Prosinec jako jedna velká párty aneb rozhovor s Brunch by PJ

Péťa je mladá blogerka věnující se módě, a to nejen pasivně nošením trendy kousků, hledáním nových módních návrhářů a značek, ale také aktivně tím, že vytváří svou vlastní recyklovanou módu. Nyní se snaží svůj blog přesměrovat trochu jiným směrem a vytváří z něj internetový fashion magazín doplněný svými příspěvky ze života vždy s trochou nadsázky, ironie a sarkasmu. No a jiná nebude určitě ani Péťa sama v dnešním rozhovoru, který spolu povedeme na téma vánočních a novoročních párty, protože věřte nebo ne, tahle vínomilka si jako první téma, když se řekne prosinec, představí právě tohle, no však si to sami přečtěte či poslechněte…

 


Péťo, na začátek bych se tě chtěla zeptat, kdy jsi vlastně byla úplně poprvé na nějaké párty?

To záleží na tom, od kdy se to počítá, že je to párty a kdy to ještě není párty. Jestli je to ta příležitost, kdy vás kamarád ve čtrnácti pozve k sobě domů a tam vypijete ledničku jeho rodičům, tak to bylo právě ve čtrnácti. No ale pokud se to takhle nebere, tak nevím, to se mi pak už nějak slejvá všechno do sebe. Ale asi to bylo s mým úplně prvním opravdovým klukem asi v patnácti, který mě vzal někam do klubů, kde nalejvali náctiletým, ale ty asi radši nebudu jmenovat 😀 

A hned si tomuhle „stylu života“ propadla, nebo to chtělo ještě pár příležitostí?

Kdybych se vrátila k té sešlosti u toho kamaráda, tak určitě ne, protože když jsem přišla domů, tak to na mě rodiče samozřejmě poznali a nechali mě si svoji první kocovinu zažít se vším všudy, schovali mi dokonce všechny paraleny, ibalginy a tak. Pak v tom prvním klubu asi taky ne, řekla bych, že to přišlo až v době, kdy jsem našla kluby a bary, co jsou mi nějakým způsobem podobný a vím, že když tam promluvím, na někoho úplně cizího, tak si stejně budeme rozumět. A to trvalo nějaký ten čas, takže tak od šesnácti možná sedmnácti.

A je nějaká párty, o který bys řekla, že je pro tebe tou nejlepší na který si byla? Ať už za to můžou prostory, téma, atmosféra nebo cokoliv jinýho?

Asi ne, ono jich bylo víc a nechci říkat, že jedna byla nějaká víc speciální než ty ostatní. Jak se říká, nejlepší jsou ty neplánovaný akce, takže super bylo, když jsme si s kamarádkou třeba v pondělí po škole řekly, že někam jdeme, najednou jsme potkali úplně zvláštní lidi. Nebo třeba středy ty byly taky zajímavý a teď jsem byla ve čtvrtek a bylo to skoro lepší než v pátek, těch lidí bylo míň a mělo to takovou jinou atmosféru. Takže za mě asi takovýhle párty jsou ty nejlepší, protože já hodně ujíždím na atmosféře, která tady byla prostě jiná. A já jak už mám svoje oblíbený bary, tak tam ať si kdykoliv sedneme, tak ať už potkáme někoho známého či cizího, tak to vždycky za to stojí. A pak jsou samozřejmě i specifický večery, kdy kamarádka háže šutrem po Přížský, nebo se snaží okrást černocha, ale to už jsou takový historky, co se spíš líp vyprávěj.

A když už jsi mluvila o té atmosféře, mají pro tebe vánoční a novoroční párty nějakou speciální atmosféru, nebo je to prostě párty jako každá jiná?

Já teda nesnáším takový ty rádoby firemní večírky, tak a teď budeme pít, protože jsou Vánoce, ty jsem vždycky sabotovala a vydržela na nich tak 15 minut. Ale něco úplně jinýho je pro mě Silvestr, který miluju snad víc než Vánoce a tu noc fakt prožívám asi i víc než svoje narozeniny. Jak se spustí o půlnoci hymna, tak já brečim, prostě miluju tu atmosféru. Takže ty mají určitě nějaký to svoje kouzlo, do půlnoci se společně čeká, pak odpočítáváte i s cizíma lidma a o půlnoci se vám začčnou ozývat i lidi, o kterých už dávno nevíte. Prostě na Nový rok máte nejvíc lidí, který teda už zase 2. hned zmizí, ale je to fajn. Já mám ty silvestrovský párty fakt hrozně ráda. 

A je něco,co by podle tebe nemělo na žádné takovéhle párty chybět?

Lidi! Já si myslím, že by se to všechno dalo zvládnout i o perlivý Mattonce, ale lidi jsou prostě hrozně důležitý, a pak samozřejmě ta atmosféra. Můžete tam mít super atrakce i lokaci, ale jakmile tam nebude ta správná chemie mezi lidmi, bude to propadák tak či tak.

Kolik jich tak za prosinec běžně stihneš?

Určitě každý týden jednu, jestli jich bude víc, to se ještě uvidí. Já mám pak ještě v prosinci taky narozeniny, 25. máme zase s kamarády tradici, že chodíme do baru, když všichni jezdí za rodinou tak my máme tuhle svoji rodinu z baru, pak máš Silvestr, čerty a Mikuláše, takže ono se to nasčítá. Ještě k tomu musíš připočíst víkend, kdy máme ale zase víc přátel a jeden nemůže v sobotu a druhý může naopak jenom v sobotu, takže já „chudák“ musím v pátek i sobotu.

Pořádala jsi i ty někdy nějakou vánoční/silvestrovskou párty?

Když jsem se odstěhovala po maturitě do svýho, tak mi domovník donesl víno a najednou se to nějak zvrhlo a bylo tam spoustu lidí. Druhý den ráno mě pak sousedka tahala z bytu, že mě vystěhuje, takže od tý doby už ne. Ale chtěla bych někdy takovou tu intelektuální párty ve velkým bytě s mramorovýma parketama, balkonem a tak a k tomu pozvat ty přátele, co nebudou dělat blbosti, ale jen tam postávat se sklenkama a já se do tý doby už třeba naučím i vařit a připravím něco dobrýho. Ale do toho musíme všichni ještě dospět. Nicméně bych to chtěla spíš, jak to vidíme ve francouzských než amerických filmech, protože tam se to většinou zvrhává a já nemám ráda úplně vožralý lidi.

Ono, když nějakou párty takhle pořádáš, tak si ji pak zase tak moc neužiješ, nemyslíš?

Taky asi. Já ale obecně nemusím moc priváty, všichni jsou z toho nadšený, ale já ještě nezažila něco, kde by mě to fakt bavilo. A to jsem byla už na docela hodně, dokonce i u jednoho kamaráda, co má vilu dost podobnou mýmu vysněnýmu bytu, akorát asi o tři patra větší, ale ani tam mě to nechytlo. Já to mám prostě radši v těch barech.

A ještě úplně na závěr něco k letošku… Na kolik párty se letos chystáš, zase tak 4 nebo 5?

Vzhledem k tomu, že jsem teď něco jako novinář, tak obrážím různý press akce (pozn. akce různých firem určených právě pro novináře s cílem propagace a představení svých produků), tak mám v týdnu tak 2 párty, takže popravdě přesný počet nevím, ono se to stejně většinou naskytne tak týden předem, ale 4 určitě budou. Ale spíš jich teda bude asi víc, já totiž začnu takhle na konci roku hrozně ožívat, jak se začne brzo stmívat, tak já mám tendenci chodit ven. Třeba na jaře a v létě mě to tolik neláká, ale když přijde podzim a pak zima…

A Silvestr plánuješ strávit zase někde v baru?

Silvestr je docela velký téma teď, protože naposledy jsem slíbila si 3 lidem v tom mým oblíbeným baru, že už jsem tam dlouho nebyla, takže tam strávím Silvestra, ale ještě jsem to neproplánovala s lidma, co se mnou chtějí strávit toho Silvestra, tak uvidím, ale ráda bych. Nicméně ještě hrozí, že mě někdo vyveze mimo Prahu, což bych ale úplně ráda teda nebyla, uvidíme, uvidíme.

Super! Tak já ti moc děkuju za rozhovor, doufám, že se úspěšně propaříš jak k vánočnímu stromečku, tak i do nového roku a v něm ti přeju hodně štěstí, zdraví a lásky a samozřejmě oslav ♥

 


 

No a pokud Pétin párty styl zaujal i vás, určitě ji nezapomeňte sledovat na jejím instagramu (@brunchbypj), blogu (stylebrunch.cz) a poslechnout si ji můžete i ve vám již určitě dobře známém podcastu (Ještě jednu, prosím!) Díky kterému jsme se my dvě seznámily.

A co vy? Obrážíte v prosinci taky nějaké párty nebo si radši advent užíváte v klidu doma?

Ať už tak či tak, přeju vám všem krásný prosinec a už zítra v políčku číslo 2 se můžete těšit na první letošní vánoční recept ♥

 

Jak si vykouzlit úsměv na tváři

Čauky všem!

V minulém článku jsem vám nabízela článek „Čím si zlepšit náladu“ a protože ohlas byl pozitivní, jsem tu dnes pro vás s tipy, jak si vykouzlit úsměv na tváři, když vám není úplně hej.

Já mám teď upřímně takové zvláštní období, kdy některé dny jsem úplně bez nálady, jiné bez energie a jindy se cítím skvěle, ten poslední případ je většinou díky nějaké aktivitě, kterou dělám. A tak i mým prvním tipem je – dělejte to, co vás baví a nejlépe na pravidelné bázi, choďte na tréninky volejbalu, kurzy kreslení, zpívejte, tancujte, zkrátka úplně cokoliv a nejlépe s tím měňte i prostředí, protože třeba právě i stereotypní místo může být důvodem vaší ponurosti.

Když nepomohou dostatečně takovéhle jednorázové (ačkoliv pravidelné,takže tím myslím spíš, že trvají jen hodinku, dvě) aktivity, zvolte něco intenzivnějšího. Aktivní víkend s kamarády, víkendový kurz jógy, malování v plenéru na celou sobotu, zkrátka cokoliv, co se týká vašich koníčků a zálib. U tohoto bodu si nedopustím jeden vlastní kratší (snad) příběh z minulého týdne

Asi žádnému čtenáři nemohlo uniknout, že velmi ráda sleduju hokej, a tak i následující řádky budou s ním spojeny, protože skoro přesně před týdnem jsem odjela (docela spontánně) na výjezd do Německa. Prostě jsem se jen týden dopředu během asi deseti (možná i jen dvou) minut rozhodla, že pojedu 700 km na zápas, proč taky ne. Přímo klub vypravoval autobus a platila se jen vstupenka na zápas, no neberte to. Takže ráno vyrazit v 6:20 z domu, v 9:00 už sedět v autobuse a vyrážet směr Augsburg – žádný problém a já měla před sebou jeden z nejlepších zážitků poslední doby. Noví lidé se stejným zájmem, neskutečná atmosféra, nové město, vítězství a konečně pocit štěstí. Přesně takováhle změna, o které jsem nepřemýšlela několik dní/týdnů ale rozhodla se teď a tady, že ji podniknu, mi do života přinesla zase novou dávku dobré nálady a já té jednodenní výměny školy a spánku za cestu s hokejem rozhodně nelituju. Změnu už jsem prostě potřebovala jako sůl!

Chápu, že ne vždy se dá něco takového kvůli time managementu podniknout, ale přece jenom to zkuste, kdyby to ale ani tak nešlo nebo jste vy z nějakého důvodu nechtěli, zkuste si alespoň sednout nad svým diářem a spočítat si, jestli opravdu stíháte všechno, co jste si naplánovali i s odpočinkem, jehož nedostatek vás zase bude srážet do pochmurných nálad. Pozor si ale dejte i na nedostatek aktivit, vyložená nuda vás totiž taky k dobré náladě nedovede. Důležitý je prostě kompromis.

Mým čtvrtým tipem je pak čas strávený s kamarády – plánování nových společných akcí, projektů (takhle třeba vzniká náš podcast Ještě jednu, prosím!) či poznávání úplně nových lidí. Ať už vezmete na kávu svojí spolužačku, se kterou jste se vlastně z nějakého důvodu nikdy moc nebavili, zajdete na pivo se svými novými kolegy z práce, vyrazíte na snídani s někým, kdo vám byl sympatický ze svého vystupování na instagramu nebo se necháte pozvat na rande na večeři, je to úplně jedno, výsledek bude stejný a pokud budete podnikat nějaké ty nové aktivity, určitě narazíte i na nové lidi s podobnými zájmy a to je vždycky super, ne?

Zase krátká vsuvka ze života – zrovna dneska ráno jsem tenhle bod využila sama a musím říct, že snídaně s Áďou, kterou jsem znala jen z instagramu, mi hned zlepšila vstup do nového dne a já zjistila, že máme ještě více společného, než jsem vůbec očekávala, tak to zkuste taky 😁

A kdyby na vás přece jen nic z předchozího nezapůsobilo, mým posledním tipem je čas, tohle jste asi číst nechtěli, ale věřte, že se opravdu vše časem vyřeší, když půjdete změnám naproti, budete věřit a přát si, nemůžete udělat chybu a tížený výsledek se určitě dostaví, jen ne možná tak brzo nebo v takové míře, jak byste si přáli, ale až se dostaví, tak si užívejte každého dne, kdy jste šťastní a uvidíte, že vám tento pocit o to déle vydrží ♥

Schválně, co pomáhá na zlepšení nálady vám?

Krásný týden plný dobré nálady a nezapomeňte nás sledovat i na instagramu a facebooku, kde se s vámi snažím poslední dny sdílet zase jiné radosti a novinky než tady na blogu 😀

P.S. Celý výjezd, který jsem vám právě v rychlosti popsala jsem si moc užila a určitě by vyšel i na celý nový článek, ale zajímá mě, jestli byste takový hokejový příspěvek ocenili, když už tady letos jeden byl (bratislavské MS), mě totiž toto téma opravdu zajímá, ale zase nevím jestli i vás. Tak co? Chcete, nebo ne? 😀

FOTOdeníček-Pohodový týden v přímořském ráji

Čauky všem!

Prázdniny jsou už bohužel za námi, já bych se ale ještě strašně ráda s vámi podělila o jeden svůj skvělý zážitek. Po 10 letech jsem totiž zase letěla letadlem a zažila neskutečně skvělý a odpočinkový týden na Rhodosu a právě z něho bych vám v následujících pár řádcích nejen popsala, co jsem zažila, ale hlavně bych vám z něho ráda ukázala nějaké fotky, které mají své jedinečné kouzlo a já osobně jsem na ně moc pyšná. A tak, i když normálně tady sdílím hlavně výlety a akce v České republice, dneska uděláme výjimku a přesuneme se za hranice. Tak jdeme na to…

Na Rhodos jsme odletěli v neděli asi v pět ráno, takže jsme pak na ostrově měli před sebou v podstatě ještě celý den, což bylo naprosto skvělé, protože nás ihned ubytovali (asi kolem 10:00) a my mohli vyrazit poprvé k bazénu. U toho jsme strávili tak půlku dovolené, protože jsme ji pojali opravdu hodně odpočinkově a navíc u tohoto bazénu probíhal naprosto skvělý animační program. To je něco, co musím na hotelu Belair Beach, kde jsme byli ubytováni taky určitě vyzdvihnout, protože v podstatě celý den jste neměli čas se nudit a aktivity jako vodní ala volejbal, šipky nebo třeba vodní aerobic nám neskutečně oživily naše jinak plavací a válecí dny právě u bazénu a moře.

Když se ale ještě vrátím k bazénu, u hotelu jsme měli k dispozici celkem 2, jeden opravdu hlavně na plavání, na ten jsme měli výhled z pokoje, ale paradoxně jsme u něj strávili jen jedno dopoledne, neboť daleko víc nás bavil bazén druhý určený spíš na blbnutí ve vodě a nabízel taky krásný výhled na moře, skoro bych až řekla, že to byl v jedné své části takový „instagramový bazén“.

To hlavní, kvůli čemu jsme ale na Rhodos přijeli, bylo samozřejmě moře. Pokud sem někdy pojedete, určitě doporučuju pláže na západním pobřeží u Egejského moře. Moře 24/7 žije, tzn. bez vln ho prostě neuvidíte, jen vždy záleží, jak moc velké vlny budou, protože některé dny to bylo jen takové malé houpání, ale třeba poslední náš den to byly vlny, ve kterých jsme se až báli koupat. I tak to byl ale neskutečný zážitek.

Co je dobré ale určitě zmínit, tak moře je dost slané, a tak když vám nateče do očí, není to vůbec nic příjemného a nejlepší je si je propláchnout sladkou vodou. Nicméně zase pláže jsou naprosto úchvatné, nejsou plné lehátek, jsou kamenité, případně písečno-kamenité a je z nich neskutečný výhled na západy slunce. No a koupat se při takovém západu slunce? Nebo třeba běžet po pláži na takový večerní výběh? (O tom si kdyžtak můžete přečíst na našem instagramu…) To jsou nezapomenutelné zážitky, které bych přála každému z vás.

Abyste si ale nemysleli, že jsme všechny dny leželi jen rozvalení u moře či bazénu, jedli all inclusive jídlo, opalovali se a koupali, musím s vámi sdílet i fotky z našeho jednodenního výletu po části ostrova. Na předposlední den naší dovolené jsme si totiž půjčili z místní půjčovny auto a zajeli jak do hlavního města Rodos, kde se nachází spousta typických řeckých domů a malých uliček.

Tak jsme také zavítali k jednomu amfiteátru a starořecké aréně.

A i do místní rezervace „Sedm pramenů“ (Epta piges), kde se nachází potok s překvapivě sedmi prameny, kterým můžete po kotníky projít tunelem dlouhým 180 metrů až téměř k vodopádům, které se mohou někomu zdát malé, ale mně osobně přišly naprosto nádherné a dají se u nich udělat krásné fotky. Jediné, co mi v této rezervaci chybělo byly nějaké informační tabulky, co vlastně můžeme vidět a tak, ale jinak rozhodně skvělý zážitek.

Stejně jako návštěva olivového háje, kam jsme omylem zabloudili při cestě na vyhlídku, kam se dá dost vysoko sice vyjet autem, ale i tak je to stoupání v horku až nahoru dost náročné, ale určitě za to stojí 🙂

Jinak ještě na závěr k počasí a hotelu, kde jsme bydleli. Na tom západním pobřeží pořád krásně pofukuje, takže i když teploty byly v půlce srpna kousek nad 30°C, vůbec jsme neměli pocit nějakého nesnesitelného horka, ale zase bylo potřeba kvůli tomu nepodcenit mazání opalovacím krémem, což se nám hned první den trošku povedlo 😁

Nicméně třeba poslední den hlavně večer foukalo tolik, že večerní program musel být přesunut dovnitř, neboť venku i židle musely být na sobě po 2, jinak po terase létaly 😅 A tím jsem se dostala tak nenápadně i k hotelu. Ten byl moc pěkně zařízený, čistý, o bazénech už jsem psala, jídlo bylo skvělé, lidé neskutečně milí a vždy večer dole v baru probíhalo nějaké vystoupení či jiný program třeba v podobě karaoke show nebo kabaretu. Což byla vždycky krásná tečka za celým dnem. No a moře bylo hned přes silnici, prostě líp jsme si vybrat nemohli.

A kde jste letos byli vy? A byli jste se svým výběrem spokojeni?

Napište mi určitě do komentářů a já se na vás budu těšit zase u dalšího článku ♥

S každou návštěvou se ještě více zamilujeme

Čauky všem!

Opět po roce sedím v té stejné posteli znavená po jednom z výletů, které tady každoročně podnikáme a právě tahle každoroční návštěva některých míst mě přiměla vám sepsat tenhle článek, v němž bych vám ráda prozradila tajemství krásy navštěvování jednoho místa stále dokola.

Někdo si řekne, že jsem asi blázen takových hezkých míst a ty jezdíš pořád na to stejné, kde už to znáš a nejedeš radši objevovat úplně nové kraje. Na jednu stranu máte pravdu, krásných míst je u nás (i v zahraničí) jistě spousta, ale na druhou stranu pokud tu lokalitu chcete opravdu dobře poznat, jedna jediná návštěva nestačí. Až podruhé, potřetí a klidně i počtvrté či popáté dokážete odhalit ta nejhezčí místa, protože už konečně máte čas jít kam se vám zrovna bude chtít, ta nejznámější místa máte totiž už splněna a teď přichází ten správný čas objevovat skrytá a mnohdy i ta nejkrásnější zákoutí.

Když se totiž nacházíte na novém místě, potřebujete toho stihnout co nejvíc, protože tu přece ještě nic neznáte a je toho tady tolik k vidění a nevidět tohle nebo tamto, budete si to později vyčítat, vždyť jste byli tak blízko. To vás ale při každé další návštěvě už mrzet nemusí, viděli jste to minule a pokud se vám to líbilo, můžete tam jít znovu a pokud se vám chce zrovna tentokrát jinam, je to jen na vás, máte úplně volnou ruku, zkušenosti z minula a tak ideální příležitost užít si to tu na 101%

S tím, že už víte zhruba kde co je se pojí i krizové situace. Nikdy nevíte, co se může stát a ačkoliv si vždycky všichni přejeme, aby celá dovolená proběhla v klidu, někdy to prostě nevyjde. Třeba vás během výletu přepadne hrozný déšť a vy nemusíte hledat složitě nějakou zkratku, protože prostě víte, kudy, resp. alespoň kterým směrem, se vydat, abyste byli v chalupě dřív. Stejně tak jako když se někomu nedejbože něco stane, už tu máte trochu zmáklé i okolí a víte, kde se nahází nejbližší doktor či nemocnice, stejně jako víte, kde vaří tu nejlepší česnečku, když na ni prostě dostanete neskutečnou chuť.

No a závěrem bych chtěla představit asi ten nejlepší bod, při každé další návštěvě daného místa si na něm totiž připadáte čím dál tím víc jako doma. Znáte místní zkratky a zákoutí, jak už jsem zmiňovala dříve, takže pokud sem budete brát někoho nového, můžete mu ukázat jen to nejhezčí a vyvarovat ho zklamání. A taky, což je podle mě naprosto skvělé a obohacující, pamatují si vás tu lidé např. z vašeho ubytování a ti vám jako místní mohou dát zase spoustu užitečných rad a prostě vám svou přátelskostí pobyt ještě zpříjemní.

A co vy, jezdíte pokaždé jinam, nebo se vracíte stále na stejná místa? A co na tom máte nejradši?

Třeba jsem vás právě tímhle článkem přiměla k zamyšlení a zase se někdy vrátíte na místo, kde se vám naposledy tak moc líbilo. Ať už ano či ne, užijte si všechny dovolené a prázdniny a hezky si v tom létě odpočiňte.

Jak žít okamžikem a přesto plánovat na měsíce dopředu

Čauky všem!

Víte kolik je právě hodin? Co je za den? Jaké je datum? A kde budete přesně za měsíc? Ať už jste na předchozí otázky odpověděli jakkoliv, doufám, že právě teď, v tomto okamžiku, si uděláte pár minut času a přečtete si tento článek, ve kterém bych vám ráda představila svoji tak trochu rozpolcenou osobnost. Chtěla bych vám totiž ukázat kouzlo přítomného okamžiku a jak to zkombinovat, pokud rádi plánujete na týdny/měsíce dopředu.

Těmi otázkami jsem začala samozřejmě záměrně, protože zatímco na první tři bych třeba minulý týden odpověděla, že nemám tušení, u té poslední bych měla téměř jasno. Během týdne na Ohři jsem totiž přičichla k žití okamžikem a naprosto jsem se do toho zamilovala, ačkoliv o mně asi víte, že taky miluju plánování. A jak to tedy skloubit dohromady?

Nejlepší je vždycky kompromis. A ten se tady, ačkoliv je to neuvěřitelné, hledá celkem lehce. Za mě je nejlepší řešení si naplánovat aktivity, které pak prožijete teď a tady a nebude myslet na nic jiného. Tedy se například sbalíte a odjedete na týden pod stan, ano budete to vědět už třeba měsíc dopředu, ale tam už pak budete jen chodit na výlety, zakládat táboráky, povídat si s kamarády a tak dále a tak dále. Co je podle mě taky hodně hodně hodně důležitý, je odpojení od online světa, věřte nebo ne, on instagram nespadne, když na něm týden neolajkujete a ani nepřidáte jedinou fotku. Ty facebookoví „kamarádi“ se taky nikam nevytratí a dokonce ani nebude tragédie, když neuvidíte, co právě dělá váš oblíbený influencer. Zase budete vědět, jak se má Petr, co plánuje Martin a tak a pokud vás bude někdo někde opravdu potřebovat, vždycky vám přece může poslat SMS zprávu, kterou vy si večer přečtete.

Tohle je sice aktivita dlouhodobá, ale rozhodně to jde aplikovat i na akce kratší. Pojďme si vzít třeba takový koncert, během něj vám přece už vůbec nic neuteče, nepřemýšlejte, kdy to auto odvezete do myčky a ani nemyslete na to, co si zítra uvaříte k večeři. Na to je přece spousta jiných chvil, než koncert, na který se těšíte už půl roku.

Je mi jasné, že přítomným okamžikem se nedá žít 24/7, ale je super si některé události opravdu vychutnávat, protože nejen, že zážitek tak bude intenzivnější, ale taky nepochybně dlouhodobější a třeba vám takovéhle chvilkové „jen žití“ zase otevře oči a dodá spoustu nových impulzů do vašeho dalšího života.

Tak si teď zkuste sednout ke svému diáři, naplánovat si pár hodin nebo klidně a možná ještě lépe dní a začněte žít, když se budete totiž utápět jen ve svých plánech a vzpomínkách, nic si nemůžete vychutnat na 100% a pak toho budete litovat. Věřte mi, mluvím z vlastní zkušenosti a přítomný okamžik s přicházejícím létem vždycky miluju a hlavně zažívám víc a víc.

Tak co podniknete? A co to bylo naposledy?

Pro mě neskutečně skvělý třídní výlet na Ohři, kde jsem zase o něco líp poznala s kým mám tu čest chodit už sedm let do třídy a jsem za ně vážně moc ráda ♥

Tak krásný (snad) naplno užitý zbytek víkendu, následující týden i tuto vteřinu…

 

Jak jsem jela za naším nároďákem na Slovensko…

Čauky všem!

Ano, je to už téměř měsíc od zážitku, co vám dnes chci tímto článkem zprostředkovat, ale je to asi docela jedno, vzpomínky přeci nikdy neumírají a já se tak alespoň společně s vámi mohu vrátit do toho krásného, atmosférou a nezapomenutelnými momenty nabitého dne…

Byl pátek 17.5.2019, obyčejný den pro nejednoho Čecha (i když hokej se prožívá jako žádný jiný sport), pro hrstku z nich to ale přeci jen byl den, na který se nazapomíná. Společné jejich poznávací znamení je – sraz na nádraží ještě před osmou hodinou ranní, dresy, šály a česká hrdost. Ano, všichni společně jsme vyráželi na mistrovství světa v ledním hokeji, které přesně před týdnem začalo v Bratislavě, téměř za rohem, tak to by byla přece strašná škoda si ho nechat ujít naživo.

Vlak sice přijel asi se čtvrthodinovým zpožděním, ale není divu, vždyť to nebyl obyčejný vlak, nýbrž fanvlak, který jel přímo do Bratislavy (přes Pardubice a Brno), měl v sobě malý český fanshop a uprostřed výčepní vagon Plzeňského prazdroje. Z cesty jsem měla strach, že bude moc dlouhá, fanoušci se brzo opijí a jízda v kupé i uličce se proto rychle stane nepříjemnou, až nebezpečnou. Nic z toho se mi však nevyplnilo, díky bohu, v kupé s námi jeli skvělí tiší spolucestující, veselí bylo slyšet jen z vedlejšího kupé a komu by to přes den vadilo, takže, cesta utekla jako lusknutím prstu a my stáli v Bratislavě.

Vzhledem k tomu, že jsme dorazili něco málo po poledni a první zápas, na který jsme měli vstupenky, začínal až v 16:15 a nám po cestě docela vyhládlo, jsme se vydali ještě před návštěvou stadionu na nějaký ten dobrý oběd. Nakonec jsme skončili v nějaké kavárničko-restauraci s denním menu, to nějakým způsobem přelouskali ze slovenštiny do češtiny a nakonec vybrané jídlo i zdlábli. Skvěle jsme si pochutnali a pak jsme vyrazili ještě na krátkou procházku městem.

Já měla celou dobu hrdě na zádech českou vlajku a okolo krku šálu Bílých tygrů z Liberce, někomu vadilo, že není česká, já však stále stojím za názorem, že tým je z Čech a zaslouží si podporu i na mezinárodním turnaji, ačkoliv jediný tygr na MS hrál za Slovensko 😉

Když se ale vrátíme k té procházce, tak nebyla dlouhá, moc jsme toho neviděli, ale i to málo se nám moc líbilo a to konkrétně prezidentský palác, Dunaj, Bratislavský hrad z dálky a pak běžné ulice, naprosto totožné s těmi českými, akorát se slovenskými reklamami 😀

To by už ale mohlo k nehokejovým zážitkům stačit. Od Dunaje jsme se totiž už přesunuli přímo k zimnímu štadionu Ondreja Nepely, kde se celý náš odpoledno-večerní program posléze odehrál.

První vstupenky jsme měli na zápas Norsko-Rakousko, tak jsme se museli rozhodnout, koho podpoříme. Já nakonec vybrala Norsko, protože ačkoliv obě země pro mě mají něco do sebe a hrozně ráda bych je někdy blíže poznala, nakonec jsem se rozhodla fandit Norsku, asi z části i proto, že tu měli podstatně menší fanouškovskou základnu. Ve stánku Škoda auto jsme si proto vyzvedli norské vlaječky a papírové hokejové helmy, namalovali si na tváře ale už české vlajky, dali batoh do úschovny a vydali se fandit.

I když teda ještě k těm vlajkám na obličeji… když jsem je malovala tátovi, začínala jsem nejtěžším modrým klínem a okolo šli rakušané (skupinka asi 4 pánů) a tak po nás pokukovali, tak jsem vytáhla i červenou a bílou, kterou jsem pak pokračovala a oni mě poprosili, jestli jim namaluju taky jejich vlajky. Ty naštěstí nejsou vůbec složité, a tak jsem jim je tam z fleku nakreslila a dokonce mi za to dali drobnou provizi ♥ No jediné, co mě na tom mrzelo bylo to, že ačkoliv se německy učím, tak v ten moment jsem se s nimi domluvila spíš rukama nohama, protože ze mě nevypadlo ani slovo, ach jo :/

No nic, vyrážíme rovnou na zápas, po kontrole a propínutí lístků jsme byli přímo v centru dění! Dorazili jsme sice asi dvě minuty po začátku, ale bylo to skvělý: atmosféra, hokej a tak všechno dohromady zapříčinilo to, že než bys řekl švec, už bylo po zápase a my se mohli radovat z prvního vítězství. Norsko porazilo Rakousko 3:5 😀

Pak následovala delší přestávka ve které jsme se stihli navečeřet u místních fast food stánků, domalovat vlajky, vyzvednout na mávání ty české místo norských a mohlo začít to druhé NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UTKÁNÍ DNE! Na led nastoupilo Česko proti Itálii a my (tentokrát samozřejmě už dostatečně včas) čekali na spoustu gólů. Přece jen, Itálie byla o dost slabším týmem.

První třetina byla sice dost nejistá skončila pro Česko „jen“ 1:0, ve druhé a třetí se však už rozjeli a celý zápas skončil českou hymnou, když na kostce svítilo skóre 8:0 ♥ Tenhle zážitek asi ani nejde popsat slovy, atmosféra v Bratislavě byla neuvěřitelná, hokej utekl rychlostí blesku a už jenom fakt, že jsem na MISTROVSTVÍ SVĚTA V HOKEJI byl neskutečný a já si tento sport (a holky, samozřejmě i jeho hráče ♥) zamilovala ještě víc než do té doby, tedy jestli to ještě víc vůbec šlo 🙂

Cestou domů už pak bylo ve vlaku krásně ticho, takže šlo zážitky vstřebávat v klidu a třeba i na chvíli usnout. No co vám budu povídat, den to byl náročný, ale nazapomenutelný a já doufám, že se zase brzo na nějaké mistrovství dostanu. Toto vyprávění bych tedy zakončila naším příjezdem opět na Hlavní nádraží v Praze, tentokrát ale v čase, kdy tu téměř nikdo není a to ve 4:15 ráno 😀

A mě by teď od vás moc zajímalo, jestli hokej taky sledujete, jestli jste byli někdy na takovémhle mezinárodním utkání a co je váš největší fanouškovský zážitek. Protože takových krásných příběhů není nikdy dost ♥

Vím, že jsme si z mistrovství sice nakonec žádnou placku neodvezli, samozřejmě mě to moc mrzelo, ale upřímně všichni hoši z ledu si zaslouží i tak obrovský obdiv a veliké díky za ty neskutečné výkony, co na ledě našich bratrů předvedli a věřím, že pro každého správného fanouška se stali mistry, kteří dokázali neuvěřitelné a určitě jim to v příštích pár letech cinkne. Já jim věřím ♥

Tak a vám už jen na závěr přeju krásný (i když v hokejové pauze – teda kromě finále NHL 😉 ) červen!

FOTOdeníček – Proč nám bylo u rybníků zase tak hezky

Čauky všem!

Týden se s týdnem sešel a prázdniny jako by byly už hrozně dávno. Ale není tomu tak! Skončily teprve minulé úterý a ano sice měly jen 4 dny, ale i tak jsme toho stihli spoustu zažít a troufám si říct, že vás proto tento článek nebude nudit, tak uvidíme, co na to řeknete po jeho dočtení vy (kdyžtak to určitě zlepší fotky) 🙂

Podle mě by prázdniny měly sloužit hlavně pro odpočinek organismu, tady si asi poklepete na čelo, když už z instagramu víte, že jsem podnikla několik výletů a že si tím vlastně protiřečím. Jenže já to myslím jako odpočinek po duševní stránce. Ze školy a i vlastně práce býváme unavení a to „jen sedíme“ osm hodin na židli. Jenže tak to není! My máme po celou tu dobu zapojený mozek na maximum a jedeme, takže teď je čas na změnu. Pokud mám tedy nějaké volno, snažím se co nejméně i jen myslet na školu. Přesně proto mě vytáčí učitelé, kteří na prázdniny zadají spoustu úkolů s tím, že na ně budeme mít mnoho času. Já ale ne! Takhle jsem se nastavila někdy minulý rok a snažím se pravidlo odproštění od školy dodržovat i všechny soboty. Úplně celé prázdniny mi to samozřejmě nevyšlo, ale musím přiznat, že i díky tomu jsem si je daleko více užila 😀

Tak to bychom měli začátek, trochu jsem se rozepsala, ale i tohle byl jeden z těch stěžejních bodů, proč jsem si prázdniny opravdu užila. Další dost důležitý aspekt bylo určitě i místo, kam jsme vyrazili. Jako každoročně na nás totiž čekala moje milovaná TŘEBOŇ, kde se nikam nespěchá, kde máte přírodu hned za barákem, i když jste v úplném centru a kde to má pro mě prostě takové nevysvětlitelné kouzlo, zkuste tam taky někdy zavítat a uvidíte sami 🙂

 

No a jako poslední, ale určitě ne méně důležité, bych tady zmínila program. Neměli jsme ho předem nijak daný, prostě jsme se vždycky ráno dohodli, co budeme dělat, respektive, kam půjdeme a vyrazili jsme. Každý výlet či procházku jsme měli dost času na focení okolní nádherné podzimní přírody, po vycházkách jsme si dopřáli skvělých obědů v místních výborných rybích restauracích, horké čokolády či dortíku v místní pekárně a jeden večer jsme si do lázní Aurora zašli zahrát bowling! Byl to prostě skvělý aktivní odpočinek, kdy jsme nikam nespěchali a to je moc a moc důležité.

A co jsem vám tímto článkem chtěla předat? Trochu se vám pochlubit svými dojmy, ukázat vám díky fotkám krásy podzimní přírody na Třeboňsku a poukázat na to, co mně zlepšuje náladu a zážitek z prázdnin či prodloužených víkendů, snad jste se také inspirovali 😉

Tak teď už jenom prostě vemte rodinu či přátele, odjeďte někam, kde to máte rádi, na chvíli zapomeňte na všechny svoje povinnosti a udělejte si program podle sebe. Hlavně se nenechte zastrašit počasím, které nám sice moc nepřálo, ale my si z něj nic nedělali a vyráželi ven s deštníky a vraceli se domů s promrzlými rukami, ale na to se dá rychle zapomenout 😉

Jaké prázdniny jste měli vy? A co to ovlivnilo?

Tak krásný (ne)prodloužený víkend, jak kdo máte v plánu 🙂