Je tu podzim… – #najednotema

Čauky všem!

Podzim už se nám rozjel na plné obrátky a počasí je poslední dobou dost bláznivé, co? Ráno vycházím z bytu v podstatě za tmy a za šílené mlhy, která se některé dny ani pořádně nezvedne a jiné se zase zvedne a teploty šplhají do výšin, kde bychom je v této době už ani nečekali. No a v dnešním článku bych s vámi ráda rozebrala právě taky jedno podzimní téma, a to, jak jsem měla letos problém podzimu přijít na chuť a jaké pocity ve mně vyvolává. Budu proto moc ráda, když se pak se mnou v komentářích podělíte i vy o své pocity a zážitky z podzimu.

Asi bych bych měla úplně na začátek začít tím, že v letošním roce se mi život otočil úplně o 180° a já pořád čekám, co ještě přijde, už teď toho bylo tolik a já se nemůžu dočkat, až se o to (skoro) všechno s vámi podělím, ale to až na konci roku, teď zpátky k tomu podzimu. I když nejprve se budeme muset přesunout ještě trochu dál, a to až do léta. V létě jsem byla po 10 letech u moře, a tak nějak i díky tomu chytla tu pořádnou letní vlnu plnou pohody, sluníčka a tepla. První ránou reality pak pro mě byl začátek školního roku, no a hned následující příchod podzimu. Vůbec jsem na něj letos nebyla připravená. Začaly mi chybět ty teplé dny plné sluníčka, opalování, nošení jen jedné vrstvy oblečení a tak nějak obecně jsem vůbec nebyla připravena ten podzim přivítat.

Ale vždyť je to tak hezké období! A ono ukázalo i svou solidaritu, teploty drží stále pěkně vysoko, že stačí i jen mikina a sice se začíná čím dál tím víc halit do mlhy, ale jak to tak přicházelo postupně, tak mi to vlastně už ani tolik nevadí. Pořád jsem se sice ještě nedostala na takovou vlnu, na které jsem byla třeba loni, ale už jsem ho tak nějak přijala a snažím se si ho užívat co nejvíc.

Co mi letos ale hodně chybí, jsou procházky a výlety tou nádhernou podzimní přírodou, na které mi nějak nezbývá čas, to se bude muset do příštího roku změnit, protože co je na podzimu hezčí, než právě barevné listí na stromech, ve vzduchu i na zemi, mlha nad rybníky a ne nad silnicí, houby schované pod mechem či ta vůně ochlazujícího se počasí.

Pokud tedy ani vy nemůžete pořád najet na tu správnou vlnu podzimu, zkuste nějakou tu procházku, mně ta moje i když jen asi hodinová alespoň trochu pomohla.

Ale ještě jsem vám slíbila na závěr nějaké ty pocity, takže samozřejmě na mě občas trochu padá melancholie či únava, ale při deštích mám takovou trochu přemýšlivou náladu a co mi přijde nejzvláštnější, podzimní nálada města ve mně tak nějak evokuje období lásky, mnohem víc než třeba jaro, o kterém se to tak nějak obecně ví. Vlastně ani nevím, čím přesně je to dáno, ale moc by mě zajímalo, jestli tu mám někoho,kdo má z tohoto období podobný pocit a to, že na vás najednou město dýchá takovou zamilovanou atmosférou, ve které prostě nechcete být sami.

Moc se těším na vaše postřehy a nezapomeňte mi dát vědět, co podzim vyvolává ve vás ♥

Tak krásný podzimní víkend

 

P.S. Je to zase článek ze série 26, takže články ostatních  na téma podzim máte tady:

Od Harracha přes panství až na Kotel

Čauky všem!

Už strašně, strašně, ale strašně dlouho tu nebyl žádný výletový článek, radši ani nebudu počítat, kdy to bylo naposledy, protože dnes toto smutné období (jak jsem zjistila na instagramu i vám totiž tyto články chyběly) končí a já vás zase zvu na další túru. Tak si sbalte pořádné svačiny, dostatek pití, pevné boty a s chutí někam jít sedněte do autobusu směrem do Harrachova. Dneska to totiž nebude žádný okruh, ale přechod části Krkonoš, tak se vám úplně nevyplatí jezdit autem 😁

Aby to tedy bylo zase fér pro vás, začnu s navigací hned z autobusového nádraží, z něhož se okolo Šindelky postupně dostaneme až k Mumlavě a tady buďto Liščí stezkou, nebo po asfaltce až k Mumlavským vodopádům. Tento začátek cesty je podrobněji kdyžtak sepsaný už v jednom z minulých výletů, tak se mrkněte tam.

I další část cesty po asfaltce až na Krakonošovu snídani jsme už spolu jednou absolvovali. Ale i tak vás podle mě nebude nudit a naopak si doporučuju všímat nejen úžasné přírody okolo, ale také ubývajícího počtu lidí směrem proti proudu řeky. Na Krakonošovu snídani a ještě dál dojde totiž jen pár odvážlivců, konkrétně opravdových turistů. Zde se můžete u stolů občerstvit buďto z vlastních zdrojů, nebo pokud budete mít štěstí, si můžete i něco drobného koupit. Přece jenom nás čeká docela stoupání.

Pro cestu nahoru si vybereme modrou TZ. Cesta je hezky zpevněna, ale vůbec nenarušuje přirozený přírodní ráz krajiny. Vede nádhernou přírodou a s přibývajícími výškovými metry ubývá vysokých stromů, a tak jeden z nejvyšších bodů poznáte, když potkáte borovici kleč.

Takovými borovicemi dojdeme cestičkou s výhledem na Labskou boudu až na rozcestí Čtyř pánů. Tady vás možná bude zajímat původ takového pojmenování, dříve zde totiž bylo místo, kde se stýkaly hranice 4 panských území, tak proto ti Čtyři pánové. Nicméně na tomto rozcestí je nádherný výhled na zbytek Krkonoš a když budete mít štěstí, možná dohlédnete i na Sněžku, ale i bez ní je to krásná podívaná ♥ Nedaleko odsud se taky nachází Vrbatova bouda (znáte příběh Hanče a Vrbaty?) či třeba pramen Labe, kde jsem já osobně teda ještě nikdy nebyla, ale slyšela jsem, že stejně není o co stát, takže vás zvu radši dál, ještě kousek nahoru na horu (ha ha) Kotel.

 

Na úplný vrcholek se sice vystoupat nedá, ale těsně pod něj ano a po cestě můžete nakouknout třeba do starého bunkru či na Růženčinu zahrádku. Nahoře pak na nás čeká zase výhled na opačnou stranu, konkrétně na Rokytnici nad Jizerou, kam nyní začneme klesat.

Pokud jste někdo šel někdy na Dvoračky právě z Rokytnice, možná vám to přišlo (stejně jako mně) jako vysoké stoupání, nyní ale budeme několik minut na Dvoračky klesat. No kdo by to byl řekl, že je to fakt možné 😀 Nicméně právě kvůli tomuhle celkem strmému klesání, nedoporučuju trasu chodit opačně, dost byste si ji tímto stoupáním zprotivili a to by byla škoda.

Na Dvoračkách pak neváhejte ochutnat třeba jejich legendární houstičky či borůvkové knedlíky, obojí mám  ozkoušené a můžu jen doporučit. No a nebo se posilněte (a odměňte, přece jenom už nás čeká v podstatě jenom klesání ) něčím trochu ostřejším 😉

Pro cestu dolů jsem pro nás tentokrát zvolila žlutou TZ, kdo by chtěl ulehčit svým kolenům a stihl lanovku (opravdu se podívejte v kolik přestává jezdit, není to úplně fajn pocit tam přijít a zjistit, že dneska už další prostě nepojede, vím o čem píšu), může se klidně dolů svézt. Kdo ne, stejně dojde ke spodní stanici a odtud poté ještě dál po žluté až na autobusovou zastávku na Horním náměstí, odkud se můžete zase vrátit domů. No a nebo si ten pobyt tady prodlužte, Rokytnice je vskutku krásná a výletů je tu nespočet (inspiraci na další výlety najdete na konci článku).

A mě by schválně vůči závěr výletu zajímalo, jestli jezdíte lanovkou spíš nahoru, nebo jako my dolů? A jak se vám vůbec dnešní trasa po dlouhé době líbila?

Těším se na vaši zpětnou vazbu a přeju spoustu nachozených kilometrů i teď na podzim ♥

Další výlety po okolí:

 

Kočičí hrad bez koček i cihlových zdí

Čauky všem!

Už dlouho tu nebyl žádný výlet, a tak jsem se i vzhledem už k téměř jarnímu počasí rozhodla vás na jeden zase pozvat. Na začátek sezóny se vydáme do skal, kde přes rok určitě nebudete sami, ale takhle zjara by tu ještě nemuselo být moc lidí 😉

Začneme v osadě Ostaš a dojdeme až do skalního útvaru s názvem „Kočičí hrad“. Celá cesta tam i zpět bude měřit jen něco málo přes dva kilometry, proto vám doporučuju tento výlet zkombinovat ještě s jedním, o kterém jsem psala už minulý rok a který začíná rovněž v osadě Ostaš, jenže vede do skalního městečka, na něž z naší trasy také pěkně uvidíme 😉

Nyní ale už k trase na Kočičí hrad…

Začneme na parkovišti, ze kterého se po zelené TZ vydáme směrem k chatkám. Za chvilku dojdeme k výbornému občerstvení, ale to si ale přece jen nechme až po výkonu a nyní odbočíme zase po zelené TZ doprava na lesní cestu. Lesem povede cesta i následující kilometry, nemusíte se však bát, že by byla monotonní či nudná, protože jednolitý lesní porost mnohdy naruší mohutné skály či naopak krásné výhledy do okolí.

Pokud budete mít zájem okolí prozkoumat o trošku víc, určitě zvolte sestup do Sluje českých bratří. Jde o značné množství schodů vedoucích do skalní úžiny, v níž se dříve scházeli čeští bratří, konkrétně pronásledovaní katolíci, již zde konali tajné bohoslužby. Upřímně řečeno, místa tu moc neměli, ale zase jim sluj umožnila opravdu tajnou a soukromou ceremonii.

Dnes se dá slují projít, ovšem pouze z jedné strany, což znamená, že se pak musíte zpátky vrátit po těch stejných schodech. Za nakouknutí to ale určitě stojí, nejen, že si člověk uvědomí, jak je dnes vlastně život jednoduchý, ale také tu na písčitém prostředí můžete potkat třeba takovouhle krásnou housenku 😉

Po výlezu ze sluje určitě není na škodu si popojít na některý z vrcholků skal, na nichž se právě nacházíme, neboť rozhled do kraje je opravdu náramný.

Zdatní horolezci si tu určitě najdou i spoustu jiných vyžití a to jsme ještě nedorazili ani do cíle. Po cestě k němu se nám pro změnu po levé ruce otvírá výhled na skalní městečko, o němž jsem se zmiňovala hned v úvodu a kde to určitě taky stojí za návštěvu.

No a jsme tu. Tato obrovská skála neudělá radost jen již zmíněným horolezcům, ale určitě každé zvídavé duši, protože průlezů a průchodných úžin tu určitě najdete spoustu. Jen dávejte pozor, abyste se opravdu všude vešli a taky nezapomněli cestu z hradu ven 😉

Cesta zpátky pak povede úplně stejnou trasou jako cesta sem. Bohužel se tu žádný okruh vymyslet nedal, ale já věří, že vám to nevadí a díky zelené TZ se dostanete bezpečně zase zpátky ať už k autu či k začátku dalšího výletu či do občerstvení v osadě, kde se nejen dobře najíte, ale pokud poprosíte, dostanete i pití do skla a hned můžete mít z letošního prvního jarního výletu ještě větší radost. Nejen totiž, že jste poznali nový kousek světa, protáhli své nohy, nadýchali se čerstvého vzduchu, ale ještě také ušetřili přírodu od  zbytečných plastů 😉

Tak a touto ekologickou vsuvkou bych celý dnešní výlet ukončila, doufám, že jsem vás nalákala někam zase vyrazit a ať už si vyberete tohle či kterékoliv jiné místo, hlavně si výletění užijte 🙂 Všechny tipy na výlety naleznete ve složce VÝLETY a nebo zkuste přímé vyhledávání, věřím, že letos toho zase společně spoustu prochodíme 😀

Co vy a úzké skalní průchody? Bojíte se, nebo lezete kam jen se dá?

Tak krásný slunečný víkend ♥

Proč vstávat brzo?

Jsem od přírody typ ranního ptáčete, ale i mně se samozřejmě někdy nechce z postele a nejradši bych se tam proválela až do oběda, ale v dnešním článku bych vám všem, co musíte nebo chcete (a třeba právě po tomhle článku začnete chtít 😉) vstávat, když ještě většina lidí spí, chtěla ukázat, čeho si právě na začátku každého dne vážit a o co ostatní nevědomky přijdou 😁

Představte si to, je víkend, prázdniny či dovolená a vám budík stejně zazvoní v 6:00, můžete se samozřejmě otočit na druhý bok a spát dál, ale co takhle zkusit, jen pro dnešek vstát takhle brzo a prodloužit si ten den o pár hodin? Většinou vstanete do úplného ticha a i díky tomu uslyšíte třeba i ve městě zpívat ptáky a uvědomíte si, jaké běžné zvuky naprosto rutinních činností vlastně posloucháme každý den, aniž byste je nějak vnímali. Nyní na to máte prostor!

Ale to ještě není to hlavní, co mě tak fascinuje. To jsou totiž lidé, které potkáte venku. Ať už je pondělí středa nebo sobota, je to všude stejné. Tedy vy všichni jste na tom stejně, je to jakoby vás někdo hodil na stejnou loď, všichni máte nyní stejnou situaci, ačkoliv každý má úplně jiný cíl a úlohu toho dne. Jednoduše řečeno, lidé vzhůru a ještě ke všemu venku v tuto nekřesťanskou hodinu mají k sobě jakoby blíž, chovají se k vám více kamarádsky, soucítí s vámi a to se s nimi nemusíte ani dávat do řeči, poznáte to jenom z jejich výrazu. No schválně, kolikrát se s někým na sebe jen tak nenápadně usmějete, i když vám třeba jen udělá víc prostoru, když vystupujete z autobusu, když vám podrží dveře a tak dále a tak dále. A dokonce se s tím člověkem nemusíte ani potkat osobně, stačí zapnout rádio a uslyšíte, že pan moderátor k vám mluví daleko více osobně a snaží se vám to ráno udělat příjemnějším.

Tak na to zkuste příště, až budete muset brzo ráno vstávat, myslet a užívat si nejen ticha a klidu všech ulic, ale také lidí, které potkáte.

Pokud ale vstanete dřív dobrovolně a to je taky super, obzvlášť, pokud jsem vás nalákala já teď, to mi udělá obrovskou radost, užívejte si pak také toho probouzejícího se města, popřípadě i přírody, protože ta se nezdá, ale taky v ní je daleko rušněji přes den než takhle k ránu, uvidíte jak to všechno, do čeho každý den vstáváte vlastně vzniká. No a není také nad pomalá rána, nemyslíte? 😉

Schválně mi dejte vědět, jestli to vnímáte stejně či podobně jako já, nebo jestli je pro vás ranní život naopak něčím naprosto nudným a v žádném případě fascinujícím. Jo a taky, jste spíš ranní ptáče nebo sova?

Tak krásné ráno, nebo jakoukoliv jinou část dne, kdy právě čtete tento článek ♥

Nenáročnou trasou podél řeky

Čauky všem!

Možná si pamatujete, jak jsem vás o Vánocích lákala do Přerova na Labem, že tu mají krásný skanzen, no jo, jenže ten je nyní až do konce března uzavřený :/ A proto pro všechny, kdo se do této obce chtějí vypravit, mám po jejím prohlédnutí jeden jen asi 5,5 km dlouhý výlet. Tak baťůžky na záda, boty na nohy a vyrážíme!

Začneme na rozcestí u skanzenu, sem určitě všichni bezpečně trefíte a dál vás povedu jak já, tak naučná stezka či turistická značka 😉 Vydáme se tedy po přírodovědné naučné stezce okolo zadní části skanzenu přes pole, s nádhernou vysokou trávou po okraji cesty, do nejbližšího lesa.

Lesem vede menší cestička, na které si musíte dávat pozor, abyste v jednom určité bodě správně odbočili doprava a nepokračovali lesem pořád dál a dál. Les totiž po neustálém mírném míření doprava opustíme východem na další louku, i když vlastně ani nevím, zda to taky není pole, přece jenom je stále ještě zima a když napadne sníh, tak pak bůh suď, aha tak podle mapy je to dokonce ocúnová louka 🙂 Ale pro náš výlet je to stejně jedno, důležité pro nás je dávat pozor, kdy přijdeme na křižovatku ve tvaru písmene T, kdybychom totiž i tady pokračovali pořád rovně, spadli bychom do Labe! A to přece nechceme 😀

My se všichni, alespoň teď v zimě, určitě daleko radši než koupat budeme loučit s naučnou stezkou. Ta odbočí doprava, zatímco my se vydáme po směru toku Labe, což musí být zákonitě mírně z kopce. Žádné velké klesání ale určitě nečekejte! Bude to spíš taková příjemná trasa po hlinité cestě téměř po rovině a stále za nosem.

Až v obci Sedlčánky na chvíli opustíme levý břeh Labe, projdeme okrajovou částí této obydlené části, tak si dejte pozor a pečlivě sledujte značky, měly by vás převést přes mostek a pak zase trošku táhnout doprava k vodě, u níž po několika baráčcích zase vyjdeme.

Postupně mineme i rozcestí Sedlčánky, tenisové kurty a už tak nějak budeme mít po své levici pořád zastavěnou plochu. Do té se vydáme těsně před železničním mostem, který nás už přivádí k myšlence, že vlaková zastávka, na níž náš dnešní kratší výlet ukončíme, není daleko.

A je tomu opravdu tak! Po zelené TZ postupně dojdeme podél železnice až na vlakovou stanici Čelákovice-Jiřina. Odtud jezdí vlaky jak do Prahy, Strančic (musíte podejít na druhé nástupiště), tak i do Lysé nad Labem, Kolína či Milovic (tady jste na správné straně kolejí) 😉

Doufám, že se vám dnešní tip na nenáročný výlet líbil a určitě se na něj taky vydejte, víc jak 2 hodiny vám normálním tempem nezabere (my to ušli za hodinku a kousek) a pocit z pohybu venku vám bude k nezaplacení 😉

Jaké trasy preferujete vy? Kratší nenáročnější nebo radši delší výlety, ze kterých pak cítíte tu správnou únavu?

Podělte se v komentářích a hlavně si nezapomeňte vybrat nějakou pro sebe vhodnou trasu a tu tenhle víkend absolvovat (u nás na blogu v kategorii výlety jich najdete spoustu) 😉

10 důvodů proč zůstat v České republice

Čauky všem!

Když jsem vymýšlela téma dnešního článku, projížděla jsem si facebook, kde jsem součástí mnoha blogerských skupin, a tak jsem doufala, že mě třeba nějaký článek inspiruje. No a opravdu se tomu tak stalo! Takže ačkoliv jsem pro vás měla na dnešek naplánovaný další článek ze své již trochu zapadlé foodwaste série, časově jsem ho nezvládla zpracovat, a tak jsem se inspirována článkem 10 důvodů, proč jet do Srbska a rozhodla se pro vás sepsat … 10 důvodů proč zůstat v České republice.

Trend cestování do cizích zemí je asi nepřehlédnutelný a já proti němu nic nemám, poznáte novou kulturu, přírodu, lidi, jazyky, … Ale trošku mě mrzí, že se kvůli němu zapomíná na krásy, co nabízí i naše rodná malebná zemička. A proč tu tedy zůstat místo létání tisíce kilometrů za hranice?

1. Počasí

Samozřejmě, že člověk, který má rád teploty 30°C nepřetržitě, si v Česku moc neužije, nebo alespoň ne v zimních měsících, ale věřím, že většina z nás má ráda nějaký kompromis, no a ten Česko určitě nabízí. Pár měsíců zima, pár měsíců teplo, každý rok trochu jinačí teploty, vlhkost i načasování jednotlivých ročních období (protože počasí si na měsíce někdy úplně nehraje), ale vcelku takový zlatý střed. Ostatně, co jiného bychom taky ve středu Evropy chtěli 😉

2. Každému rozumíte

To je třeba pro mě, jako extrovertního člověka, naprosto zásadní věc, kdekoliv se můžu s kýmkoliv na něčem domluvit, někoho se na něco zeptat,… a nemusím se strachovat, že mi odpoví a já mu nebudu rozumět, že se nedokážu vyjádřit s tím, co  potřebuju atd. Prostě tu každému, kdo umí úřední jazyk, rozumím. A čeština je ještě tak krásný a jedinečný jazyk.

3. Příroda

Ano, nemáme tu Alpy ani Himaláje, ale hory ohraničují celou naši zemi, v horách i nížinách máme nepřeberné množství turistických a naučných tras, na kterých narazíte na krásy, o nichž by se vám jinde třeba ani nezdálo. Co třeba taková sklaní města nebo výhledy z kopců našich již zmíněných hor?

4. Památky

Nejedna je zapsána i do památek UNESCO a mnoho dalších hradů, zámků, významných domů,… je pro vás otevřeno, ať už celoročně či jen sezonně, ale některé třeba zříceniny můžete navštívit i úplně sami, no tak proč toho nevyužít?

5. Možnosti, co podniknout

Spousta hudebních i jiných festivalů, přijíždějí sem i některé zahraniční hvězdy, o místech, kam zajít na výlety, už jsem se zmiňovala, kina, fitka a spousta dalších akcí a i pravidelných setkání/událostí, zkrátka jednoduše řečeno – je toho tu nepřeberné množství co podniknout, takže myslím, že si tu vybere opravdu každý 😉

6. Všechno je blízko

Ze západu na východ je to pouze necelých 500 km a napříč celou republikou jezdí velké množství autobusových i železničních linek, všude najdete spoustu silnic, po nichž se autem dostanete, kam jen budete potřebovat, no a turistické trasy už jsem zase zmiňovala. Co víc si tedy přát? Vždyť třeba v Americe musí po své zemi dokonce létat letadlem, aby se za nějakou přijatelnou dobu dostali z místa na místo, to u nás je to přece daleko jednodušší!

7. Nemůžete se ztratit

O tom jsem jednou poslouchala v rádiu. Česká republika má tu výhodu, že i pokud se náhodou najednou nemůžete najít, stačí jít stále jedním směrem a nejlépe třeba podél nějaké vody, tak nejdéle za pár hodin dojdete do civilizace, kde nejen, že chytíte signál, ale také vám kdyžtak někdo poradí či pomůže se zorientovat a najít cestu tam, kam potřebujete 😉

8. Ceny jsou přijatelné

Ano, někde je to dražší, jinde levnější, ale všechno je to plus mínus stavěné na průměrný český plat, takže pokud tu pracujete, neměl by vás tady běžný život v žádném případě zruinovat 😉

9. Příroda všude a pro všechny

A příroda podruhé! Tentokrát ale z trošku jiného soudku. Je tu totiž dostupná opravdu úplně všem, kousíček od jakéhokoliv města, mnohdy tvoří i jeho součást a takové houby či lesní plody si může nasbírat také každý a to rozhodně není běžné všude ve světe, někde máte sběr lesních plodů dokonce zakázaný, tak si toho pojďme vážit a v létě zase užívat 😉

10. Studentům je přáno

Pokud jste student, určitě se tu nemáte špatně, nejen, že jsou vysoké školy zdarma, ale také na jízdné (a se studentskou průkazkou ISIC, nejen na něj) máte veliké slevy! Takže jako dělané pro studentské cestování a poznávání i dalších krás Česka!

 

A to by bylo všechno, rozhodně by se toho dalo najít daleko víc, ale já doufám, že vás třeba tyhle body přiměly k tomu zůstat letos alespoň nějaký ten týden navíc v Česku a prozkoumat to tu místo cestování tisíce kilometrů daleko 😉

Tak schválně, co tu máte rádi vy? A poznáváte spíš ČR nebo jste propadli cestování do zahraničí?

Tak se mějte krásně a užívejte výhod a krás naší matičky země ♥

Lesem ke kříži se nesem

Čauky všem!

Dneska se zase po nějaké době vydáme na výlet, touto dobou pořádně zimní, i když na fotkách sníh neuvidíte. Já jsem totiž na trase z Liberce k Mlynářovu kříži byla na podzim, ale nyní je to v tomto kraji opravdu zimní pohádka, tak neváhejte a vyražte na tuto šestikilometrovou trasu taky 😉

Výlet doporučuju začít u Liberecké ZOO. Sem se dá dojet jak tramvají, tak je to na dochodnou vzdálenost z centra, tak je tady i parkoviště pro vaše auta. Žádné výmluvy vám proto v tomto ohledu nebudou platné 😀 Odsud ale půjdeme už všichni po svých…

Po zelené TZ začneme výšlap okolo dětského koutku, kudy zatím vedou všechny barvy tras, ale za chvíli se všechny kromě zelené odbočí doprava, zatímco my se vydáme po vlastní (zelené) ose doleva.

Tady nás čeká nádherná cesta lesními pěšinami, chvíli stoupajícími, chvílemi po rovině a dokonce občas i dolů. Většinu cesty ke kříži ale půjdeme do kopce.

To nám zase umožní po chvíli krásný rozhled na Liberec, hm tedy pokud nebudete mít mlhu, jako já 😀 Ale i tak ten výšlap určitě stojí za to.

Mlynářův kříž totiž čeká na nás všechny, cesta přímo k němu bude sice kilometrová odbočka (tedy půl km tam a půl zase zpátky), ale na konci nás kromě pomníku s německým nápisem bude čekat i přístřešek, kam si můžete na chvíli odložit svůj batoh, vyndat si na stůl termosku a za odměnu se nahoře občerstvit. Mohu vám slíbit, že ten největší kopec už je za námi.

Zpátky do Liberce pak půjdeme pro změnu po žluté TZ, ta, jak už jsem upozorňovala, vede chvíli stejně jako ta zelená, ale potom místo doprava (odkud jsme vyšli) odbočujeme doleva, tahle cesta je zpevněnější, i když ne po celou dobu, pak taky odbočí úplně do lesa na pěšinu, na níž na nás čekají zase nějaká překvapení. Nejen krásná příroda, jako po celou cestu, ale také třeba velký kámen s nějakou památnou deskou, schválně, kdo ho najde 😉

Všichni asi poznáte Skautskou studánku, pokud tedy není teď úplně zapadlá pod sněhem 😀

A taky Strážní Buk, ten věřím, že nezapadl celý a v něm zase můžete určitě najít zarostlou značku.

Kousek za ním se od nás bude odpojovat červená TZ a pokud už někdo opravdu nebudete chtít ani trochu stoupat, odbočte na ní doprava. Komu stoupání, ne nijak drastické, nevadí, dojde se mnou přes Kovadlinu (skála) až na rozhlednu Výšina!

Odtud se pak dá krásně sjet dolů třeba na lopatě, pokud si ji s sebou vezmete, stačí se pak při sjezdu je držet pořád žluté značky. O téhle cestě už vznikl dokonce samostatný článek, tak na něj taky klidně jukněte, odkaz máte tady 😉 A pokud by někdo po sestupu neměl dost, tady máte odkaz i na článek o ZOO, co na nás dole čeká.

Tak kterou z variant si vyberete vy? Budete někde zkracovat, nebo si výlety vychutnáte v jeho plné kráse?

Ať už tak či tak, rozhodně si výšlap užijte, nikde neuklouzněte a dejte mi vědět, jak se vám trasa líbila. Celé naší rodině moc ♥

Krásný víkend plný pohybu!