Kočičí hrad bez koček i cihlových zdí

Čauky všem!

Už dlouho tu nebyl žádný výlet, a tak jsem se i vzhledem už k téměř jarnímu počasí rozhodla vás na jeden zase pozvat. Na začátek sezóny se vydáme do skal, kde přes rok určitě nebudete sami, ale takhle zjara by tu ještě nemuselo být moc lidí 😉

Začneme v osadě Ostaš a dojdeme až do skalního útvaru s názvem „Kočičí hrad“. Celá cesta tam i zpět bude měřit jen něco málo přes dva kilometry, proto vám doporučuju tento výlet zkombinovat ještě s jedním, o kterém jsem psala už minulý rok a který začíná rovněž v osadě Ostaš, jenže vede do skalního městečka, na něž z naší trasy také pěkně uvidíme 😉

Nyní ale už k trase na Kočičí hrad…

Začneme na parkovišti, ze kterého se po zelené TZ vydáme směrem k chatkám. Za chvilku dojdeme k výbornému občerstvení, ale to si ale přece jen nechme až po výkonu a nyní odbočíme zase po zelené TZ doprava na lesní cestu. Lesem povede cesta i následující kilometry, nemusíte se však bát, že by byla monotonní či nudná, protože jednolitý lesní porost mnohdy naruší mohutné skály či naopak krásné výhledy do okolí.

Pokud budete mít zájem okolí prozkoumat o trošku víc, určitě zvolte sestup do Sluje českých bratří. Jde o značné množství schodů vedoucích do skalní úžiny, v níž se dříve scházeli čeští bratří, konkrétně pronásledovaní katolíci, již zde konali tajné bohoslužby. Upřímně řečeno, místa tu moc neměli, ale zase jim sluj umožnila opravdu tajnou a soukromou ceremonii.

Dnes se dá slují projít, ovšem pouze z jedné strany, což znamená, že se pak musíte zpátky vrátit po těch stejných schodech. Za nakouknutí to ale určitě stojí, nejen, že si člověk uvědomí, jak je dnes vlastně život jednoduchý, ale také tu na písčitém prostředí můžete potkat třeba takovouhle krásnou housenku 😉

Po výlezu ze sluje určitě není na škodu si popojít na některý z vrcholků skal, na nichž se právě nacházíme, neboť rozhled do kraje je opravdu náramný.

Zdatní horolezci si tu určitě najdou i spoustu jiných vyžití a to jsme ještě nedorazili ani do cíle. Po cestě k němu se nám pro změnu po levé ruce otvírá výhled na skalní městečko, o němž jsem se zmiňovala hned v úvodu a kde to určitě taky stojí za návštěvu.

No a jsme tu. Tato obrovská skála neudělá radost jen již zmíněným horolezcům, ale určitě každé zvídavé duši, protože průlezů a průchodných úžin tu určitě najdete spoustu. Jen dávejte pozor, abyste se opravdu všude vešli a taky nezapomněli cestu z hradu ven 😉

Cesta zpátky pak povede úplně stejnou trasou jako cesta sem. Bohužel se tu žádný okruh vymyslet nedal, ale já věří, že vám to nevadí a díky zelené TZ se dostanete bezpečně zase zpátky ať už k autu či k začátku dalšího výletu či do občerstvení v osadě, kde se nejen dobře najíte, ale pokud poprosíte, dostanete i pití do skla a hned můžete mít z letošního prvního jarního výletu ještě větší radost. Nejen totiž, že jste poznali nový kousek světa, protáhli své nohy, nadýchali se čerstvého vzduchu, ale ještě také ušetřili přírodu od  zbytečných plastů 😉

Tak a touto ekologickou vsuvkou bych celý dnešní výlet ukončila, doufám, že jsem vás nalákala někam zase vyrazit a ať už si vyberete tohle či kterékoliv jiné místo, hlavně si výletění užijte 🙂 Všechny tipy na výlety naleznete ve složce VÝLETY a nebo zkuste přímé vyhledávání, věřím, že letos toho zase společně spoustu prochodíme 😀

Co vy a úzké skalní průchody? Bojíte se, nebo lezete kam jen se dá?

Tak krásný slunečný víkend ♥

Výlet plný fantasie ve skalách

Čauky všem,

dneska vám přináším poslední letošní podzimní výlet, na který se ale nevydávejte, pokud bude i jen trochu namrzlo. Trasa totiž povede skalami a tam by se při špatném počasí mohlo stát kdeco a pokud byste na výlet vůbec vzpomínali, tak určitě velmi neradi a to by byla velká škoda, protože stolová hora Ostaš nabízí mnoho skalních útvarů, mnohdy hezčích i než v nedalekých Teplických skalách a ještě je tu asi tak 100x míň lidí, kor teď na podzim, řekla bych 🙂

Pokud je tedy venku alespoň trochu nad nulou, vemte auto a zaparkujte ho u osady Ostaš. Do ní se pak vydejte už pěšky, první část cesty povede do kopce, ale to, co nás čeká nahoře určitě stojí za to. V osadě se nachází i občerstvení, kde se pak po sestupu doporučuju najíst, vaří tu opravdu skvěle. My ale osadu nyní opustíme a vydáme se po kamínkové cestě nahoru, za námi se po chvíli otevřou první výhledy, které sice s příchodem lesa zmizí, začnou se ale pomalu objevovat větší kameny. No a za okamžik už se pře námi zjeví první skála, konkrétně Trpasličí skála, ve které asi zatím nic neuvidíte, ale jen o pár kroků později už ano…

Tam se totiž, pokud po modré TZ odbočíme doprava, nachází skalní bludiště. Je opravdu potřeba sledovat, kudy značka vede, jinak se tu dá velmi snadno ztratit, ale pokud půjdete po správných šipkách, tak se budete chvíli nacházet dole, poté vás trasa zavede nahoru do Galerie, pak vás protáhne po kamenitých schodech, úzkým průchodem a určitě vám poskytne jedinečný zážitek.

Když se z bludiště šťastně vymotáte, po dalších schodech se dostanete na vyhlídku, z níž si budete moct svou dosavadní trasu prohlédnout shora a uvidíte také mimo jiné např. z kamene přírodou vytvořeného raněného sokola, zbrojnoše a na dalších vyhlídkách třeba medvěda, cikánku s dítětem a mnoho dalších, na kterých zapojíte určitě svou fantazii, ale zase na rozdíl od jiných skalních měst to je tu většinou docela zřejmé 🙂

Takovýmhle hezkým skalním městečkem se pak dostaneme až na vrchol této stolové hory.

Odtud nás nyní čeká cesta dolů. Na ní už tolik skal nebude, ale my tam potkali třeba takovéhle malé skřítčí městečko.

Stačí se koukat pod nohy, okolo sebe a určitě taky objevíte spoustu skrytých krás tohoto reliéfu. Pokud se ještě na chvíli vrátím k vrcholu, tam odtud je krásně vidět do okolní krajiny, ve které se nachází pro Českou republiku docela netradičně mnoho menších políček. Asi nějaké místo osvícených zemědělců 😀

Po sestup se pak znovu octneme u Trpasličí skály, odkud trasa není opravdu náročná ani dlouhá a dole na nás čeká ten slibovaný oběd.

Tak, co líbil se vám výlet? A jaké skalní městečko máte rádi vy?

Užijte si posledních podzimních výletů a kdyby už vám náhodou nasněžilo, nebraňte se ani těm zimním 😉

Krásný víkend

Moc turistů na jednom místě

Čauky všem!

Jak jsem vám v minulém článku slibovala, dneska bych se ráda dostala k tématu, proč jsme vlastně nenavštívili Adršpašské skály a celou tu myšlenku bych s vámi ráda rozebrala. Tak jdeme na to…

Adršpašsko-teplické skály jsou určitě velmi známým skalním komplexem pro většinu z vás, a právě tím taky hodně trpí. Pro svou slávu nebo spíš „profláklost“ jsou totiž strašně moc navštěvované a když píšu strašně, myslím opravdu STRAŠNĚ a to v negativním slova smyslu. Bohužel na tom nemáme ani tak moc podíl my, Češi, ale spíš Poláci, kterým to asi ani nevadí, protože jejich přírodní památka to není. Abyste tomu totiž dobře rozuměli, do Adršpachu (v menší, ale ne zanedbatelné, míře i do Teplic) najíždějí o prázdninách denně DESÍTKY polských zájezdních autobusů, z nichž se lidé hrnou do skal. V průběhu naší dovolené byl kvůli polskému státnímu svátku dokonce po nějaké dopolední hodině uzavřen vjezd do Adršpachu. Asi si každý z vás dokáže (nebo spíš asi ani nedokáže) představit, jak to na těchto skalních okruzích vypadá.

My jsme zvolili ještě tu lepší variantu – Teplické skály – a i tady už jsem se těšila, až budeme pryč, na mnoha místech jsme se museli podřídit tempu „davu“, čekat, než projde jiná skupinka turistů, fotit se na cestě bez lidí bylo takřka nemožné a ještě horší bylo, že mnoho turistů chodilo v protisměru jednosměrného okruhu 😦 Zkrátka zážitek to opravdu dokázalo zhoršit.

Neříkám, že není dobře, že se lidé zajímají o přírodní památky u nás, ale je dobré si uvědomit, že se toho i v tomto místě nachází daleko více než jen dva placené okruhy ve skalách. Ano, místy bývá jinde cesta mnohem náročnější než právě zde, ale příroda tam je často daleko hezčí a to mi věřte, mám své zkušenosti.

Odmala jsme s rodiči chodili po trasách, kde jsme potkali dvě rodiny za celý den a co jsme všechno po cestě neviděli! No byla toho spousta a pokud jste i vy vyzkoušeli některý z našich popsaných výletů, určitě to můžete potvrdit i z vlastní zkušenosti. Já jsem to rodičům měla občas za zlé, proč se my musíme pořád tahat po nějakých zapadlých trasách, když ostatní chodí úplně jinam a pořád se o těch místech mluví. Ale dneska jim po zkušenosti právě z Teplických (jak už jsem psala, do Adršpašských jsme raději ani nešli) skal moc a moc děkuji, takováhle turistika s další stovkou lidí na stejném místě ve stejný čas by mě opravdu nebavila a úplně mám v hlavě ten pocit, kdy jsem si říkala, že se těším na další den, kdy se zase vydáme někam do lesa, kde se kdykoliv budeme moct vyčůrat za stromeček, nikdo nás neuvidí, kdy si budeme moct jen tak sednout a v klidu se kochat okolím, sníst si svačinu nebo se třeba vyfotit na cestě a zachytit si tak ten SVŮJ JEDINEČNÝ okamžik štěstí z volnosti, pohybu a přírody. Ten mi totiž tak nějak na té  turisticky vytížené trase chyběl…

A teď by mě hrozně zajímal váš názor na tyto dvě problematiky, na něž jsem dneska narazila, takže jak to máte vy s ostatními turisty na trase vašeho výletu? Kolik vám jich nevadí, kolik vám ten koncový požitek už dokáže trochu otrávit? A po jak vytížených trasách běžně chodíte? No a zadruhé, jaký názor máte na toto až přetěžování přírodních památek? A co by podle vás pomohlo je zachránit?

My jsme si říkali, že by to s nimi chtělo udělat jako s národními parky v USA, omezit kapacitu nejen parkovišť, ale i vstupu a ten si kupovat dopředu. Ulehčilo by to přírodě a i návštěvníci by si to určitě víc užili 🙂

Krásný týden

Dva měsíce, co utekly jako voda

Čauky všem!

Doufám, že první dny ve škole zvládáte s úsměvem a dobrou náladou, protože pak utíká všechno rychleji 🙂 A zářným příkladem byly nepochybně pro spoustu z vás i prázdniny. Já ani nevím, jak je to vůbec možné, že už jsou zase za námi.. ale musím přiznat, že byly opět úžasné a proto na ně teď s vámi ráda znovu zavzpomínám, tak pojďme na ně…

Moje prázdniny měly dvě takové tváře, buďto jsem cestovala po České republice, chodila na tůry, odpočívala v tom horku a získávala občas jen psychickou, ale někdy také fyzickou novou energii. Tyhle krásné chvíle jsem trávila s rodinou. Společně jsme navštívili Rokytnici nad Jizerou… naše moc oblíbené místo v horách s neskutečnou atmosférou, sice spoustou kopců, ale i díky nim krásným výletů a hlavně výhledů ♥

Pak jsme také společně poznávali pro nás nové místo a to Adršpašsko-teplické skály a jejich okolí, i když do Adršpašských skal jsme se nakonec nevydali (v jednom z následujících článků se dozvíte proč 😉 ), tak to byla zase parádní dovolená. Trochu mi to sice kazily moje zdravotní problémy, které se ale naštěstí v pořádku vyřešili a já mohla nasát atmosféru asi docela chudého, ale přírodně velmi bohatého kraje. Navštívili jsme Broumov, ze kterého jsme si odnesli velmi smíšený pocit, Ratibořice, Teplické skály, osadu Skály, rozhledny a okolí stolové hory Ostaš.

Z obou těchto dovolených se určitě můžete těšit na podrobnější články s výlety, i když v Rokytnici už to není jednoduché, spoustu výletů tady už sem vám totiž popsala 😉

A jaká byla ta druhá tvář mých prázdnin? Plná kamarádů, dětí, smíchu a pohybu. Čtyři týdny jsem totiž strávila na táborech ať už byly pobytové či příměstské, každý den jsem si užila na 100% a večer padala do postele úplně K.O. Ale se skvělým pocitem, že jsem dělala něco, co má smysl, využila každou minutu dne, trávila čas se skvělými lidmi, nasmála se a hlavně jsem si zase uvědomila že mám spoustu lidí, kteří tu pro mě jsou, mají stejné zájmy a mnoha dětem jsme tak společně vytvořili ještě lepší prázdniny ♥

Jsem za svoje prázdniny neskutečně vděčná a doufám, že školní rok uteče alespoň trošku tak rychle a hlavně, že si ho užiju jako ty dny volna.

Doufám, že jste se měli taky fajn a další prázdniny POSPĚŠTE SI 😉

A co jste vlastně podnikli vy? Jaká nová místa jste navštívili? A co vás udělalo o prázdninách nejšťastnějšími?

Výlet plný skalních vyhlídek

Čauky všem!

Výlet jsem vám slibovala už na minulý týden, ale nějak jsem se k tomu nedostala, a tak ho tu máte až dneska. Doufám, že vás to čekání alespoň ještě více navnadilo a třeba už tenhle víkend novou trasu vyzkoušíte 🙂 Nemusíte se moc bát ani horka, protože se vydáme do skal, které dýchají zimy až až. Konkrétně nás čeká výlet do Besedických skal, kterými vede moc pěkný asi 3,5 km dlouhý okruh s mnoha dechberoucími výhledy do okolí.

Vyrazíme přímo z Besedic, kde můžete nechat na parkovišti (ale pozor, je placené) své auto a sami vyrazit po červené TZ okolo domů až do lesa, v němž po chvíli začne onen slibovaný okruh. Většina trasy vede přímo po naučné stezce Besedickými skalami, na níž zjistíte spoustu informací o zdejším místě, fauně a flóře a samozřejmě skalách.

Počítat po cestě musíte samozřejmě s kopci, ale nejsou nijak veliké, nebojte 😉 A také s kameny, přes něž je potřeba se občas dostat. To se ale netýká první vyhlídky s názvem „Sokol“. Na tu vede cesta se zábradlím, akorát nahoru vedou schody vytesané ve skále. Její jméno vám také připomene portrét jednoho ze zakladatelů sokola, pana Tyrše. Ten se ale nachází až po cestě od vyhlídky, tak se nejprve pořádně pokochejte výhledem a pak můžete jít hledat 😉

 

Pokud vás teď při mírném klesání přepadne hlad, zkuste se podívat okolo sebe, okolo pěšiny totiž po značnou část trasy rostou borůvky, tedy jestli tím suchem neseschly 😦

Krásně otevřený les po chvíli vystřídají další skály, ze kterých se vám naskytne pohled zase na druhou stranu, což znamená, že při dobré viditelnosti dohlédnete i na Ještěd a při horší snad alespoň na nedaleký Pantheon.

Abyste sem ale vůbec došli, musíte pozorně sledovat TZ. Celou dobu jdeme po zelené NS a žluté TZ (tedy až na začátek, kdy jsme začínali na červené, která vaši cestu ještě jednou protne, ale pokud byste se po ní vydali, ochudili byste se o všechny ty zbylé vyhlídky).

Zmíněné vyhlídky mají krásné názvy a z každé vidíte z trošičku jiného úhlu jak okolní krajinu, tak i celé skalní městečko. Jedna z vyhlídek se dokonce jmenuje Kde domov můj, no může být hezčího českého názvu? 🙂

 

Po průchodu skalami z nich obočíte, na jinou stranu, než vede NS, ale nevzdáte se jich, nebojte. Pokračujete stále po žluté TZ, která vás dovede až na rozcestí Kalich, kde se napojíte na modrou TZ a přes Malý a Hrubý kostel se po okruhu Dr. E. Beneše dostanete na známé rozcestí, ze kterého už je to asi jen 300 metrů zpět na parkoviště 😀

Kratší, ale o to výhledovější výlet vhodný třeba na rozdělení delší cesty autem máte právě za sebou 🙂

Které skály máte nejradši? A byli už jste někdy v těchto Besedických?

Krásný víkend

Skotský květen #3 – Bájná nestvůra a rozmary počasí

Čauky všem!

Dneska se zase na nějakou dobu naposledy podíváme společně do Skotska, budou nás čekat hned dva výlety a taky bych vám rada řekla něco o „škole“, kterou jsme zde navštěvovali. Tak jdeme na to a třeba na závěr zahlédneme i lochnesku!

Začneme tou „školou“, ano, záměrně ji dávám do uvozovek, protože to žádná opravdová škola nebyla. Student agency, s nimiž každoročně naše škola na zájezdy jezdí, vždy zařídí nějaké učitele, kteří s námi diskutují, nebo by alespoň měli. Když jsem byla v Anglii v Bath, bylo to opravdu přínosné, tvořili jsme si rozhovory, které jsme pak předváděli, vyprávěli o svých rodinách a jeden den jsme šli dokonce dělat výzkum do ulic města, prostě jsme byli nuceni angličtinu používat, ať je na jakékoliv úrovni. Jenže letos to bylo asi o 100% horší, někteří učitelé se skupinami nedělali vůbec nic a ta naše nám v podstatě pořád něco vykládala sama a vytvořila si pár svých oblíbenců, které sem tam vyvolala, ne že bych nějak chtěla mluvit, ale přijde mi, že tyto hodiny opravdu postrádaly smysl, a tak jsme se po těchto třech trojhodinovkách (naštěstí jen takhle málo) vždy těšili na odpolední program.

20180426_154952.jpg

A kam, že jsme vyrazili ve středu? Nejprve jsme zaparkovali pod rozhlednou Wallace Monument, z níž nejen že byl pěkný výhled, ale ještě skrývala jakousi výstavu o zdejší obraně Skotska a boji za svobodné Skotsko, kdyby při výstupu na kopec nezačal slejvák, řekla bych, že tam vede moc pěkná cesta, na níž se nebudou nudit ani děti, jelikož jsou tu pro ně připravené dřevěné sochy, u kterých jsou myslím nějaké úkoly, ale tím si jistá úplně nejsem, protože jak říkám, úplně o krásné cestě vzhledem k našim podmínkám mluvit nemůžu. Nahoře na rozhledně pak déšť na chvíli přestal, ale zase se zvedl velký vítr, takže taky žádná paráda, ale alespoň nebyla mlha a my se mohli pokochat výhledem.

20180425_142645.jpg

20180425_134518.jpg

20180425_175848_20180525122825911.jpg

Když se ještě chvíli zastavíme u toho počasí, tak musím přiznat, že se ve Skotsku mění každou minutou a to doslova, několikrát se nám stalo, že ze slejváku začalo najednou krásné slunečné počasí, či se najednou z ničeho nic naopak rozpršelo nebo začal foukat vítr. Díky takovým rychlým změnám jsme ale viděli nespočet duh a já poprvé viděla duhu začínat, ale asi vás zklamu, žádný poklad se na jejím konci nenacházel, pokud nepočítáme teda krásy zdejší krajiny, to poklady jsou, už za chvíli se za nimi vydáme do Highlands 🙂

20180425_130313.jpg

Nejprve se ale ještě zastavíme ve městě jménem Stirling, leží na dohled od již zmiňovaného Wallace Monument a opět se v něm nachází hrad. Do toho jsme se šli opět podívat i my a musím říct, že vevnitř byl v některých místnostech moc pěkně zařízen, obzvláště mě nadchly zdejší zdobené stropy. Jen je škoda, že mnoho místností bylo úplně prázdných, ano, byly neupravené v pozdějších letech, ale co je zajímavého na prázdných místnostech? 😀 Zařízená je ale zdejší kuchyně, ve které mají být dokonce cítit i některá jídla, ale my nic necítili, tak nevím 🙂

20180425_154818.jpg

20180425_155035.jpg

20180425_161353.jpg

20180425_155201.jpg

O městě vám jinak nic moc napsat nemůžu, nebylo totiž zrovna dvakrát hezké počasí a my jsme proto zamířili do zdejšího obchodního domu, kde jsme se pak zastavili v kavárně, kde jsme si poseděli až do odjezdu zpět do Edinburghu.

No a ve čtvrtek jsme brzo ráno odjížděli do slibovaných Highlands, všichni jsme čekali, že tento den budeme chodit asi úplně nejvíc, teple jsme se oblékly, vzali si pořádné boty, jenže to byl omyl. Náš celý den vypadal asi tak že jsme buďto seděli anebo jedli. Cesta autobusem tam trvala totiž 4 hodiny, ano z oken autobusu byl překrásný výhled, ale přece jenom to není nic ve srovnání s tím vidět je naživo a trochu si je třeba prochodit.

20180426_105818.jpg

Při cestě tam i zpátky jsme měli vždy jednu přestávku s nějakým pěkným výhledem, zpátky to bylo v Plačícím údolí známém z filmu Skyfall, to bylo opravdu kouzelné, ale řekla bych trochu nedostačující těch 10 minut venku 😀

20180426_155924.jpg

received_1981925388790494.jpg

20180426_100318.jpg

Cílem bylo ale samozřejmě jezero Loch Ness, na tom jsme měli objednanou hodinovou plavbu lodí a i Lochnesku jsme samozřejmě zahlédli 😉 Celá plavba byla plná krásných výhledů a pokud se sem chystáte, rozhodně vám ji mohu doporučit. Mám pocit, že tady řeknou víc fotky, tak se pokochejte…

20180426_131533.jpg

20180426_130826.jpg

20180426_132455.jpg

No a na tomto dechberoucím místě v Skotsku skončíme. V pátek už jsme se totiž začali přes Alnwick castle, jež byl už v prvním článku, vracet domů, respektive nejprve na trajekt a potom už z Amsterdamu rovnou dom.

Výlet bych vám ale takhle na závěr rozhodně doporučila, takže pokud se k vám někdy dostane nabídka, berte ji všema deseti, nebudete litovat, ba naopak si s sebou přivezete vzpomínky, na které budete ještě dlouho vzpomínat. A pokud to čtete někdo, kdo jste se mnou ve Skotsku byl, děkuju vám za to, jak jste mi zájezd zpříjemnili. Bez vás by to určitě nebylo tak skvělé ♥

received_1981926215457078.jpg

Povedlo se mi vás do Skotska zlákat? A co byste viděli nejradši?

Krásný víkend

miska

Krásné tabule i okolní příroda

Čauky všem!

Mám tu pro vás další výlet, tentokrát se opět podíváme na naučnou stezku, jež povede od hradu Valečov a dokonce tvoří moc pěkný asi 9 kilometrů dlouhý okruh. Tak kdo se na dnešní krásné lesy, skály, zříceniny vydá se mnou?

IMG_1161

Jak už jsem avizovala, začneme na zřícenině hradu Valečov nebo spíš praktičtěji kousek níž na parkovišti. Odtud půjdeme po zelené, červené i žluté TZ, všechny nás provedou krásným skalním městečkem a musím říct, že některé ty domečky jsou opravdu překvapivé a krásné.

IMG_1166

Dál budeme pokračovat samozřejmě po naučné stezce, která je ideální pro děti i dospělé, některé úkoly jsou sice velmi jednoduché, ale u některých (například poznávání květin) se zapotíte asi všichni a rádi nakouknete do řešení 😉 ale druhá barva, která se nás bude držet je také červená. Projdeme se po lesních i lučních cestách a i když vás tady bude možná otravovat slunce, pokud bude zrovna slunečno, nebojte se, po přechodu na silnici zase za chvilku zajdeme do lesa, kterým teď nějakou chvilku pošlapeme 🙂

Jak už jsem tedy zmínila, na chvilku se pojďme vydat doprava po silnici, dávejte si ale pozor, abyste včas odbočili doleva. Tady nás čeká dlouhá, ale rozhodně ne nudná cesta lesem. K vidění bude překvapivě spousta stromů, ale zaměřte se na jejich jedinečnost a uvidíte, mnoho zajímavostí 😉 , krmelec a skály, k těm největším teprve dojdeme, ale i ty menší nebo i ty vypadající jen jako velké kameny jsou kouzelné.

IMG_1170IMG_1177

Zajímavá je samozřejmě celá cesta ale za nějaký ten kilometr a pořádný kopec předtím nás čeká další zajímavější bod trasy – Studánka a zřícenina Píčova statku, studánka je bohužel zakrytá, a tak není tak malebná jako některé jiné, ale zřícenina je samozřejmě tajemná, jako celé její okolí.

IMG_1179

Kdo chce, může odbočit i na Klamornu, pozůstatky hradiště a hradu, komu se však nechce zacházet, může přes krásnou louku rovnou dojít seshora k Drábským světničkám, skalám, po jejichž vršku pak můžete jít i nadále, jen pozor ať nespadnete dolů. kdo by se však bál, vede rovnoběžně s vrcholovou cestou i cesta normální a právě na té jsou další cedule naší NS. Postupně se na ní stejně sejdeme 😀

IMG_1183IMG_1186IMG_1193

Všichni společně pak nyní i po modré TZ dojdeme do Studeného průchodu, je v něm opravdu zima a je i dost úzký, tak bacha, ať tam nezůstanete, ale nebojte se, dá se to v pohodě 🙂

IMG_1205

Kdo tedy netrčí v průchodu, může s námi i dále poznávat krásy zdejší přírody. Užívejte si je, neboť už za chvíli se dostaneme na Krásnou vyhlídku, ze které už nejenže takové výhledy, jako byly ze skal, nebudou, ale ještě ke všemu nás pak už čeká jenom cesta po silnici.

IMG_1208

Ehm tedy jenom říct nemůžu, protože ačkoliv po silnici vede, je tam stále co obdivovat, ať už to jsou okolní sady, vrch Mužský či jen okolní keře a stromy, nemusíte se bát, že by vás zastihla nuda 🙂 Nejatraktivnější bude asi vesnice Mužský s nádhernou návsí se zvoničkou a minihřišťátkem 😀

IMG_1212

Abychom si zkrátili cestu, jednu zatáčku silnice za chvilku obejdeme, ale to nemění nic na tom, že se pomalu dostáváme do cíle naší cesty, opět se nalézáme na silnici, na níž jsme na začátku přišli z hradu, teď po ní ovšem pokračujeme ještě dál a tam se mohou zabavit úplně všichni. V rámci naučné stezky je tu velké pexeso, díky kterému nabereme síly do závěrečné rovinky nebo spíše ještě pár zatáček, které nás dovedou až na výchozí parkoviště 🙂

IMG_1218

Podle mě nádherný výlet s interaktivní naučnou stezkou, výhledy a krásnou přírodou, co víc si přát?

Znáte nějakou jinou interaktivní naučnou stezku?

Krásný víkend

miska