Od Harracha přes panství až na Kotel

Čauky všem!

Už strašně, strašně, ale strašně dlouho tu nebyl žádný výletový článek, radši ani nebudu počítat, kdy to bylo naposledy, protože dnes toto smutné období (jak jsem zjistila na instagramu i vám totiž tyto články chyběly) končí a já vás zase zvu na další túru. Tak si sbalte pořádné svačiny, dostatek pití, pevné boty a s chutí někam jít sedněte do autobusu směrem do Harrachova. Dneska to totiž nebude žádný okruh, ale přechod části Krkonoš, tak se vám úplně nevyplatí jezdit autem 😁

Aby to tedy bylo zase fér pro vás, začnu s navigací hned z autobusového nádraží, z něhož se okolo Šindelky postupně dostaneme až k Mumlavě a tady buďto Liščí stezkou, nebo po asfaltce až k Mumlavským vodopádům. Tento začátek cesty je podrobněji kdyžtak sepsaný už v jednom z minulých výletů, tak se mrkněte tam.

I další část cesty po asfaltce až na Krakonošovu snídani jsme už spolu jednou absolvovali. Ale i tak vás podle mě nebude nudit a naopak si doporučuju všímat nejen úžasné přírody okolo, ale také ubývajícího počtu lidí směrem proti proudu řeky. Na Krakonošovu snídani a ještě dál dojde totiž jen pár odvážlivců, konkrétně opravdových turistů. Zde se můžete u stolů občerstvit buďto z vlastních zdrojů, nebo pokud budete mít štěstí, si můžete i něco drobného koupit. Přece jenom nás čeká docela stoupání.

Pro cestu nahoru si vybereme modrou TZ. Cesta je hezky zpevněna, ale vůbec nenarušuje přirozený přírodní ráz krajiny. Vede nádhernou přírodou a s přibývajícími výškovými metry ubývá vysokých stromů, a tak jeden z nejvyšších bodů poznáte, když potkáte borovici kleč.

Takovými borovicemi dojdeme cestičkou s výhledem na Labskou boudu až na rozcestí Čtyř pánů. Tady vás možná bude zajímat původ takového pojmenování, dříve zde totiž bylo místo, kde se stýkaly hranice 4 panských území, tak proto ti Čtyři pánové. Nicméně na tomto rozcestí je nádherný výhled na zbytek Krkonoš a když budete mít štěstí, možná dohlédnete i na Sněžku, ale i bez ní je to krásná podívaná ♥ Nedaleko odsud se taky nachází Vrbatova bouda (znáte příběh Hanče a Vrbaty?) či třeba pramen Labe, kde jsem já osobně teda ještě nikdy nebyla, ale slyšela jsem, že stejně není o co stát, takže vás zvu radši dál, ještě kousek nahoru na horu (ha ha) Kotel.

 

Na úplný vrcholek se sice vystoupat nedá, ale těsně pod něj ano a po cestě můžete nakouknout třeba do starého bunkru či na Růženčinu zahrádku. Nahoře pak na nás čeká zase výhled na opačnou stranu, konkrétně na Rokytnici nad Jizerou, kam nyní začneme klesat.

Pokud jste někdo šel někdy na Dvoračky právě z Rokytnice, možná vám to přišlo (stejně jako mně) jako vysoké stoupání, nyní ale budeme několik minut na Dvoračky klesat. No kdo by to byl řekl, že je to fakt možné 😀 Nicméně právě kvůli tomuhle celkem strmému klesání, nedoporučuju trasu chodit opačně, dost byste si ji tímto stoupáním zprotivili a to by byla škoda.

Na Dvoračkách pak neváhejte ochutnat třeba jejich legendární houstičky či borůvkové knedlíky, obojí mám  ozkoušené a můžu jen doporučit. No a nebo se posilněte (a odměňte, přece jenom už nás čeká v podstatě jenom klesání ) něčím trochu ostřejším 😉

Pro cestu dolů jsem pro nás tentokrát zvolila žlutou TZ, kdo by chtěl ulehčit svým kolenům a stihl lanovku (opravdu se podívejte v kolik přestává jezdit, není to úplně fajn pocit tam přijít a zjistit, že dneska už další prostě nepojede, vím o čem píšu), může se klidně dolů svézt. Kdo ne, stejně dojde ke spodní stanici a odtud poté ještě dál po žluté až na autobusovou zastávku na Horním náměstí, odkud se můžete zase vrátit domů. No a nebo si ten pobyt tady prodlužte, Rokytnice je vskutku krásná a výletů je tu nespočet (inspiraci na další výlety najdete na konci článku).

A mě by schválně vůči závěr výletu zajímalo, jestli jezdíte lanovkou spíš nahoru, nebo jako my dolů? A jak se vám vůbec dnešní trasa po dlouhé době líbila?

Těším se na vaši zpětnou vazbu a přeju spoustu nachozených kilometrů i teď na podzim ♥

Další výlety po okolí: