Nejhezčí noc v mém životě ❤

Čauky všem!

Poslední dny je doba opravdu nelehká a já jsem si říkala, že bych k ní vzhledem k názvu blogu měla přistoupit nějak zodpovědně a sesdílet třeba něco o tom, co se děje tady U nás v Čechách, ale upřímně se k tomu všemu nějak vyjadřovat nechci, a tak jsem se rozhodla vás naopak naladit naopak na trochu pozitivní a možná i nostalgickou vlnu a vyjádřit tu svou vděčnost a popsat jeden nezapomenutelný začátek.

Je to sice už několik týdnů, nicméně v té době, kdy se to odehrálo bych nevěřila, že za měsíc a kousek budu tak vděčná, že jsem to vůbec mohla zažít. A o čem, že to celou dobu píšu? Na instagramu už jste určitě zaznamenali, že 4. února byl pro mě vskutku neobyčejný den a hlavně noc, na kterou jen tak nezapomenu, měla jsem totiž svůj

MATURITNÍ PLES

Už v tu dobu to byl zážitek, na který jsem věděla, že budu ještě dlouho vzpomínat, nicméně mě ani ve snu nenapadlo, že jen o pár týdnů později bych o něj mohla přijít. Nyní děkuju bohu, že jsem ho měla už na začátku února, a ačkoliv to byl pro spoustu lidí debilní termín v úterý, já vím, že to byl ten nejlepší termín!

Ještě ráno jsem šla do školy, doma bych byla akorát nervózní a sbírala absenci, moc nás upřímně řečeno nepřišlo, takže výuka spíš neprobíhala než jo, ale nebyla jsem sama a s těmi lidmi mi ten čas přece jenom víc utekl.

V poledne jsem pak začala s přípravami jako takovými. Nejdřív jsem zamířila ke kadeřnici, která mi udělala můj vysněný účes, ačkoliv jsem tam nepřišla s úplně jasnou představou, co vlastně chci vytvořit. Bylo to něžné, slavnostní, elegantní a snadné na údržbu. Takhle s odstupem času můžu říct, že v celé své parádě to vydrželo až do půlnoci a nádherné… no ještě pěknou řádku hodin 😀

Co se týče make upu, malovala mě u mě doma kamarádka Verča, kterou určitě znáte z našeho společného podcastu Ještě jednu, prosím! Nevěřili byste, jak ten online svět sbližuje. Já díky němu měla pěkný něžný, ale opět slavnostní make up, přesně takový, jaký jsem si přála, protože co jsem rozhodně nechtěla, bylo být na fotkách zmalovaná tak, že se ani sama nepoznám. Možná vám to zatím zní jako neuvěřitelné, že všechno vyšlo, jak jsem si vysnila, ale ono to tak nějakým zázrakem bylo až do… no prostě celou dobu.

Jediné, co jsem nedala úplně tip ťop byl příchod na sraz s kamarády na jídlo, který jsem jim ale skvěle zorganizovala 😀 Nicméně jídlo ve Wokinu bylo skvělé, s kamarády jsme náš ples parádně začali a ačkoli jsme před sál dorazili zase o pár minutek později, vůbec to nevadilo, protože kontrola našich zavazadel a nás samotných před vstupem do sálu byla neskutečná a strašně se protáhla 😦

Ale my si nic nenechali zkazit, nacvičili jsme poslední kroky přetančení, půlnočka a nástupu a začali chodit hosti. My jim předvedli své předtančení, povedlo se podle mě nejlíp, co jsme kdy zkoušeli a že jsme to sjeli snad stokrát! Ale pak teprve přišel ten čas… oblékla jsem si svoje ŠATY!

Ještě malá vsuvka k nim. Vysnila jsem si popelkovské šaty už na svém imatrikulačním plese. Před osmi lety! Chápete to? Ono mi to vydrželo a ještě k tomu mi to pak i v půjčovně vyšlo, že jsem si je zkusila a nastal takový WOW efekt, ano ty musím mít! No cítila jsem se v nich pak jako princezna, nekecám a všichni to na mně viděli.

Během večera jsem se asi milionkrát vyfotila, zatancovala jsem si, užila si čas s kamarády, trochu míň s rodinou, ale té to vynahradím jindy 😉 , nastoupila jsem před celý ten sál, byla ošerpovaná, tančila s profesorem, vybírala peníze do plachty, ale hlavně se ničím nestresovala, byla jen tou princeznou a prožila jsem si to jak nejvíc jsem mohla!

Uteklo to jako voda a nastalo převléknutí do věcí na půlnoční překvapení. Nechtělo se mi ze šatů, co si budem, ale i to stálo za to. Sice jsem pár vteřin před začátkem půlnočka měl pocit, že jsem všechno zapomněla a z tréninků jsem věděla, že to rozhodně neumím na 100 %, ale rozhodla jsem se tam jít  a užít si to a hlavně neuklouznout jako při generálce 😀 A zase to vyšlo, dokonce mi pak kamarádka po shlédnutí našeho maturitního videa přišla říct, že to bylo vidět, jak jsem si to užívala a že to bylo nejvíc skvělý. Tak to mě moc potěšilo 😀

A tím tak nějak ples skončil. Ne celá noc, my pak pokračovali ještě přes KFC na naši Afterparty, ale to už si asi nechám pro sebe, nic skandálního se tam sice nestalo, ale je to už hodně osobní a ještě trochu pod vlivem alkoholu a takhle tady na vás působit nechci.

Co ale na závěr určitě chci je dát pár rad vám, které váš den D nebo spíš noc N čekají (ať ještě snad letos nebo kdykoliv později)

  • Nestresujte se! Být nervózní je něco jiného, to úplně neovlivníte, ale že si řeknete, že si celý ten večer užijete ať to dopadne jakkoliv, to určitě udělat můžete a věřte mi, litovat nebudete.
  • Užijte si to! Ano opakuju se, ale hlavně se nenechte ovlivnit nikým jiným, ne všem se budou líbit vaše šaty, účes, cokoli, ale když vy se v tom budete cítit dobře a obklopíte se lidmi, které máte rádi, bude to na vás poznat i na fotkách! To mi věřte.
  • Myslete jen na sebe! Tenhle jeden večer si to můžete dovolit, je to váš večer, tak se na všechny vyprdněte a dělejte jen to, co budete chtít vy.
  • Jezte! Nejhorší je na plese omdlít hlady/vyčerpáním. Do šatů už stejně nezhubnete, ale alespoň se tak rychle neopijete.
  • Dejte na svůj instinkt! A teď myslím hlavně při výběru šatů, no a co, že se teď nenosí ty obrovské sukně nebo květované vzory, vy po nich už kolik let toužíte, tak si je oblékněte.
  • Užívejte si i ty přípravy! Nacvičování všeho, výběr všeho, celý večer pak uteče lusknutím prstu, tak ať to má alespoň delší životnost 🙂

A já takhle závěrem děkuju všem svým spolužákům, kamarádům a rodině za tenhle neskutečný večer a noc a přeju všem letošním i budoucím maturantům, ať se jim jejich ples uskuteční a oni si ho užijí. Bude líp, než je teď, věřme tomu ❤

A jaký byl váš maturitní ples? A co byste poradili ostatním vy?

Těším se na vaše nezapomenutelné večery a noci v komentářích a snad zase brzy tady na blogu!

Korkové podtácky

Krásný den, dnes vám přináším první článek z rubriky, kde vám budu ukazovat, jak si zpříjemnit adventní večeře. A dneska to bude tip na to, jak si vylepšit korkové podtácky, které jsou už tedy samy o sobě hezké, ale teď si je můžete vyzdobit podle svého vkusu.

Na první návod budeme potřebovat: korkový podtácek, tempery, černý fix, pravítko, úzké štětce, kelímek s vodou

Na tento návod jsem použila podtácek ve tvaru kytičky, ale vy můžete klidně použít i kulatý nebo čtvercový. U těch je ale jedinou nevýhodou složitější rýsování 😉. Důležité je ale použít podtácek z té strany, kde je jemnější struktura. IMG_7243

Nejprve musíme najít střed podtácku, protože budeme rýsovat přímky procházející středem. U toho mého je to jednoduché, tam jsem vždy jen spojila protilehlé body, kde končí okvětní lístky a ono vám to pak střed vytvoří samo. IMG_7246

Díky středu se pak dají jednoduše vytvořit „trojúhelníky“. Je dobré si dávat pozor, ať jsou všechny stejně široké, protože pak to vypadá nejlépe.

Pak už stačí jen jednotlivé části vybarvit, což je naprosto na vás, jaké barvy použijete. Ale budete potřebovat opravdu tenký štětec, protože u středu jsou ta místa k vybarvení velmi malá. IMG_7247

Na druhý typ budeme potřebovat: tempery, štětec, lepicí pásku, kelímek s vodou

Hlavní motiv nám tady bude tvořit lepicí páska (nejlépe papírová, ale já ji neměla). Tu nalepte tak, aby místa, která nebudou pod páskou, tvořila několik menších tvarů. IMG_7248

Poté si vyberte barvy a všechny nepřelepené části vybarvěte. Já osobně nedoporučuju obarvit dva sousední tvary stejnou barvou, ale je to jen na vás. IMG_7252

Nakonec stačí jen izolepu odlepit. Já ji odlepovala ještě před zaschnutím, ale to si musíte dávat pozor, abyste si barvy nerozmazali. IMG_7254

Nejlepší na této výrobě podtácků je, že si to můžete udělat přesně tak, jak se to líbí vám. Tak pokud to i vy zkusíte, tak budu moc ráda.

Když mě pošlete na týden do přírody…

Čauky všem!

To, že mám přírodu ráda, jste už asi zjistili, a tak byste si řekli, že takový týdenní ekokurz pro mě nebude nic nového natož snad nezvyklého. Opak je však pravdou. Ano, samozřejmě, že jsem tam nebyla ze všeho překvapená nebo dokonce zděšená, ale uvědomila jsem si po příjezdu pár, podle mě, docela vtipných zážitků, které jsem si před tím tolik neuvědomovala a vy se z nich můžete „poučit “ nebo asi se nad nimi spíš pobavit, tak jdeme na to…

1. Bez signálu

Tohle jsem si uvědomovala už dříve, ale po tom celém týdnu, kdy jsem se opravdu vůbec na internet nepřipojila, signál měla asi půl hodiny denně, mi zase došlo, jak je to osvobozující pocit. Ještě lepší je, když si dáte právě takovýhle detox s partou kamarádů. My k tomu byli podmínkami v podstatě donuceni, ale v pátek jsme zhodnotili, že nám to vlastně ani moc nevadilo, dokázali jsme si najít zábavu i tak, třeba jsme celý večer strávili na ping pongových stolech, ať už hraním či povídáním (a samozřejmě s jídlem, bez toho bychom to nebyli my 😀 ). A závěrem u tohoto bodu? Domluvte se občas s kamarády, že si své mobily necháte doma, vyražte kamkoliv a těšte se kolik toho spolu zažijete a uvědomte si, kolik z těchto zážitků by vám mohlo připojení zkazit.

 

2. Všechny hry co obsahují slovo noha v jakémkoliv jazyce mi nejdou

A teď už se dostáváme k těm zábavnějším bodům a u tohohle byste se určitě hodně nasmáli, kdybyste mě při hraní „nohejballu“ či „fotbalu“ viděli. Pořád mám tendenci tam strkat ruce, míč lítá do všech stran kromě té, kam bych opravdu chtěla a vypadám u toho jako kdybych nejspíš ani neuměla chodit 😀 No prostě paráda! Fotbalista ze mě nikdy nebude a já to říkám pořád, že hokej je lepší než fotbal, bruslit za pukem mi jde přece jenom o trošku lépe (nebo v to alespoň doufám) než běhat s míčem, nebo mě to alespoň rozhodně víc baví.

3. Naučila jsem se jak probíhá správná spolupráce v týmu

Ne všichni přece musí pomáhat s vyplňováním papírů, které se pak odevzdávají, důležité je najít si tu svou práci, kterou budete vykonávat na 100%, protože i takový člověk, co bude nosit batoh a v něm všechny potřebné věci na lov brouků a svačinu pro vás se rozhodně neztratí! A to když se ještě ujme funkce masér týmu. No, kdo má takového maséra v týmu? My měli! Vyplnili jsme za to zase naše společné pracovní listy a další baťohonosiči to pak odprezentovali. Takhle má fungovat správný tým 😀

4. Jsem závislá na sladkém

Tohle je trochu smutnější fakt, ale schválně ho dávám už sem, abychom s ním nekončili. Sladkému zas až tak neholduju, ale sem tam čokoládičku nebo bonbonek si přes den ráda dám a když ho týden nemám? Měla jsem pak na něj takovou chuť, že jsem kamarádce (děkuju Vali) musela sníst tyčinku s čokoládou. V jídelně nám tam vařili skvěle, na to si stěžovat nemůžu, ale moje čokoládka po večeři mi prostě chyběla a docela mě to vyděsilo. Jak asi musí trpět ty děti na táboře, když od nás dostanou jeden bonbon třeba za tři dny! Asi jim budu letos podstrkovat potají nějaké navíc, aby je nezastihly abstinenční příznaky, přece jenom většina jich určitě jí víc sladkého než já a to i já je pomalu po týdnu začínala mít, no asi se nadarmo neříká, že je cukr droga dnešní společnosti… 😉

5. Koupejte se v přírodě, je to super, ale pozor na krajku

Ano, opravdu tam nemá být krajtu, mám na mysli krajku na plavkách, protože rybník může být krásně čistý, jen v něm může plout pár (nebo třeba asi milion) semínek z nějaké rostliny, které se do krajky na plavkách velmi ráda zamotají a po půlhodinovém plavání pak budete stát u umyvadla a ještě půl hodiny se je snažit vyndávat (ještě jednou díky Vali). Ale ať vás to rozhodně nezradí od koupání v přírodě! Je to skvělý zážitek, daleko lepší než v bazénu a ty endorphiny, co se vám potom vyplaví do těla… My jsme po vykoupání vždycky nabrali druhý dech a měli daleko více energie na večerní párty 😉 Takže do rybník určitě ano (ono ho dokonce sluníčko přes den krásně vyhřeje, takže je pak večer teplejší než vzduch), ale jen v hladkých plavkách 😛

A to by bylo mých pět poznatků z ekokurzu 🙂 Doufám, že jste se něco naučili, že jste se alespoň trošičku zasmáli a budu ráda když mi do komentářů napíšete…

Co jste se v přírodě o sobě dozvěděli vy? A máte pro nás taky nějaké „osvědčené tipy“ co se nějakého sportování týká?

Těším se na vaše příhody v komentářích a užívejte si krásných letních dní 🙂

Proč mi doma celý den radši hraje rádio než televize?

Čauky všem!

Dneska bych se s vámi chtěla podělit o svou lásku k rádiu. Většina mých vrstevníků poslouchá ve volném čase hudbu nebo kouká na filmy, ale mě to moc netáhne. Občas si ráda hudbu pustím, není to však má nejoblíbenější aktivita. Daleko raději si pustím radio, ať živě nebo ze záznamu pořadů.

IMG_1229.JPG

Mou nejoblíbenější stanicí je Český rozhlas dvojka, kde běží různé pořady na všelijaká témata. Nejraději poslouchám Kolotoč, je to odpolední asi hodinu a půl dlouhá relace se zajímavostmi ze světa, písničkami (vidíte, takže vlastně poslouchám i hudbu, ale ještě se něco přiučím) a hlavně nabytá pozitivní energií. Druhý můj oblíbený pořad je Káva o čtvrté. Do studia si vždy milá moderátorka pozve hosty, kteří mají něco společného s aktuálním tématem tohoto pořadu. Například minulý týden vysílali o salátech, jak a z čeho je nejlépe připravit k čemu jsou dobré atd. No a pak ještě třeba také už nevysílaný pořad Kupředu do minulosti, který si ještě stále můžete poslechnout ze záznamu na jejich stránkách. Zde jde tentokrát o hledání řešení problémů moderní doby za pomoci odborných hostů s odkazy do našich dějin, prostě o obnovu starých metod, které by v dnešní době mohli pomoci 🙂

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3726131/embedded/dark

Prvním důvodem, proč si myslím, že je rádio úžasná věc je to, že se z něj dozvíte spoustu informací na různá témata a myslím si, že si vybere opravdu každý 🙂 Schválně, zkuste si to taky…

http://www.rozhlas.cz/dvojka/zaznamy/#/2017-03-21

Radio

Je mi jasné, že spousta z vás mi bude oponovat tím, že tohle vám může nabídnout i televize, nikomu to neberu, sama se moc ráda na hodinku na televizi podívám, dozvím se něco nového, u něčeho se zasměju a je to. Rádio má ale pro mě ten ohromný benefit, že když ho poslouchám, můžu si u toho dělat i něco jiného, např. připravovat si do školy, péct, uklízet, … aniž bych měla strach, že o něco důležitého přijdu, když se zrovna budu prohrabovat učebnicemi na další den 😀

Tak třeba jsem někomu z vás vnukla další myšlenku, co si jako zvukovou kulisu příště můžete zvolit a dokonce u ní můžete i dělat něco jiného. Co vy na to? Posloucháte rádio? A co nejraději písničky, mluvené slovo nebo obojí?

Krásný zbytek týdne při poslechu něčeho pěkného

miska

Boj proti nudě s přáteli

Čauky všem!

Večery v tomto období jsou stále dlouhé a studené, proto je nejlepší zalézt pěkně pod peřinu nebo ke krbu a užívat si doma. Pokud se ale chystáte na hory, možná nebudete vědět, co s takovýmto večerem. No a protože za mě je jednotný lék – stolní hry, tak 4 skvělé vhodné právě a cesty vám dneska ukážu …

1. Dobble

img_0603

Tuhle hru si s sebou bereme snad na každou dovolenou. Její výhodou je malá a hlavně plechová krabička s místem pouze na karty, které ke hře potřebujeme, takže nezabírá žádné zbytečné místo a při převážení sem a tam se nijak neponičí.

Dalším plusem na cestování je určitě i spousta variant hry, ke kterým je potřeba jen 55 kartiček, což znamená, že každý večer si vlastně můžeme zahrát něco jiného.

Ale abych tady o ní nemluvila jen tak obecně, pojďme se na 2 její varianty rovnou podívat:

1) Studna

Všechny kartičky kromě 1 se rozdají spravedlivě mezi všechny hráče, kteří je drží zatím obrázky dolů. Ta poslední se položí doprostřed mezi hráče obrázky nahoru. Na 3, 2, 1, teď! Si každý otočí svůj balíček a hra začíná. Úkolem je najít, jaký obrázek z kartičky hráče je i na kartě prostřední. Kdo ho najde a nahlas pojmenuje jako první, dá svoji kartu doprostřed na kartu počáteční, což pro všechny znamená nové hledání podle aktuální karty ve středu stolu. Vyhrává ten hráč, který se jako první zbaví všech karet.

img_0595

2) Pekelná věž

Tady jde o opačný postup než při studně, celý balíček karet se položí doprostřed a každý hráč obdrží pouze 1 kartu, ta se na odpočítání odloží a hráči opět hledají stejný obrázek jako veprostřed. Kdo ho zase objeví jako první a pojmenuje ho, bere si kartu ze středu nahoru do svého balíčku a hledá podle ní. Hra končí, když ve středu dojdou karty, a vyhrává hráč s nejvíce obdrženými kartami.

img_0597

Tahle hra je tedy skvělá pro všechny a procvičení postřehu a je určitě skvělou zábavou i pro větší kolektiv.

 

2. Umí prase létat

IMG_0630.JPG

Druhá hra není pouze o postřehu, ale jde tady hlavně o naše biologické znalosti. Nejprve se totiž do kruhu rozmístí 17 kartiček s vlastnostmi zvířat, například umí létat, je ohrožené, má krunýř, rodí živá mláďata, … vyjádřené obrázkami. Každý hráč obdrží 4 žetonky ve své barvě a hra může začít, no a průběh vám ukážu na příkladu.

img_0618

Doprostřed se umístí obrázek zvířete – vosa – a úkolem hráčů je naskládat co nejvíce svých žetonků na správné vlastnosti vosy. Žlutý hráč si myslí a stihne zadat, že vosa umí létat a žije v lese, zelený, že má krunýř a žije v Evropě, modrý, že klade vajíčka a červený, že žije ve společenstvech a je býložravá.

img_0621

Když už nikdo nechce nic umisťovat, někdo přečte z návodu, co je pravda.

img_0624

A rozdělí se prasátka za správné odpovědi a naopak se musí odevzdat za špatné odpovědi. Žlutý hráč tedy skončí stejně jako červený bez prasátek, neb určili vždy 1 dobře a druhý špatně, modrý šel na jistotu a protože méně je více, tak i přesto, že určil pouze 1 vlastnost končí s více prasátky, protože nemusí nic vracet, no a nejlépe je na tom zelený, který měl obě vlastnosti určené dobře, takže dostává 2 prasátka.

img_0626

Hraje se vždy s 5 zvířátky, pak se spočítají prasátka a hráč s největším počtem vyhrává 🙂

 

3. Ubongo

img_0611

Této hry máme dokonce už vytvořenou cestovní verzi. Jde tu o to, že každý má svou barvu kartiček i dílků, ze kterých musí v průběhu hry skládat, takže nejde tolik o rychlost, ale hlavně o logistické myšlení.

img_0605

Po startu si totiž každý začne skládat z dílků vyobrazených na kartičce (lehčí varianta 2, těžší 3) daný tvar také určený kartičkou.

img_0606

Jakmile se to prvnímu povede, zakřičí UBONGO a pomalu počítá do 10, to je čas, ve kterém si ostatní můžou ještě své dílky také poskládat. Komu se to povede, odkládá si kartičku stranou, komu však ne, vrací si ji zpátky do svého balíčku a hraje se nové kolo.

img_0609

Vyhrává ten hráč, který po co nejméně kolech složí všechny své kartičky.

 

 

Doufám, že jsem vám ukázala alespoň 1 novou hru, která vás zaujala a koupíte si ji ať už sami pro sebe nebo pro někoho z rodiny, komu víte, že by se mohla líbit 🙂

A co nejraději po večerech děláte vy? Kdyby vás zajímaly další tipy na hry, můžete se kouknout na článek z minulého roku s hrami velkými necestovními 😀

Miška