Zdravá příroda, pohodlí, zábava aneb jak to na cestách vyvážit – #najednotema

Čauky všem,

jak jsem ve čtvrtek slibovala, dneska to bude opět článek #najednotema, tentokrát i včas a na téma auto/auta. Tohle téma jsem vybrala záměrně, protože celý tento týden probíhá „Evropský týden mobility“, který se zabývá právě dopravou a ačkoliv pro letošní rok byla jako hlavní střed zájmu vybrána pěší chůze, my jsme se rozhodli naše články věnovat právě autům, která jsou podle mě celkem kontroverzním tématem.

Zatímco před rokem bych vám na otázku, jestli mám ráda auta, odpověděla, že rozhodně ne a nechápu, proč lidi nejezdí radši hromadnou dopravou, která je taky pohodlná, v ČR a hlavně ve městech dost dobře časově dostupná a ještě ke všemu ekologická, letos už je má odpověď o dost složitější.

A jaké, že to pro mě najednou má benefity? Neskutečně si tím vyčistím hlavu, tady asi jeden příklad za všechny… Byla jsem na finále extraligy, pokud mě sledujete na instagramu, asi víte, že fandím Bílým tygrům z Liberce, a tak pokud jsem se na zápas chtěla dostavit osobně (a že sehnat lístky taky není žádná fraška, ale to je jiný příběh), nejjednodušším a v podstatě z časového hlediska i jediným způsobem bylo sednout do auta a jet. Liberec ale tohle finálové utkání bohužel nezvládl, prohrál a ztratil tak první zápas z boje o zlato. No a jakého fanouška by tohle nenaštvalo, celá smutná jsem tedy nasedla do auta a jela domů. Vzhledem k tomu, že jsem řidičák neměla zas tak dlouho, obvykle jsem jezdila znatelně pod nejvyšší povolenou rychlostí, tentokrát jsem na to ale šlápla (táta říkal, že ho to dost překvapilo, jak jsem to s námi rozjela), pořád v rámci předpisů a s ubíhajícími kilometry, kdy jsem se proháněla s naším automobilem po dálnici, mi ubylo i na špatné náladě a po příjezdu domů jsem poprvé pochopila, jak na mě krásně funguje terapie řízením, jak bych to teď asi nejlíp nazvala.

Další, co je důležité zmínit je to, že mě od té doby, co mám řidičák, jízdy autem prostě baví, mám vládu nad tím, kudy a jakou rychlostí pojedeme a cítím se díky tomu bezpečně, což se mi ne vždy v autě s jinými řidiči stává. Ať to zní sebehůř, prostě to tak mám :/

No doteď to možná vyznělo, že od února už tedy nejezdím ničím jiným než autem. To ale rozhodně není pravda. Ba naopak vzhledem k tomu, že ve mě stále hlodá moje ekologická duše, vybírám si často autobus či úplně nejraději pro svoje cestování vlak. Myslím si totiž, že ačkoliv mi řízení může přinášet sebevětší radost, nikdy to nebude hodnotnější než příroda na naší planetě, kterou můžeme zachránit právě i třeba tím, že omezíme svoje jízdy autem a nahradíme je nějakou hromadnou dopravou a to obzvlášť, když jezdíte sami.

Největší známkou snobství (i když několik takových lidí znám a jinak je mám moc ráda) je pro mě jezdit na denní bázi sám autem do školy či práce, i když alternativy jako autobus jsou asi méně pohodlné a to i časově, pořád určitě vyjdou líp nejen ekologicky, ale i finančně a já myslím, že tyhle peníze jdou použít určitě daleko ale daleko užitečněji. Nemyslíte? A když už né peníze, tak myslete alespoň na to životní prostředí kolem nás.

Závěrem bych tedy ráda zmínila, že auta jako taková určitě už nezavrhuju, ale je potřeba jezdit s rozmyslem, ve více lidech, aby se to už alespoň trochu vyplatilo, bezpečně a uvědomte si, že třeba takový vlak je někdy taky dobrou alternativou, v něm se zase můžete pohybovat, jak se vám zlíbí a při výletech se nemusíte vracet vždy na to stejné nádraží, jako na parkoviště, když jedete autem 🙂

Jak často jezdíte autem vy? Baví vás to? Jaká pro/proti vidíte právě v autodopravě vy?

Těším se na vaše postřehy a užijte si posledních pár alespoň trošku teplých dní nejlépe ne za volanty vašich čtyřkolových miláčků, ale radši někde v přírodě, které tím moc pomůžete ♥

 

Články holek:

Baví mě to, tak co řešit!

Čauky všem!

Polovinu července máme za sebou a já jsem ho zatím skoro celý „propracovala“. Možná, že si někteří o mně říkáte, že jsem blázen, že nejedu radši někam na prázdniny a myslím jen na peníze, jiní mě litujete, že jsem si zatím nic neužila a kdo ví co ještě, ale ani jedno z předchozích dvou tvrzení není pravda. Vybrala jsem si sice brigádu, ale nejsou za ní žádné velké peníze, ale neskutečně moc mě baví, že bych ji vlastně klidně dělala i zadarmo, a navíc jsem se i vydala do krásné přírody. Nejprve Krušných hor a potom Krkonoš. A co že jsem to vlastně dělala?

P1140190

Praktikantku na letních táborech! Na tábory jezdím už od svých osmi let a baví mě to na nich rok od roku více, pořád je vede ta samá vedoucí jen já se za těch devět let stala z dítěte vedoucím a je to něco, za co jsem neskutečně vděčná.

20160528_130133

Jezdí sem super parta lidí, je to práce, které bych se moc ráda věnovala i do budoucna a asi si nedokážu představit lepší začátek prázdnin. A to je ohromně důležité, protože peníze vám (a pokud jste v mém věku tak na 100%) nenahradí čas v práci, která vás opravdu nebaví. Je lepší si najít práci, která člověka naplňuje, pro někoho je to práce s viditelným výsledkem, pro jiného práce, kde pozná spoustu nových lidí, kde může něco vymyslet a nebo třeba práce s dětmi, jako pro mě. Ale není přece třeba například, když jste introvertní typ člověka, každý den se přemáhat a muset mluvit s lidmi.

20160521_111626

Každý si určitě najdete něco svého a uvidíte, že i kdyby jste pak měli být fyzicky naprosto vyčerpaní, psychicky vás to nabije ani nevíte jak. Tak já si jdu teď odpočinout a už se těším na další takovéhle akce 😀

P1140203

Co vy si myslíte o tomto tématu. Je třeba pro peníze přemáhat svou povahu a nudit se něčím, co nás vůbec nenaplňuje? A co je ta práce, která by naplňovala vás?

miska

P.S.: Chápu, že toto se nedá úplně přesně aplikovat i pro normální pracující dospělé, ale trochu zamyslet by jste se taky mohli. Protože nedala by se najít práce, ze které byste také vyžili naprosto v pohodě a bavila by vás? Spousta z vás takovou práci určitě má a já vám proto gratuluji, našli jste se a není teď ta práce vlastně zábavou? 😀