneš?

Určitě každý týden jednu, jestli jich bude víc, to se ještě uvidí. Já mám pak ještě v prosinci taky narozeniny, 25. máme zase s kamarády tradici, že chodíme do baru, když všichni jezdí za rodinou tak my máme tuhle svoji rodinu z baru, pak máš Silvestr, čerty a Mikuláše, takže ono se to nasčítá. Ještě k tomu musíš připočíst víkend, kdy máme ale zase víc přátel a jeden nemůže v sobotu a druhý může naopak jenom v sobotu, takže já „chudák“ musím v pátek i sobotu.

Pořádala jsi i ty někdy nějakou vánoční/silvestrovskou párty?

Když jsem se odstěhovala po maturitě do svýho, tak mi domovník donesl víno a najednou se to nějak zvrhlo a bylo tam spoustu lidí. Druhý den ráno mě pak sousedka tahala z bytu, že mě vystěhuje, takže od tý doby už ne. Ale chtěla bych někdy takovou tu intelektuální párty ve velkým bytě s mramorovýma parketama, balkonem a tak a k tomu pozvat ty přátele, co nebudou dělat blbosti, ale jen tam postávat se sklenkama a já se do tý doby už třeba naučím i vařit a připravím něco dobrýho. Ale do toho musíme všichni ještě dospět. Nicméně bych to chtěla spíš, jak to vidíme ve francouzských než amerických filmech, protože tam se to většinou zvrhává a já nemám ráda úplně vožralý lidi.

Ono, když nějakou párty takhle pořádáš, tak si ji pak zase tak moc neužiješ, nemyslíš?

Taky asi. Já ale obecně nemusím moc priváty, všichni jsou z toho nadšený, ale já ještě nezažila něco, kde by mě to fakt bavilo. A to jsem byla už na docela hodně, dokonce i u jednoho kamaráda, co má vilu dost podobnou mýmu vysněnýmu bytu, akorát asi o tři patra větší, ale ani tam mě to nechytlo. Já to mám prostě radši v těch barech.

A ještě úplně na závěr něco k letošku… Na kolik párty se letos chystáš, zase tak 4 nebo 5?

Vzhledem k tomu, že jsem teď něco jako novinář, tak obrážím různý press akce (pozn. akce různých firem určených právě pro novináře s cílem propagace a představení svých produků), tak mám v týdnu tak 2 párty, takže popravdě přesný počet nevím, ono se to stejně většinou naskytne tak týden předem, ale 4 určitě budou. Ale spíš jich teda bude asi víc, já totiž začnu takhle na konci roku hrozně ožívat, jak se začne brzo stmívat, tak já mám tendenci chodit ven. Třeba na jaře a v létě mě to tolik neláká, ale když přijde podzim a pak zima…

A Silvestr plánuješ strávit zase někde v baru?

Silvestr je docela velký téma teď, protože naposledy jsem slíbila si 3 lidem v tom mým oblíbeným baru, že už jsem tam dlouho nebyla, takže tam strávím Silvestra, ale ještě jsem to neproplánovala s lidma, co se mnou chtějí strávit toho Silvestra, tak uvidím, ale ráda bych. Nicméně ještě hrozí, že mě někdo vyveze mimo Prahu, což bych ale úplně ráda teda nebyla, uvidíme, uvidíme.

Super! Tak já ti moc děkuju za rozhovor, doufám, že se úspěšně propaříš jak k vánočnímu stromečku, tak i do nového roku a v něm ti přeju hodně štěstí, zdraví a lásky a samozřejmě oslav ♥

 


 

No a pokud Pétin párty styl zaujal i vás, určitě ji nezapomeňte sledovat na jejím instagramu (@brunchbypj), blogu (stylebrunch.cz) a poslechnout si ji můžete i ve vám již určitě dobře známém podcastu (Ještě jednu, prosím!) Díky kterému jsme se my dvě seznámily.

A co vy? Obrážíte v prosinci taky nějaké párty nebo si radši advent užíváte v klidu doma?

Ať už tak či tak, přeju vám všem krásný prosinec a už zítra v políčku číslo 2 se můžete těšit na první letošní vánoční recept ♥

 

Jak si vykouzlit úsměv na tváři

Čauky všem!

V minulém článku jsem vám nabízela článek „Čím si zlepšit náladu“ a protože ohlas byl pozitivní, jsem tu dnes pro vás s tipy, jak si vykouzlit úsměv na tváři, když vám není úplně hej.

Já mám teď upřímně takové zvláštní období, kdy některé dny jsem úplně bez nálady, jiné bez energie a jindy se cítím skvěle, ten poslední případ je většinou díky nějaké aktivitě, kterou dělám. A tak i mým prvním tipem je – dělejte to, co vás baví a nejlépe na pravidelné bázi, choďte na tréninky volejbalu, kurzy kreslení, zpívejte, tancujte, zkrátka úplně cokoliv a nejlépe s tím měňte i prostředí, protože třeba právě i stereotypní místo může být důvodem vaší ponurosti.

Když nepomohou dostatečně takovéhle jednorázové (ačkoliv pravidelné,takže tím myslím spíš, že trvají jen hodinku, dvě) aktivity, zvolte něco intenzivnějšího. Aktivní víkend s kamarády, víkendový kurz jógy, malování v plenéru na celou sobotu, zkrátka cokoliv, co se týká vašich koníčků a zálib. U tohoto bodu si nedopustím jeden vlastní kratší (snad) příběh z minulého týdne

Asi žádnému čtenáři nemohlo uniknout, že velmi ráda sleduju hokej, a tak i následující řádky budou s ním spojeny, protože skoro přesně před týdnem jsem odjela (docela spontánně) na výjezd do Německa. Prostě jsem se jen týden dopředu během asi deseti (možná i jen dvou) minut rozhodla, že pojedu 700 km na zápas, proč taky ne. Přímo klub vypravoval autobus a platila se jen vstupenka na zápas, no neberte to. Takže ráno vyrazit v 6:20 z domu, v 9:00 už sedět v autobuse a vyrážet směr Augsburg – žádný problém a já měla před sebou jeden z nejlepších zážitků poslední doby. Noví lidé se stejným zájmem, neskutečná atmosféra, nové město, vítězství a konečně pocit štěstí. Přesně takováhle změna, o které jsem nepřemýšlela několik dní/týdnů ale rozhodla se teď a tady, že ji podniknu, mi do života přinesla zase novou dávku dobré nálady a já té jednodenní výměny školy a spánku za cestu s hokejem rozhodně nelituju. Změnu už jsem prostě potřebovala jako sůl!

Chápu, že ne vždy se dá něco takového kvůli time managementu podniknout, ale přece jenom to zkuste, kdyby to ale ani tak nešlo nebo jste vy z nějakého důvodu nechtěli, zkuste si alespoň sednout nad svým diářem a spočítat si, jestli opravdu stíháte všechno, co jste si naplánovali i s odpočinkem, jehož nedostatek vás zase bude srážet do pochmurných nálad. Pozor si ale dejte i na nedostatek aktivit, vyložená nuda vás totiž taky k dobré náladě nedovede. Důležitý je prostě kompromis.

Mým čtvrtým tipem je pak čas strávený s kamarády – plánování nových společných akcí, projektů (takhle třeba vzniká náš podcast Ještě jednu, prosím!) či poznávání úplně nových lidí. Ať už vezmete na kávu svojí spolužačku, se kterou jste se vlastně z nějakého důvodu nikdy moc nebavili, zajdete na pivo se svými novými kolegy z práce, vyrazíte na snídani s někým, kdo vám byl sympatický ze svého vystupování na instagramu nebo se necháte pozvat na rande na večeři, je to úplně jedno, výsledek bude stejný a pokud budete podnikat nějaké ty nové aktivity, určitě narazíte i na nové lidi s podobnými zájmy a to je vždycky super, ne?

Zase krátká vsuvka ze života – zrovna dneska ráno jsem tenhle bod využila sama a musím říct, že snídaně s Áďou, kterou jsem znala jen z instagramu, mi hned zlepšila vstup do nového dne a já zjistila, že máme ještě více společného, než jsem vůbec očekávala, tak to zkuste taky 😁

A kdyby na vás přece jen nic z předchozího nezapůsobilo, mým posledním tipem je čas, tohle jste asi číst nechtěli, ale věřte, že se opravdu vše časem vyřeší, když půjdete změnám naproti, budete věřit a přát si, nemůžete udělat chybu a tížený výsledek se určitě dostaví, jen ne možná tak brzo nebo v takové míře, jak byste si přáli, ale až se dostaví, tak si užívejte každého dne, kdy jste šťastní a uvidíte, že vám tento pocit o to déle vydrží ♥

Schválně, co pomáhá na zlepšení nálady vám?

Krásný týden plný dobré nálady a nezapomeňte nás sledovat i na instagramu a facebooku, kde se s vámi snažím poslední dny sdílet zase jiné radosti a novinky než tady na blogu 😀

P.S. Celý výjezd, který jsem vám právě v rychlosti popsala jsem si moc užila a určitě by vyšel i na celý nový článek, ale zajímá mě, jestli byste takový hokejový příspěvek ocenili, když už tady letos jeden byl (bratislavské MS), mě totiž toto téma opravdu zajímá, ale zase nevím jestli i vás. Tak co? Chcete, nebo ne? 😀

FOTOdeníček-Pohodový týden v přímořském ráji

Čauky všem!

Prázdniny jsou už bohužel za námi, já bych se ale ještě strašně ráda s vámi podělila o jeden svůj skvělý zážitek. Po 10 letech jsem totiž zase letěla letadlem a zažila neskutečně skvělý a odpočinkový týden na Rhodosu a právě z něho bych vám v následujících pár řádcích nejen popsala, co jsem zažila, ale hlavně bych vám z něho ráda ukázala nějaké fotky, které mají své jedinečné kouzlo a já osobně jsem na ně moc pyšná. A tak, i když normálně tady sdílím hlavně výlety a akce v České republice, dneska uděláme výjimku a přesuneme se za hranice. Tak jdeme na to…

Na Rhodos jsme odletěli v neděli asi v pět ráno, takže jsme pak na ostrově měli před sebou v podstatě ještě celý den, což bylo naprosto skvělé, protože nás ihned ubytovali (asi kolem 10:00) a my mohli vyrazit poprvé k bazénu. U toho jsme strávili tak půlku dovolené, protože jsme ji pojali opravdu hodně odpočinkově a navíc u tohoto bazénu probíhal naprosto skvělý animační program. To je něco, co musím na hotelu Belair Beach, kde jsme byli ubytováni taky určitě vyzdvihnout, protože v podstatě celý den jste neměli čas se nudit a aktivity jako vodní ala volejbal, šipky nebo třeba vodní aerobic nám neskutečně oživily naše jinak plavací a válecí dny právě u bazénu a moře.

Když se ale ještě vrátím k bazénu, u hotelu jsme měli k dispozici celkem 2, jeden opravdu hlavně na plavání, na ten jsme měli výhled z pokoje, ale paradoxně jsme u něj strávili jen jedno dopoledne, neboť daleko víc nás bavil bazén druhý určený spíš na blbnutí ve vodě a nabízel taky krásný výhled na moře, skoro bych až řekla, že to byl v jedné své části takový „instagramový bazén“.

To hlavní, kvůli čemu jsme ale na Rhodos přijeli, bylo samozřejmě moře. Pokud sem někdy pojedete, určitě doporučuju pláže na západním pobřeží u Egejského moře. Moře 24/7 žije, tzn. bez vln ho prostě neuvidíte, jen vždy záleží, jak moc velké vlny budou, protože některé dny to bylo jen takové malé houpání, ale třeba poslední náš den to byly vlny, ve kterých jsme se až báli koupat. I tak to byl ale neskutečný zážitek.

Co je dobré ale určitě zmínit, tak moře je dost slané, a tak když vám nateče do očí, není to vůbec nic příjemného a nejlepší je si je propláchnout sladkou vodou. Nicméně zase pláže jsou naprosto úchvatné, nejsou plné lehátek, jsou kamenité, případně písečno-kamenité a je z nich neskutečný výhled na západy slunce. No a koupat se při takovém západu slunce? Nebo třeba běžet po pláži na takový večerní výběh? (O tom si kdyžtak můžete přečíst na našem instagramu…) To jsou nezapomenutelné zážitky, které bych přála každému z vás.

Abyste si ale nemysleli, že jsme všechny dny leželi jen rozvalení u moře či bazénu, jedli all inclusive jídlo, opalovali se a koupali, musím s vámi sdílet i fotky z našeho jednodenního výletu po části ostrova. Na předposlední den naší dovolené jsme si totiž půjčili z místní půjčovny auto a zajeli jak do hlavního města Rodos, kde se nachází spousta typických řeckých domů a malých uliček.

Tak jsme také zavítali k jednomu amfiteátru a starořecké aréně.

A i do místní rezervace „Sedm pramenů“ (Epta piges), kde se nachází potok s překvapivě sedmi prameny, kterým můžete po kotníky projít tunelem dlouhým 180 metrů až téměř k vodopádům, které se mohou někomu zdát malé, ale mně osobně přišly naprosto nádherné a dají se u nich udělat krásné fotky. Jediné, co mi v této rezervaci chybělo byly nějaké informační tabulky, co vlastně můžeme vidět a tak, ale jinak rozhodně skvělý zážitek.

Stejně jako návštěva olivového háje, kam jsme omylem zabloudili při cestě na vyhlídku, kam se dá dost vysoko sice vyjet autem, ale i tak je to stoupání v horku až nahoru dost náročné, ale určitě za to stojí 🙂

Jinak ještě na závěr k počasí a hotelu, kde jsme bydleli. Na tom západním pobřeží pořád krásně pofukuje, takže i když teploty byly v půlce srpna kousek nad 30°C, vůbec jsme neměli pocit nějakého nesnesitelného horka, ale zase bylo potřeba kvůli tomu nepodcenit mazání opalovacím krémem, což se nám hned první den trošku povedlo 😁

Nicméně třeba poslední den hlavně večer foukalo tolik, že večerní program musel být přesunut dovnitř, neboť venku i židle musely být na sobě po 2, jinak po terase létaly 😅 A tím jsem se dostala tak nenápadně i k hotelu. Ten byl moc pěkně zařízený, čistý, o bazénech už jsem psala, jídlo bylo skvělé, lidé neskutečně milí a vždy večer dole v baru probíhalo nějaké vystoupení či jiný program třeba v podobě karaoke show nebo kabaretu. Což byla vždycky krásná tečka za celým dnem. No a moře bylo hned přes silnici, prostě líp jsme si vybrat nemohli.

A kde jste letos byli vy? A byli jste se svým výběrem spokojeni?

Napište mi určitě do komentářů a já se na vás budu těšit zase u dalšího článku ♥

S každou návštěvou se ještě více zamilujeme

Čauky všem!

Opět po roce sedím v té stejné posteli znavená po jednom z výletů, které tady každoročně podnikáme a právě tahle každoroční návštěva některých míst mě přiměla vám sepsat tenhle článek, v němž bych vám ráda prozradila tajemství krásy navštěvování jednoho místa stále dokola.

Někdo si řekne, že jsem asi blázen takových hezkých míst a ty jezdíš pořád na to stejné, kde už to znáš a nejedeš radši objevovat úplně nové kraje. Na jednu stranu máte pravdu, krásných míst je u nás (i v zahraničí) jistě spousta, ale na druhou stranu pokud tu lokalitu chcete opravdu dobře poznat, jedna jediná návštěva nestačí. Až podruhé, potřetí a klidně i počtvrté či popáté dokážete odhalit ta nejhezčí místa, protože už konečně máte čas jít kam se vám zrovna bude chtít, ta nejznámější místa máte totiž už splněna a teď přichází ten správný čas objevovat skrytá a mnohdy i ta nejkrásnější zákoutí.

Když se totiž nacházíte na novém místě, potřebujete toho stihnout co nejvíc, protože tu přece ještě nic neznáte a je toho tady tolik k vidění a nevidět tohle nebo tamto, budete si to později vyčítat, vždyť jste byli tak blízko. To vás ale při každé další návštěvě už mrzet nemusí, viděli jste to minule a pokud se vám to líbilo, můžete tam jít znovu a pokud se vám chce zrovna tentokrát jinam, je to jen na vás, máte úplně volnou ruku, zkušenosti z minula a tak ideální příležitost užít si to tu na 101%

S tím, že už víte zhruba kde co je se pojí i krizové situace. Nikdy nevíte, co se může stát a ačkoliv si vždycky všichni přejeme, aby celá dovolená proběhla v klidu, někdy to prostě nevyjde. Třeba vás během výletu přepadne hrozný déšť a vy nemusíte hledat složitě nějakou zkratku, protože prostě víte, kudy, resp. alespoň kterým směrem, se vydat, abyste byli v chalupě dřív. Stejně tak jako když se někomu nedejbože něco stane, už tu máte trochu zmáklé i okolí a víte, kde se nahází nejbližší doktor či nemocnice, stejně jako víte, kde vaří tu nejlepší česnečku, když na ni prostě dostanete neskutečnou chuť.

No a závěrem bych chtěla představit asi ten nejlepší bod, při každé další návštěvě daného místa si na něm totiž připadáte čím dál tím víc jako doma. Znáte místní zkratky a zákoutí, jak už jsem zmiňovala dříve, takže pokud sem budete brát někoho nového, můžete mu ukázat jen to nejhezčí a vyvarovat ho zklamání. A taky, což je podle mě naprosto skvělé a obohacující, pamatují si vás tu lidé např. z vašeho ubytování a ti vám jako místní mohou dát zase spoustu užitečných rad a prostě vám svou přátelskostí pobyt ještě zpříjemní.

A co vy, jezdíte pokaždé jinam, nebo se vracíte stále na stejná místa? A co na tom máte nejradši?

Třeba jsem vás právě tímhle článkem přiměla k zamyšlení a zase se někdy vrátíte na místo, kde se vám naposledy tak moc líbilo. Ať už ano či ne, užijte si všechny dovolené a prázdniny a hezky si v tom létě odpočiňte.

Jak žít okamžikem a přesto plánovat na měsíce dopředu

Čauky všem!

Víte kolik je právě hodin? Co je za den? Jaké je datum? A kde budete přesně za měsíc? Ať už jste na předchozí otázky odpověděli jakkoliv, doufám, že právě teď, v tomto okamžiku, si uděláte pár minut času a přečtete si tento článek, ve kterém bych vám ráda představila svoji tak trochu rozpolcenou osobnost. Chtěla bych vám totiž ukázat kouzlo přítomného okamžiku a jak to zkombinovat, pokud rádi plánujete na týdny/měsíce dopředu.

Těmi otázkami jsem začala samozřejmě záměrně, protože zatímco na první tři bych třeba minulý týden odpověděla, že nemám tušení, u té poslední bych měla téměř jasno. Během týdne na Ohři jsem totiž přičichla k žití okamžikem a naprosto jsem se do toho zamilovala, ačkoliv o mně asi víte, že taky miluju plánování. A jak to tedy skloubit dohromady?

Nejlepší je vždycky kompromis. A ten se tady, ačkoliv je to neuvěřitelné, hledá celkem lehce. Za mě je nejlepší řešení si naplánovat aktivity, které pak prožijete teď a tady a nebude myslet na nic jiného. Tedy se například sbalíte a odjedete na týden pod stan, ano budete to vědět už třeba měsíc dopředu, ale tam už pak budete jen chodit na výlety, zakládat táboráky, povídat si s kamarády a tak dále a tak dále. Co je podle mě taky hodně hodně hodně důležitý, je odpojení od online světa, věřte nebo ne, on instagram nespadne, když na něm týden neolajkujete a ani nepřidáte jedinou fotku. Ty facebookoví „kamarádi“ se taky nikam nevytratí a dokonce ani nebude tragédie, když neuvidíte, co právě dělá váš oblíbený influencer. Zase budete vědět, jak se má Petr, co plánuje Martin a tak a pokud vás bude někdo někde opravdu potřebovat, vždycky vám přece může poslat SMS zprávu, kterou vy si večer přečtete.

Tohle je sice aktivita dlouhodobá, ale rozhodně to jde aplikovat i na akce kratší. Pojďme si vzít třeba takový koncert, během něj vám přece už vůbec nic neuteče, nepřemýšlejte, kdy to auto odvezete do myčky a ani nemyslete na to, co si zítra uvaříte k večeři. Na to je přece spousta jiných chvil, než koncert, na který se těšíte už půl roku.

Je mi jasné, že přítomným okamžikem se nedá žít 24/7, ale je super si některé události opravdu vychutnávat, protože nejen, že zážitek tak bude intenzivnější, ale taky nepochybně dlouhodobější a třeba vám takovéhle chvilkové „jen žití“ zase otevře oči a dodá spoustu nových impulzů do vašeho dalšího života.

Tak si teď zkuste sednout ke svému diáři, naplánovat si pár hodin nebo klidně a možná ještě lépe dní a začněte žít, když se budete totiž utápět jen ve svých plánech a vzpomínkách, nic si nemůžete vychutnat na 100% a pak toho budete litovat. Věřte mi, mluvím z vlastní zkušenosti a přítomný okamžik s přicházejícím létem vždycky miluju a hlavně zažívám víc a víc.

Tak co podniknete? A co to bylo naposledy?

Pro mě neskutečně skvělý třídní výlet na Ohři, kde jsem zase o něco líp poznala s kým mám tu čest chodit už sedm let do třídy a jsem za ně vážně moc ráda ♥

Tak krásný (snad) naplno užitý zbytek víkendu, následující týden i tuto vteřinu…