Jak jsem začala a zbytek šel sám od sebe

Čauky všem!

Ty jo, to už je tak dlouho, co jsem si takhle sedla k počítači a napsala vám něco i sem na blog! Ne, že bych poslední dobou neseděla u počítače víc než dřív, ale sepisuju jednu maturitní otázku za druhou a řekněme si upřímně, tam rozhodně nemám takovou volnost v tom, co napíšu, ve výběru témat a ani mě to tak nebaví. Nicméně, dneska si tu rozhodně nechci stěžovat a po těch dvou měsících bych mohla napsat nějaký vysvětlující a obhajující článek, přijde mi to ale zbytečné. Prostě letos maturuju a i kromě toho se mi v životě sešlo spousta věcí, kterým jsem prostě musela a samozřejmě i chtěla dát přednost. Před několika týdny jsem se vrátila na Instagram a dneska se rozhodla využít hodinovou (no možná i delší, jak vidím tu kolonu) cestu autobusem k návratu i sem.

Tenhle článek jsem plánovala vydat v lednu jako takový ten motivační pro vstup do nového roku i dekády, ale aktuální je pořád stejně a motivace na konci února se taky nezakazuje, ne? Takže se pohodlně usaďte a nechte se inspirovat mým příběhem, který začal už v roce 2018.

To jsem dostala v průběhu listopadu takový nápad, že bych mohla na vánoční prázdniny odjet pracovat někam do hor jako servírka, abych si taky užila trochu toho sněhu, volnosti, nových zážitků a tak. No to bylo samozřejmě dost pozdě, takže jsem nápad uložila na třičtvrtě roku zase do šuplíčku a vyndala ho někdy na začátku podzimu loni. Nejprve jsem byla v kontaktu s jedním hotelem v Krkonoších, ale tam to pak nějak z druhé strany vychladlo a já se začala poohlížet po něčem, co by bylo třeba blíž babičce s dědou, u kterých jsme Silvestra zatím vždycky trávili. Takže jasná volba padla na Jizerky a tady jsem si na první pohled zamilovala Prezidentskou chatu (Díky bohu, že nevyšly ty Krkonoše). Nikde nevisel žádný inzerát, že by hledali posilu do svého týmu, já neměla s prací servírky, na jejíž pozici jsem naivně chtěla nastoupit, žádné zkušenosti, ale rozhodla jsem se jít za svým snem a napsala jim na email uvedený na jejich stránkách.

Velmi rychle mi odpověděli a podržte se, odpověď byla kladná! „Ono to fakt vyjde?“ No nevěřila jsem vlastním očím, prý si to mám nějaký víkend přijet vyzkoušet a uvidíme, jak se domluvíme dál. Takže hned první víkend v listopadu jsem jela na zkušební směnu. Byla jsem extrémně nervózní, ale snažila jsem se dělat co jsem mohla a první víkend se mi ani nestal žádný strašný přešlap. Takže to šlo skvěle, já podepsala dohodu o pracovní činnosti a domluvila se na další směnu. Ta se nakonec nekonala, ale byla jsem pozvána na silvestrovský týden, že je to prý fakt honička a normálně berou jen lidi s více zkušenostmi, ale že to snad zvládnu. A zvládla!

Tady už se mi pár přešlapů povedlo, ale všechno nakonec dobře dopadlo a já si začínala čím dál víc připadat jako součást zdejšího skvělého mladého kolektivu kuchařů, číšníků a celého personálu. Po pěti dnech fakt náročných směn jsem sice byla fakt unavená, ale na druhou stranu se mi ani nechtělo domů. A to je co říct, když po cestě tam jsem si myslela, že tam snad ani nechci nastoupit a byla jsem odhodlaná, že pokračovat rozhodně nebudu a vymluvím se třeba na školu, přece jenom maturita se dá vždycky skvěle použít, že jo 😀

Jak ale asi správně tušíte, neskončila jsem a každou směnu si užívám víc a víc. Hrozně mě baví se pořád učit nějaké nové dovednosti, posouvat se z jedné pozice na place na druhou, poznávat stále nové lidi, zlepšovat si vztahy s těmi, které už vidím po několikáté z neznáme se vůbec, „Ty jseš tu poprvé?“, … na „Ahoj, tak jak se máš?“ „A kdy přijedeš příště?“… a taky získávat nové zkušenosti a zážitky.

No a co, že jsem vám tímhle příběhem chtěla předat? Chtěla bych vás popostrčit k tomu, abyste se nebáli jít za svými sny a cíli, což zní jako hrozně prázdné motivační heslo, tak třeba právě tímhle článkem pochopíte, že to myslím vážně, z vlastní zkušenosti a uvidíte, že to funguje.

Někdy je prostě potřeba sebrat všechnu odvahu, vykročit ze své komfortní zóny, sednout k počítači a napsat email, kterým nemůžete vlastně nic ztratit, ale jen získat. A třeba to vyjde, tak jako mně a bude to ještě lepší, než jste očekávali. No fakt bych před třeba dvěma měsíci nevěřila tomu, že o svých jarních prázdninách raději vynechám dovolenou a budu teď sedět v autobuse, no hádejte jakým směrem a kde mě od dneška až do neděle můžete zase potkat…

Tak se seberte, podívejte se na své sny a cíle, co jste si určitě vzorně na začátku roku 2020 sepsali ať už na papír nebo do hlavy a popřemýšlejte, co je ten první krok, co k jejich naplnění musíte udělat a nejde udělat právě teď? Pokud jo a já věřím, že tomu tak ve většině případů bude, udělejte ho. Kupte si měsíční členství v místním bazénu, abyste začali chodit pravidelně plavat a už dneska vyražte klidně jen na pár bazénů, pošlete dopis svým rodičům, který bude více osobní než SMS, ve kterém je pozvete k sobě na večeři, abyste konečně zase urovnali vztahy ve své rodině či zavolejte pár svým kamarádům a společně něco naplánujte třeba už na tenhle víkend, když jste si přáli trávit s nimi letos víc času. Všechno jde, když se chce, tak začněte opravdu chtít!

A schválně mi dejte vědět, co jste se rozhodli proměnit ve skutečnost a jaký první krok jste proto podnikli…

Těším se zase na vaše příběhy a doufám, že vás článek po nějaké době zase potěšil 😀