Největší kouzlo mají Vánoce s dětmi aneb rozhovor s Time for mommy

Simča je mladá maminka na mateřské dovolené už jen s jednou neposednou dcerkou. Ta druhá jí totiž už nastoupila do školky. Simča ke všem problémům i radostem přistupuje se selským rozumem a snaží se svoje holky vést životem, jak nejlíp to sama umí. Mimo svou mateřskou se ale velmi aktivně taky věnuje instagramu a svému Youtube kanálu, kde se svými sledovateli sdílí svůj život takový, jaký je bez zbytečných okolků a přetvářek, čehož si na ní spousta lidí určitě moc cení. No a v dnešním okýnku adventního kalendáře mám pro vás tu možnost nahlédnout trochu do jejího soukromí a hlavně pod pokličku tématu jaké jsou Vánoce s vlastními dětmi. Tak se pohodlně usaďte a přečtěte nebo poslechněte si rozhovor s touto super ženou, maminkou a hlavně neskutečně milým člověkem…


Simi, ty už máš za sebou Vánoce hned ze tří nebo možná čtyř pohledů. Nejdřív jako dítě, potom jako odrostlé dítě slavící Vánoce se svými rodiči, Vánoce jen ve dvou s tvým manželem Tomášem a teď s vlastními dětmi. Které z nich jsou podle tebe ty nejkouzelnější?

Podle mě mají každé Vánoce něco do sebe. On ten Štědrý den má kouzlo sám o sobě, takže nemůžu říct, že by to byly jedny konkrétní Vánoce, když jsem byla malá nebo když je teď prožívám jako rodič s dětma, ale jednoznačně pokud je tam nějakým způsobem ten dětský element tak to nabírá úplně jiný obrátky a má to svoje kouzlo, protože co si budem, Vánoce jsou hlavně pro děti, protože my víme, jak to všechno funguje a nemá to tak pro nás ten pravý šmrnc. Takže bych v tomhle smyslu porovnávala Vánoce, kdy já jsem byla dítě a teď, když se to snažím předávat svým dětem.

A máš nějaké jedny konkrétní, na které dodnes ráda vzpomínáš?

Jako dítě jsem měla krásný každý Štědrý den, ale pamatuju si jedny, kdy rodiče vzali televizi z obývacího pokoje, dali ji do jídelny, prosklenou stěnu mezi těmito pokoji zakryly a my jsme celý den trávili právě v té jídelně a čekali jsme, co se odehraje na tý druhý straně v tom obývacím pokoji. A doteď nevím, jak to rodiče vlastně udělali, přesně v šest večer se tam rozsvítil stromeček, zatímco my jsme byli společně v té jídelně a můžu říct, že v tu chvíli jsem měla tep asi 220, protože to pro mě bylo prostě hrozně kouzelný. No a potom s dětma jsou to samozřejmě první Vánoce jako rodič, to si troufnu říct, že jsem byla dojatá od rána do večera.

A když zůstaneme u těch Vánoc, které už jsi strávila s holkami, ať už jenom se Zorinkou nebo i s Lottkou, protože Vánoce s dětmi mají přece jen, jak už jsi říkala, nejvíc co do sebe, co je z nich pro tebe takový nejsilnější okamžik?

To těžko říct. Nejsilnější okamžik je určitě vždycky ten, kdy dítě vidí ten stromeček. Nám totiž Ježíšek nosí jak stromeček, tak i dárky, takže ten moment, kdy holky (nebo i jen Zorinka) vstanou a vidí, že tam byl ten Ježíšek, to jsou pak úplně rozklepaný a natěšený, co vlastně bude. No a pak nejsilnější druhý moment je, když se tam objeví nečekaně ty dárky. To jsou ty momenty, které se prolínají už od té doby, co jsem já byla to malé dítě až dodnes.

Asi jsou ale zase přípravy náročnější, ne?

To samozřejmě, jako dítě vlastně jenom čekáš, že něco bude. Ale neřekla bych, že je to úplně náročný, spíš cítím víc zodpovědnost třeba při nakupování dárků, aby to děti nezklamalo, ale bylo to i trochu vyvážený v tom, že nechci aby nedostaly úplně všechno. Náročný to ve výsledku vlastně ani není, já si to spíš užívám, já sama totiž Vánoce hodně prožívám.

Je pro tebe těžké vybrat dárky pro holky? 

Musím říct, že je to hrozně těžký i v tom, co už jsem nakousla, že člověk těm dětem chce dát všechno, ale zároveň nechce aby braly jako samozřejmost to, že dostanou všechno, co si přály, ona by pak radost byla sice 100%, ale my bychom jim dělali takovou opičí službu. A to není podle mě správně. Sama si pamatuju, že když jsem si něco přála a nedostala to, tak jsem si to přála o to víc a ta radost z toho pak byla ještě větší než kdybych to dostala napoprvé. V mojí době to byl třeba mobil, který mi mamka celý rok říkala, že určitě nedostanu kvůli penězům a tak, ale já ho tam nakonec našla a ten pocit si pamatuju dodnes. Takže je důležitý tam najít nějakou tu rovnováhu. A já mám ještě výhodu, že mám malý děti, který dobře znám a oni samy úplně nevědí, co chtějí, protože v hračkárně by samozřejmě chtěly úplně všechno, ale za půl hodiny už si na to ani nevzpomenou, tak se snažím jim dávat jak to, co oni chtějí, tak i to co využijeme a oni by na to samy nepřišly.

Jaké dárky jsou podle tebe nejvhodnější pro takovýhle malý děti?

Právě ta kombinace toho, co si přejou a jak je ten rodič zná. Já mám pro ně třeba letos nějaký Montessori hračky, protože Zorinka už je ve věku, kdy chce poznávat víc písmena a čísla, ale ona nedokáže říct, že chce nějakou takovouhle hru, protože ji třeba nikdy neviděla, nicméně já vím, že ji to bude bavit a využije to. Zároveň si ale myslím, že by měly holky dostat něco, co si přejou, i když pro mě je to třeba jen blbost, co bude zabírat místo v pokojíčku. Prostě zase najít nějakou tu rovnováhu. Čeho se já osobně ale vyvarovávám úplně jsou věci, co děti potřebujou, jako boty, oblečení a tak, protože to ty děti neocení a když jsou pak větší, tak vlastně ani neví, jak na ně reagovat, aby nezklamaly rodiče, to si dost dobře pamatuju ze svého dětství.

Když už jsme u těch dárků, nesmíme zapomenout ani na tvého manžela, s dárky pro muže to míváme jako dámy dost složité, nemáš pro nás nějaký tip?

No to mi povídej! My jsme v tomhle směru s Tomášem hrozně marný a to na obě strany, jak dárky pro mě, tak právě pro něj. Ovšem letos mám jeden tip, který je sice hrozně neosobní, ale každý, kdo řídí ho určitě využije a napadl mě koupit alkohol tester. On Tomáš totiž hodně pracovně řídí a většinou jako muzikant přespí na nějaké akci, kde si třeba pivo dají, tak mě to tak napadlo a teď to chci koupit i svému tatínkovi, protože ačkoliv nejsme rodina alkoholiků, tak mi to přijde jako užitečný a originální dárek.

Jseš zastáncem spíš víc menších dárků, nebo třeba jen pár hodnotnějších?

Záleží jak pro koho, pro ty děti je podle mě lepší, když mají víc těch dárků, zatímco mamce vždycky koupím radši něco hodnotnějšího, co jí vydrží, poslouží a udělá radost. I když to vybírání je dost náročný, protože si většinu koupí sama.

A když se přesuneme k atmosféře, která je určitě taky důležitá, ne-li víc než dárky, i když s dětmi… Myslíš, že je pro ně atmosféra důležitá?

Myslím, že určitě. Ta atmosféra je podle mě to nejdůležitější a pokud ji ty rodiče nedokáží vytvořit nebo je něčím pokažená, tak to ty děti strašně vnímají, protože je to přece jenom pořád „jeden obyčejný den“, ze kterého právě ta atmosféra dokáže vytvořit něco kouzelnýho.

Dodržujete doma nějaké tradice?

Takový ty český tradiční tradice asi ani ne, ale když jsme byli malí, tak jsme měli takovou tradici s tátou, že jsme vždycky chodili sami někam na procházku, mamka zůstávala doma (a mě až asi v 15 letech došlo proč 😀 ) a vždycky mi to bylo líto, že nejde s náma a úplně jsem to nechápala, ale ona se vymlouvala na vaření večeře a tak. Nicméně se mi to i přes absenci mamky hrozně líbilo, že jsme šli s taťkou, a protože jsme bydleli na horách tak byl každý rok sníh, takže to mělo vždycky krásnou atmosféru. No a teď s holkama se snažíme to zase vytvořit tak, aby nám to fungovalo, protože nemůžeme všechno dělat tak, jak jsem byla zvyklá z domu z vesnice a hlavně já nechci být ochuzená o žádnou chvíli s nima, jako to mívala právě moje mamka.

A stromeček vám teda nosí Ježíšek máte ho ale živý nebo umělý ? 

Když jsme byli s Tomášem sami nebo Zorka byla malá, tak jsme měli umělý, ale teď už se snažíme mít živý, protože přece jenom ta vůně, ta atmosféra a to, že jdeme vůbec ten stromeček koupit má něco do sebe. My to máme jako takový „obřad“, při kterým jsou holky úplně natěšený, jdeme se všichni společně podívat, řekneme si, který by to tak měl být a potom nám ho ten Ježíšek donese na ten balkon.

V kolika ty jsi vlastně přestala věřit na Ježíška?

Jak už jsem jednou zmínila, já jsem až v patnácti zjistila, proč s náma ta mamka nechodí ven, ale tak už dřív jsem samozřejmě tak od nějakých osmi let věděla, že dárky nenosí Ježíšek, ale já jsem tomu nechtěla přestat věřit. A i přesto, že už jsme pak i se ségrou nakupovaly dárky, tak jsme do určitý míry hráli doma to divadlo s Ježíškem vlastně až do tý doby, kdy jsme byly dospělý. A já jsem za to ráda, mně by to bylo líto, kdyby mě rodiče ochudili o takovouhle krásnou představu už někdy, když jsem byla malá a rozhodně jsem nebyla zklamaná, když jsem zjistila, jak to doopravdy je, což je určitě i tím skvělým přístupem rodičů.

A co večeříte ke štedrovečerní večeři? Klasicky kapra?

Úplnou klasiku! Já miluju kapra a bramborový salát, nikdy jindy si ho nedělám, pro mě je to prostě na ty Vánoce a vždycky se na něj ještě o to víc těším.

A na závěr ještě něco k těm letošním Vánocům… těšíš se na ně?

Hrozně! Myslím, že je to na mě už i dost vidět

A na co nejvíc?

Těším se už i na to, že Lotka je o něco větší, jsou jí dva roky, takže ta už to chápe úplně jinak a myslím, že teď to začne mít teprve tu správnou atmosféru toho, že tomu holky začnou rozumět, jsou dvě a těším se na to, že my jako rodiče budeme předávat dál tu atmosféru. Já jsem na to hodně zatížená. Miluju ji už od dětství.

A holky? A manžel?

Jo, holky moc. Manžel taky, ale ten to nedává zase tak moc najevo, nechává to víc na mně, protože přece jenom u nich ty Vánoce takhle moc neprobíhaly, oni to měli třeba tak, že si rozdali všechny dárky najednou a pak si je každý rozbalil sám. To je třeba něco, co úplně nechápu, protože u nás to bylo vždycky na několik hodin, kdy se všichni společně rozplývali nad každou rozbalenou maličkostí. Takže já ho vlastně trochu učím ten náš styl.

Máš už všechno doma připravené?

Teď jsme dělali výzdobu, ale nemám ještě zabalené dárky, nemám všechny ještě ani nakoupený, ale chci je zabalit co nejdřív. Dělám to totiž vždycky na poslední chvíli a nemám to ráda, protože první dárek je vždycky nejhezčí a poslední je nejvíc zabalený v izolepě, takže toho se chci letos vyvarovat.

A úklid třeba nějak hrotíš před Vánocema?

Neřekla bych úplně hrotím, protože nejsem nějaký uklízecí maniak, ale musím říct, že mám ráda hezky uklizeno na Vánoce, takže třeba 20. večer je u nás docela dusno 🙂

Tak já ti moc děkuju za dnešní rozhovor, přeju, aby pro tebe byly Vánoce co nejmíň stresové, aby sis je co nejvíc užila ty i tvoje rodina!


Krásné Vánoce a celý advent v poklidu a s vaší rodinou přeju určitě i vám všem, našim čtenářům, pokud vás Simča zaujala a chtěly byste ji vidět „v akci“, nezapomeňte sledovat její Vlogmasy, takový YouTube adventní kalendář plný vlogů, nebo její Instagram taktéž plný vánoční atmosféry a reálného života ♥

A na co z dětských Vánoc vzpomínáte nejradši vy?

Jaký byl náš Ježíšek?

Ahoj a krásný nový rok plný nových zážitků. Já se ale dneska ještě vrátím k minulému roku a k tomu, jaký byl náš Ježíšek.

Vánoce samozřejmě nejsou jen o dárcích, ale upřímně řečeno, koho dárky nezajímají? Já jsem letos z dárků opravdu nadšená, protože moji blízcí mi dali opravdu to, co mám ráda. A to je pro mě daleko důležitější než cena samotného dárku.

Míša mi pod stromeček nadělila deku. Někdo si možná řekne: Ježiš, jenom deka a co je na tom? Jako ona je to „jenom“ deka, ale u tohohle dárku šlo hlavně o to, že jsem o tom, že chci deku mluvila už dávno a Míša si to zapamatovala. A přesně takovéhle dárky jsou nejcennější, protože je vidět, že vás ten člověk celý rok poslouchal.

Podobný dárek jsem dostala také od mého strejdy Tomáše. Dostala jsem od něj kapesní atlas oblak. Vzpomněl si totiž, že mám ráda nebe a že ho i ráda fotím. Tenhle atlas obsahuje deset kartiček s různými oblaky a je u nich vždy napsán název a krátký popis. Tato knížečka mi úplně vyrazila dech a jsem moc ráda, že si na mě strejda vzpomněl.

No a třetím dárkem, o který bych se s vámi chtěla podělit jsou náušnice. Těch jsem dostala rovnou několik od mých kamarádek, protože ony ví, že náušnice já naprosto miluju. A právě proto bych se s vámi chtěla podělit o to, že nejlepší dárky jsou ty, které jsou s tím člověkem nějak spojené či ho vystihují.

Na závěr bych řekla jen to, že doufám, že vy jste dostali, co jste chtěli a že jste také dostali nějaké ty dárky od srdce.

20. DEN: Co komu dát?

Krásný den!

Na dnešek jsme pro vás měly naplánovanou další soutěž, jenže paní z Na svačinu s námi přestala komunikovat, a tak tu mám pro vás tipy na vánoční dárky, snad vás alespoň ty nějak inspirují…

1. Kravaty

Dárky pro pány jsou pro nás dámy vždy asi ty nejobtížnější, zkuste je letos před plesovou sezónou vybavit novou kravatou, nebo třeba motýlkem z minulého týdne 🙂

2. Mýdlo

Tady s tím dárkem můžete podle mě zabodovat u obou pohlaví. Mámě, sestře, kamarádce, … vyberte s nějakou pěknou kořeněnou vůní. Krásné mají třeba v Manufaktuře. A pro tátu, bráchu, kamaráda, … zvolte zase nějakou příjemnou pořádně chlapskou vůni.

3. Vybarvování podle čísel

Tento tip bude pro jakéhokoliv člověka s uměleckou duší ve vaší rodině či mezi známými. Ačkoliv se vám to může zdát jako aktivita pro malé děti, dají se v obchodech najít opravdu náročné obrázky a věřte, že výsledky práce pak opravdu stojí i za vystavení 🙂

4. Čaje

Takovou klasikou jsou čaje všeho druhu. Pokud víte, co obdarovaný rád pije, nebude to žádný oříšek, pokud však netušíte, zkuste vybrat v obchodě nějakou pěknou dárkovou krabičku a uvidíte tu radost ve tváři z užitečného dárku 😉

5. Tématický box

Tohle je tip na dárek pro lidi, které opravdu dobře znáte. Těm totiž můžete darovat takový boxík právě na míru. Třeba moje skvělá kamarádka Naty je naprosto ujetá na pandy, a tak jsem jí dala krabičku s názvem Panda box, v níž našla kapesníčky, podložku po hrneček, … a to všechno samozřejmě s PANDOU! Tak to zkuste taky, na jakékoliv téma a jen za pár korun 😀

6. Chuťovky

Takovéhle dárky většinou dávám prarodičům. Koupím jim nějaké ochucené oříšky, sirupy, … a oni z nich mají pak velkou radost, neboť vždycky chtějí dostávat užitečné dárky a tyhle nejen použijou, ale i si je užijou 🙂

7. Pár užitečných drobností

Tyhle dárky od nás většinou ještě s přáníčkem (pár návodů kdyžtak tady a tady) dostávají známí, s nimiž se zase tolik nescházíme, ale na Vánoce si vzájemně uděláme rádi radost. Mezi drobnosti většinou patří menší mejdlíčka, čajíky, sirupy, …

8. Zrní

Tohle vám bude možná znít dost podivně, pokud však máte někoho s velkou zahradou, kdo se v zimě rád postará o ptáčky na ní, neváhejte ho jím obdarovat. Velký pytel totiž vydrží opravdu dlouho a bude využit, a protože je to něco, co by si dotyčný koupil i sám, ušetříte mu tím ještě peníze a ty vaše nepůjdou nazmar.

9. Plecháček

Poslední tip nejen pro cestovatele, který je velmi praktický, neboť se jen tak nerozbije a na stránkách eagles.cz si můžete buďto vybrat jeden z jejich krásných motivů a nebo vám vytvoří i váš vlastní design, tak se neváhejte podívat 🙂

Tak a to by bylo všechno, doufám, že některé dárky vám i takhle na poslední chvíli ještě pomohli a nebudete je ještě 24. shánět a dokupovat.

Který z dárků je podle vás nejoriginálnější? A z jakého již koupeného máte letos největší radost? 

Krásný čtvrtek

FOTOdeníček – Proč nám bylo u rybníků zase tak hezky

Čauky všem!

Týden se s týdnem sešel a prázdniny jako by byly už hrozně dávno. Ale není tomu tak! Skončily teprve minulé úterý a ano sice měly jen 4 dny, ale i tak jsme toho stihli spoustu zažít a troufám si říct, že vás proto tento článek nebude nudit, tak uvidíme, co na to řeknete po jeho dočtení vy (kdyžtak to určitě zlepší fotky) 🙂

Podle mě by prázdniny měly sloužit hlavně pro odpočinek organismu, tady si asi poklepete na čelo, když už z instagramu víte, že jsem podnikla několik výletů a že si tím vlastně protiřečím. Jenže já to myslím jako odpočinek po duševní stránce. Ze školy a i vlastně práce býváme unavení a to „jen sedíme“ osm hodin na židli. Jenže tak to není! My máme po celou tu dobu zapojený mozek na maximum a jedeme, takže teď je čas na změnu. Pokud mám tedy nějaké volno, snažím se co nejméně i jen myslet na školu. Přesně proto mě vytáčí učitelé, kteří na prázdniny zadají spoustu úkolů s tím, že na ně budeme mít mnoho času. Já ale ne! Takhle jsem se nastavila někdy minulý rok a snažím se pravidlo odproštění od školy dodržovat i všechny soboty. Úplně celé prázdniny mi to samozřejmě nevyšlo, ale musím přiznat, že i díky tomu jsem si je daleko více užila 😀

Tak to bychom měli začátek, trochu jsem se rozepsala, ale i tohle byl jeden z těch stěžejních bodů, proč jsem si prázdniny opravdu užila. Další dost důležitý aspekt bylo určitě i místo, kam jsme vyrazili. Jako každoročně na nás totiž čekala moje milovaná TŘEBOŇ, kde se nikam nespěchá, kde máte přírodu hned za barákem, i když jste v úplném centru a kde to má pro mě prostě takové nevysvětlitelné kouzlo, zkuste tam taky někdy zavítat a uvidíte sami 🙂

 

No a jako poslední, ale určitě ne méně důležité, bych tady zmínila program. Neměli jsme ho předem nijak daný, prostě jsme se vždycky ráno dohodli, co budeme dělat, respektive, kam půjdeme a vyrazili jsme. Každý výlet či procházku jsme měli dost času na focení okolní nádherné podzimní přírody, po vycházkách jsme si dopřáli skvělých obědů v místních výborných rybích restauracích, horké čokolády či dortíku v místní pekárně a jeden večer jsme si do lázní Aurora zašli zahrát bowling! Byl to prostě skvělý aktivní odpočinek, kdy jsme nikam nespěchali a to je moc a moc důležité.

A co jsem vám tímto článkem chtěla předat? Trochu se vám pochlubit svými dojmy, ukázat vám díky fotkám krásy podzimní přírody na Třeboňsku a poukázat na to, co mně zlepšuje náladu a zážitek z prázdnin či prodloužených víkendů, snad jste se také inspirovali 😉

Tak teď už jenom prostě vemte rodinu či přátele, odjeďte někam, kde to máte rádi, na chvíli zapomeňte na všechny svoje povinnosti a udělejte si program podle sebe. Hlavně se nenechte zastrašit počasím, které nám sice moc nepřálo, ale my si z něj nic nedělali a vyráželi ven s deštníky a vraceli se domů s promrzlými rukami, ale na to se dá rychle zapomenout 😉

Jaké prázdniny jste měli vy? A co to ovlivnilo?

Tak krásný (ne)prodloužený víkend, jak kdo máte v plánu 🙂

Dva měsíce, co utekly jako voda

Čauky všem!

Doufám, že první dny ve škole zvládáte s úsměvem a dobrou náladou, protože pak utíká všechno rychleji 🙂 A zářným příkladem byly nepochybně pro spoustu z vás i prázdniny. Já ani nevím, jak je to vůbec možné, že už jsou zase za námi.. ale musím přiznat, že byly opět úžasné a proto na ně teď s vámi ráda znovu zavzpomínám, tak pojďme na ně…

Moje prázdniny měly dvě takové tváře, buďto jsem cestovala po České republice, chodila na tůry, odpočívala v tom horku a získávala občas jen psychickou, ale někdy také fyzickou novou energii. Tyhle krásné chvíle jsem trávila s rodinou. Společně jsme navštívili Rokytnici nad Jizerou… naše moc oblíbené místo v horách s neskutečnou atmosférou, sice spoustou kopců, ale i díky nim krásným výletů a hlavně výhledů ♥

Pak jsme také společně poznávali pro nás nové místo a to Adršpašsko-teplické skály a jejich okolí, i když do Adršpašských skal jsme se nakonec nevydali (v jednom z následujících článků se dozvíte proč 😉 ), tak to byla zase parádní dovolená. Trochu mi to sice kazily moje zdravotní problémy, které se ale naštěstí v pořádku vyřešili a já mohla nasát atmosféru asi docela chudého, ale přírodně velmi bohatého kraje. Navštívili jsme Broumov, ze kterého jsme si odnesli velmi smíšený pocit, Ratibořice, Teplické skály, osadu Skály, rozhledny a okolí stolové hory Ostaš.

Z obou těchto dovolených se určitě můžete těšit na podrobnější články s výlety, i když v Rokytnici už to není jednoduché, spoustu výletů tady už sem vám totiž popsala 😉

A jaká byla ta druhá tvář mých prázdnin? Plná kamarádů, dětí, smíchu a pohybu. Čtyři týdny jsem totiž strávila na táborech ať už byly pobytové či příměstské, každý den jsem si užila na 100% a večer padala do postele úplně K.O. Ale se skvělým pocitem, že jsem dělala něco, co má smysl, využila každou minutu dne, trávila čas se skvělými lidmi, nasmála se a hlavně jsem si zase uvědomila že mám spoustu lidí, kteří tu pro mě jsou, mají stejné zájmy a mnoha dětem jsme tak společně vytvořili ještě lepší prázdniny ♥

Jsem za svoje prázdniny neskutečně vděčná a doufám, že školní rok uteče alespoň trošku tak rychle a hlavně, že si ho užiju jako ty dny volna.

Doufám, že jste se měli taky fajn a další prázdniny POSPĚŠTE SI 😉

A co jste vlastně podnikli vy? Jaká nová místa jste navštívili? A co vás udělalo o prázdninách nejšťastnějšími?

Prázdninové tipy na deskové hry

Ahoj, v dnešním článku vám představím další tři deskové hry. Můžete si je třeba zahrát právě o prázdninách, kdy máte víc času než, když je škola.

 

První hrou je hra s názvem Věž

2+ hráčů

V této hře jde o to, abyste postavili co nejvyšší věž a neshodili ji. Samozřejmě tu jsou ale nějaká kritéria, která se musí dodržovat.

Na začátku si postavíme věž ze všech kostek, tak že každé patro tvoří tři kostky. Patra se vždy střídají – v jednom směřují kostky od vás, v druhém „souběžně“ s vámi. IMG_4696

A nyní už se dostáváme k samotné hře. Pravidla jsou úplně jednoduchá. Hráči se střídají a každý postupně vytahuje jednu kostku po druhé. Vždy když někdo vytáhne kostku, tak ji položí na nejvyšší patro věže a hraje další hráč. Hra končí, když někdo věž shodí nebo se zřítí, protože už má moc tenký podstavec. Prohrává tedy ten, kdo věž shodí, nebo se při jeho tahu zřítí. IMG_4699

My s Míšou ještě někdy hrajeme verzi, že se snažíme postavit co nejvyšší věž ale nesnažíme se, aby to spadlo té druhé, snažíme se, aby to nespadlo vůbec. IMG_4697

 

Druhá hra se jmenuje Pátý přes Devátý

2+ hráčů, 6+ let

Tato hra je opět velice jednoduchá. Každý hráč dostane 15 karet a na stůl se ještě připraví další dvě a připraví se přesýpací hodiny. Poté si hráči ze svých 15 karet vezmou do ruky jen 5. První hráč se na svých 5 karet podívá, otočí se mu hodiny a on začíná. Snaží se najít souvislost mezi jednou ze svých karet (jsou oboustranné) a jednou z těch dvou položených na stole. Pokud se mu to povede kartu položí na tu na stole a hledá souvislosti dál. Hráč končí po dosypání hodin a hraje další. Vyhrává ten, který se jako první zbaví všech karet. IMG_4700

Hledání souvislostí má však také nějaká kritéria. Musí se vždy říct názvy obou obrázků ( špatně – Oba jsou druhem přepravy, správně – Vlak i letadlo jsou druhem přepravy). Nesmí se říkat, že to má stejnou barvu pozadí, oba názvy začínají stejným písmenem nebo oba mají stejný počet písmen/slabik.

Správně tedy je: Kolouch i ještěrka jsou živočichové. Nebo třeba , kdybych měla dům, tak lze říct: Na domě je komín.

IMG_4701

Třetí hra je jen pro jednoho hráče a je to IQ puzzle

1 hráč, 6+ let

Tato hra má více forem. My máme doma dvě, jedna je základní a druhá je větší.

V této hře se snažíte naskládat tvary vytvořené z kuliček tak, aby jste zaplnili celý prostor. Vždy je k tomu přiložené zadání s jednotlivými úkoly, které se stupňuje podle obtížnosti. Také je možnost tvořit místo 2D plochy pyramidy. IMG_4702

Tato hra je dobrá třeba na cesty, ale i na doma, když se třeba nudíte a jste sami doma. IMG_4704

 

Doufám, že se vám tyto tipy na hry líbily a pokud byste chtěli další, tak nám to určitě napište do komentářů.

marta

 

Skotský květen #2 – Hlavní město plné zážitků

Čauky všem!

Týden se s týdnem sešel a my se vracíme zpátky za Severní moře, do Skotska! Dneska nás čeká návštěva hlavního města, Edinburghu. My jsme do něj přijeli v pondělí večer, kdy jsme se stihli pouze dostat do hostitelských rodin, o kterých se dneska taky něco dozvíte, takže prozkoumávat jsme ho stihli až v úterý odpoledne po tom, co nám skončila škola, a pak ještě v pátek opět odpoledne, my si to dneska ale pěkně shrneme do jednoho článku.

20180424_141316.jpg

Začneme památkami, a tak si myslím, že nemůžu hned nezmínit Edinburgh castle, nedobytný hrad, jehož datum postavení sice není dodnes známo, ale co se rozhodně nemůže zapřít je jeho skvělá poloha pro své účely. Je vystavěn na čedičové skále, a proto je přístupný pouze z jedné strany, což značně ztěžovalo nepřítelům hrad dobýt.

20180427_141305.jpg

Celý komplex hradu je velmi rozlehlý, moc se toho zde sice nedochovalo, ale i tak se zde dá nalézt několik zařízených místností, několik minimuzeí či krásný výhled na město, toho si dneska ještě užijeme i odjinud, ale tohle je rozhodně přístupnější výhled než ten, co nás čekal na konci dne 😉

20180424_135920.jpg20180424_133206.jpg

My jsme se poté postupně přesouvali ulicí vedoucí od hradu pozvolna dolů, ona několikrát změní jméno, takže vypisovat vám to tady nebudu, stačí jít pouze rovnou za nosem. Kousíček pod hradem narazíte na Cameru Obscuru & World of Illusions, je to celkem nenápadná expozice (myslím zvenku), která ale rozhodně za návštěvu stojí. Nejen, že si v několika patrech potrápíte svůj mozek a oči různými optickými klamy a zázraky, ale nahoře na nás čeká camera obscura, takový předchůdce kamery, díky které si můžete prohlédnout celé město jako na talíři (ano, vím, že se říká na dlani, ale ono se to tady opravdu promítá na takový velký talíř 😀 ). Vyhlédnout můžete poté i z ochozu tohoto domu a tady uvidíte i na nákupní ulici Princes street. Tam určitě taky zamiřte, ať už na nákupy či se jen tak projít krásným parčíkem, jež na vás zde taky čeká. My jsme zamířily do Primarku a pak jsme si tam krásně právě na lavičce odpočinuly 🙂

20180427_130410.jpg20180424_132438.jpg

Tak ale teď se pojďme vrátit na naší cestu od hradu, na níž jistě potkáte několik pouličních umělců, ale taky St Giles‘ Cathedral, gotickou katedrálu ze 12. století, uvnitř najdete několik oltářů a krásnou gotickou architekturu. Koho však vnitřek tolik nezajímá, ale ve Skotsku jako takovém se mu moc líbí, rozhodně by neměl opomenout vstoupit do srdce na chodníku právě před touto budovou. Říká se totiž, že kdo se do něj postaví, do Skotska se ještě někdy zaručeně vrátí.

20180424_151312.jpg

Pokud pominu spoustu krásných budov, některé přímo pod hradem dokonce od stejného architekta jako londýnské Houses of Parliament, o kousek níž můžete narazit na další moc pěkný kostel Canongate Kirk, v jehož štítu se nacházejí zlaté parohy a před ním stojí socha nadějného básníka Roberta Fergussona, který však zemřel velmi mladý, a tak se nestihl proslavit.

20180424_162217.jpg

Pokud vás v Edinburghu zastihne ošklivé počasí, můžete se vydat i do muzea dětství, vstup je, myslím, zdarma, ale muzeum má hlavně velmi zajímavou historii, nechal ho totiž vystavět jeden skotský král, aby se do něj chodili koukat mladí lidé a aby je to odradilo od toho mít děti, což je docela paradox, protože toto muzeum se naopak dostalo do obliby mnoha dětí 🙂

Při hezkém počasí, ale rozhodně stojí za to sejít ulicí až dolů, kde stojí letní sídlo britské královny, ona sem každoročně na jeden týden jezdí a je to pro Edinburgh velká událost, stejně jako na Edinburgh Festival Fringe, který se odehrává na výše zmíněném hradě 🙂 Ale i za královniny nepřítomnosti a právě za ní asi i lépe si můžete sídlo prohlédnout zvenku.

Krásně je vidět i z naší poslední vyhlídky, kterou vám už od začátku slibuju. Je to moje asi nejoblíbenější místo z celého Skotska (společně s Highlands, ale o těch zase příště, proč to jednoznačně nevyhrávají oni), Artušovo sedlo. Kopec tyčící se nad Edinburghem s krásným reliéfem, ale právě i výhledem, na který se sice musí docela vyšplhat, ale litovat nebudete a pokud vám zbyde nějaké jídlo (ne jako nám 😀 ) určitě si zamilujete i piknikování tady. My jsme nahoře strávili asi hodinu a vůbec se nám dolů nechtělo.

20180424_163159.jpgreceived_1981926215457078.jpg20180424_174019.jpg

Museli jsme však jít do autobusu, který nás posléze odvezl na naše meeting pointy s rodinami, ke kterým se konečně dostáváme.

Bydlet u hostitelské rodiny je podle mě skvělá příležitost, jak poznat místní kulturu a zlepšit si svou angličtinu. Já (Miška) jsem bydlela u rodiny, která měla jednoho malého kluka. Byli to černoši pocházející z Ugandy, ale žijící už několik let ve Skotsku, a tak jsme dokonce od nich měli i srovnání života v Africe a ve Skotsku! Celkově byli velmi komunikativní, přátelští a paní skvěle vařila, jen se čas večeře stále posouval na později, až jsme poslední den večeřeli ve 22:00! Ale to je asi jediné, co bych vytkla, jinak na nás totiž byli velmi milí, dokonce nás jeden večer vzali k moři, neustále se nás ptali, jestli nám něco nechybí a dělali nám skvělé obědové balíčky. Při odjezdu nás dokonce žádali o naše adresy, aby nám mohli napsat a abychom tak mohli zůstat v kontaktu. Prostě skvělý zážitek, určitě doporučuju, pokud budete mít možnost něco takového vyzkoušet.

20180425_195108.jpg

Marťa: Moje rodina se skládala jen ze dvou členů, z paní Jannete a jejího dospělého syna Andrew. Bydlely jsme tři v jednom malém pokojíčku a bylo to úplně v pohodě. Večeře byly taky moc dobré a poslední den nás dokonce vzali do Mekáče! Zato obědové balíčky za moc nestály. Pobyt byl tedy až na pár maličkostí(např. se nedaly zavřít dveře do koupelny) dobrý a má kamarádka byla naprosto unešená ze psa a kočky, kteří tam s námi bydleli.

Tak to by bylo pro dnešní superdlouhý, ale doufám, že zajímavý článek všechno, schválně co vy…

Byli už jste někdy v Edinburghu? Nebo jste i kdekoliv jinde bydleli u nějakých místních? Co na takovýhle typ ubytování říkáte?

Moc se těšíme na vaši zpětnou reakci!

mima