Za těmi, co zaplatili za svůj původ

Krásný den!

Dneska vás na závěr našeho kalendáře pozvu ještě na jeden výlet. Zaprvé abyste o Vánocích úplně nezlenivěli, ale taky, protože Vánoce jsou svátky, kdy se scházíme s těmi nejbližšími a ne všichni si to můžou nebo mohli dopřát, protože jim to bývalý režim neumožnil. O čem, že to tady mluvím? Dneska vás zvu do památníku Terezín, kde zemřel nejen žid či položid a na smrt jich odešlo také nemálo.

Předpokládám, že jste očekávali nějaký optimističtější článek, ale podle mě je potřeba si připomínat i takovéhle události a to i teď v období svátků. Takže, jak že jsem se do Terezína dostala na návštěvu já? My to měli jako školní exkurzi, takže jsme si jak velkou tak malou pevnost s průvodci  dozvěděli se tak mnoho zajímavých informací.

První, co by asi stálo za zmínku je fakt, že Terezín nikdy nesloužil jako vyhlazovací tábor, ale pouze jako přestupní stanice při transportu dál např. do Osvětimi nebo prostě jako židovské ghetto. Židé a položidé sem byli postupně posíláni s velmi omezenými informacemi a němečtí židé byli dokonce obeznámeni s tím, že jedou do lázní, což samozřejmě nejeli. Podmínky měli otřesné, bydleli v zavšivených a jinak zabreberkovaných pokojích po tolika, že si to dneska ani představit nedokážeme. Jídla dostávali omezeně a ještě to většinou bylo dosti nepoživatelné.

Ti, kterým zůstali někteří členové doma, měli štěstí, že jim od nich ještě mohly chodit nějaké balíčky alespoň minimálně jim zpříjemňující tenhle hrůzostrašný pobyt. Navenek se ovšem všichni tvářili, že se nic neděje a Terezín je normální město jen pro židy. Takhle se jim povedlo obelhat i Červený kříž, který přijel na kontrolu a oni jeho zástupce provedli pouze vybranými vylepšenými ulicemi, kde dokonce dočasně zřídili obchody, školu i banku!

Nic z toho samozřejmě normálně neexistovalo a pokud chcete vidět zápisky a vzpomínky zde vězněných lidí, určitě navštivte místní muzeum. Samotná velká pevnost vám totiž asi moc obrázek neposkytne, neboť tam není nic moc strašného k vidění, jde o docela pěkné město.

Víc zachovalá je malá pevnost, která sloužila jako vězení. Zde byly podmínky samozřejmě ještě horší a na asi 4 m2 bydlelo třeba i 18 lidí. Jídlo už téměř nedostávali, léčit se v podstatě nesmělo a pobyt zde přežilo jen pár šťastlivců. Židé téměř žádní, ti byli buďto umučeni prací, hladem a podmínkami nebo ihned následně posláni do vyhlazovacího tábora. Nežidovští vězni, kteří zde byli taky vězněni, měli podmínky o trochu lepší nicméně kvůli neskutečně špinavým prostorům a neskutečné práci ani oni často nepřežili. Utéct se povedlo jen asi 3 lidem.

S útěky z ghetta to bylo o poznání jednodušší, jenže ti lidé byli tak zblblí, že se kolikrát jen chodili kouknout ven a pak se zase vrátili. Nicméně pár lidem se to povedlo a my měli dokonce možnost zažít jednu besedu s takovou šťastnou pamětnicí.

Pokud se vám někdy taková příležitost naskytne, využijte ji, pokud ne, zajeďte se sem podívat alespoň sami. Myslím, že nebudete litovat a odnesete si zážitek, na který se úplně nezapomíná, ovšem i o takových  historických obdobích je potřeba mluvit.

Pojďte sem proto vzpomenout na ty, pro které Vánoce nebyly svátky klidu a míru a kteří mnohdy jen na svůj původ doplatili smrtí či celoživotním traumatem.

Byli jste někdy v Terezíně, jiném židovském ghettu či koncentračním táboře?

Tak klid a mír aspoň vám ♥

Lesem ke kříži se nesem

Čauky všem!

Dneska se zase po nějaké době vydáme na výlet, touto dobou pořádně zimní, i když na fotkách sníh neuvidíte. Já jsem totiž na trase z Liberce k Mlynářovu kříži byla na podzim, ale nyní je to v tomto kraji opravdu zimní pohádka, tak neváhejte a vyražte na tuto šestikilometrovou trasu taky 😉

Výlet doporučuju začít u Liberecké ZOO. Sem se dá dojet jak tramvají, tak je to na dochodnou vzdálenost z centra, tak je tady i parkoviště pro vaše auta. Žádné výmluvy vám proto v tomto ohledu nebudou platné 😀 Odsud ale půjdeme už všichni po svých…

Po zelené TZ začneme výšlap okolo dětského koutku, kudy zatím vedou všechny barvy tras, ale za chvíli se všechny kromě zelené odbočí doprava, zatímco my se vydáme po vlastní (zelené) ose doleva.

Tady nás čeká nádherná cesta lesními pěšinami, chvíli stoupajícími, chvílemi po rovině a dokonce občas i dolů. Většinu cesty ke kříži ale půjdeme do kopce.

To nám zase umožní po chvíli krásný rozhled na Liberec, hm tedy pokud nebudete mít mlhu, jako já 😀 Ale i tak ten výšlap určitě stojí za to.

Mlynářův kříž totiž čeká na nás všechny, cesta přímo k němu bude sice kilometrová odbočka (tedy půl km tam a půl zase zpátky), ale na konci nás kromě pomníku s německým nápisem bude čekat i přístřešek, kam si můžete na chvíli odložit svůj batoh, vyndat si na stůl termosku a za odměnu se nahoře občerstvit. Mohu vám slíbit, že ten největší kopec už je za námi.

Zpátky do Liberce pak půjdeme pro změnu po žluté TZ, ta, jak už jsem upozorňovala, vede chvíli stejně jako ta zelená, ale potom místo doprava (odkud jsme vyšli) odbočujeme doleva, tahle cesta je zpevněnější, i když ne po celou dobu, pak taky odbočí úplně do lesa na pěšinu, na níž na nás čekají zase nějaká překvapení. Nejen krásná příroda, jako po celou cestu, ale také třeba velký kámen s nějakou památnou deskou, schválně, kdo ho najde 😉

Všichni asi poznáte Skautskou studánku, pokud tedy není teď úplně zapadlá pod sněhem 😀

A taky Strážní Buk, ten věřím, že nezapadl celý a v něm zase můžete určitě najít zarostlou značku.

Kousek za ním se od nás bude odpojovat červená TZ a pokud už někdo opravdu nebudete chtít ani trochu stoupat, odbočte na ní doprava. Komu stoupání, ne nijak drastické, nevadí, dojde se mnou přes Kovadlinu (skála) až na rozhlednu Výšina!

Odtud se pak dá krásně sjet dolů třeba na lopatě, pokud si ji s sebou vezmete, stačí se pak při sjezdu je držet pořád žluté značky. O téhle cestě už vznikl dokonce samostatný článek, tak na něj taky klidně jukněte, odkaz máte tady 😉 A pokud by někdo po sestupu neměl dost, tady máte odkaz i na článek o ZOO, co na nás dole čeká.

Tak kterou z variant si vyberete vy? Budete někde zkracovat, nebo si výlety vychutnáte v jeho plné kráse?

Ať už tak či tak, rozhodně si výšlap užijte, nikde neuklouzněte a dejte mi vědět, jak se vám trasa líbila. Celé naší rodině moc ♥

Krásný víkend plný pohybu!

7. DEN: Za Babičkou do údolí

Krásný den,

víkend je za dveřmi a pokud na něj ještě nemáte žádné plány nebo váháte, kam zajet za Vánoci už teď na začátku prosince, dnešní článek je přesně pro vás! Připravila jsem si pro vás totiž jeden vůní a tradicemi nabitý výlet. Společně se vydáme do Ratibořic, konkrétně do Babiččina údolí, kde na nás tento víkend čekají dobové Vánoce. Tak si připravte batůžky a vyrážíme! Jen bych vás ještě takhle na úvod chtěla upozornit, že fotky budou letní, neboť my jsme tento krásný zámek a skanzen navštívili o prázdninách, ale věřím, že to nebude rušivý prvek 😉

Moc hezká procházka bude, když zaparkujete hned na začátku Ratibořic a hezky podél řeky půjdete směrem k prvním domkům.

Po levé ruce se vám naskytne moc hezký pohled na zámek, který rozhodně stojí za návštěvu obzvláště teď, když bude interiér ještě dozdoben do vánoční atmosféry. Ale nepředbíhejme, k tomu ještě dojdete, nyní si ho pouze prohlédněte z dálky 🙂

Alejí již opadaných stromů dojdete k vodnímu dílu a Rudrovu statku. Zde na vás bude čekat první nádech Vánoc, o ten se zde postará folklorní soubor Barborka v již zmiňovaném statku a na mandlu se můžete zase těšit na malé adventní trhy. My jsme navštívili ten statek, lépe řečeno mlýn, což určitě můžu doporučit. Dostali jsme k tomu na papíře povídání, to jsme si mohli v klidu přečíst a vše si ve svém tempu prohlédnout.

Nedaleko odsud se nachází zdejší známá socha babičky s dětmi, u které se snad každý návštěvník musí zastavit a možná i vyfotit.

Pokud pak chcete vidět i Viktorčin splav, budete pokračovat rovně, pokud se těšíte do zámku odbočíte doleva.

U splavu můžete vidět i přímo Viktorku. A za návštěvu to podle mě stojí, pokud vám však bude zima, zase o tolik nepřijede. Větší škoda by bylo třeba nahlédnout do místních domků a zlatého hřebu výletu – zámku.

Tam se vydáme nyní opět od sochy Babičky. Po cestě projdete okolo hotelu, v němž jsme si my dali skvělý oběd, vy však možná ulovíte něco tradičního na již zmíněných trzích.

U zámku stojí za zmínku určitě už nádvoří, ale my jsme zašly i dovnitř a opravdu krása. Nyní vás tam stejně jako ve všech chalupách čeká adventní výzdoba a ještě povídání o tradičních zvycích.

Doufám, že si sem někdo z vás udělá cestu a užije si pohodovou atmosféru tohoto předvánočního času na takto kouzelném místě.

Kam za adventním časem vyrazíte vy? A co by vás v Ratibořicích nejvíc lákalo?

Krásný víkend

 

Zdroj informací: https://www.zamek-ratiborice.cz/cs/akce