Od Harracha přes panství až na Kotel

Čauky všem!

Už strašně, strašně, ale strašně dlouho tu nebyl žádný výletový článek, radši ani nebudu počítat, kdy to bylo naposledy, protože dnes toto smutné období (jak jsem zjistila na instagramu i vám totiž tyto články chyběly) končí a já vás zase zvu na další túru. Tak si sbalte pořádné svačiny, dostatek pití, pevné boty a s chutí někam jít sedněte do autobusu směrem do Harrachova. Dneska to totiž nebude žádný okruh, ale přechod části Krkonoš, tak se vám úplně nevyplatí jezdit autem 😁

Aby to tedy bylo zase fér pro vás, začnu s navigací hned z autobusového nádraží, z něhož se okolo Šindelky postupně dostaneme až k Mumlavě a tady buďto Liščí stezkou, nebo po asfaltce až k Mumlavským vodopádům. Tento začátek cesty je podrobněji kdyžtak sepsaný už v jednom z minulých výletů, tak se mrkněte tam.

I další část cesty po asfaltce až na Krakonošovu snídani jsme už spolu jednou absolvovali. Ale i tak vás podle mě nebude nudit a naopak si doporučuju všímat nejen úžasné přírody okolo, ale také ubývajícího počtu lidí směrem proti proudu řeky. Na Krakonošovu snídani a ještě dál dojde totiž jen pár odvážlivců, konkrétně opravdových turistů. Zde se můžete u stolů občerstvit buďto z vlastních zdrojů, nebo pokud budete mít štěstí, si můžete i něco drobného koupit. Přece jenom nás čeká docela stoupání.

Pro cestu nahoru si vybereme modrou TZ. Cesta je hezky zpevněna, ale vůbec nenarušuje přirozený přírodní ráz krajiny. Vede nádhernou přírodou a s přibývajícími výškovými metry ubývá vysokých stromů, a tak jeden z nejvyšších bodů poznáte, když potkáte borovici kleč.

Takovými borovicemi dojdeme cestičkou s výhledem na Labskou boudu až na rozcestí Čtyř pánů. Tady vás možná bude zajímat původ takového pojmenování, dříve zde totiž bylo místo, kde se stýkaly hranice 4 panských území, tak proto ti Čtyři pánové. Nicméně na tomto rozcestí je nádherný výhled na zbytek Krkonoš a když budete mít štěstí, možná dohlédnete i na Sněžku, ale i bez ní je to krásná podívaná ♥ Nedaleko odsud se taky nachází Vrbatova bouda (znáte příběh Hanče a Vrbaty?) či třeba pramen Labe, kde jsem já osobně teda ještě nikdy nebyla, ale slyšela jsem, že stejně není o co stát, takže vás zvu radši dál, ještě kousek nahoru na horu (ha ha) Kotel.

 

Na úplný vrcholek se sice vystoupat nedá, ale těsně pod něj ano a po cestě můžete nakouknout třeba do starého bunkru či na Růženčinu zahrádku. Nahoře pak na nás čeká zase výhled na opačnou stranu, konkrétně na Rokytnici nad Jizerou, kam nyní začneme klesat.

Pokud jste někdo šel někdy na Dvoračky právě z Rokytnice, možná vám to přišlo (stejně jako mně) jako vysoké stoupání, nyní ale budeme několik minut na Dvoračky klesat. No kdo by to byl řekl, že je to fakt možné 😀 Nicméně právě kvůli tomuhle celkem strmému klesání, nedoporučuju trasu chodit opačně, dost byste si ji tímto stoupáním zprotivili a to by byla škoda.

Na Dvoračkách pak neváhejte ochutnat třeba jejich legendární houstičky či borůvkové knedlíky, obojí mám  ozkoušené a můžu jen doporučit. No a nebo se posilněte (a odměňte, přece jenom už nás čeká v podstatě jenom klesání ) něčím trochu ostřejším 😉

Pro cestu dolů jsem pro nás tentokrát zvolila žlutou TZ, kdo by chtěl ulehčit svým kolenům a stihl lanovku (opravdu se podívejte v kolik přestává jezdit, není to úplně fajn pocit tam přijít a zjistit, že dneska už další prostě nepojede, vím o čem píšu), může se klidně dolů svézt. Kdo ne, stejně dojde ke spodní stanici a odtud poté ještě dál po žluté až na autobusovou zastávku na Horním náměstí, odkud se můžete zase vrátit domů. No a nebo si ten pobyt tady prodlužte, Rokytnice je vskutku krásná a výletů je tu nespočet (inspiraci na další výlety najdete na konci článku).

A mě by schválně vůči závěr výletu zajímalo, jestli jezdíte lanovkou spíš nahoru, nebo jako my dolů? A jak se vám vůbec dnešní trasa po dlouhé době líbila?

Těším se na vaši zpětnou vazbu a přeju spoustu nachozených kilometrů i teď na podzim ♥

Další výlety po okolí:

 

21.DEN: Přes dvě rozhledny zimní krajinou

Krásný den!

Dnešní výlet asi podniknete až po Vánocích a možná i Novém roce, ale pokud by přece jen někdo z vás měl špatné svědomí z toho cukroví, může sem určitě bez váhání zajít. Čeká nás totiž krásná cesta zimní krajinou, na níž potkáme nejen dvě rozhledny, ale i třeba vodní nádrž či dětskou stezku…

Naše dnešní putování započneme v Bedřichově. Sem se dá krásně dojet autem a pokud nejste úplní lyžaři, můžete se se zbytkem rodiny domluvit, že oni zatím pojedou lyžovat na Severák a vy tam pak za nima dojdete, stejně jako jsme to udělali my. Z hlavního parkoviště se tedy vydáme po silnici a po chvíli začneme stoupat do lesa po modré turistické značce a ano, místy to bude dost klouzat, ale nebojte, bude tu dost, a to klidně i doslova, záchytných bodů – dřevěných modelů/soch zvířat. Ano, vede tudy ta zmiňovaná dětská stezka, Mravenčí stezka, ze které se možná i nějaký dospělák něco přiučí.

Ta končí nahoře, na silnici. Tu přejdeme a po krátké cestě lesem jsme na naší první rozhledně – Královce. Odtud je to v zimě opravdu skvostný pohled a loni tu bylo dokonce postavené velké iglů a ledovo-sněhová skluzavka!

Od rozhledny budeme pokračovat doleva po silnic, ze které však ihned záhy odbočíme doprava na louku. Po té dojdeme až k Prezidentské chalupě, od níž se budeme asi spíš klouzat pořád doprava dolů. Tady jsme my osobně potkali velmi vtipnou rodinku na běžkách, která se tak každé 3 metry rozmlátila, protože kopec to je opravdu parádní 😀

Po chvíli se cesta trochu narovná, povede po rovině, chvíli do kopce, chvíli z kopce, ale důležité je nikde neodbočovat. Správnost své trasy si můžete ověřit, pokud se ocitnete na rozcestí u Jablonecké chaty.

Z něj se vydáme doleva a než se nadějete, ocitneme se u Josefodolské přehrady. Od té nás čeká cesta po větší, takže méně klouzavé, silnici nahoru, po níž se dostaneme až ke kapličce v Hraběticích.

Od ní už je to jen co by kamenem dohodil ke druhé rozhledně. K té dojdeme po zelené značce vedoucí přes louku, lesem s kameny (pozor kloužou!) na další rozcestí. Z toho je důležité odbočit doprava (ano, my zde trochu bloudili 🙂 ), ale po příchodu na silnici jít zase doleva.

Po silnici dojdete klidně až skoro k rozhledně, stačí sledovat značky. No a nebo si to můžete trochu zkrátit přes naučnou stezku odbočující vpravo do lesa. Tady vás ještě jako bonus čeká kratší křížová cesta.

A jsme na Slovance, tady je výšlap nahoru zdarma, ale i výhled je podstatně horší než na Královce, to však nevadí, protože nás hřeje u srdce ten pocit, že jsme téměř na konci naší trasy.

Slíbila jsem konec ve skiareálu Severák, a tak vám nyní radím cestu zpět na silnici a po ní dolů, dolů, dolů a jsme tu! I odtud (nebo nedalekého Janova nad Nisou) jezdí autobus, nebojte 🙂

Dobrý výlet, ne? Sice trochu stoupání, klesání, klouzání, ale trasa dobrá, myslím.

Tak kdy vyrážíte?

Krásný víkend

Výlet plný fantasie ve skalách

Čauky všem,

dneska vám přináším poslední letošní podzimní výlet, na který se ale nevydávejte, pokud bude i jen trochu namrzlo. Trasa totiž povede skalami a tam by se při špatném počasí mohlo stát kdeco a pokud byste na výlet vůbec vzpomínali, tak určitě velmi neradi a to by byla velká škoda, protože stolová hora Ostaš nabízí mnoho skalních útvarů, mnohdy hezčích i než v nedalekých Teplických skalách a ještě je tu asi tak 100x míň lidí, kor teď na podzim, řekla bych 🙂

Pokud je tedy venku alespoň trochu nad nulou, vemte auto a zaparkujte ho u osady Ostaš. Do ní se pak vydejte už pěšky, první část cesty povede do kopce, ale to, co nás čeká nahoře určitě stojí za to. V osadě se nachází i občerstvení, kde se pak po sestupu doporučuju najíst, vaří tu opravdu skvěle. My ale osadu nyní opustíme a vydáme se po kamínkové cestě nahoru, za námi se po chvíli otevřou první výhledy, které sice s příchodem lesa zmizí, začnou se ale pomalu objevovat větší kameny. No a za okamžik už se pře námi zjeví první skála, konkrétně Trpasličí skála, ve které asi zatím nic neuvidíte, ale jen o pár kroků později už ano…

Tam se totiž, pokud po modré TZ odbočíme doprava, nachází skalní bludiště. Je opravdu potřeba sledovat, kudy značka vede, jinak se tu dá velmi snadno ztratit, ale pokud půjdete po správných šipkách, tak se budete chvíli nacházet dole, poté vás trasa zavede nahoru do Galerie, pak vás protáhne po kamenitých schodech, úzkým průchodem a určitě vám poskytne jedinečný zážitek.

Když se z bludiště šťastně vymotáte, po dalších schodech se dostanete na vyhlídku, z níž si budete moct svou dosavadní trasu prohlédnout shora a uvidíte také mimo jiné např. z kamene přírodou vytvořeného raněného sokola, zbrojnoše a na dalších vyhlídkách třeba medvěda, cikánku s dítětem a mnoho dalších, na kterých zapojíte určitě svou fantazii, ale zase na rozdíl od jiných skalních měst to je tu většinou docela zřejmé 🙂

Takovýmhle hezkým skalním městečkem se pak dostaneme až na vrchol této stolové hory.

Odtud nás nyní čeká cesta dolů. Na ní už tolik skal nebude, ale my tam potkali třeba takovéhle malé skřítčí městečko.

Stačí se koukat pod nohy, okolo sebe a určitě taky objevíte spoustu skrytých krás tohoto reliéfu. Pokud se ještě na chvíli vrátím k vrcholu, tam odtud je krásně vidět do okolní krajiny, ve které se nachází pro Českou republiku docela netradičně mnoho menších políček. Asi nějaké místo osvícených zemědělců 😀

Po sestup se pak znovu octneme u Trpasličí skály, odkud trasa není opravdu náročná ani dlouhá a dole na nás čeká ten slibovaný oběd.

Tak, co líbil se vám výlet? A jaké skalní městečko máte rádi vy?

Užijte si posledních podzimních výletů a kdyby už vám náhodou nasněžilo, nebraňte se ani těm zimním 😉

Krásný víkend

Podzimem po křížové cestě

Čauky všem!

Podzimní počasí už konečně dorazilo a já jsem se proto rozhodla vám dneska přinést taky jeden podzimní článek. Podíváme se společně na jednu nádhernou křížovou cestu. Není dlouhá, vede skalami, nahoře je moc pěkný výhled a je jen kousek od tak frekventovaného místa jako jsou Adršpašské skály a přesto tu skoro nikdo není. Líbí? Tak jdeme na to…

1. zastavení: Ježíš odsouzen k smrti

To ale pro nás neplatí, nás totiž čeká nádherné roční období plné barev a pohody. Je určitě neskutečně důležité pro odpočinek organizmu, protože ať už nám horka vadí, či ne, unavují nás. No a podzim je proto ideální na relaxaci, přichází chládek, noci jsou delší a všechno se i v přírodě zpomaluje. Pojďme se proto zpomalit také a uvidíte, že hned budeme míň unaveni.

2. zastavení: Ježíš přijímá kříž na svá záda

Pro nás to tedy nebude žádná zátěž, ale změna určitě ano. Musíme se naučit plánovat své outfity o vrstvu až dvě větší, aby nám venku nebyla zima a nenastydli jsme. Nějaká zátěž to tedy přece jen bude, ale zvýšíme si tím komfort a bude nám líp 🙂

3. zastavení: Ježíš padá poprvé pod křížem

A nebo nás počasí překvapí, my obrazně řečeno spadneme na čumák, zjistíme, jak se ochladilo a pro příště se určitě poučíme, protože chybami se člověk učí a je to teď prostě těžké si po těch mnoha měsících horka představit, co jsou to třeba 4°C

4. zastavení: Ježíš potkává svou matku

Co si v těchto pochmurných dnech jít sednout někam do kavárny ať už se svou maminkou nebo kteroukoliv z kamarádek, na kterou máte tak málo času, i když si toho máte tolik co říkat třeba i měsíc v kuse. Potkávejte se s lidmi, na nichž vám záleží, dokáže vám to určitě moc a moc zvednout náladu 😀

5. zastavení: Šimon Cyrénský pomáhá Ježíšovi nést kříž

Nechte si od podzimu taky pomoct a vyzdobte si díky němu svůj byt, který i jen díky pár šiškám, kaštanům, dýním či podzimně vonícím svíčkám dostane úplně nový rozměr útulnosti 😉

6. zastavení: Veronika podává Ježíšovi roušku

Zanedlouho nás čekají Dušičky, nezapomeňte se také zastavit za svými starými známými/příbuznými a podejte jim do toho jejich poklidného světa připomínku, že jste na ně nezapomněli. Svíčka či malý věneček vám určitě postačí a sami budete mít pocit, že jste udělali krásný čin ♥

7. zastavení: Ježíš padá pod křížem podruhé

Ačkoliv jste si možná naplánovali krásný výlet do té barevné přírody, začalo pršet, nenechte se ale srazit k zemi, je jasné, že vám to na náladě nepřidá, ale tohleto počasí přece k podzimu patří. Nedejte se, vydejte se do přírody i tak a uvidíte, že nabízí mnoho skrytých krás i v nečasu 🙂

8. zastavení: Ježíš napomíná plačící ženy

Nenechte svoji mysl podlehnout negativním myšlenkám, napomeňte se včas, než si zkazíte nějaký pěkný den. Stejně tak toto připomínejte lidem ve svém okolí, vždycky je přece něco, z čeho můžeme mít radost, stejně tak jako z čeho můžeme mít smutek, stačí si jen vybrat 😉

9. zastavení: Ježíš padá pod křížem potřetí

A i kdyby vás nějaká nemoc skolila, užijte si ten odpočinek a volný čas, který vám dny v posteli umožní. Z čeho se v tento čas radovat si můžete přečíst už ve starším článku (odkaz na konci článku) a hlavně myslete na to, že venku je stejně zima, a tak zas o tolik nepřijdete 🙂

10. zastavení: Ježíš zbaven roucha

Tak co, už se vám povedlo trochu zbavit toho splínu? Pokud ne, zachumlejte se do deky, udělejte si horkou čokoládu nebo kakao, pusťte si film nebo přečtěte pár stránek své oblíbené knihy a uvidíte, že vám hned bude líp ♥

11. zastavení: Ježíš přibit na kříž

Doufám, že se mi povedlo trochu vás k té lásce k tomuto ročnímu období taky přibít a uvidíte, že nakonec najdete ještě mnoho dalších důvodů, proč ho milovat 🙂

12. zastavení: Ježíš na kříži umírá

Aby vám další den taky jen tak neumřel a vy neměli pocit, že jste ho promarnili, běžte se obléct a vyražte ven, uvidíte kolik krásných fotek a zážitků si i jen z krátké procházky přinesete 🙂

13. zastavení: Ježíš sňat z kříže

A hlavně jednejte hned, abyste z podzimu stihli vytěžit co nejvíc, protože on co nevidět zase odejde a bude tady zima, tak ať pak nelitujete, že jste si ho ani pořádně neužili 😉

14. zastavení: Ježíšovo tělo uloženo do hrobu

Stejně jako vaše pochyby o podzimu a jdeme si ho naplno užít, že jo? No a koukejte na ten výhled ♥

 

A co máte na podzimu nejradši vy? A jak se vyrovnáváte se splíny?

 

Rozšiřující články:

Dva měsíce, co utekly jako voda

Čauky všem!

Doufám, že první dny ve škole zvládáte s úsměvem a dobrou náladou, protože pak utíká všechno rychleji 🙂 A zářným příkladem byly nepochybně pro spoustu z vás i prázdniny. Já ani nevím, jak je to vůbec možné, že už jsou zase za námi.. ale musím přiznat, že byly opět úžasné a proto na ně teď s vámi ráda znovu zavzpomínám, tak pojďme na ně…

Moje prázdniny měly dvě takové tváře, buďto jsem cestovala po České republice, chodila na tůry, odpočívala v tom horku a získávala občas jen psychickou, ale někdy také fyzickou novou energii. Tyhle krásné chvíle jsem trávila s rodinou. Společně jsme navštívili Rokytnici nad Jizerou… naše moc oblíbené místo v horách s neskutečnou atmosférou, sice spoustou kopců, ale i díky nim krásným výletů a hlavně výhledů ♥

Pak jsme také společně poznávali pro nás nové místo a to Adršpašsko-teplické skály a jejich okolí, i když do Adršpašských skal jsme se nakonec nevydali (v jednom z následujících článků se dozvíte proč 😉 ), tak to byla zase parádní dovolená. Trochu mi to sice kazily moje zdravotní problémy, které se ale naštěstí v pořádku vyřešili a já mohla nasát atmosféru asi docela chudého, ale přírodně velmi bohatého kraje. Navštívili jsme Broumov, ze kterého jsme si odnesli velmi smíšený pocit, Ratibořice, Teplické skály, osadu Skály, rozhledny a okolí stolové hory Ostaš.

Z obou těchto dovolených se určitě můžete těšit na podrobnější články s výlety, i když v Rokytnici už to není jednoduché, spoustu výletů tady už sem vám totiž popsala 😉

A jaká byla ta druhá tvář mých prázdnin? Plná kamarádů, dětí, smíchu a pohybu. Čtyři týdny jsem totiž strávila na táborech ať už byly pobytové či příměstské, každý den jsem si užila na 100% a večer padala do postele úplně K.O. Ale se skvělým pocitem, že jsem dělala něco, co má smysl, využila každou minutu dne, trávila čas se skvělými lidmi, nasmála se a hlavně jsem si zase uvědomila že mám spoustu lidí, kteří tu pro mě jsou, mají stejné zájmy a mnoha dětem jsme tak společně vytvořili ještě lepší prázdniny ♥

Jsem za svoje prázdniny neskutečně vděčná a doufám, že školní rok uteče alespoň trošku tak rychle a hlavně, že si ho užiju jako ty dny volna.

Doufám, že jste se měli taky fajn a další prázdniny POSPĚŠTE SI 😉

A co jste vlastně podnikli vy? Jaká nová místa jste navštívili? A co vás udělalo o prázdninách nejšťastnějšími?

Výlet plný skalních vyhlídek

Čauky všem!

Výlet jsem vám slibovala už na minulý týden, ale nějak jsem se k tomu nedostala, a tak ho tu máte až dneska. Doufám, že vás to čekání alespoň ještě více navnadilo a třeba už tenhle víkend novou trasu vyzkoušíte 🙂 Nemusíte se moc bát ani horka, protože se vydáme do skal, které dýchají zimy až až. Konkrétně nás čeká výlet do Besedických skal, kterými vede moc pěkný asi 3,5 km dlouhý okruh s mnoha dechberoucími výhledy do okolí.

Vyrazíme přímo z Besedic, kde můžete nechat na parkovišti (ale pozor, je placené) své auto a sami vyrazit po červené TZ okolo domů až do lesa, v němž po chvíli začne onen slibovaný okruh. Většina trasy vede přímo po naučné stezce Besedickými skalami, na níž zjistíte spoustu informací o zdejším místě, fauně a flóře a samozřejmě skalách.

Počítat po cestě musíte samozřejmě s kopci, ale nejsou nijak veliké, nebojte 😉 A také s kameny, přes něž je potřeba se občas dostat. To se ale netýká první vyhlídky s názvem „Sokol“. Na tu vede cesta se zábradlím, akorát nahoru vedou schody vytesané ve skále. Její jméno vám také připomene portrét jednoho ze zakladatelů sokola, pana Tyrše. Ten se ale nachází až po cestě od vyhlídky, tak se nejprve pořádně pokochejte výhledem a pak můžete jít hledat 😉

 

Pokud vás teď při mírném klesání přepadne hlad, zkuste se podívat okolo sebe, okolo pěšiny totiž po značnou část trasy rostou borůvky, tedy jestli tím suchem neseschly 😦

Krásně otevřený les po chvíli vystřídají další skály, ze kterých se vám naskytne pohled zase na druhou stranu, což znamená, že při dobré viditelnosti dohlédnete i na Ještěd a při horší snad alespoň na nedaleký Pantheon.

Abyste sem ale vůbec došli, musíte pozorně sledovat TZ. Celou dobu jdeme po zelené NS a žluté TZ (tedy až na začátek, kdy jsme začínali na červené, která vaši cestu ještě jednou protne, ale pokud byste se po ní vydali, ochudili byste se o všechny ty zbylé vyhlídky).

Zmíněné vyhlídky mají krásné názvy a z každé vidíte z trošičku jiného úhlu jak okolní krajinu, tak i celé skalní městečko. Jedna z vyhlídek se dokonce jmenuje Kde domov můj, no může být hezčího českého názvu? 🙂

 

Po průchodu skalami z nich obočíte, na jinou stranu, než vede NS, ale nevzdáte se jich, nebojte. Pokračujete stále po žluté TZ, která vás dovede až na rozcestí Kalich, kde se napojíte na modrou TZ a přes Malý a Hrubý kostel se po okruhu Dr. E. Beneše dostanete na známé rozcestí, ze kterého už je to asi jen 300 metrů zpět na parkoviště 😀

Kratší, ale o to výhledovější výlet vhodný třeba na rozdělení delší cesty autem máte právě za sebou 🙂

Které skály máte nejradši? A byli už jste někdy v těchto Besedických?

Krásný víkend

Na lyže v létě?

Čauky všem!

Těšíte už se zase někam do přírody, kde budete moci vypnout, ale zároveň se z tabulí naučné stezky dozvědět nějaké nové informace? Tak to vás dneska potěším stejně jako ty, co mají rádi buďto film Krakonoš a lyžníci nebo lyžování jako takové, protože dnešní NS Krakonoš a lyžníci nás provede historií lyžování u nás a zavede nás na místa, na nichž se natáčel právě stejnojmenný film o prvopočátcích lyžování u nás 🙂

Začneme na parkovišti u penzionu Kamínek, kde se můžete buďto ubytovat (doporučuju) nebo tu jen nechat auto, bude to okruh, takže se k němu v klidu stihnete vrátit. S sebou si určitě nezapomeňte pořádnou svačinu, dobrou obuv, foťáky ( je to tu opravdu kouzelné), peníze a hlavně dobrou náladu a chuť jít se projít 😉

Z parkoviště se vydáme podél potoka, kudy půjdeme až na místo, kde je jediná cesta tato a vede přes mostek, tudy se dostaneme na asfaltku ( stejný začátek jsme měli i na NS Okolo Rokytnice nad Jizerou). Po silnici se vydáme doleva a tady už po pár metrech stojí úvodní tabule naší cílové NS. Ta nás teď povede v podstatě celou cestu do kopce a začneme hned výstupem na louku. O té už jsem tady na blogu taky jednou psala, ale co je teď pro nás na ní důležité, je zde stojící kaplička. Ta vystupovala právě ve filmu Krakonoš a lyžníci, jen tu určitě nebývaly ty ovce 😀

Louku postupně vyměníme za les, v němž ale prozatím pozastavené stoupání opět začne. Odměnou za jeho zdolávání vám mohou být výhledy ve vašich zádech, které my měly ale bohužel zahaleny do mlhy. Své kouzlo měla ale i ona…

Dál cesta povede převážně lesem, takže milovníci hub určitě zbystřete a možná, že potkáte i nějakou tu borůvku. Hlavně nezapomínejte zhluboka dýchat ten čerstvý vzduch tady a užívat si té volnosti přírody. Kousíček cesty po silnici nás sice zase čeká, ale tentokrát to bude jenom procházka okolo horské chaty Světlanka, pak se hned zase do lesa navrátíme, nebojte.

Pak nás opět čeká les (vidíte, já to říkala), který ale chvílemi přeruší menší strmé louky, jež v zimě slouží zdejším návštěvníkům jako sjezdovky. Vždyť podle toho se jmenuje i další rozcestí: Hoření, u vleku. Hned za ním rozhodně stojí za pozornost vlek s názvem „Zalomený“, protože ten tu má vpravo od cesty opravdu takový zlom, tedy zatáčku 🙂

Touto vrstevnicovou cestou už se pomalu dostáváme do cíle naší cesty. Tou je vrchní stanice lanovky. My totiž jezdíme zásadně dolů, aby nás nebolela ze sestupu kolena a užili jsme si výhledy se vším všudy, tedy i bez ztracených plic, které nás po cestě do kopce často docházejí s velkou ztrátou 🙂

Doufám, že jste si dnešní výlet užili, odnesli si nějaké nové poznatky a zase se sem na naše srdcové místo s námi rádi vrátíte 🙂

A jak to máte s lanovkou vy? Jezdíte s ní nahoru? Dolu? Či vůbec?

Krásný víkend