Úsměv za úsměv – #najednotema
Čauky všem!
Je tu neděle a s ní i čas připravit se na nový týden. Už jste přemýšleli, jak do něj vstoupíte? A čím si uděláte radost? Já pro vás mám takový návrh, co si do příštího týdne dát takové předsevzetí, že do něj vstoupíme s úsměvem a radost uděláme ostatním tím stejným způsobem. Protože jak jinak zpříjemnit někomu den, než se na něj hezky usmějeme, pozdravíme a třeba prohodíme i pár slov.
Úsměv je vlastně takové naše osobní zlato, se kterým šetříme, i když víme, že ho máme neomezeně, a přitom s jeho darováním můžeme udělat lepší den kolika lidem. No uvědomte si to sami, jedete autobusem a všichni se mračí, každý kouká do svého mobilu, knihy, z okýnka nebo jen tak po autobuse, ale tváří se škoda mluvit. Když ovšem nastoupí někdo veselý, hned se okolo něj udělá taková zářivá bublina, která dokáže pohltit mnoho lidí. Tady jeden příklad za všechny a to příběh od mojí mamky jen pár týdnů starý…
„Jela jsem ti takhle metrem a všichni tam seděli zamračení, žádná radost ze života. Když v tom přistoupil starší pár. Paní s takovým upřímným záchvatem smíchu, který prostě nezastavíš, ani kdybys sebevíc chtěla. A jak se tak smála, smála a smála, najednou se začínalo usmívat pořád víc a víc lidí a najednou byla ta atmosféra uvnitř mnohem příjemnější.“
Tak prosím víc takových paní do meter, autobusů i vlaků a vůbec nemusí mít záchvat smíchu, stačí, když se budou pěkně upřímně usmívat. A právě tímhle článkem bych ve vás takovéhle vysmáté a dobře naložené paní, slečny, pány i kluky chtěla vzbudit. Když budete mít dobrou náladu, podělte se o ni ať už úsměvem jen tak do pléna, tak i úsměvy cílenými na lidi, kteří vám budou už na první pohled něčím alespoň trochu blízcí a sympatičtí. Tady si dovolím ještě jeden příběh, tentokrát svůj vlastní je jen asi 30 hodin starý…
„Vyjela jsem si s kamarádkou na Kladno, poznat trochu město, ale hlavně vidět letos poprvé zase liberecké hokejisty v akci! Na oběd jsme vyrazili do místního OC, kde jsme nejprve po celém protrajdaném dopoledne vyrazily na záchody (Kam jinam, že :D). Tady jsem po příchodu k umyvadlům uviděla holku v libereckém dresu, no jak by mi mohla být nesympatická, že jo? A tak jsem zvolila nejdřív jen nepatrný mířený úsměv právě na její osobu. Když mi ho oplatila (ano, povedlo se, jak jsem už výše zmiňovala), dokonce jsem ji i oslovila, že se na ni tak usmívám, protože mám taky tygří dres, akorát v batohu. Na to mi ona odvětila, no já si říkala, že by nějaká milá kladeňačka.“
A tady máte důkaz, nejen, že lidem nejen pomůžete vykouzlit úsměv i na jejich tvářích, ale ještě se u nich krásně zapíšete, hned na první pohled vás budou brát za milé lidi a to se vyplatí, ne?
Původně jsem si myslela, že se tu s vámi ještě podělím o tipy, jak si vykouzlit úsměv i na své tváři, abyste měli následně co rozdávat, protože sama si teď neprocházím úplně lehkým obdobím, kdy bych měla pořád důvody k úsměvu, ale článek už je teď dost dlouhý, tak o tomto tématu třeba zase příště (Zajímal by vás vůbec takový?). Prozatím nabídnu jen svůj předloňský článek s podzimními radostmi (tady) či další články na téma úsměv od holek z našeho online projektu #najednotema (odkazy máte zase po celým článkem).
A co vy, už jste někdy takovéhle rozdávání úsměvů vyzkoušeli? A z které strany? Dárce či obdarovaného?
Tak ať je ten týden opravdu co nejvíc plný úsměvu a nezapomeňte se o něj taky dělit 🙂
