Lesem ke kříži se nesem

Čauky všem!

Dneska se zase po nějaké době vydáme na výlet, touto dobou pořádně zimní, i když na fotkách sníh neuvidíte. Já jsem totiž na trase z Liberce k Mlynářovu kříži byla na podzim, ale nyní je to v tomto kraji opravdu zimní pohádka, tak neváhejte a vyražte na tuto šestikilometrovou trasu taky 😉

Výlet doporučuju začít u Liberecké ZOO. Sem se dá dojet jak tramvají, tak je to na dochodnou vzdálenost z centra, tak je tady i parkoviště pro vaše auta. Žádné výmluvy vám proto v tomto ohledu nebudou platné 😀 Odsud ale půjdeme už všichni po svých…

Po zelené TZ začneme výšlap okolo dětského koutku, kudy zatím vedou všechny barvy tras, ale za chvíli se všechny kromě zelené odbočí doprava, zatímco my se vydáme po vlastní (zelené) ose doleva.

Tady nás čeká nádherná cesta lesními pěšinami, chvíli stoupajícími, chvílemi po rovině a dokonce občas i dolů. Většinu cesty ke kříži ale půjdeme do kopce.

To nám zase umožní po chvíli krásný rozhled na Liberec, hm tedy pokud nebudete mít mlhu, jako já 😀 Ale i tak ten výšlap určitě stojí za to.

Mlynářův kříž totiž čeká na nás všechny, cesta přímo k němu bude sice kilometrová odbočka (tedy půl km tam a půl zase zpátky), ale na konci nás kromě pomníku s německým nápisem bude čekat i přístřešek, kam si můžete na chvíli odložit svůj batoh, vyndat si na stůl termosku a za odměnu se nahoře občerstvit. Mohu vám slíbit, že ten největší kopec už je za námi.

Zpátky do Liberce pak půjdeme pro změnu po žluté TZ, ta, jak už jsem upozorňovala, vede chvíli stejně jako ta zelená, ale potom místo doprava (odkud jsme vyšli) odbočujeme doleva, tahle cesta je zpevněnější, i když ne po celou dobu, pak taky odbočí úplně do lesa na pěšinu, na níž na nás čekají zase nějaká překvapení. Nejen krásná příroda, jako po celou cestu, ale také třeba velký kámen s nějakou památnou deskou, schválně, kdo ho najde 😉

Všichni asi poznáte Skautskou studánku, pokud tedy není teď úplně zapadlá pod sněhem 😀

A taky Strážní Buk, ten věřím, že nezapadl celý a v něm zase můžete určitě najít zarostlou značku.

Kousek za ním se od nás bude odpojovat červená TZ a pokud už někdo opravdu nebudete chtít ani trochu stoupat, odbočte na ní doprava. Komu stoupání, ne nijak drastické, nevadí, dojde se mnou přes Kovadlinu (skála) až na rozhlednu Výšina!

Odtud se pak dá krásně sjet dolů třeba na lopatě, pokud si ji s sebou vezmete, stačí se pak při sjezdu je držet pořád žluté značky. O téhle cestě už vznikl dokonce samostatný článek, tak na něj taky klidně jukněte, odkaz máte tady 😉 A pokud by někdo po sestupu neměl dost, tady máte odkaz i na článek o ZOO, co na nás dole čeká.

Tak kterou z variant si vyberete vy? Budete někde zkracovat, nebo si výlety vychutnáte v jeho plné kráse?

Ať už tak či tak, rozhodně si výšlap užijte, nikde neuklouzněte a dejte mi vědět, jak se vám trasa líbila. Celé naší rodině moc ♥

Krásný víkend plný pohybu!

21.DEN: Přes dvě rozhledny zimní krajinou

Krásný den!

Dnešní výlet asi podniknete až po Vánocích a možná i Novém roce, ale pokud by přece jen někdo z vás měl špatné svědomí z toho cukroví, může sem určitě bez váhání zajít. Čeká nás totiž krásná cesta zimní krajinou, na níž potkáme nejen dvě rozhledny, ale i třeba vodní nádrž či dětskou stezku…

Naše dnešní putování započneme v Bedřichově. Sem se dá krásně dojet autem a pokud nejste úplní lyžaři, můžete se se zbytkem rodiny domluvit, že oni zatím pojedou lyžovat na Severák a vy tam pak za nima dojdete, stejně jako jsme to udělali my. Z hlavního parkoviště se tedy vydáme po silnici a po chvíli začneme stoupat do lesa po modré turistické značce a ano, místy to bude dost klouzat, ale nebojte, bude tu dost, a to klidně i doslova, záchytných bodů – dřevěných modelů/soch zvířat. Ano, vede tudy ta zmiňovaná dětská stezka, Mravenčí stezka, ze které se možná i nějaký dospělák něco přiučí.

Ta končí nahoře, na silnici. Tu přejdeme a po krátké cestě lesem jsme na naší první rozhledně – Královce. Odtud je to v zimě opravdu skvostný pohled a loni tu bylo dokonce postavené velké iglů a ledovo-sněhová skluzavka!

Od rozhledny budeme pokračovat doleva po silnic, ze které však ihned záhy odbočíme doprava na louku. Po té dojdeme až k Prezidentské chalupě, od níž se budeme asi spíš klouzat pořád doprava dolů. Tady jsme my osobně potkali velmi vtipnou rodinku na běžkách, která se tak každé 3 metry rozmlátila, protože kopec to je opravdu parádní 😀

Po chvíli se cesta trochu narovná, povede po rovině, chvíli do kopce, chvíli z kopce, ale důležité je nikde neodbočovat. Správnost své trasy si můžete ověřit, pokud se ocitnete na rozcestí u Jablonecké chaty.

Z něj se vydáme doleva a než se nadějete, ocitneme se u Josefodolské přehrady. Od té nás čeká cesta po větší, takže méně klouzavé, silnici nahoru, po níž se dostaneme až ke kapličce v Hraběticích.

Od ní už je to jen co by kamenem dohodil ke druhé rozhledně. K té dojdeme po zelené značce vedoucí přes louku, lesem s kameny (pozor kloužou!) na další rozcestí. Z toho je důležité odbočit doprava (ano, my zde trochu bloudili 🙂 ), ale po příchodu na silnici jít zase doleva.

Po silnici dojdete klidně až skoro k rozhledně, stačí sledovat značky. No a nebo si to můžete trochu zkrátit přes naučnou stezku odbočující vpravo do lesa. Tady vás ještě jako bonus čeká kratší křížová cesta.

A jsme na Slovance, tady je výšlap nahoru zdarma, ale i výhled je podstatně horší než na Královce, to však nevadí, protože nás hřeje u srdce ten pocit, že jsme téměř na konci naší trasy.

Slíbila jsem konec ve skiareálu Severák, a tak vám nyní radím cestu zpět na silnici a po ní dolů, dolů, dolů a jsme tu! I odtud (nebo nedalekého Janova nad Nisou) jezdí autobus, nebojte 🙂

Dobrý výlet, ne? Sice trochu stoupání, klesání, klouzání, ale trasa dobrá, myslím.

Tak kdy vyrážíte?

Krásný víkend

Moje nejoblíbenější místo v České republice #7 – ILONA

Už sedmý díl mého seriálu plného hostů je na světě, tentokrát se díky Iloně podíváme do Prahy, ode mě je to pořád jen příroda, tak si užijte trochu toho města…

“Praha. Není jenom Most a Hrad. Praha. Co víc si můžeš přát?” Takhle nějak mluví o naší matičce měst PSH v jednom ze svých nejstarších sonzích. Já jsem se teď do svého rodného města vrátila po roce cestování Evropou a Asií. Po tom, co jsem viděla Reykjavík, Moskvu, Tokio, Bangkok, Jakartu a další hlavní města, nemůžu jinak, než dát PSH zapravdu. Praha – co víc si můžu přát?

Pražský hrad, Karlův most, Staroměstské náměstí s Orlojem, to můžou být sebekrásnější dominanty, ale pro turisty. My sami tam sotva páchneme. Dnes vás zavedu na 5 míst, kam si chodíme vychutnávat krásy našeho města my Pražáci. Ať už na romantické procházky s partnery nebo s pivkem v ruce s kamarády. Aneb Praha, jak ji neznáte, aha.

Náplavka – nej místo na pivko s kamarády

Skvělých míst, kam zajít s kámošema na pivko je v Praze mega moc. Ale jakmile vysvitne jen trochu sluníčko, je jen jedno místo, kam všichni Pražáci zamíří – na náplavku. Rašínovo nábřeží, které se táhne podél Vltavy od Palackého náměstí až k Vyšehradu, to je naše absolutní top. Protože tohle místo má prostě atmosféru. Není nad to sednout si k řece, dát si výborný pivko, které tu seženete na každém rohu, poslechnout si hudbu a při tom se kochat výhledem na Pražský hrad a historické okolí. A když je fakt krásně, neodoláme pronájmu šlapadla a projížďce po Vltavě.

Prokopák – i v Praze máme kus přírody

Když potřebujeme na chvíli uniknout pražskému shonu a vypadnout do přírody, přírodní rezervace Prokopské údolí je jasná volba. Za procházkou mezi skalami a v lesích nemusíme jezdit ani nikam daleko. Do Prokopáku se dá dostat za 15 minut tramvají od metra Anděl. Najdete tu dokonce i jezírko, kde se natáčela slavná scéna Pelíšků s pošťákem.

Petřín – nejromantičtější volba

Oukej, i když je tohle možná trochu turistický spot, pořád tady potkáte hrozně moc pražských. A hlavně párů. Petřín je totiž tím nejromantičtějším místem v Praze. (I když Kampa mu dost slušně konkuruje.) Socha Karla Hynka Máchy – víte, kterého myslím? “První máj, lásky čas…” – je toho důkazem.
Petřín není jen rozhledna, která je miniaturní napodobeninou Eiffelovy věže. Ale kopec se spoustou zeleně a rozkvetlými zahradami. Nahoru si můžete svést zadek lanovkou, ale to není vončo. Lepší způsob je si to vyšlápnout po svých a cestou si vychutnávat dechberoucí výhledy na starou Prahu.
Při zdolávání kopce můžete obdivovat geniální myšlenku Karla IV. v podobě Hladové zdi. Na vrcholu na vás kromě rozhledny čeká taky planetárium nebo zrcadlové bludiště, které je fakt sranda!

Kyvadlo – místo, kde je chill a libový výhled na Prahu

Místo, kde kdysi stála obří socha Stalina. Dnes se tu kýve ze strany na stranu 25 metrů vysoký metronom. Schází se tu skejťáci a tanečníci a je tu největší chill. To je Pražský metronom neboli Kyvadlo. Autor Kyvadla svůj výtvor původně nazval Stroj času. Měl symbolizovat “neúprosné plynutí času a varovnou připomínku minulosti”. Hustý. Kdybych měla jmenovat moje jedno nejoblíbenější místo v Praze, bylo by to právě tohle.
Na Kyvadle nechybí zase výhled na Prahu, tentokrát na Pařížskou ulici a její okolí. A kdybyste se náhodou nechtěli kochat Prahou, vždycky můžete jít do přilehlých Letenských sadů na procházku nebo na piknik.

Náměstí Jiřího z Poděbrad – farmářské trhy na královských Vinohradech

Jiřího z Poděbrad aneb Jiřák (no jo, všechno si zjednodušujeme) je rozlehlé náměstí v srdci Vinohrad. Jeho dominantou přesně uprostřed je moderní kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, který nepřehlédnete, ani kdybyste chtěli. Na náměstí jsou ale nejkrásnější ty historické domy, každý jinak barevný, které ho obklopují. Žižkovské televizní věže, která je druhou nejhnusnější budovou na světě a tyčí se jen kousek odsud, si nevšímejte.
Od středy do soboty probíhají na Jiřáku farmářské trhy s tolika dobrotami, že všichni kolemjdoucí slintáme až na zem. Jen těžko se odolává tomu množství čerstvé zeleniny, uzeninám, sýrům, množství koláčů a ovocným šťávám. Uff, až jsem z toho dostala hlad… Když je nádherné počasí, koupené dobroty si vychutnáváme na lavičce nebo na trávě pod slunečními paprsky.

To byla jen vybraná místa mého rodného města. Nádherných míst, kde se můžeme slunit a při tom si s přáteli vychutnávat české pivko s výhledy na historickou Prahu nebo si zasportovat, je mnohem víc. A pokud nejste pražští a v našem hlavním městě jste ještě nebyli, měli byste to rozhodně napravit. 

Ilona z blogu Prosmejdimesvet.cz

Skotský květen #3 – Bájná nestvůra a rozmary počasí

Čauky všem!

Dneska se zase na nějakou dobu naposledy podíváme společně do Skotska, budou nás čekat hned dva výlety a taky bych vám rada řekla něco o „škole“, kterou jsme zde navštěvovali. Tak jdeme na to a třeba na závěr zahlédneme i lochnesku!

Začneme tou „školou“, ano, záměrně ji dávám do uvozovek, protože to žádná opravdová škola nebyla. Student agency, s nimiž každoročně naše škola na zájezdy jezdí, vždy zařídí nějaké učitele, kteří s námi diskutují, nebo by alespoň měli. Když jsem byla v Anglii v Bath, bylo to opravdu přínosné, tvořili jsme si rozhovory, které jsme pak předváděli, vyprávěli o svých rodinách a jeden den jsme šli dokonce dělat výzkum do ulic města, prostě jsme byli nuceni angličtinu používat, ať je na jakékoliv úrovni. Jenže letos to bylo asi o 100% horší, někteří učitelé se skupinami nedělali vůbec nic a ta naše nám v podstatě pořád něco vykládala sama a vytvořila si pár svých oblíbenců, které sem tam vyvolala, ne že bych nějak chtěla mluvit, ale přijde mi, že tyto hodiny opravdu postrádaly smysl, a tak jsme se po těchto třech trojhodinovkách (naštěstí jen takhle málo) vždy těšili na odpolední program.

20180426_154952.jpg

A kam, že jsme vyrazili ve středu? Nejprve jsme zaparkovali pod rozhlednou Wallace Monument, z níž nejen že byl pěkný výhled, ale ještě skrývala jakousi výstavu o zdejší obraně Skotska a boji za svobodné Skotsko, kdyby při výstupu na kopec nezačal slejvák, řekla bych, že tam vede moc pěkná cesta, na níž se nebudou nudit ani děti, jelikož jsou tu pro ně připravené dřevěné sochy, u kterých jsou myslím nějaké úkoly, ale tím si jistá úplně nejsem, protože jak říkám, úplně o krásné cestě vzhledem k našim podmínkám mluvit nemůžu. Nahoře na rozhledně pak déšť na chvíli přestal, ale zase se zvedl velký vítr, takže taky žádná paráda, ale alespoň nebyla mlha a my se mohli pokochat výhledem.

20180425_142645.jpg

20180425_134518.jpg

20180425_175848_20180525122825911.jpg

Když se ještě chvíli zastavíme u toho počasí, tak musím přiznat, že se ve Skotsku mění každou minutou a to doslova, několikrát se nám stalo, že ze slejváku začalo najednou krásné slunečné počasí, či se najednou z ničeho nic naopak rozpršelo nebo začal foukat vítr. Díky takovým rychlým změnám jsme ale viděli nespočet duh a já poprvé viděla duhu začínat, ale asi vás zklamu, žádný poklad se na jejím konci nenacházel, pokud nepočítáme teda krásy zdejší krajiny, to poklady jsou, už za chvíli se za nimi vydáme do Highlands 🙂

20180425_130313.jpg

Nejprve se ale ještě zastavíme ve městě jménem Stirling, leží na dohled od již zmiňovaného Wallace Monument a opět se v něm nachází hrad. Do toho jsme se šli opět podívat i my a musím říct, že vevnitř byl v některých místnostech moc pěkně zařízen, obzvláště mě nadchly zdejší zdobené stropy. Jen je škoda, že mnoho místností bylo úplně prázdných, ano, byly neupravené v pozdějších letech, ale co je zajímavého na prázdných místnostech? 😀 Zařízená je ale zdejší kuchyně, ve které mají být dokonce cítit i některá jídla, ale my nic necítili, tak nevím 🙂

20180425_154818.jpg

20180425_155035.jpg

20180425_161353.jpg

20180425_155201.jpg

O městě vám jinak nic moc napsat nemůžu, nebylo totiž zrovna dvakrát hezké počasí a my jsme proto zamířili do zdejšího obchodního domu, kde jsme se pak zastavili v kavárně, kde jsme si poseděli až do odjezdu zpět do Edinburghu.

No a ve čtvrtek jsme brzo ráno odjížděli do slibovaných Highlands, všichni jsme čekali, že tento den budeme chodit asi úplně nejvíc, teple jsme se oblékly, vzali si pořádné boty, jenže to byl omyl. Náš celý den vypadal asi tak že jsme buďto seděli anebo jedli. Cesta autobusem tam trvala totiž 4 hodiny, ano z oken autobusu byl překrásný výhled, ale přece jenom to není nic ve srovnání s tím vidět je naživo a trochu si je třeba prochodit.

20180426_105818.jpg

Při cestě tam i zpátky jsme měli vždy jednu přestávku s nějakým pěkným výhledem, zpátky to bylo v Plačícím údolí známém z filmu Skyfall, to bylo opravdu kouzelné, ale řekla bych trochu nedostačující těch 10 minut venku 😀

20180426_155924.jpg

received_1981925388790494.jpg

20180426_100318.jpg

Cílem bylo ale samozřejmě jezero Loch Ness, na tom jsme měli objednanou hodinovou plavbu lodí a i Lochnesku jsme samozřejmě zahlédli 😉 Celá plavba byla plná krásných výhledů a pokud se sem chystáte, rozhodně vám ji mohu doporučit. Mám pocit, že tady řeknou víc fotky, tak se pokochejte…

20180426_131533.jpg

20180426_130826.jpg

20180426_132455.jpg

No a na tomto dechberoucím místě v Skotsku skončíme. V pátek už jsme se totiž začali přes Alnwick castle, jež byl už v prvním článku, vracet domů, respektive nejprve na trajekt a potom už z Amsterdamu rovnou dom.

Výlet bych vám ale takhle na závěr rozhodně doporučila, takže pokud se k vám někdy dostane nabídka, berte ji všema deseti, nebudete litovat, ba naopak si s sebou přivezete vzpomínky, na které budete ještě dlouho vzpomínat. A pokud to čtete někdo, kdo jste se mnou ve Skotsku byl, děkuju vám za to, jak jste mi zájezd zpříjemnili. Bez vás by to určitě nebylo tak skvělé ♥

received_1981926215457078.jpg

Povedlo se mi vás do Skotska zlákat? A co byste viděli nejradši?

Krásný víkend

miska

Moje nejoblíbenější místo v České republice #2 – MAMKA

Čauky všem!

Ve druhém díle nejoblíbenějších míst v České republice psaném někým jiným vám dneska představí moje mamka to svoje, tak pěkné počteníčko!

Zdravím všechny výletníky! Kdo mě zná, ten ví, že můj tip na výlet zcela jistě povede mimo civilizaci, do míst, kam nechodí davy, kde se dá v klidu putovat a přitom rozjímat o čemkoliv, co se vám zrovna honí hlavou. Vezmu vás na místo, kde se prakticky zastavil čas. No, ne úplně, ale částečně.

Místem mého srdce je totiž okolí Jiřetína pod Jedlovou, v severních Čechách, v podhůří Lužických hor. Sem jsem rok co rok jezdila s rodiči na prázdniny a přestože už je to dýl než nějaký ten pátek, přesto si místo zachovalo svou velmi podmanivou atmosféru. Jen si na cestu nezapomeňte přibalit občerstvení, není jisté, zda tu seženete něco, co by vyhovovalo vašim představám.

Naše putování začneme na náměstí Jiřího, kde můžeme zanechat své auto a vydáme se po zelené turistické značce přímo nahoru do kopce. Křížovou ulicí, která nás dovede na jednu z nejúžasnějších křížových cest, které znám. Kopec je to pořádný, ale pokud se u každé kapličky zastavíte a pořádně si příběh převyprávíte, uteče to jako by nic a budete na vršku – u kostela sv. Kříže. Za kostelem je ještě pěkná soška panny Marie a pak taky Ježíšova hrobka. Jako malé nás neskutečně fascinovala a vždycky jsme tam museli nakouknout. Zkuste to taky.

křížová cesta

Pak pokračujeme pořád dál po zelené, loukou, úvozovou cestou a lesem až na rozcestí Jedlová – sjezdovka. Tady se vydáme po červené, strmě vzhůru. Ale nebojte, není to takovýhle příšerný kopec pořád, přijdeme i na zpevněnou cestu. Po červené dorazíme až na vrchol Jedlové. Príma cesta, ne? Když jsem byla malá, byl to pohled vskutku neradostný. Okolní lesy byly ničené emisemi a kůrovcem, hotel na vrcholu byl ruina (ale zajímavá), rozhledna nepřístupná a polorozpadlá. Nyní je vše perfektně opraveno a v hotelu se můžete najíst i ubytovat, z rozhledny obdivovat výhled do kraje. Navíc je tu nově i lanové centrum. Kdyby někdo chtěl trochu adrenalinu.

jedlovka

Zpátky pak půjdeme malý kousek po stejné cestě, ale na rozcestí Jedlová – odbočka zabočíme doleva (zprava jsme sem přišli) a budeme stále klesat a klesat. Na rozcestí U ranče (ten je v soukromých rukách, ale nádherný a zase lesem a loukou (kde roste v létě spousta mateřídoušky) až na rozcestí pod Tolštejnem. Kdo ještě neměl výšlapů dost, nebo kdo jako já miluje staré zříceniny, může vystoupat nahoru. Je tam krásně a opět výhled do kraje.

tolštejn

Cestou dolů bych doporučovala jít kousek po silnici (červená se odpojí a půjde lehce doprava) a pak první cestou doleva. Dojdeme k bývalému hotelu Slovan (loni byl zavřený, nevím, zda ještě bude fungovat) a ke spodní stanici vleku. Tady jsou také nějaké adrenalinové atrakce, ale ty já zrovna nemusím. Potom už budeme pokračovat po silnici (nebojte, myslím, že žádné auto po cestě nepotkáte), osadou Rozhled, kolem krásného památného stromu dojdete zpět do Jiřetína. Kam jinam, než na náměstí.

Cestou se nezapomínejte zastavovat, nasávat tu báječnou atmosféru místa, vůni luk, kochejte se výhledy a užívejte klidu okolní krajiny. Nejsme tu, abychom dobyli všechny kvóty v kraji, ale abychom si dobili baterky. Mně se tu rozhodně daří.

louka

Tak a já mamce moc děkuju a těším se, kam se podíváme za měsíc 🙂

A pokud byste chtěli maminku sledovat i nadále, můžete na jejím instagramu!

Trošku opepřený výlet

Čauky všem!

Venku sice mrzne až praští, s někým třeba o led 😀 , ale my se přece nevzdáme výletů ani v tomto období, máme alespoň možnost se pořádně zahřát, tak jdeme na to! Dneska společně poznáme krásu Středních Čech. Zde si vylezeme na jednu rozhlednu a ukážu vám i skryté pozůstalosti hradu…

Vypravíme se z náměstí Jílového u Prahy, kam se dostanete buďto autobusem nebo autem. Tady ode mě dostanete první úkol, musíte najít rozcestník, protože odtud začíná můj popis trasy…

1

Nejprve půjdeme po silnici vedoucí zprava ke kostelu, ale jakmile potkáme ulici, která odbočuje doprava (malá nápověda, hledáme značky zelené naučné stezky), zahneme tam. Ani zde se ale příliš dlouho neohřejeme, neboť po levé ruce nás za chvilku čekají schodu, po nichž seběhneme dolů, hned za nimi se vydáme doleva a nakonec silnici přejdeme a dáme se na cestu, jež vypadá, jako by se ztrácela v polích 🙂 Nebojte neztrácí se, naopak ačkoliv vede po polích naskýtají se nám zde krásné výhled jak na okolní krajinu, tak i na Jílové, to se však budete muset otočit, ale stojí to za to 🙂

32

Cesta ubíhá jako nic, ačkoliv vede do malého kopce, a najednou se ocitáme na dalším rozcestí. Tentokrát u svaté Anny, tady se můžete dočíst některé informace o zdejších dolech, Anna je totiž patronkou horníků a těch v této oblasti byla spousta.

4

Odsud budeme pokračovat tentokrát po červené NS a to doprava, kde už místy vykukuje i rozhledna Pepř! Na tu si uděláme odbočku jen o pár metrů dál a to tak, že se vydáme nahoru cestou vedoucí vpravo a jakoby trochu zpátky.

5

Ze shora je vidět krásná okolní krajina, my jsme sice neměly úplně dobré rozptylové podmínky, ale i tak se bylo na co koukat, takže určitě doporučujeme. Schválně, kdo dohlédne až do Prahy?

6789

Po pokochání se se opět vrátíme na červenou NS, kde ji ale vystřídáme opět za zelenou a budeme pokračovat mírně vpravo dolů po cestě, po které jsme před výstupem na rozhlednu přišly od svaté Anny. Tady dole na nás čekají domy se spoustou štěkajících psů a nakonec silnice. Po té naše cesta sice chvíli povede, ale moc aut tu nejezdí, nebojte. Za pár stovek metrů už z ní zase sejdeme a na rozcestníku, který tu na nás čeká si vybereme žlutou TZ.

10

Teď nás čeká nejstrašidelnější část trasy. Les zde působí opravdu tajemně, ale na nás naštěstí nic nevyskočilo 😀 Kdo z něj tedy vyjde živ a zdráv, bude se držet na hlavní cestě, která vede mírně doprava, kdybyste totiž odbočili vlevo, dostali byste se opět ke sv. Anně a tam už jsme dneska přece jednou byli! Aby se vám ale nestýskalo po malé  luční cestě, hned vzápětí na ni odbočíme a tady nás čekají dva krásné kříže a posed!

11

Ačkoliv po chvíli můžete mít pocit, že jste cestu ztratili, není tomu tak, vede po okraji louky, kterou my hnedka využijeme, neboť dům stojící na jejím kraji po ní obejdeme a zadem se tak dostaneme ke zbytkům Včelního hrádku, druhému významnějšímu bodu naší cesty.

1213

Od něj se nebudeme vracet vrchem, ale naopak spodem to hezky obejdeme zpátky na cestu, jen nezapomeňte včas svou trajektorii stáčet doleva, vede tudy totiž vyšlapaná cesta, jinak byste pak museli překonávat menší, ale o to hlubší údolíčko 😀

Kdo se dostal opět na žlutou značku, bude se jí držet i celým průchodem chatovou oblastí, přechodem přes koleje a až na nádraží, kde si můžete, stejně jako my počkat na vlak, nebo se ještě odsud dostat po zelené TZ okolo nádražní budovy dolů na silnici, kde je i zastávka autobusu 🙂

A jsme v cíli! Doufám, že jste se po cestě pěkně zahřáli, prostředí se vám líbilo a zase se spolu brzo někam vydáme!

Kde jste byli naposledy na výletě? A chodíte na výlety i v zimě?

Krásný víkend a nezmrzněte!

miska

Omen nomen rozhledna

Čauky všem!

Po měsíci (já vím ostuda, ale je přece zima a komu by se chtělo na dlouhé výlety 😀 ) je tu nový článek s tipem na výlet! A dneska vás vezmu na Výšinu, což je kopec, na němž stojí rozhledna a všechno se to nachází v Liberci! Bude to docela nenáročná vycházka, takže se na nic nevymlouvejte a vyrážíme 😀

8

Začneme na konečné tramvaje, tedy u zoologické zahrady, článek o ní máte tady. Ale pokud byste se chtěli víc projít, tak můžete začít klidně na náměstí u radnice, kam se ulicí Moskevská dostanete z autobusového nádraží městských linek 🙂 Z náměstí pak stačí pokračovat doprava a po ulici 5. května, která se časem změní na Masarykovu a poté Riegrovu dojdete skoro až k již zmiňované ZOO. Po cestě minete SPŠE, Technické a Severočeské muzeum, Galerii nebo třeba Labutí jezírko a budete procházet krásným parkem Lidové sady. Tak se jmenuje i závěrečná ulice vedoucí až na místo, ze kterého budou vycházet i ti, kteří dojeli tramvají, kam jen to šlo 😀

P1140418

První úsek naší cesty (už takové neměstské, lesní) povede okolo dětského koutku, který vám na léto s malými dětmi taky moc doporučuju, jak já jsem se tam vyblbla 😀 A naši cestu bude zdobit skoro duha (červená, zelená a žlutá TZ). Můžete si vybrat, zda půjdete po nich nebo po zkratce po chviličce z nich odbočující, nakonec se setkáme, takže je vaše volba v podstatě jedno, ale teď v zimě, doporučuju zvolit radši tu značenou cestu, i tak si užijete spoustu klouzání, ale je přeci jenom o trochu bezpečnější 😀

1

Jak už jsem tedy naznačila, ze silnice, po které jsme stoupali až doposud, uhneme, to znamená, opustíme zelenou značku a po lesní cestě budeme stoupat dál a dál, dokud nepotkáme další rozcestí. Teď se stromy bez listů je odtud i výhled na část města, ale v létě vám je tu zase k dispozici ohniště s posezením, které by nás, zimní návštěvníky, zase dost studilo 🙂

24

Z tohoto rozcestí nás od vrcholu dělí už jen pěšina se žlutou značkou a slibuju, největší kopec máme za sebou. Tady po cestě na nás čekají jenom krásné velké kameny, sem tam průhled na Liberec, no a na konci se tyčí rozhledna s restaurací 🙂

56

Já jsem posledně nahoře nebyla, ale vy si tam určitě klidně vylezte a pak mi dejte vědět, kam až jste viděli 🙂 Mě největší výhled čekal po seběhnutí serpentýn na druhou stranu kopce, než odkud jsme přišli a musím říct, že stál taky z to 🙂

73

Takže dolu se můžete vrátit buďto stejnou cestou nebo tudy po silnici okolo vily Heinricha Liebiega a potom Slezskou a Husovou ulicí až do ulice 5. května, od které už cestu na náměstí znáte. Tentokrát po cestě potkáme po pravé ruce Univerzitní budovy, výjezd záchranek a naopak po ruce levé krajskou nemocnici 😀

910

A jsme u konce, upřímně, dnešní výlet jsem měla vymyšlený už hodně dlouho, byla jsem tu několikrát jako malá, větší, větší a naposledy loni na konci roku. Odtud jsou i (skoro) všechny dnešní fotky a já doufám, že jsem vás zaujala a někdy se sem taky zajedete podívat. Obecně celý Liberec je pro mě naprosto nádherné místo, takže jsme v tomto regionu nebyli naposledy 🙂

Jakou rozhlednu byste mi doporučili vy? Nejlépe v nějakém pěkném prostředí 😀

Výletům zdar!

miska