Kočičí hrad bez koček i cihlových zdí

Čauky všem!

Už dlouho tu nebyl žádný výlet, a tak jsem se i vzhledem už k téměř jarnímu počasí rozhodla vás na jeden zase pozvat. Na začátek sezóny se vydáme do skal, kde přes rok určitě nebudete sami, ale takhle zjara by tu ještě nemuselo být moc lidí 😉

Začneme v osadě Ostaš a dojdeme až do skalního útvaru s názvem „Kočičí hrad“. Celá cesta tam i zpět bude měřit jen něco málo přes dva kilometry, proto vám doporučuju tento výlet zkombinovat ještě s jedním, o kterém jsem psala už minulý rok a který začíná rovněž v osadě Ostaš, jenže vede do skalního městečka, na něž z naší trasy také pěkně uvidíme 😉

Nyní ale už k trase na Kočičí hrad…

Začneme na parkovišti, ze kterého se po zelené TZ vydáme směrem k chatkám. Za chvilku dojdeme k výbornému občerstvení, ale to si ale přece jen nechme až po výkonu a nyní odbočíme zase po zelené TZ doprava na lesní cestu. Lesem povede cesta i následující kilometry, nemusíte se však bát, že by byla monotonní či nudná, protože jednolitý lesní porost mnohdy naruší mohutné skály či naopak krásné výhledy do okolí.

Pokud budete mít zájem okolí prozkoumat o trošku víc, určitě zvolte sestup do Sluje českých bratří. Jde o značné množství schodů vedoucích do skalní úžiny, v níž se dříve scházeli čeští bratří, konkrétně pronásledovaní katolíci, již zde konali tajné bohoslužby. Upřímně řečeno, místa tu moc neměli, ale zase jim sluj umožnila opravdu tajnou a soukromou ceremonii.

Dnes se dá slují projít, ovšem pouze z jedné strany, což znamená, že se pak musíte zpátky vrátit po těch stejných schodech. Za nakouknutí to ale určitě stojí, nejen, že si člověk uvědomí, jak je dnes vlastně život jednoduchý, ale také tu na písčitém prostředí můžete potkat třeba takovouhle krásnou housenku 😉

Po výlezu ze sluje určitě není na škodu si popojít na některý z vrcholků skal, na nichž se právě nacházíme, neboť rozhled do kraje je opravdu náramný.

Zdatní horolezci si tu určitě najdou i spoustu jiných vyžití a to jsme ještě nedorazili ani do cíle. Po cestě k němu se nám pro změnu po levé ruce otvírá výhled na skalní městečko, o němž jsem se zmiňovala hned v úvodu a kde to určitě taky stojí za návštěvu.

No a jsme tu. Tato obrovská skála neudělá radost jen již zmíněným horolezcům, ale určitě každé zvídavé duši, protože průlezů a průchodných úžin tu určitě najdete spoustu. Jen dávejte pozor, abyste se opravdu všude vešli a taky nezapomněli cestu z hradu ven 😉

Cesta zpátky pak povede úplně stejnou trasou jako cesta sem. Bohužel se tu žádný okruh vymyslet nedal, ale já věří, že vám to nevadí a díky zelené TZ se dostanete bezpečně zase zpátky ať už k autu či k začátku dalšího výletu či do občerstvení v osadě, kde se nejen dobře najíte, ale pokud poprosíte, dostanete i pití do skla a hned můžete mít z letošního prvního jarního výletu ještě větší radost. Nejen totiž, že jste poznali nový kousek světa, protáhli své nohy, nadýchali se čerstvého vzduchu, ale ještě také ušetřili přírodu od  zbytečných plastů 😉

Tak a touto ekologickou vsuvkou bych celý dnešní výlet ukončila, doufám, že jsem vás nalákala někam zase vyrazit a ať už si vyberete tohle či kterékoliv jiné místo, hlavně si výletění užijte 🙂 Všechny tipy na výlety naleznete ve složce VÝLETY a nebo zkuste přímé vyhledávání, věřím, že letos toho zase společně spoustu prochodíme 😀

Co vy a úzké skalní průchody? Bojíte se, nebo lezete kam jen se dá?

Tak krásný slunečný víkend ♥

Podzimem po křížové cestě

Čauky všem!

Podzimní počasí už konečně dorazilo a já jsem se proto rozhodla vám dneska přinést taky jeden podzimní článek. Podíváme se společně na jednu nádhernou křížovou cestu. Není dlouhá, vede skalami, nahoře je moc pěkný výhled a je jen kousek od tak frekventovaného místa jako jsou Adršpašské skály a přesto tu skoro nikdo není. Líbí? Tak jdeme na to…

1. zastavení: Ježíš odsouzen k smrti

To ale pro nás neplatí, nás totiž čeká nádherné roční období plné barev a pohody. Je určitě neskutečně důležité pro odpočinek organizmu, protože ať už nám horka vadí, či ne, unavují nás. No a podzim je proto ideální na relaxaci, přichází chládek, noci jsou delší a všechno se i v přírodě zpomaluje. Pojďme se proto zpomalit také a uvidíte, že hned budeme míň unaveni.

2. zastavení: Ježíš přijímá kříž na svá záda

Pro nás to tedy nebude žádná zátěž, ale změna určitě ano. Musíme se naučit plánovat své outfity o vrstvu až dvě větší, aby nám venku nebyla zima a nenastydli jsme. Nějaká zátěž to tedy přece jen bude, ale zvýšíme si tím komfort a bude nám líp 🙂

3. zastavení: Ježíš padá poprvé pod křížem

A nebo nás počasí překvapí, my obrazně řečeno spadneme na čumák, zjistíme, jak se ochladilo a pro příště se určitě poučíme, protože chybami se člověk učí a je to teď prostě těžké si po těch mnoha měsících horka představit, co jsou to třeba 4°C

4. zastavení: Ježíš potkává svou matku

Co si v těchto pochmurných dnech jít sednout někam do kavárny ať už se svou maminkou nebo kteroukoliv z kamarádek, na kterou máte tak málo času, i když si toho máte tolik co říkat třeba i měsíc v kuse. Potkávejte se s lidmi, na nichž vám záleží, dokáže vám to určitě moc a moc zvednout náladu 😀

5. zastavení: Šimon Cyrénský pomáhá Ježíšovi nést kříž

Nechte si od podzimu taky pomoct a vyzdobte si díky němu svůj byt, který i jen díky pár šiškám, kaštanům, dýním či podzimně vonícím svíčkám dostane úplně nový rozměr útulnosti 😉

6. zastavení: Veronika podává Ježíšovi roušku

Zanedlouho nás čekají Dušičky, nezapomeňte se také zastavit za svými starými známými/příbuznými a podejte jim do toho jejich poklidného světa připomínku, že jste na ně nezapomněli. Svíčka či malý věneček vám určitě postačí a sami budete mít pocit, že jste udělali krásný čin ♥

7. zastavení: Ježíš padá pod křížem podruhé

Ačkoliv jste si možná naplánovali krásný výlet do té barevné přírody, začalo pršet, nenechte se ale srazit k zemi, je jasné, že vám to na náladě nepřidá, ale tohleto počasí přece k podzimu patří. Nedejte se, vydejte se do přírody i tak a uvidíte, že nabízí mnoho skrytých krás i v nečasu 🙂

8. zastavení: Ježíš napomíná plačící ženy

Nenechte svoji mysl podlehnout negativním myšlenkám, napomeňte se včas, než si zkazíte nějaký pěkný den. Stejně tak toto připomínejte lidem ve svém okolí, vždycky je přece něco, z čeho můžeme mít radost, stejně tak jako z čeho můžeme mít smutek, stačí si jen vybrat 😉

9. zastavení: Ježíš padá pod křížem potřetí

A i kdyby vás nějaká nemoc skolila, užijte si ten odpočinek a volný čas, který vám dny v posteli umožní. Z čeho se v tento čas radovat si můžete přečíst už ve starším článku (odkaz na konci článku) a hlavně myslete na to, že venku je stejně zima, a tak zas o tolik nepřijdete 🙂

10. zastavení: Ježíš zbaven roucha

Tak co, už se vám povedlo trochu zbavit toho splínu? Pokud ne, zachumlejte se do deky, udělejte si horkou čokoládu nebo kakao, pusťte si film nebo přečtěte pár stránek své oblíbené knihy a uvidíte, že vám hned bude líp ♥

11. zastavení: Ježíš přibit na kříž

Doufám, že se mi povedlo trochu vás k té lásce k tomuto ročnímu období taky přibít a uvidíte, že nakonec najdete ještě mnoho dalších důvodů, proč ho milovat 🙂

12. zastavení: Ježíš na kříži umírá

Aby vám další den taky jen tak neumřel a vy neměli pocit, že jste ho promarnili, běžte se obléct a vyražte ven, uvidíte kolik krásných fotek a zážitků si i jen z krátké procházky přinesete 🙂

13. zastavení: Ježíš sňat z kříže

A hlavně jednejte hned, abyste z podzimu stihli vytěžit co nejvíc, protože on co nevidět zase odejde a bude tady zima, tak ať pak nelitujete, že jste si ho ani pořádně neužili 😉

14. zastavení: Ježíšovo tělo uloženo do hrobu

Stejně jako vaše pochyby o podzimu a jdeme si ho naplno užít, že jo? No a koukejte na ten výhled ♥

 

A co máte na podzimu nejradši vy? A jak se vyrovnáváte se splíny?

 

Rozšiřující články:

Výlet plný skalních vyhlídek

Čauky všem!

Výlet jsem vám slibovala už na minulý týden, ale nějak jsem se k tomu nedostala, a tak ho tu máte až dneska. Doufám, že vás to čekání alespoň ještě více navnadilo a třeba už tenhle víkend novou trasu vyzkoušíte 🙂 Nemusíte se moc bát ani horka, protože se vydáme do skal, které dýchají zimy až až. Konkrétně nás čeká výlet do Besedických skal, kterými vede moc pěkný asi 3,5 km dlouhý okruh s mnoha dechberoucími výhledy do okolí.

Vyrazíme přímo z Besedic, kde můžete nechat na parkovišti (ale pozor, je placené) své auto a sami vyrazit po červené TZ okolo domů až do lesa, v němž po chvíli začne onen slibovaný okruh. Většina trasy vede přímo po naučné stezce Besedickými skalami, na níž zjistíte spoustu informací o zdejším místě, fauně a flóře a samozřejmě skalách.

Počítat po cestě musíte samozřejmě s kopci, ale nejsou nijak veliké, nebojte 😉 A také s kameny, přes něž je potřeba se občas dostat. To se ale netýká první vyhlídky s názvem „Sokol“. Na tu vede cesta se zábradlím, akorát nahoru vedou schody vytesané ve skále. Její jméno vám také připomene portrét jednoho ze zakladatelů sokola, pana Tyrše. Ten se ale nachází až po cestě od vyhlídky, tak se nejprve pořádně pokochejte výhledem a pak můžete jít hledat 😉

 

Pokud vás teď při mírném klesání přepadne hlad, zkuste se podívat okolo sebe, okolo pěšiny totiž po značnou část trasy rostou borůvky, tedy jestli tím suchem neseschly 😦

Krásně otevřený les po chvíli vystřídají další skály, ze kterých se vám naskytne pohled zase na druhou stranu, což znamená, že při dobré viditelnosti dohlédnete i na Ještěd a při horší snad alespoň na nedaleký Pantheon.

Abyste sem ale vůbec došli, musíte pozorně sledovat TZ. Celou dobu jdeme po zelené NS a žluté TZ (tedy až na začátek, kdy jsme začínali na červené, která vaši cestu ještě jednou protne, ale pokud byste se po ní vydali, ochudili byste se o všechny ty zbylé vyhlídky).

Zmíněné vyhlídky mají krásné názvy a z každé vidíte z trošičku jiného úhlu jak okolní krajinu, tak i celé skalní městečko. Jedna z vyhlídek se dokonce jmenuje Kde domov můj, no může být hezčího českého názvu? 🙂

 

Po průchodu skalami z nich obočíte, na jinou stranu, než vede NS, ale nevzdáte se jich, nebojte. Pokračujete stále po žluté TZ, která vás dovede až na rozcestí Kalich, kde se napojíte na modrou TZ a přes Malý a Hrubý kostel se po okruhu Dr. E. Beneše dostanete na známé rozcestí, ze kterého už je to asi jen 300 metrů zpět na parkoviště 😀

Kratší, ale o to výhledovější výlet vhodný třeba na rozdělení delší cesty autem máte právě za sebou 🙂

Které skály máte nejradši? A byli už jste někdy v těchto Besedických?

Krásný víkend

Skotský květen #2 – Hlavní město plné zážitků

Čauky všem!

Týden se s týdnem sešel a my se vracíme zpátky za Severní moře, do Skotska! Dneska nás čeká návštěva hlavního města, Edinburghu. My jsme do něj přijeli v pondělí večer, kdy jsme se stihli pouze dostat do hostitelských rodin, o kterých se dneska taky něco dozvíte, takže prozkoumávat jsme ho stihli až v úterý odpoledne po tom, co nám skončila škola, a pak ještě v pátek opět odpoledne, my si to dneska ale pěkně shrneme do jednoho článku.

20180424_141316.jpg

Začneme památkami, a tak si myslím, že nemůžu hned nezmínit Edinburgh castle, nedobytný hrad, jehož datum postavení sice není dodnes známo, ale co se rozhodně nemůže zapřít je jeho skvělá poloha pro své účely. Je vystavěn na čedičové skále, a proto je přístupný pouze z jedné strany, což značně ztěžovalo nepřítelům hrad dobýt.

20180427_141305.jpg

Celý komplex hradu je velmi rozlehlý, moc se toho zde sice nedochovalo, ale i tak se zde dá nalézt několik zařízených místností, několik minimuzeí či krásný výhled na město, toho si dneska ještě užijeme i odjinud, ale tohle je rozhodně přístupnější výhled než ten, co nás čekal na konci dne 😉

20180424_135920.jpg20180424_133206.jpg

My jsme se poté postupně přesouvali ulicí vedoucí od hradu pozvolna dolů, ona několikrát změní jméno, takže vypisovat vám to tady nebudu, stačí jít pouze rovnou za nosem. Kousíček pod hradem narazíte na Cameru Obscuru & World of Illusions, je to celkem nenápadná expozice (myslím zvenku), která ale rozhodně za návštěvu stojí. Nejen, že si v několika patrech potrápíte svůj mozek a oči různými optickými klamy a zázraky, ale nahoře na nás čeká camera obscura, takový předchůdce kamery, díky které si můžete prohlédnout celé město jako na talíři (ano, vím, že se říká na dlani, ale ono se to tady opravdu promítá na takový velký talíř 😀 ). Vyhlédnout můžete poté i z ochozu tohoto domu a tady uvidíte i na nákupní ulici Princes street. Tam určitě taky zamiřte, ať už na nákupy či se jen tak projít krásným parčíkem, jež na vás zde taky čeká. My jsme zamířily do Primarku a pak jsme si tam krásně právě na lavičce odpočinuly 🙂

20180427_130410.jpg20180424_132438.jpg

Tak ale teď se pojďme vrátit na naší cestu od hradu, na níž jistě potkáte několik pouličních umělců, ale taky St Giles‘ Cathedral, gotickou katedrálu ze 12. století, uvnitř najdete několik oltářů a krásnou gotickou architekturu. Koho však vnitřek tolik nezajímá, ale ve Skotsku jako takovém se mu moc líbí, rozhodně by neměl opomenout vstoupit do srdce na chodníku právě před touto budovou. Říká se totiž, že kdo se do něj postaví, do Skotska se ještě někdy zaručeně vrátí.

20180424_151312.jpg

Pokud pominu spoustu krásných budov, některé přímo pod hradem dokonce od stejného architekta jako londýnské Houses of Parliament, o kousek níž můžete narazit na další moc pěkný kostel Canongate Kirk, v jehož štítu se nacházejí zlaté parohy a před ním stojí socha nadějného básníka Roberta Fergussona, který však zemřel velmi mladý, a tak se nestihl proslavit.

20180424_162217.jpg

Pokud vás v Edinburghu zastihne ošklivé počasí, můžete se vydat i do muzea dětství, vstup je, myslím, zdarma, ale muzeum má hlavně velmi zajímavou historii, nechal ho totiž vystavět jeden skotský král, aby se do něj chodili koukat mladí lidé a aby je to odradilo od toho mít děti, což je docela paradox, protože toto muzeum se naopak dostalo do obliby mnoha dětí 🙂

Při hezkém počasí, ale rozhodně stojí za to sejít ulicí až dolů, kde stojí letní sídlo britské královny, ona sem každoročně na jeden týden jezdí a je to pro Edinburgh velká událost, stejně jako na Edinburgh Festival Fringe, který se odehrává na výše zmíněném hradě 🙂 Ale i za královniny nepřítomnosti a právě za ní asi i lépe si můžete sídlo prohlédnout zvenku.

Krásně je vidět i z naší poslední vyhlídky, kterou vám už od začátku slibuju. Je to moje asi nejoblíbenější místo z celého Skotska (společně s Highlands, ale o těch zase příště, proč to jednoznačně nevyhrávají oni), Artušovo sedlo. Kopec tyčící se nad Edinburghem s krásným reliéfem, ale právě i výhledem, na který se sice musí docela vyšplhat, ale litovat nebudete a pokud vám zbyde nějaké jídlo (ne jako nám 😀 ) určitě si zamilujete i piknikování tady. My jsme nahoře strávili asi hodinu a vůbec se nám dolů nechtělo.

20180424_163159.jpgreceived_1981926215457078.jpg20180424_174019.jpg

Museli jsme však jít do autobusu, který nás posléze odvezl na naše meeting pointy s rodinami, ke kterým se konečně dostáváme.

Bydlet u hostitelské rodiny je podle mě skvělá příležitost, jak poznat místní kulturu a zlepšit si svou angličtinu. Já (Miška) jsem bydlela u rodiny, která měla jednoho malého kluka. Byli to černoši pocházející z Ugandy, ale žijící už několik let ve Skotsku, a tak jsme dokonce od nich měli i srovnání života v Africe a ve Skotsku! Celkově byli velmi komunikativní, přátelští a paní skvěle vařila, jen se čas večeře stále posouval na později, až jsme poslední den večeřeli ve 22:00! Ale to je asi jediné, co bych vytkla, jinak na nás totiž byli velmi milí, dokonce nás jeden večer vzali k moři, neustále se nás ptali, jestli nám něco nechybí a dělali nám skvělé obědové balíčky. Při odjezdu nás dokonce žádali o naše adresy, aby nám mohli napsat a abychom tak mohli zůstat v kontaktu. Prostě skvělý zážitek, určitě doporučuju, pokud budete mít možnost něco takového vyzkoušet.

20180425_195108.jpg

Marťa: Moje rodina se skládala jen ze dvou členů, z paní Jannete a jejího dospělého syna Andrew. Bydlely jsme tři v jednom malém pokojíčku a bylo to úplně v pohodě. Večeře byly taky moc dobré a poslední den nás dokonce vzali do Mekáče! Zato obědové balíčky za moc nestály. Pobyt byl tedy až na pár maličkostí(např. se nedaly zavřít dveře do koupelny) dobrý a má kamarádka byla naprosto unešená ze psa a kočky, kteří tam s námi bydleli.

Tak to by bylo pro dnešní superdlouhý, ale doufám, že zajímavý článek všechno, schválně co vy…

Byli už jste někdy v Edinburghu? Nebo jste i kdekoliv jinde bydleli u nějakých místních? Co na takovýhle typ ubytování říkáte?

Moc se těšíme na vaši zpětnou reakci!

mima

Hrad v údolí?

Trochu zvláštní, že? Hrady se většinou nachází na vysokých kopcích, ale on vlastně i tento. Ačkoliv totiž přijíždíte k Českému Šternberku a stále ho vidíte pod sebou, najednou se ocitne nahoře. Tyčí se totiž na vysoké skále nad řekou Sázavou.

Podle mě je to klasický prototyp hradu: je majestátní, s hradbami, vstupní branou, vysoko nad námi (jak už jsme si objasnili 🙂 ) a s krásnými interiéry. To ale trochu předbíhám, nejprve vám přece poradím, jak se ke hradu samotnému dostat…

IMG_1355

Nedoporučuju parkování přímo pod hradem, zaprvé je to tu placené a zadruhé také dost plné. Proto je podle mě lepší zajet až k řece a tam vedle restaurace Pod Hradem naleznete neplacené parkoviště s krásným výhledem na zdejší historickou památku.

IMG_1359

Z parkoviště se potom po silnici vypravíme doleva. No a ten, kdo objeví jakoukoliv turistickou značku, má vyhráno! Všechny totiž vedou až těsně pod hrad: vyvedou nás z této velké silnice, částečně s námi vystoupají po schodech, potom spolu přijmeme ještě lidi z cesty vpravo vedoucí z toho placeného parkoviště a nakonec se odloučíme na dalším rozcestí tentokráté s cestou doleva, po té my totiž půjdeme. Po ještě jedné odbočce vlevo se už dostáváme před bránu vedoucí na nádherné nádvoříčko, kde začínají i všechny prohlídky.

IMG_1363

Uprostřed něj je vytvořená moc pěkná zahradní dekorace a v době naší přítomnosti s pozadím hradu nějaký pán ze záchranné stanice pro dravce ukazoval a popisoval různé z nich.

IMG_1364

IMG_1371IMG_1369

Kdo by si chtěl koupit vstup do zámku, rozhodně to stojí za to, není to státní zámek a přes 90 let starý majitel zde stále bydlí, takže není veřejnosti přístupný celý areál, ale to, co je do okruhu zahrnuto je moc pěkně zařízené a když budete mít štěstí, tak 1) můžete pana majitele vidět osobně a 2) dostanete skvělou paní průvodkyni (nebo pana průvodce) jako my a celý hrad vám ještě zpříjemní. A jak se takový průvodce třeba pozná? Ví odpovědi na všechny zvídavé otázky návštěvníků, vypráví o hradu v 1. osobě mn. č., např. Máme tady nejvzácnější křeslo v Evropě ze 16. století, a spoustu dalšího. Co by měl(a) dělat podle vás?

IMG_1366

Ale zpátky k hradu, kdo se dovnitř podívat nechce, může z nádvoří shlédnout dolů k řece, ale ještě lepší rozhled je z Hladomorny, věže stojící o kousek dál, my tam byli. Co vy, půjdete taky? 🙂 Ale vzhledem k poloze je vidět pouze na stranu k řece, na té druhé jsou totiž nám už známé kopce 😀

IMG_1377

A další náš tip na #vyletynahrady máme za sebou! Co vy, byli jste někdy na Českém Šternberku? Co si myslíte o těch průvodcích? A jaký hrad či zámek byl zatím podle vás nejhezčí a čím?

Mějte se moc pěkně, dýchejte čerstvý vzduch, výletujte a hlavně nepusťte do svého života nudu, vždyť na našem blogu naleznete spoustu inspirace, jak ji účinně zahnat, nemyslíte? 😀

miska

P.S: Kdybyste chtěli podniknout další #vyletynahrady, tak tady jsou nějaké ty tipy od nás: