10 důvodů proč zůstat v České republice

Čauky všem!

Když jsem vymýšlela téma dnešního článku, projížděla jsem si facebook, kde jsem součástí mnoha blogerských skupin, a tak jsem doufala, že mě třeba nějaký článek inspiruje. No a opravdu se tomu tak stalo! Takže ačkoliv jsem pro vás měla na dnešek naplánovaný další článek ze své již trochu zapadlé foodwaste série, časově jsem ho nezvládla zpracovat, a tak jsem se inspirována článkem 10 důvodů, proč jet do Srbska a rozhodla se pro vás sepsat … 10 důvodů proč zůstat v České republice.

Trend cestování do cizích zemí je asi nepřehlédnutelný a já proti němu nic nemám, poznáte novou kulturu, přírodu, lidi, jazyky, … Ale trošku mě mrzí, že se kvůli němu zapomíná na krásy, co nabízí i naše rodná malebná zemička. A proč tu tedy zůstat místo létání tisíce kilometrů za hranice?

1. Počasí

Samozřejmě, že člověk, který má rád teploty 30°C nepřetržitě, si v Česku moc neužije, nebo alespoň ne v zimních měsících, ale věřím, že většina z nás má ráda nějaký kompromis, no a ten Česko určitě nabízí. Pár měsíců zima, pár měsíců teplo, každý rok trochu jinačí teploty, vlhkost i načasování jednotlivých ročních období (protože počasí si na měsíce někdy úplně nehraje), ale vcelku takový zlatý střed. Ostatně, co jiného bychom taky ve středu Evropy chtěli 😉

2. Každému rozumíte

To je třeba pro mě, jako extrovertního člověka, naprosto zásadní věc, kdekoliv se můžu s kýmkoliv na něčem domluvit, někoho se na něco zeptat,… a nemusím se strachovat, že mi odpoví a já mu nebudu rozumět, že se nedokážu vyjádřit s tím, co  potřebuju atd. Prostě tu každému, kdo umí úřední jazyk, rozumím. A čeština je ještě tak krásný a jedinečný jazyk.

3. Příroda

Ano, nemáme tu Alpy ani Himaláje, ale hory ohraničují celou naši zemi, v horách i nížinách máme nepřeberné množství turistických a naučných tras, na kterých narazíte na krásy, o nichž by se vám jinde třeba ani nezdálo. Co třeba taková sklaní města nebo výhledy z kopců našich již zmíněných hor?

4. Památky

Nejedna je zapsána i do památek UNESCO a mnoho dalších hradů, zámků, významných domů,… je pro vás otevřeno, ať už celoročně či jen sezonně, ale některé třeba zříceniny můžete navštívit i úplně sami, no tak proč toho nevyužít?

5. Možnosti, co podniknout

Spousta hudebních i jiných festivalů, přijíždějí sem i některé zahraniční hvězdy, o místech, kam zajít na výlety, už jsem se zmiňovala, kina, fitka a spousta dalších akcí a i pravidelných setkání/událostí, zkrátka jednoduše řečeno – je toho tu nepřeberné množství co podniknout, takže myslím, že si tu vybere opravdu každý 😉

6. Všechno je blízko

Ze západu na východ je to pouze necelých 500 km a napříč celou republikou jezdí velké množství autobusových i železničních linek, všude najdete spoustu silnic, po nichž se autem dostanete, kam jen budete potřebovat, no a turistické trasy už jsem zase zmiňovala. Co víc si tedy přát? Vždyť třeba v Americe musí po své zemi dokonce létat letadlem, aby se za nějakou přijatelnou dobu dostali z místa na místo, to u nás je to přece daleko jednodušší!

7. Nemůžete se ztratit

O tom jsem jednou poslouchala v rádiu. Česká republika má tu výhodu, že i pokud se náhodou najednou nemůžete najít, stačí jít stále jedním směrem a nejlépe třeba podél nějaké vody, tak nejdéle za pár hodin dojdete do civilizace, kde nejen, že chytíte signál, ale také vám kdyžtak někdo poradí či pomůže se zorientovat a najít cestu tam, kam potřebujete 😉

8. Ceny jsou přijatelné

Ano, někde je to dražší, jinde levnější, ale všechno je to plus mínus stavěné na průměrný český plat, takže pokud tu pracujete, neměl by vás tady běžný život v žádném případě zruinovat 😉

9. Příroda všude a pro všechny

A příroda podruhé! Tentokrát ale z trošku jiného soudku. Je tu totiž dostupná opravdu úplně všem, kousíček od jakéhokoliv města, mnohdy tvoří i jeho součást a takové houby či lesní plody si může nasbírat také každý a to rozhodně není běžné všude ve světe, někde máte sběr lesních plodů dokonce zakázaný, tak si toho pojďme vážit a v létě zase užívat 😉

10. Studentům je přáno

Pokud jste student, určitě se tu nemáte špatně, nejen, že jsou vysoké školy zdarma, ale také na jízdné (a se studentskou průkazkou ISIC, nejen na něj) máte veliké slevy! Takže jako dělané pro studentské cestování a poznávání i dalších krás Česka!

 

A to by bylo všechno, rozhodně by se toho dalo najít daleko víc, ale já doufám, že vás třeba tyhle body přiměly k tomu zůstat letos alespoň nějaký ten týden navíc v Česku a prozkoumat to tu místo cestování tisíce kilometrů daleko 😉

Tak schválně, co tu máte rádi vy? A poznáváte spíš ČR nebo jste propadli cestování do zahraničí?

Tak se mějte krásně a užívejte výhod a krás naší matičky země ♥

7. DEN: Za Babičkou do údolí

Krásný den,

víkend je za dveřmi a pokud na něj ještě nemáte žádné plány nebo váháte, kam zajet za Vánoci už teď na začátku prosince, dnešní článek je přesně pro vás! Připravila jsem si pro vás totiž jeden vůní a tradicemi nabitý výlet. Společně se vydáme do Ratibořic, konkrétně do Babiččina údolí, kde na nás tento víkend čekají dobové Vánoce. Tak si připravte batůžky a vyrážíme! Jen bych vás ještě takhle na úvod chtěla upozornit, že fotky budou letní, neboť my jsme tento krásný zámek a skanzen navštívili o prázdninách, ale věřím, že to nebude rušivý prvek 😉

Moc hezká procházka bude, když zaparkujete hned na začátku Ratibořic a hezky podél řeky půjdete směrem k prvním domkům.

Po levé ruce se vám naskytne moc hezký pohled na zámek, který rozhodně stojí za návštěvu obzvláště teď, když bude interiér ještě dozdoben do vánoční atmosféry. Ale nepředbíhejme, k tomu ještě dojdete, nyní si ho pouze prohlédněte z dálky 🙂

Alejí již opadaných stromů dojdete k vodnímu dílu a Rudrovu statku. Zde na vás bude čekat první nádech Vánoc, o ten se zde postará folklorní soubor Barborka v již zmiňovaném statku a na mandlu se můžete zase těšit na malé adventní trhy. My jsme navštívili ten statek, lépe řečeno mlýn, což určitě můžu doporučit. Dostali jsme k tomu na papíře povídání, to jsme si mohli v klidu přečíst a vše si ve svém tempu prohlédnout.

Nedaleko odsud se nachází zdejší známá socha babičky s dětmi, u které se snad každý návštěvník musí zastavit a možná i vyfotit.

Pokud pak chcete vidět i Viktorčin splav, budete pokračovat rovně, pokud se těšíte do zámku odbočíte doleva.

U splavu můžete vidět i přímo Viktorku. A za návštěvu to podle mě stojí, pokud vám však bude zima, zase o tolik nepřijede. Větší škoda by bylo třeba nahlédnout do místních domků a zlatého hřebu výletu – zámku.

Tam se vydáme nyní opět od sochy Babičky. Po cestě projdete okolo hotelu, v němž jsme si my dali skvělý oběd, vy však možná ulovíte něco tradičního na již zmíněných trzích.

U zámku stojí za zmínku určitě už nádvoří, ale my jsme zašly i dovnitř a opravdu krása. Nyní vás tam stejně jako ve všech chalupách čeká adventní výzdoba a ještě povídání o tradičních zvycích.

Doufám, že si sem někdo z vás udělá cestu a užije si pohodovou atmosféru tohoto předvánočního času na takto kouzelném místě.

Kam za adventním časem vyrazíte vy? A co by vás v Ratibořicích nejvíc lákalo?

Krásný víkend

 

Zdroj informací: https://www.zamek-ratiborice.cz/cs/akce

Moje nejoblíbenější místo v České republice #5 – LENKA

Čauky všem!

Dneska se vydáme na Moravu, tam se moc často na tomto blogu nedostanete, tak si užijte článku od Lenky…

Už jako malá holka jsem při našich cestách na Moravu za babičkou a dědou měla nejradši okamžik, kdy se přejede hranice Čech a Moravy. Fyzická hranice zde sice není, ale rozdíl je patrný na první pohled. Krajina změní svůj ráz, stává se mírně zvlněnou. Vesnice změní svojí architekturu, menší domky postavené natěsno u sebe podél silnice dýchají atmosférou pospolitosti a soudružnosti. Všude je klid, ruch města ustal a jen místní rozhlas hlásí termín výkupů králičích kůží nebo prodej obilí v místním JZD. Čas jakoby se tu tak trochu zastavil, vše plyne jiným tempem, lidé jsou vřelejší, klidnější a nikdo nikam nepospíchá.

Takové bylo moje dětství. Od té doby se spousta věcí změnila, ale moje láska k jižní Moravě a pohodě, která tu na mě dýchá z každého koutu, zůstala. K babičce s dědou už dávno nejezdíme, ale na jižní Moravu se vždycky ráda vracím. Jedním z mých oblíbených míst se staly Bořetice ležící ve Velkopavlovické vinařské podoblasti.

Výjezd z Prahy mi vždycky přijde jako ztělesněné zlo. Miliony aut, ruch, smog, zácpy. Věčně ucpaná a rozbitá D1. Jsem unavená a řídit tuhle cestu mě vážně nebaví. Pak ale sjedu z dálnice a začnu projíždět vesničkami s důvěrně známou architekturou a atmosférou. Hned se cítím lépe. Zanedlouho jsem v Bořeticích a s neskutečnou úlevou si vybírám, které víno dnes ochutnám jako první. Jsem ve vyhlášené vinařské oblasti, kde je spousta větších i menších vinařství. Snad každý tu vyrábí víno. Ať už ve velkém jako firma, nebo v menším pro potřebu svojí a svých hostů. Moje ubytování patří k těm, které víno vyrábějí v menším. A je výborné, jak jinak.

Vínem to začíná i pokračuje. Kousíček od Bořetic, pod Kraví Horou, je vesnička skládající se v podstatě ze samých viných sklípků. Najdete jich tu přibližně 260. Ať už si vyberu jakýkoli z nich, nemůžu šlápnout vedle. V téhle malebné krajině se prostě vínu dařit musí. Letitá tradice, zkušenosti předávané z generace na generaci ale i poctivá těžká práce, která výrobu vína doprovází. A samozřejmě láska k vínu a řemeslu. To vše je cítit z každého doušku vína, které si náležitě vychutnávám a užívám. Místní vinaři a majitelé sklípků si rádi povyprávějí o druzích vína, výrobě i tradicích. Dozvídám se spoustu zajímavých věcí i nepodstatných maličkostí. I plkání o ničem k posezení u vína patří. Spát jdu lehce ovíněná a s pocitem absolutního klidu v duši.

Když se dostatečně vyrelaxuji u dobrého vína, je čas na další aktivity, kterých se dá v Bořeticích a okolí provozovat spousty. Procházím se po kopcích mezi vinicemi, rozhlížím se po sluncem zalité krajině a je mi krásně. Vylezu na rozhledu na Kraví Hoře a podívám se na svět trochu víc s nadhledem. Tady to jde samo. Kdybych měla kolo, vyrazila bych na jednu ze spousty cyklistických tras. To mě ale moc nebaví a tak se raději pojedu podívat do Lednice, kde se nachází jeden z našich nejkrásnějších zámků s rozlehlým parkem kolem. Lednicko-valtický areál je právem zapsán jako součást světového a kulturního dědictví UNESCO a rozhodně byste ho při toulkách naší vlastní neměli minout.

V Bořeticích jsem nebyla v letním období a tak jsem si vždycky vystačila s vínem, procházkami a památkami. Pokud sem ale zavítáte v parném létě, můžete se zajet osvěžit ke známé vodní nádrži Nové Mlýny. V každém případě si tuhle oblast nenechte ujít, je to úžasný relax a nabíječ energie, který mě vždycky spolehlivě postaví na nohy.

Lenka

z blogu nacestachzasny.cz

Moje nejoblíbenější místo v České republice #4 – KATKA

Dneska se podíváme na jedno magické místo do Žďáru nad Sázavou, takže magie z pátku pokračuje, tentokrát od Katky…

Se slovem nejoblíbenější mám věčnou potíž. Zatím jsem nezjistila, co je moje nejoblíbenější barva, jídlo, kapela… Vždycky, když se mě na to někdo zeptá, koukám jak sůva z nudlí. O nejoblíbenějším místě v Český republice mám ale jasno už hodně dlouho. Vlastně asi od první návštěvy a vím, že se tam budu vždycky ráda vracet. Je to Zelená hora ve Žďáru nad Sázavou.

Žďár1

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého je jedinečná stavba zázračného architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, která není jen krásná na pohled, ale můžete v ní číst i Janův příběh. A Janem teď myslím Jana Nepomuckého, i když i Santini sem možná ukryl nějaká svá tajemství. Množství odkazů, narážek a možných výkladů v Santiniho stavbách tak podněcuje lidskou fantazii, že se stalo dokonce námětem detektivního románu Santiniho jazyk. Ale zpět k Janu Nepomuckému.

Žďár2

Legenda vypráví, že Jan Nepomucký byl zpovědníkem královny Žofie. Její manžel král Václav IV. byl prý velmi žárlivý a samozřejmě ho zajímalo, z jakých hříchů se jeho manželka asi tak může zpovídat. Jan Nepomucký ale ctil zpovědní tajemství, což ho přivedlo na mučidla a nakonec skončil ve Vltavě. Jeho tělo našli podle pěti hvězd, které se objevily nad hladinou, ale mnohem větší zázrak se stal až pár století po jeho smrti. V jeho hrobě se totiž objevil zachovaný jazyk. Přesně ten jazyk, který držel za zuby. Prostě zázrak.

Žďár4

Skutečnost samozřejmě byla mnohem nudnější a prozaičtější a i ten jazyk nakonec jazyk vůbec nebyl, ale to tehdy nikdo nevěděl a právě tenhle příběh najdete na vepsaný v poutním kostele na Zelené hoře. Stačí vejít do kostela, kouknout nahoru a uvidíte jazyk. Potom tu máme zmíněných pět hvězd neboli číslo pět. To prý odkazuje také na pět ran Kristových či latinské slovo TACUI neboli mlčel jsem. A s hvězdami a pětkami se potkáte na Zelené hoře mockrát. Pět vchodů, pět kaplí s pěti oltáři, pět andělů na hlavním oltáři…počítat můžete do aleluja. Kostel samotný i celý areál je vlastně hvězdou. A je toho mnohem víc, což se dozvíte na prohlídce, která je fascinující. Nikdy nemáte šanci si všechny ty významy stavby zapamatovat a když se budete pořádně dívat, vždycky najdete nové.

Žďár5

Jan Blažej Santini-Aichl právem patří k našim nejvýznamnějším architektům. Jeho barokní stavby jsou mistrovské, plné magické atmosféry a ta na vás dýchne nejen na Zelené hoře, ale i v nedalekém Žďárském zámku, na jehož stavbě se Santini také podílel. Dříve šlo totiž o klášter, jehož opat Václav Vejmluva architektovi stavbu, která probíhala v letech 1720–1722, zadal. Od zámku k poutnímu kostelu je to příjemná procházka a navíc v zámku najdete kromě příjemné kavárny i údajně naprosto úžasné interaktivní Muzeum nové generace. Tady jsem bohužel ještě nebyla. Není ještě otevřené tak dlouho a i když jsem jeho návštěvu měla v plánu, kochala jsem se Zelenou horou tak, že na žádné muzeum už čas nezbyl. Snad se mi to podaří při příští návštěvě. Doufám, že bude brzo.

Žďár7Žďár6

 

Katka

… z blogu www.uneseni.cz

Žďár3

Moc děkuju Katce a kam to bude příště? Pokud chcete taky něco sepsat napište mi na email miskabloguje@gmail.com a určitě se můžeme dohodnout 😉

Křížem krážem Jižní Moravou … VLAKEM! (2. část)

Upřímně? Úplně jsem zapomněla, že tento článek čeká ještě na pokračování, a tak když jsem na to teď narazila, přináším ho sice trochu opožděně, ale snad se i tak bude líbit, dodá vám inspiraci na dovolenou v příštím roce a trochu zahřeje, přece jenom my jsme tam měli 36°C, takže závan tepla by na vás z obrazovek počítačů dýchnout měl 🙂

Pokračujeme tam, kde jsme přestali, takže…

4. DEN (úterý 15.8.)

(…) Tady jsme si vyzvedli batohy a vyjeli směrem KROMĚŘÍŽ. Vzhledem ke zpoždění vlaku jsme se rozhodli jet až do Hulína, kde jsme měli víc času na přestup. A opravdu jsme vlak v pohodě stihli a v pořádku dojeli až do Kroměříže. Tady nás čekala asi 1,7 km dlouhá cesta k ubytování, ale protože vedla převážně Podzámeckou zahradou, nebylo to nijak hrozné a cesta docela rychle utekla. V pensionu jsme měli tentokrát 2 dvoulůžkové pokoje, ty sami o sobě byli docela pěkné, co už ale bylo horší byla občas zapáchající koupelna a absence kuchyňky (měli jsme k dispozici pouze mikrovlnnou troubu a rychlovarnou konvici), ale jinak tu byla velká terasa a malý balkonek u jednoho z pokojů. Po ubytování jsme se už večer vypravili jen pro něco k večeři a snídani do nedalekého Lidlu 🙂

IMG_2331

5. DEN (středa 16.8.)

První ráno v Kroměříži, skvělá snídaně na balkonku a dopolední procházka Podzámeckou zahradou, kterou jsme procházeli už včera, tak nějak pátý den našeho výletu začal. Ale ještě k té procházce… My jsme si trasu zvolili hlavně podle kešky, kterou jsme chtěli odlovit a povedlo se. Nejprve jsme se zastavili u pávů, protože měli malá pávátka ♥ A potom jsme pokračovali k Andělské fontáně, ruinám, které jsme málem přešli 🙂 a pokračovali jsme dál víc do zadní části zahrady. Po cestě jsme narazili na spoustu majestátních stromů, ale jeden nás opravdu zaujal. Byla to katalpa trubačovitá, kdo v parku byl, určitě víte, o jaký strom se jedná, v 19. století se na ní usadil parazitický keř, zlomil ji, ona však bojovala dál, pomocí větví zakořenila a přežila tak až dodneška, docela hustý, ne? 😀 V celé zahradě nás překvapilo, jak málo lidí jsme potkali a strávili tak velmi příjemné dopoledne. Na oběd jsme pak vyrazili na náměstí, de jsme objevili výbornou restauraci s denní nabídkou a po obědě jsme nahlédli do zdejšího infocentra. Odpoledne jsme se rozhodli jít do zámku, nejprve jsme se občerstvili ve zdejší cukrárně a potom jsme zhlédli i interiéry zámku, ale upřímně řečeno, šlechtické zámky mám raději, než tento arcibiskupský 🙂 Nakonec dne jsme ještě (někdo doslova) vyběhli na zámeckou věž a viděli tak Kroměříž jako na dlani :), nakoupili si něco málo k večeři a vyrazili jsme zpátky na pension.

IMG_2326IMG_2320IMG_2328IMG_2335IMG_2337

6. DEN (čtvrtek 17.8.)

Předposlední den v Kroměříži začal velmi poklidně, Květnou zahradu jsme měli skoro za rohem a komentovanou prohlídku, kterou jsme měli stihnout jsme měli až v 11:00, ráno jsme tedy nikam nespěchali. I tuto zahradu jsme našli bez obtíží, dokoupil si k naší výhodné vstupence ze včerejška (zámek, věž, zahrada) ještě ten výklad, nejprve se sami porozhlédli a pak od 11:00 si poslechli to povídání. Bylo to celkem zajímavé, ale občas docela zdlouhavé 🙂 Po této prohlídce jsme si vylezli na kolonádu, vřele doporučuju, jsou odtud nádherně vidět všechny květinové obrazce a vůbec si uděláte takový přehled o zahradě 😀 A taky jsme s zablbli v bludištích 😀 Na obědě jsme skončili ve stejné restauraci na náměstí a odpoledne jsme se rozhodli zapojit do celokroměřížské hry, museli jsme nasbírat 7 razítek z místních muzeií, zámku, bludiště a mincovny, kde jsme si za odměnu mohli také vyrazit minci, mně osobně se moc povedla 🙂 Asi byste čekali, že tímto náš 6. den skončil, ale kdepak, na tento den totiž připadala premiéra filmu Po strništi bos, a tak jsme si během dne koupili lístky a večer vyrazili do kina, ačkoliv snímek neměl moc dobré hodnocení, nám se líbil a zpříjemnil nám poslední kroměřížský večer ♥

IMG_2397IMG_2390IMG_2370IMG_2356

7. DEN (pátek 18.8.)

Poslední den celé dovolené, to to ale uteklo, ale netruchleme a pojďme si ho pořádně užít! Pro nejlepší zakončení a rozloučení se s městem jsme zamířili samozřejmě na náměstí, tady dneska probíhal Dožínkový jarmark. Ten jsme si celý obešli a musím říct, že nejvíc nás uchvátily věnce ze sušeného lučního kvítí. Nakoupili jsme ale pouze jedny náušnice Martince k narozeninám a vydali se opět do ticha a hlavně stínu Podzámecké zahrady, začínal totiž den, kdy v poledne ukazoval teploměr až 36°C! Krásně jsme si tady odpočinuli, prošli se a na brzký oběd jsme zamířili… no kam jinam než na náměstí do naší oblíbené restaurace 🙂 Po obědě už jsme se stavili jen pro pití a vyrazili rozhicovaným městem na vlak, stihli jsme dokonce dřívější osobák, takže jsme měli spoustu času na přestup 🙂 Celá cesta rychlíkem pak proběhla hladce, dokonce jsme všichni 4 seděli i v 1 kupé! A domů jsme dorazili zhruba okolo 17:00 😀

IMG_2338IMG_2398

Celá dovolená pro nás byla zatím nepoznaným dobrodružstvím, které nás sice úplně vyšťavilo, ale stálo to za to!

Pokud by vás cokoliv k této dovolené zajímalo, neváhejte se mě v komentářích zeptat, pokud to bude v mých silách, ráda vám odpovím 🙂 A hlavně, nebojte se nových věcí a zkuste se taky někdy sbalit a vyražte poznávat krásy naší země ♥

miska

 

 

Jen zámek, nic víc, nic míň

Čauky všem!

Další výlet za historií je právě před námi, tentokrát na zámek, který však jako zámek již neslouží, ale to nám nemusí vadit, protože i přesto nás zámek v Benátkách nad Jizerou svým zevnějškem dokáže určitě moc a moc potěšit. Nebo alespoň mně to stačilo a doufám, že bude i vám. Je opravdu se na co dívat 😀

IMG_1339IMG_1345

Nejprve se vydáme do opravdu docela velkého kopce ze města, odkud vede i turistická značka a za mě je tato cesta opravdu vysvobozením, protože ačkoliv jsem město nijak moc nepoznávala, vůbec se mi nelíbilo, přišlo mi takové špinavé a prostě na mě vůbec nepůsobilo dobrým dojmem. To jen abyste viděli, že ne všude, kde jsem byla je to tak krásné, jak se vám snažím ve svých článcích popsat, protože o místech, která mě nezaujala se vám obvykle ani nezmiňuji, ale dneska se to tak hodilo, tak abyste neměli dojem, že všude se mi líbí. Prostě jen tak pro vysvětlení 😀

IMG_1352

Teď už ale k zámku samotnému, ten byl totiž velmi pěkně udržovaný. Jeho exteriéry působily čistě, dobově a vlastně až pohádkově 🙂

IMG_1353IMG_1354

Také zahrada je pěkně udržovaná a já jsem ji navštívila na jaře, takže byla o to hezčí, ale teď nebo na podzim, až budou listy krásně různobarevné, bude jistě také nádherná.

IMG_1351IMG_1348

Další výhodou tohoto zámku jsou výhledy do okolí.

IMG_1343

Park je také jistě krásným místem na odpočinek, protože klidu je zde dostatek a jak už jsem jednou psala, jeto celé skoro až pohádkové ♥

IMG_1347

Pokud byste se tu však chtěli projít, můžete potkat kašničku, sochu a ještě určitě i mnoho dalšího, ale to se nechte překvapit, co všechno zde právě vy najdete 😛

IMG_1344IMG_1350IMG_1341

Vím, že jsem popisu zámku sice moc nedala, ale protože se dovnitř jít nedá, myslím, že nejvíc toho řeknou fotky samy o sobě 😀

Takže doufám, že se vám dnešní zámek a jeho zahrada líbily, ale opravdu vám doporučuju jen zámek a nic víc nic míň, v okolí jsem totiž nic dalšího, co bych vám doporučila (zatím) nenavštívila 🙂

Tak krásný víkend a nezapomeňte podnikat vaše #výletynahrady

miska

P.S: Další naše tipy na #vyletynahrady:

 

#vyletynahrady – aneb cestujte s námi po hradech a zámcích

Čauky všem!

Na začátku dubna se opět po zimě otevřely všechny přístupné hrady a zámky a to pro nás, jejich milovníky, znamená nové cíle pro výlety. No a právě dneska bych se s vámi chtěla podělit o svou lásku k těmto velmi impozantním budovám.

Stále je pro mě velkou záhadou, jak se lidem před několika sty lety podařilo postavit tak obrovské, ale zároveň nádherné a hlavně velmi stabilní stavby, představte si, jak asi budou po tolika letech vypadat dnes postavené budovy, dokáží odolat, nebo se vlivem zubu času zhroutí? To je pouze otázkou, ale hrady a zámky z dob minulých to vydržely a my teď díky tomu můžeme jejich krásy stále obdivovat.

p1150872

Vždyť si to sami představte, vystoupáte kopec, na kterém jsou tyto stavby většinou postaveny, projdete několika krásnými branami a pokud máte štěstí i s nádhernými vraty a ocitáte se nádvoří. Všude okolo vás se tyčí nádherně zdobené monumentální zdi a uprostřed stojí třeba kašna. Pokud si zakoupíte vstupenku, procházíte dále mnoha překrásnými sály, pokojíčky a salonky zařízenými dobovým nábytkem a pokud máte štěstí, slyšíte k tomu i moc pěkný výklad průvodce.

Musím říct, že na průvodci opravdu hodně záleží, poznají se totiž lidé, kteří mají pouze naučený text a naopak ti, které historie daného místa opravdu zajímá a dokáží ji i vám jakožto návštěvníkům velmi poutavě přiblížit. Zrovna dneska jsem v rádiu slyšela rozhovor s jednou kastelánkou, již říkala, že jejich průvodci by toho měli vědět spoustu o zámku, na kterém provázejí, ale vždy každé skupině předat jen zlomek svých znalostí podle toho, kdo ji tvoří. Důchodce totiž určitě zajímá něco jiného než třeba děti 😀

IMG_0966

Trochu jsem se zasekla u průvodců, ale co, i to je nedílnou součástí hradů a zámků, na které bych chtěla přilákat i vás 🙂 Mě totiž třeba ve škole dějepis nijak moc nebaví, ale právě tady je to podáváno úplně jinak a fakt mě to baví, tak to někdy alespoň zkuste. My se vás letos na víc zámků a hradů pokusíme vzít i pomocí výletů tady na blogu a při této příležitosti jsme založily i #vyletynahrady kterým můžete označovat své fotky na instagramu, pokud se na nějaký výlet s tímto cílem vydáte, ať už na naše doporučení nebo z vlastní iniciativy. Alespoň i my načerpáme inspiraci 🙂

PIC_0522

A jak to bylo doteď, navštěvovali jste zámky a hrady? A přidáte se k nám?

Tak historii na hradech a zámcích zdar!

miska