Za těmi, co zaplatili za svůj původ

Krásný den!

Dneska vás na závěr našeho kalendáře pozvu ještě na jeden výlet. Zaprvé abyste o Vánocích úplně nezlenivěli, ale taky, protože Vánoce jsou svátky, kdy se scházíme s těmi nejbližšími a ne všichni si to můžou nebo mohli dopřát, protože jim to bývalý režim neumožnil. O čem, že to tady mluvím? Dneska vás zvu do památníku Terezín, kde zemřel nejen žid či položid a na smrt jich odešlo také nemálo.

Předpokládám, že jste očekávali nějaký optimističtější článek, ale podle mě je potřeba si připomínat i takovéhle události a to i teď v období svátků. Takže, jak že jsem se do Terezína dostala na návštěvu já? My to měli jako školní exkurzi, takže jsme si jak velkou tak malou pevnost s průvodci  dozvěděli se tak mnoho zajímavých informací.

První, co by asi stálo za zmínku je fakt, že Terezín nikdy nesloužil jako vyhlazovací tábor, ale pouze jako přestupní stanice při transportu dál např. do Osvětimi nebo prostě jako židovské ghetto. Židé a položidé sem byli postupně posíláni s velmi omezenými informacemi a němečtí židé byli dokonce obeznámeni s tím, že jedou do lázní, což samozřejmě nejeli. Podmínky měli otřesné, bydleli v zavšivených a jinak zabreberkovaných pokojích po tolika, že si to dneska ani představit nedokážeme. Jídla dostávali omezeně a ještě to většinou bylo dosti nepoživatelné.

Ti, kterým zůstali někteří členové doma, měli štěstí, že jim od nich ještě mohly chodit nějaké balíčky alespoň minimálně jim zpříjemňující tenhle hrůzostrašný pobyt. Navenek se ovšem všichni tvářili, že se nic neděje a Terezín je normální město jen pro židy. Takhle se jim povedlo obelhat i Červený kříž, který přijel na kontrolu a oni jeho zástupce provedli pouze vybranými vylepšenými ulicemi, kde dokonce dočasně zřídili obchody, školu i banku!

Nic z toho samozřejmě normálně neexistovalo a pokud chcete vidět zápisky a vzpomínky zde vězněných lidí, určitě navštivte místní muzeum. Samotná velká pevnost vám totiž asi moc obrázek neposkytne, neboť tam není nic moc strašného k vidění, jde o docela pěkné město.

Víc zachovalá je malá pevnost, která sloužila jako vězení. Zde byly podmínky samozřejmě ještě horší a na asi 4 m2 bydlelo třeba i 18 lidí. Jídlo už téměř nedostávali, léčit se v podstatě nesmělo a pobyt zde přežilo jen pár šťastlivců. Židé téměř žádní, ti byli buďto umučeni prací, hladem a podmínkami nebo ihned následně posláni do vyhlazovacího tábora. Nežidovští vězni, kteří zde byli taky vězněni, měli podmínky o trochu lepší nicméně kvůli neskutečně špinavým prostorům a neskutečné práci ani oni často nepřežili. Utéct se povedlo jen asi 3 lidem.

S útěky z ghetta to bylo o poznání jednodušší, jenže ti lidé byli tak zblblí, že se kolikrát jen chodili kouknout ven a pak se zase vrátili. Nicméně pár lidem se to povedlo a my měli dokonce možnost zažít jednu besedu s takovou šťastnou pamětnicí.

Pokud se vám někdy taková příležitost naskytne, využijte ji, pokud ne, zajeďte se sem podívat alespoň sami. Myslím, že nebudete litovat a odnesete si zážitek, na který se úplně nezapomíná, ovšem i o takových  historických obdobích je potřeba mluvit.

Pojďte sem proto vzpomenout na ty, pro které Vánoce nebyly svátky klidu a míru a kteří mnohdy jen na svůj původ doplatili smrtí či celoživotním traumatem.

Byli jste někdy v Terezíně, jiném židovském ghettu či koncentračním táboře?

Tak klid a mír aspoň vám ♥

Kočičí hrad bez koček i cihlových zdí

Čauky všem!

Už dlouho tu nebyl žádný výlet, a tak jsem se i vzhledem už k téměř jarnímu počasí rozhodla vás na jeden zase pozvat. Na začátek sezóny se vydáme do skal, kde přes rok určitě nebudete sami, ale takhle zjara by tu ještě nemuselo být moc lidí 😉

Začneme v osadě Ostaš a dojdeme až do skalního útvaru s názvem „Kočičí hrad“. Celá cesta tam i zpět bude měřit jen něco málo přes dva kilometry, proto vám doporučuju tento výlet zkombinovat ještě s jedním, o kterém jsem psala už minulý rok a který začíná rovněž v osadě Ostaš, jenže vede do skalního městečka, na něž z naší trasy také pěkně uvidíme 😉

Nyní ale už k trase na Kočičí hrad…

Začneme na parkovišti, ze kterého se po zelené TZ vydáme směrem k chatkám. Za chvilku dojdeme k výbornému občerstvení, ale to si ale přece jen nechme až po výkonu a nyní odbočíme zase po zelené TZ doprava na lesní cestu. Lesem povede cesta i následující kilometry, nemusíte se však bát, že by byla monotonní či nudná, protože jednolitý lesní porost mnohdy naruší mohutné skály či naopak krásné výhledy do okolí.

Pokud budete mít zájem okolí prozkoumat o trošku víc, určitě zvolte sestup do Sluje českých bratří. Jde o značné množství schodů vedoucích do skalní úžiny, v níž se dříve scházeli čeští bratří, konkrétně pronásledovaní katolíci, již zde konali tajné bohoslužby. Upřímně řečeno, místa tu moc neměli, ale zase jim sluj umožnila opravdu tajnou a soukromou ceremonii.

Dnes se dá slují projít, ovšem pouze z jedné strany, což znamená, že se pak musíte zpátky vrátit po těch stejných schodech. Za nakouknutí to ale určitě stojí, nejen, že si člověk uvědomí, jak je dnes vlastně život jednoduchý, ale také tu na písčitém prostředí můžete potkat třeba takovouhle krásnou housenku 😉

Po výlezu ze sluje určitě není na škodu si popojít na některý z vrcholků skal, na nichž se právě nacházíme, neboť rozhled do kraje je opravdu náramný.

Zdatní horolezci si tu určitě najdou i spoustu jiných vyžití a to jsme ještě nedorazili ani do cíle. Po cestě k němu se nám pro změnu po levé ruce otvírá výhled na skalní městečko, o němž jsem se zmiňovala hned v úvodu a kde to určitě taky stojí za návštěvu.

No a jsme tu. Tato obrovská skála neudělá radost jen již zmíněným horolezcům, ale určitě každé zvídavé duši, protože průlezů a průchodných úžin tu určitě najdete spoustu. Jen dávejte pozor, abyste se opravdu všude vešli a taky nezapomněli cestu z hradu ven 😉

Cesta zpátky pak povede úplně stejnou trasou jako cesta sem. Bohužel se tu žádný okruh vymyslet nedal, ale já věří, že vám to nevadí a díky zelené TZ se dostanete bezpečně zase zpátky ať už k autu či k začátku dalšího výletu či do občerstvení v osadě, kde se nejen dobře najíte, ale pokud poprosíte, dostanete i pití do skla a hned můžete mít z letošního prvního jarního výletu ještě větší radost. Nejen totiž, že jste poznali nový kousek světa, protáhli své nohy, nadýchali se čerstvého vzduchu, ale ještě také ušetřili přírodu od  zbytečných plastů 😉

Tak a touto ekologickou vsuvkou bych celý dnešní výlet ukončila, doufám, že jsem vás nalákala někam zase vyrazit a ať už si vyberete tohle či kterékoliv jiné místo, hlavně si výletění užijte 🙂 Všechny tipy na výlety naleznete ve složce VÝLETY a nebo zkuste přímé vyhledávání, věřím, že letos toho zase společně spoustu prochodíme 😀

Co vy a úzké skalní průchody? Bojíte se, nebo lezete kam jen se dá?

Tak krásný slunečný víkend ♥

Nenáročnou trasou podél řeky

Čauky všem!

Možná si pamatujete, jak jsem vás o Vánocích lákala do Přerova na Labem, že tu mají krásný skanzen, no jo, jenže ten je nyní až do konce března uzavřený :/ A proto pro všechny, kdo se do této obce chtějí vypravit, mám po jejím prohlédnutí jeden jen asi 5,5 km dlouhý výlet. Tak baťůžky na záda, boty na nohy a vyrážíme!

Začneme na rozcestí u skanzenu, sem určitě všichni bezpečně trefíte a dál vás povedu jak já, tak naučná stezka či turistická značka 😉 Vydáme se tedy po přírodovědné naučné stezce okolo zadní části skanzenu přes pole, s nádhernou vysokou trávou po okraji cesty, do nejbližšího lesa.

Lesem vede menší cestička, na které si musíte dávat pozor, abyste v jednom určité bodě správně odbočili doprava a nepokračovali lesem pořád dál a dál. Les totiž po neustálém mírném míření doprava opustíme východem na další louku, i když vlastně ani nevím, zda to taky není pole, přece jenom je stále ještě zima a když napadne sníh, tak pak bůh suď, aha tak podle mapy je to dokonce ocúnová louka 🙂 Ale pro náš výlet je to stejně jedno, důležité pro nás je dávat pozor, kdy přijdeme na křižovatku ve tvaru písmene T, kdybychom totiž i tady pokračovali pořád rovně, spadli bychom do Labe! A to přece nechceme 😀

My se všichni, alespoň teď v zimě, určitě daleko radši než koupat budeme loučit s naučnou stezkou. Ta odbočí doprava, zatímco my se vydáme po směru toku Labe, což musí být zákonitě mírně z kopce. Žádné velké klesání ale určitě nečekejte! Bude to spíš taková příjemná trasa po hlinité cestě téměř po rovině a stále za nosem.

Až v obci Sedlčánky na chvíli opustíme levý břeh Labe, projdeme okrajovou částí této obydlené části, tak si dejte pozor a pečlivě sledujte značky, měly by vás převést přes mostek a pak zase trošku táhnout doprava k vodě, u níž po několika baráčcích zase vyjdeme.

Postupně mineme i rozcestí Sedlčánky, tenisové kurty a už tak nějak budeme mít po své levici pořád zastavěnou plochu. Do té se vydáme těsně před železničním mostem, který nás už přivádí k myšlence, že vlaková zastávka, na níž náš dnešní kratší výlet ukončíme, není daleko.

A je tomu opravdu tak! Po zelené TZ postupně dojdeme podél železnice až na vlakovou stanici Čelákovice-Jiřina. Odtud jezdí vlaky jak do Prahy, Strančic (musíte podejít na druhé nástupiště), tak i do Lysé nad Labem, Kolína či Milovic (tady jste na správné straně kolejí) 😉

Doufám, že se vám dnešní tip na nenáročný výlet líbil a určitě se na něj taky vydejte, víc jak 2 hodiny vám normálním tempem nezabere (my to ušli za hodinku a kousek) a pocit z pohybu venku vám bude k nezaplacení 😉

Jaké trasy preferujete vy? Kratší nenáročnější nebo radši delší výlety, ze kterých pak cítíte tu správnou únavu?

Podělte se v komentářích a hlavně si nezapomeňte vybrat nějakou pro sebe vhodnou trasu a tu tenhle víkend absolvovat (u nás na blogu v kategorii výlety jich najdete spoustu) 😉

Lesem ke kříži se nesem

Čauky všem!

Dneska se zase po nějaké době vydáme na výlet, touto dobou pořádně zimní, i když na fotkách sníh neuvidíte. Já jsem totiž na trase z Liberce k Mlynářovu kříži byla na podzim, ale nyní je to v tomto kraji opravdu zimní pohádka, tak neváhejte a vyražte na tuto šestikilometrovou trasu taky 😉

Výlet doporučuju začít u Liberecké ZOO. Sem se dá dojet jak tramvají, tak je to na dochodnou vzdálenost z centra, tak je tady i parkoviště pro vaše auta. Žádné výmluvy vám proto v tomto ohledu nebudou platné 😀 Odsud ale půjdeme už všichni po svých…

Po zelené TZ začneme výšlap okolo dětského koutku, kudy zatím vedou všechny barvy tras, ale za chvíli se všechny kromě zelené odbočí doprava, zatímco my se vydáme po vlastní (zelené) ose doleva.

Tady nás čeká nádherná cesta lesními pěšinami, chvíli stoupajícími, chvílemi po rovině a dokonce občas i dolů. Většinu cesty ke kříži ale půjdeme do kopce.

To nám zase umožní po chvíli krásný rozhled na Liberec, hm tedy pokud nebudete mít mlhu, jako já 😀 Ale i tak ten výšlap určitě stojí za to.

Mlynářův kříž totiž čeká na nás všechny, cesta přímo k němu bude sice kilometrová odbočka (tedy půl km tam a půl zase zpátky), ale na konci nás kromě pomníku s německým nápisem bude čekat i přístřešek, kam si můžete na chvíli odložit svůj batoh, vyndat si na stůl termosku a za odměnu se nahoře občerstvit. Mohu vám slíbit, že ten největší kopec už je za námi.

Zpátky do Liberce pak půjdeme pro změnu po žluté TZ, ta, jak už jsem upozorňovala, vede chvíli stejně jako ta zelená, ale potom místo doprava (odkud jsme vyšli) odbočujeme doleva, tahle cesta je zpevněnější, i když ne po celou dobu, pak taky odbočí úplně do lesa na pěšinu, na níž na nás čekají zase nějaká překvapení. Nejen krásná příroda, jako po celou cestu, ale také třeba velký kámen s nějakou památnou deskou, schválně, kdo ho najde 😉

Všichni asi poznáte Skautskou studánku, pokud tedy není teď úplně zapadlá pod sněhem 😀

A taky Strážní Buk, ten věřím, že nezapadl celý a v něm zase můžete určitě najít zarostlou značku.

Kousek za ním se od nás bude odpojovat červená TZ a pokud už někdo opravdu nebudete chtít ani trochu stoupat, odbočte na ní doprava. Komu stoupání, ne nijak drastické, nevadí, dojde se mnou přes Kovadlinu (skála) až na rozhlednu Výšina!

Odtud se pak dá krásně sjet dolů třeba na lopatě, pokud si ji s sebou vezmete, stačí se pak při sjezdu je držet pořád žluté značky. O téhle cestě už vznikl dokonce samostatný článek, tak na něj taky klidně jukněte, odkaz máte tady 😉 A pokud by někdo po sestupu neměl dost, tady máte odkaz i na článek o ZOO, co na nás dole čeká.

Tak kterou z variant si vyberete vy? Budete někde zkracovat, nebo si výlety vychutnáte v jeho plné kráse?

Ať už tak či tak, rozhodně si výšlap užijte, nikde neuklouzněte a dejte mi vědět, jak se vám trasa líbila. Celé naší rodině moc ♥

Krásný víkend plný pohybu!

21.DEN: Přes dvě rozhledny zimní krajinou

Krásný den!

Dnešní výlet asi podniknete až po Vánocích a možná i Novém roce, ale pokud by přece jen někdo z vás měl špatné svědomí z toho cukroví, může sem určitě bez váhání zajít. Čeká nás totiž krásná cesta zimní krajinou, na níž potkáme nejen dvě rozhledny, ale i třeba vodní nádrž či dětskou stezku…

Naše dnešní putování započneme v Bedřichově. Sem se dá krásně dojet autem a pokud nejste úplní lyžaři, můžete se se zbytkem rodiny domluvit, že oni zatím pojedou lyžovat na Severák a vy tam pak za nima dojdete, stejně jako jsme to udělali my. Z hlavního parkoviště se tedy vydáme po silnici a po chvíli začneme stoupat do lesa po modré turistické značce a ano, místy to bude dost klouzat, ale nebojte, bude tu dost, a to klidně i doslova, záchytných bodů – dřevěných modelů/soch zvířat. Ano, vede tudy ta zmiňovaná dětská stezka, Mravenčí stezka, ze které se možná i nějaký dospělák něco přiučí.

Ta končí nahoře, na silnici. Tu přejdeme a po krátké cestě lesem jsme na naší první rozhledně – Královce. Odtud je to v zimě opravdu skvostný pohled a loni tu bylo dokonce postavené velké iglů a ledovo-sněhová skluzavka!

Od rozhledny budeme pokračovat doleva po silnic, ze které však ihned záhy odbočíme doprava na louku. Po té dojdeme až k Prezidentské chalupě, od níž se budeme asi spíš klouzat pořád doprava dolů. Tady jsme my osobně potkali velmi vtipnou rodinku na běžkách, která se tak každé 3 metry rozmlátila, protože kopec to je opravdu parádní 😀

Po chvíli se cesta trochu narovná, povede po rovině, chvíli do kopce, chvíli z kopce, ale důležité je nikde neodbočovat. Správnost své trasy si můžete ověřit, pokud se ocitnete na rozcestí u Jablonecké chaty.

Z něj se vydáme doleva a než se nadějete, ocitneme se u Josefodolské přehrady. Od té nás čeká cesta po větší, takže méně klouzavé, silnici nahoru, po níž se dostaneme až ke kapličce v Hraběticích.

Od ní už je to jen co by kamenem dohodil ke druhé rozhledně. K té dojdeme po zelené značce vedoucí přes louku, lesem s kameny (pozor kloužou!) na další rozcestí. Z toho je důležité odbočit doprava (ano, my zde trochu bloudili 🙂 ), ale po příchodu na silnici jít zase doleva.

Po silnici dojdete klidně až skoro k rozhledně, stačí sledovat značky. No a nebo si to můžete trochu zkrátit přes naučnou stezku odbočující vpravo do lesa. Tady vás ještě jako bonus čeká kratší křížová cesta.

A jsme na Slovance, tady je výšlap nahoru zdarma, ale i výhled je podstatně horší než na Královce, to však nevadí, protože nás hřeje u srdce ten pocit, že jsme téměř na konci naší trasy.

Slíbila jsem konec ve skiareálu Severák, a tak vám nyní radím cestu zpět na silnici a po ní dolů, dolů, dolů a jsme tu! I odtud (nebo nedalekého Janova nad Nisou) jezdí autobus, nebojte 🙂

Dobrý výlet, ne? Sice trochu stoupání, klesání, klouzání, ale trasa dobrá, myslím.

Tak kdy vyrážíte?

Krásný víkend

14.DEN: Do víru staročeských Vánoc

Krásný den,

pátek a s ním i další výlet je tu! Dneska se zase vydáme do víru tradic, tentokrát ovšem do středních Čecha a to konkrétně do Národopisného muzea v Přerově nad Labem.

Na jejich stránkách se sice dozvíte, jak tam na vás čeká košíkářská, paličkářská a kdovíjaká ještě dílnička a ukázka řemesel, jenže z toho tam moc není. Všechny tyto aktivity se odehrávají ve velmi zvláštních podmínkách v budově školy a návštěva vám zabere asi tak 10 minut. Čím už se na webovkách tolik nechlubí je výzdoba a povídání o tradičních českých Vánocích, což zabírá většinu skanzenu a rozhodně stojí víc za návštěvu, tak se na to pojďme společně podívat alespoň u nás na blogu.

Vstup stojí pouze 100,-Kč pro dospělého a pro školní děti a studenty dokonce jenom 50 korun a opravdu to stojí za to. Na pokladně dostanete samolepku, díky které se do skanzenu můžete libovolně vracet a slouží vám jako vstupenka. To znamená, že s ní se můžete vydat na průzkum všech zdejších chalup.

Některé patřili bohatším, jiné chudším. Podle toho je i vnitřní výzdoba upravena. Četné figuríny tu můžete vidět v celém průběhu adventu od vzácných návštěv, přes Mikuláše, čerty, anděly, Lucii až po oslavu Štědrého dne i s večeří.

Nechybí tu ani vánoční stromky a to jak zavěšené ze stropu pro ušetření místa, tak klasicky ve stojanech a ozdobeny tradičními a pro nás nyní i velmi originálními převážně přírodními ozdobami.

Ze všech chalup na vás bez pochyby dýchne vánoční atmosféra a když se začtete do nejednoho ze zdejších textů, dozvíte se, že lidé si jí užívali bez rozdílu poměrů a to je to, co se mi na tom celém líbí nejvíc. Ačkoliv dnes dárky nepohrdnu a přijde mi to jako hezká odměna za celý rok, čím dál více si uvědomuju, jak důležité je i to prožití celých těch příprav, vůní a zvyků.

Když už jsme u těch vůní, rozhodně nesmíte zapomenout navštívit zdejší výstavku cukroví i s dobovými recepty a uvidíte, že po jejich přečtení možná nebudete tak moudří, jak byste si mysleli, protože polovina slov už se dnes vůbec nepoužívá.

No a na závěr. Co patří k Vánocům víc než betlémy? Jeden velký najdete přímo na zahradě a ty další najdete vystavené také ve škole, kde můžete i nahlédnout do dobové třídy.

Tak určitě neváhejte, vyražte sem s celou rodinou, ty technicky založené pošlete třeba do dolní části na venkovní přehlídku ruchadel, oradel a dalších nástrojů a sami se pokochejte tou pohodou všech místních „domácností“.

Pokud pak budete mít už vše obešlé, můžete se jít podívat k zámku či se najíst ve zdejší výborné restauraci „Na Růžku“, kdo sleduje náš instagram, jistě si už všiml, jaké dobroty tam vaří 😀

Tak která část skanzenu vás zaujala nejvíc?

Krásný adventní víkend

7. DEN: Za Babičkou do údolí

Krásný den,

víkend je za dveřmi a pokud na něj ještě nemáte žádné plány nebo váháte, kam zajet za Vánoci už teď na začátku prosince, dnešní článek je přesně pro vás! Připravila jsem si pro vás totiž jeden vůní a tradicemi nabitý výlet. Společně se vydáme do Ratibořic, konkrétně do Babiččina údolí, kde na nás tento víkend čekají dobové Vánoce. Tak si připravte batůžky a vyrážíme! Jen bych vás ještě takhle na úvod chtěla upozornit, že fotky budou letní, neboť my jsme tento krásný zámek a skanzen navštívili o prázdninách, ale věřím, že to nebude rušivý prvek 😉

Moc hezká procházka bude, když zaparkujete hned na začátku Ratibořic a hezky podél řeky půjdete směrem k prvním domkům.

Po levé ruce se vám naskytne moc hezký pohled na zámek, který rozhodně stojí za návštěvu obzvláště teď, když bude interiér ještě dozdoben do vánoční atmosféry. Ale nepředbíhejme, k tomu ještě dojdete, nyní si ho pouze prohlédněte z dálky 🙂

Alejí již opadaných stromů dojdete k vodnímu dílu a Rudrovu statku. Zde na vás bude čekat první nádech Vánoc, o ten se zde postará folklorní soubor Barborka v již zmiňovaném statku a na mandlu se můžete zase těšit na malé adventní trhy. My jsme navštívili ten statek, lépe řečeno mlýn, což určitě můžu doporučit. Dostali jsme k tomu na papíře povídání, to jsme si mohli v klidu přečíst a vše si ve svém tempu prohlédnout.

Nedaleko odsud se nachází zdejší známá socha babičky s dětmi, u které se snad každý návštěvník musí zastavit a možná i vyfotit.

Pokud pak chcete vidět i Viktorčin splav, budete pokračovat rovně, pokud se těšíte do zámku odbočíte doleva.

U splavu můžete vidět i přímo Viktorku. A za návštěvu to podle mě stojí, pokud vám však bude zima, zase o tolik nepřijede. Větší škoda by bylo třeba nahlédnout do místních domků a zlatého hřebu výletu – zámku.

Tam se vydáme nyní opět od sochy Babičky. Po cestě projdete okolo hotelu, v němž jsme si my dali skvělý oběd, vy však možná ulovíte něco tradičního na již zmíněných trzích.

U zámku stojí za zmínku určitě už nádvoří, ale my jsme zašly i dovnitř a opravdu krása. Nyní vás tam stejně jako ve všech chalupách čeká adventní výzdoba a ještě povídání o tradičních zvycích.

Doufám, že si sem někdo z vás udělá cestu a užije si pohodovou atmosféru tohoto předvánočního času na takto kouzelném místě.

Kam za adventním časem vyrazíte vy? A co by vás v Ratibořicích nejvíc lákalo?

Krásný víkend

 

Zdroj informací: https://www.zamek-ratiborice.cz/cs/akce