Vánoční nálada letos nestíhá mé tempo život

Článek ve spolupráci s Tiskařík.cz

Krásný den!

Zatím byl náš adventní kalendář podle mě docela inspirativní, ať už se jednalo o rozhovory či různé rukodělné návody od Marti. Dnešní okýnko bych ale ráda věnovala svému pohledu na letošní advent, dárky a tak, protože mám chuť se k tomu všemu nějak vyjádřit. Takže pokud vás tahle témata zajímají, určitě čtěte dál a budu ráda, když mi pak dáte vědět, co si o nich myslíte vy. No a pokud vás nezajímají sjeďte alespoň úplně dolů, kde pro vás mám jeden tip na dárek, aby se neřeklo, že je to úplně bezpointní článek 😀

Plecháček od @eagles #spoluprace

Abych začala tak nějak chronologicky... Už zhruba od půlky listopadu na mě na instagramu začaly vybíhat různé příspěvky nejen firem, ale i influencerů s vánoční tématikou, že už si vyzdobují byt, nakupují dárky, pouštějí písničky,… Všechny jsem je přeskakovala a říkala, že na to je ještě dost času, protože mám strach, že kdybych se naladila takhle brzo, budu už té vší atmosféry mít dost třeba ještě než přijde ten nejdůležitější Štědrý den. Takže pro mě advent doopravdy začal až 1. prosince a předtím jsem jen připravila náš adventní věnec, protože to je potřeba dělat s předstihem. Ale právě už od listopadu jsem se těšila, jak se s příchodem prosince naladím na ty nadcházející Vánoce, klid, nakupování dárků,… Jenže!

Vymyslela jsem si letos složitější koncept do adventního kalendáře, který nemůžu dělat měsíc dopředu, ale třeba jen týden, za který to fakt nejde stihnout všechno, takže abych se přiznala článek na zítra a video k němu prostě zatím nemám ani trochu připravený. K tomu letos maturuju, takže zpracovávání otázek je prostě nutné, protože všichni učitelé toho před Vánocemi potřebují stihnout ještě co nejvíc. No a mimo to mám ještě spoustu akcí okolo, na které vždycky kývnu, těším se jako malá, užívám si je, ale berou mi zase další čas a energii. Takže já jsem už od začátku prosince naprosto v jednom kole, volných chvílí mám opravdu pomálu a občas pociťuju opravdu nedostatek energie i času a na vánoční náladu zatím vůbec nemám čas a to jsem se tak těšila.

Nicméně, nechci si tu stěžovat, ale spíš říct, že pokud jste na tom někdo stejně jako já, nezoufejte, sami jsme si to vybrali, bude to čím dál tím lepší, uvidíme za sebou spoustu odvedené práce a o Vánocích přijde ten čas na odpočinek. Prostě přijde. Tečka. 24.-26. se totiž přece zapomíná na všechny starosti a úkoly, ať je jich sebevíc! Tak na to myslete a těšte se a zatím si alespoň užívejte třeba poslechem pár vánočních písniček, nebo posezeními s kamarády, na které si udělejte čas i za cenu, že všechno třeba nedáte. Já sama nevím, jestli tenhle článek stihnu vydat zítra ráno (i když vy už to víte 😉 ), protože dneska je prostě pátek a já jdu s kamarády ven. Tečka. Vykřičník!

Na to navazující téma jsou dárky. Mám jich nakoupených asi 5 a zbytek ani ne všechen vymyšlený. Nevím, kdy je půjdu kupovat (snad v neděli 😀 ) a rozhodně to nebude taková pohoda s kamarádkou jako roky před tím. Je to zase zkušenost, příští rok si to prostě musím vyplánovat líp a letos si to užít sama, alespoň trochu, doufám 😀 Nicméně neplánuju to nijak hrotit, kamarádům dám jen nějaké drobnosti a chtěla bych letos ty dárky víc zpraktičnit a ideálně nakoupit nějaké jedlé dárky, co se využijí. Pamatujte totiž na to, že okolí z nich bude mít radost tak jako tak, hlavně, když s nimi strávíte čas a jim po vaší návštěvě s dárkem jen nebude ležet doma zase nějaký kýč, nýbrž třeba něco z našich pondělních okének, co se za chvíli sní 😀

No a teď už k tomu slibovanému tipu na dárek! Aby to nebyl kýč, bylo to osobní a zároveň užitečné, navrhuju vám vytvořit kalendář z vašich fotek z roku 2019.

My ho děláme domů a prarodičům každoročně a vždycky všechny moc potěší a využije se po celý následující rok. Letos ho vytvářím na stránkách https://www.tiskarik.cz/fotokalendare , protože jsem dostala nabídku na spolupráci a mohu říct, že se tam pracuje opravdu skvěle. Sami si zvolíte styl, design i fotky a popisky k jednotlivým datům. Tady máte malou praktickou ukázku a já se těším, až si najdu čas na jeho dodělání a budu ho držet v ruce. Tak to zkuste taky a pošlete pak třeba fotku, jak se vám povedl 😀

A teď jsem zvědavá na vás…

Jak si letos užíváte advent? V klidu nebo presu? A co dárky?

Budu moc ráda, když se vyjádříte k čemukoliv, o čem jsem dneska psala a díky za přečtení, pro mě to byla vlastně taková malá terapie a třeba to i někomu z vás pomůže, pokud se cítíte podobně, že v tom nejste sami ♥

Krásný víkend

P.S. Většina fotek je z dalších článků adventního kalendáře, na které se přes ně snadno prokliknete, tak to zkuste 😀

Je tu podzim… – #najednotema

Čauky všem!

Podzim už se nám rozjel na plné obrátky a počasí je poslední dobou dost bláznivé, co? Ráno vycházím z bytu v podstatě za tmy a za šílené mlhy, která se některé dny ani pořádně nezvedne a jiné se zase zvedne a teploty šplhají do výšin, kde bychom je v této době už ani nečekali. No a v dnešním článku bych s vámi ráda rozebrala právě taky jedno podzimní téma, a to, jak jsem měla letos problém podzimu přijít na chuť a jaké pocity ve mně vyvolává. Budu proto moc ráda, když se pak se mnou v komentářích podělíte i vy o své pocity a zážitky z podzimu.

Asi bych bych měla úplně na začátek začít tím, že v letošním roce se mi život otočil úplně o 180° a já pořád čekám, co ještě přijde, už teď toho bylo tolik a já se nemůžu dočkat, až se o to (skoro) všechno s vámi podělím, ale to až na konci roku, teď zpátky k tomu podzimu. I když nejprve se budeme muset přesunout ještě trochu dál, a to až do léta. V létě jsem byla po 10 letech u moře, a tak nějak i díky tomu chytla tu pořádnou letní vlnu plnou pohody, sluníčka a tepla. První ránou reality pak pro mě byl začátek školního roku, no a hned následující příchod podzimu. Vůbec jsem na něj letos nebyla připravená. Začaly mi chybět ty teplé dny plné sluníčka, opalování, nošení jen jedné vrstvy oblečení a tak nějak obecně jsem vůbec nebyla připravena ten podzim přivítat.

Ale vždyť je to tak hezké období! A ono ukázalo i svou solidaritu, teploty drží stále pěkně vysoko, že stačí i jen mikina a sice se začíná čím dál tím víc halit do mlhy, ale jak to tak přicházelo postupně, tak mi to vlastně už ani tolik nevadí. Pořád jsem se sice ještě nedostala na takovou vlnu, na které jsem byla třeba loni, ale už jsem ho tak nějak přijala a snažím se si ho užívat co nejvíc.

Co mi letos ale hodně chybí, jsou procházky a výlety tou nádhernou podzimní přírodou, na které mi nějak nezbývá čas, to se bude muset do příštího roku změnit, protože co je na podzimu hezčí, než právě barevné listí na stromech, ve vzduchu i na zemi, mlha nad rybníky a ne nad silnicí, houby schované pod mechem či ta vůně ochlazujícího se počasí.

Pokud tedy ani vy nemůžete pořád najet na tu správnou vlnu podzimu, zkuste nějakou tu procházku, mně ta moje i když jen asi hodinová alespoň trochu pomohla.

Ale ještě jsem vám slíbila na závěr nějaké ty pocity, takže samozřejmě na mě občas trochu padá melancholie či únava, ale při deštích mám takovou trochu přemýšlivou náladu a co mi přijde nejzvláštnější, podzimní nálada města ve mně tak nějak evokuje období lásky, mnohem víc než třeba jaro, o kterém se to tak nějak obecně ví. Vlastně ani nevím, čím přesně je to dáno, ale moc by mě zajímalo, jestli tu mám někoho,kdo má z tohoto období podobný pocit a to, že na vás najednou město dýchá takovou zamilovanou atmosférou, ve které prostě nechcete být sami.

Moc se těším na vaše postřehy a nezapomeňte mi dát vědět, co podzim vyvolává ve vás ♥

Tak krásný podzimní víkend

 

P.S. Je to zase článek ze série 26, takže články ostatních  na téma podzim máte tady:

Moje nejoblíbenější místo v České republice #5 – LENKA

Čauky všem!

Dneska se vydáme na Moravu, tam se moc často na tomto blogu nedostanete, tak si užijte článku od Lenky…

Už jako malá holka jsem při našich cestách na Moravu za babičkou a dědou měla nejradši okamžik, kdy se přejede hranice Čech a Moravy. Fyzická hranice zde sice není, ale rozdíl je patrný na první pohled. Krajina změní svůj ráz, stává se mírně zvlněnou. Vesnice změní svojí architekturu, menší domky postavené natěsno u sebe podél silnice dýchají atmosférou pospolitosti a soudružnosti. Všude je klid, ruch města ustal a jen místní rozhlas hlásí termín výkupů králičích kůží nebo prodej obilí v místním JZD. Čas jakoby se tu tak trochu zastavil, vše plyne jiným tempem, lidé jsou vřelejší, klidnější a nikdo nikam nepospíchá.

Takové bylo moje dětství. Od té doby se spousta věcí změnila, ale moje láska k jižní Moravě a pohodě, která tu na mě dýchá z každého koutu, zůstala. K babičce s dědou už dávno nejezdíme, ale na jižní Moravu se vždycky ráda vracím. Jedním z mých oblíbených míst se staly Bořetice ležící ve Velkopavlovické vinařské podoblasti.

Výjezd z Prahy mi vždycky přijde jako ztělesněné zlo. Miliony aut, ruch, smog, zácpy. Věčně ucpaná a rozbitá D1. Jsem unavená a řídit tuhle cestu mě vážně nebaví. Pak ale sjedu z dálnice a začnu projíždět vesničkami s důvěrně známou architekturou a atmosférou. Hned se cítím lépe. Zanedlouho jsem v Bořeticích a s neskutečnou úlevou si vybírám, které víno dnes ochutnám jako první. Jsem ve vyhlášené vinařské oblasti, kde je spousta větších i menších vinařství. Snad každý tu vyrábí víno. Ať už ve velkém jako firma, nebo v menším pro potřebu svojí a svých hostů. Moje ubytování patří k těm, které víno vyrábějí v menším. A je výborné, jak jinak.

Vínem to začíná i pokračuje. Kousíček od Bořetic, pod Kraví Horou, je vesnička skládající se v podstatě ze samých viných sklípků. Najdete jich tu přibližně 260. Ať už si vyberu jakýkoli z nich, nemůžu šlápnout vedle. V téhle malebné krajině se prostě vínu dařit musí. Letitá tradice, zkušenosti předávané z generace na generaci ale i poctivá těžká práce, která výrobu vína doprovází. A samozřejmě láska k vínu a řemeslu. To vše je cítit z každého doušku vína, které si náležitě vychutnávám a užívám. Místní vinaři a majitelé sklípků si rádi povyprávějí o druzích vína, výrobě i tradicích. Dozvídám se spoustu zajímavých věcí i nepodstatných maličkostí. I plkání o ničem k posezení u vína patří. Spát jdu lehce ovíněná a s pocitem absolutního klidu v duši.

Když se dostatečně vyrelaxuji u dobrého vína, je čas na další aktivity, kterých se dá v Bořeticích a okolí provozovat spousty. Procházím se po kopcích mezi vinicemi, rozhlížím se po sluncem zalité krajině a je mi krásně. Vylezu na rozhledu na Kraví Hoře a podívám se na svět trochu víc s nadhledem. Tady to jde samo. Kdybych měla kolo, vyrazila bych na jednu ze spousty cyklistických tras. To mě ale moc nebaví a tak se raději pojedu podívat do Lednice, kde se nachází jeden z našich nejkrásnějších zámků s rozlehlým parkem kolem. Lednicko-valtický areál je právem zapsán jako součást světového a kulturního dědictví UNESCO a rozhodně byste ho při toulkách naší vlastní neměli minout.

V Bořeticích jsem nebyla v letním období a tak jsem si vždycky vystačila s vínem, procházkami a památkami. Pokud sem ale zavítáte v parném létě, můžete se zajet osvěžit ke známé vodní nádrži Nové Mlýny. V každém případě si tuhle oblast nenechte ujít, je to úžasný relax a nabíječ energie, který mě vždycky spolehlivě postaví na nohy.

Lenka

z blogu nacestachzasny.cz

Skvělé páteční odpoledne nad šálkem čokolády

Čauky všem!

Na instagramu jste si odhlasovali, že vás baví zážitky z mých dní, a tak tu máte jedno krásné páteční odpoledne provoněné deštěm, kavárnou a hlavně pohodou.

DSC_5072
Foto: freshsass.blogspot.cz/

 

Abych ale začala úplně od začátku. Na začátku roku jsem byla na skvělém workshopu od holek z A cup of style, dostala jsem se tím do skupiny na facebooku právě pro účastníky těchto akcí a díky novým kontaktům jsem se už na začátku března sešla s Terkou z blogu Fresh Sass, nejprve jsme vyrazily do Gröbovky, kde mi ona nafotila pár fotek (studuje fotografii, a tak si potřebovala nacvičit portrét a já z toho mám zase krásné fotky) a pak jsme se vydaly do kavárny. Tady jsem si dala poprvé chai latté a musím říct, že pro ty, co nepijí kávu, dobrá alternativa 🙂 Celkově naše setkání trvalo necelé 2 hodinky. Byl to rozhodně zajímavý zážitek, ale jsme s Terkou každá úplně jiná, a tak se asi potkávat nějak pravidelně nebudeme, nechci ji tím ale rozhodně nijak shazovat, bylo to super, ona je velmi milá, jen toho nemáme tolik společného 🙂

 

DSC_5105
Foto: freshsass.blogspot.cz/
DSC_5057
Foto: freshsass.blogspot.cz/

 

Proč tady o tom ale píšu? Byl to můj první zážitek s takovýmhle setkáním, který mě inspiroval k tomu napsat Káje. Ta byla na stejném workshopu jako já a píše moc moc hezký blog. Už ze psaní mi přišla sympatická a musím říct, že ačkoliv domluva s ní nebyla úplně jednoduchá (viď Kájo 😉 ), potvrdilo se mi to i v reálu.

20180413_164840.jpg

Přes dvě hodiny jsme seděly nad šálky výborné pomerančové horké čokolády a fialkového latté, povídaly jsme si, jako bychom se znaly už hrozně dlouho a zatímco venku bubnovaly kapky na zem jako o život, my se měly skvěle a už se moc těším, až se zase potkáme.

20180413_160546.jpg

Jenom doufám, že budu mít trochu větší štěstí na počasí, než tento pátek. Celé dopoledne bylo totiž venku moc příjemně a já už se těšila, že se do oné zmiňované kavárny vypravím pěšky a udělám tak i něco prospěšného pro své tělo. Nebylo mi však přáno a začal neuvěřitelný slejvák, vzala jsem teda deštník a vydala se na zastávku autobusu, to bylo ještě v pohodě, jenže když jsem z něj pak vystoupila nešel mi deštník otevřít. Šla jsem proto chvíli bez něj, mokla jsem a mokla, až jsem ho těsně před kavárnou rozevřela, ale říkala jsem si, co si o mě Kája bude myslet 😀

20180413_150137.jpg

 

Doufám, že můj první dojem nakonec nebyl tak příšerný, no rozhodně jsem nebyla Karolínou hned zavrhnuta a to považuju v takovémhle odpoledni za úspěch, ale pak už všechno probíhalo naprosto ukázkově a hlavně nenuceně. Pořád byla témata, o čem mluvit a z kavárny nás vyhnal jen čas, Kája potřebovala totiž ještě něco stihnout, jinak bychom tam seděly asi ještě teď 😀

A proč to tady píšu? Zaprvé, protože vás moje zážitky prý baví, ale zadruhé taky určitě proto, abych vám dodala odvahu napsat někomu či ho oslovit, pokud máte pocit, že byste si mohli rozumět, nic horšího, než že to bude naposledy, kdy se uvidíte se totiž stát nemůže, jenom pozor na to, zda je to opravdu ten, za koho se vydává, ale to u blogerek a instagramerek většinou poznáte 😉

DSC_5115
Foto: freshsass.blogspot.cz/

 

Poznali jste se taky s někým takhle přes internet či nějakou jinou (klidně i offline) platformu?

Krásný týden plný zajímavých lidí ♥

miska

Co pro mě znamená mých pár nejbližších?

Čauky všem!

Je neděle, já ležím na chatě v posteli, právě jsem dočetla úžasnou knížku Šlehačková oblaka od Terky Salte a jsem úplně namotivovaná začít psát, ani nevím vlastně proč mě to tak nutí psát, ale to je asi jedno, důležité je, že na to mám chuť, to pak ty řádky vždycky přibývají rychleji 🙂 A o čem, že dnes budou? O mých kamarádech, o tom, proč jsem za ně tak moc ráda a proč bych je neměnila 🙂

20170616_215115

Nikdy jsem nebyla ve skupině lidí nějak oblíbená, bavilo se se mnou jen pár lidí a to jsem měla ještě pocit, že se jim musím tak nějak vnucovat. Všechno se to začalo postupně měnit s přechodem ze základky na gympl a asi nejspokojenější se cítím teď. Mám ve třídě pár lidí, kteří mi jsou bližší a bez nich bych asi teď osm let ani nezvládla. Asi? No určitě ne! Ale pak jsou ve třídě i další lidi, které bych za kamarády taky označila, a tak mám skvělou partu lidí, s nimiž si dokážu povídat dlouho a dlouho, skvěle se spolu nasmějeme a je nám všem (teda alespoň doufám) spolu dobře 😀

Kamarády mám samozřejmě i mimo školu, no samozřejmě, znám se s nimi už sice docela dlouho, ale podnikat něco i mimo brigády, ze kterých se známe, jsme začali až v poslední době. Jak už jsem zmínila, známe se z táborů a podobných akcí pro děti, kam chodíme jako instruktoři, jsou to ale super lidi, se kterými si máme co říct i mimo tyto akce a já jsem hrozně vděčná, že jsem měla možnost je poznat.

Proč ale vlastně píšu tenhle článek? Chtěla bych vás ponouknout k tomu, abyste si svých přátel vážili a užívali si všechny akce, které společně podniknete a ať jich je co nejvíce (těch zážitků)! Mým hlavním podnětem pro tento článek byla totiž návštěva mojí kamarádky Vali, už několikrát jsem si domů pozvala kamarádky a už u mě i přespávaly, já zatím ale ještě u nikoho nikdy nepřespávala, nechci tím říct, že bych nikdy nespala mimo domov, ale nikdy jsem nepřespávala u někoho jiného doma, a tak to pro mě byla super nová zkušenost a musím říct, že jsme si to ohromně užily!

Udělaly jsme si z toho takové holčičí odpoledne a večer, kdy jsme dělaly to, co nás bavilo, uvařily jsme si skvělou večeři, Vali mě provedla vesnicí, ve které bydlí, a večer, protože nám nefungoval film prokecali spoustu času. No bylo to prostě úžasné a já jsem si uvědomila, jaké mám skvělé kamarády, se kterými mám mnoho společného a ačkoliv se vždycky na všem neshodneme, vůbec nevím, co bych bez nich dělala.

Pokud to tedy někdo z vás, mých kamarádů, čte, děkuju vám za to, že tu pro mě jste a musíme zase brzo něco podniknout!

Hnedka v sobotu mě čeká ples, a tak se moc těším, co zažijeme!

Co říct závěrem, kdybych potkala ještě několik takhle super lidí, vůbec bych se nezlobila, důležité ale pro mě je neztratit ty, co tu mám teď a jen se těším, o čem dalším vám díky nim budu moct napsat a třeba si časem najdu nějakou tu spřízněnou duši i ve světě blogerů a blogerek, a tak to budou zase úplně jiné zážitky.

Odkud máte vy nejvíce svých kamarádů? A jakých momentů s nimi si vážíte nejvíc?

Mějte se krásně a nezapomeňte zase brzy něco společně s přáteli podniknout 😀

miska

Bude to rok pohybu!

Čauky všem!

Včera nám začal rok 2018 a já jsem se rozhodla z něj udělat rok z kterého budu mít dobrý pocit, nebude mě mrzet, že končí, v tom ohledu, že jsem toho udělala dostatek, a že si ho prostě užiju, tak doufám, že mi to vyjde a už teď se moc těším, co nového a hlavně krásného mi přinese ♥

Ale k dnešnímu článku, jelikož bych tedy chtěla, aby byl rokem pohybu, rozhodla jsem se, že každý den v lednu ujdu alespoň 10 000 kroků a budu cvičit alespoň pár minut i doma. Všechno jsem to samozřejmě začala už 1.1. a to novoročním výstupem na Ještěd…

IMG_3252

Vyrazili jsme docela brzo, ačkoliv jsme šli spát až po půlnoci, a už v 9:00 jsme se vydávali na cestu z úpatí Ještědu. Novoroční výstup organizuje i klub českých turistů, takže jsme si dole koupili odznáčky a lístečky, za které jsme nahoře obdrželi diplom, ale hlavní byl samozřejmě pocit z toho, co jsme pro sebe udělali dobrého, já jsem se například dole při výstupu z tramvaje cítila naprosto plná ještě ze Silvestra, ale po výstupu nahoru mi bylo krásně.

IMG_3267

Cesta byla sice dost zmrzlá, šla s námi spousta lidí, ale i tak se dala skvěle ujít a vtipné bylo, že čím výše jsme se dostávali, co se výškových metrů týče, tím přibývalo nejdříve ledu a později i sněhu, nahoře by opravdu i sáňkovat šlo, ale velmi tam foukalo, takže jsme se nijak dlouho nahoře nezdrželi, pouze jsme se rozhlédli do okolí, kde byla jedna docela překvapivá čára, od které doprava nebyl žádný sníh a naopak doleva se sníh nacházel i v nížinách 😀

IMG_3265

Dolů už to byla spíš skluzavka, kde jsem se jednou i pořádně vymázla, ale nakonec jsem ušla 13 095 kroků a byl to opravdu krásný výlet.

No a jak na Nový rok, tak po celý rok ne?

Tak krásný rok 2018 a choďte, choďte, choďte, je to skvělý pocit únavy 🙂

A na jaký rok pasujete rok 2018 vy? A jaký byl váš Nový rok?

 miska

Článek, nečlánek … jenom krátká informace

Čauky všem!

Moc se na začátek omlouvám, že teď už dýl nebyl článek, ale dneska bych vám ráda dala vědět něco jiného, než omluvu…

Opět po roce je aktuální soutěž Blogerka roku a náš blog je samozřejmě její součástí! Nominovala jsem ho do kategorie LIFE, abyste měli možnost nás podpořit, je mi jasné, že přední příčky už jsou teď obsazené, ale stejně vám budeme s Marťou vděčné za každý váš hlas. Ukážete nám tím svou přízeň, kterou nám nejlépe dokážete sdílením, komentováním a sledováním blogu, ale kdybyste se chtěli rozepsat naše facebooková stránka nebo e-mail miskabloguje@gmail.com je vám celoročně k dispozici.

http://www.czechblogawards.cz/nominace/trips-and-weekend-activities

My se výsledky asi nedozvíme, ale stejně děkujeme všem svým věrným čtenářům, kteří svůj hlas darují právě nám 🙂

Jinak se můžete těšit, opět pro vás chystáme na prosinec velké věci, víc se o tom dozvíte ke konci listopadu ♥

mima