Je tu podzim… – #najednotema

Čauky všem!

Podzim už se nám rozjel na plné obrátky a počasí je poslední dobou dost bláznivé, co? Ráno vycházím z bytu v podstatě za tmy a za šílené mlhy, která se některé dny ani pořádně nezvedne a jiné se zase zvedne a teploty šplhají do výšin, kde bychom je v této době už ani nečekali. No a v dnešním článku bych s vámi ráda rozebrala právě taky jedno podzimní téma, a to, jak jsem měla letos problém podzimu přijít na chuť a jaké pocity ve mně vyvolává. Budu proto moc ráda, když se pak se mnou v komentářích podělíte i vy o své pocity a zážitky z podzimu.

Asi bych bych měla úplně na začátek začít tím, že v letošním roce se mi život otočil úplně o 180° a já pořád čekám, co ještě přijde, už teď toho bylo tolik a já se nemůžu dočkat, až se o to (skoro) všechno s vámi podělím, ale to až na konci roku, teď zpátky k tomu podzimu. I když nejprve se budeme muset přesunout ještě trochu dál, a to až do léta. V létě jsem byla po 10 letech u moře, a tak nějak i díky tomu chytla tu pořádnou letní vlnu plnou pohody, sluníčka a tepla. První ránou reality pak pro mě byl začátek školního roku, no a hned následující příchod podzimu. Vůbec jsem na něj letos nebyla připravená. Začaly mi chybět ty teplé dny plné sluníčka, opalování, nošení jen jedné vrstvy oblečení a tak nějak obecně jsem vůbec nebyla připravena ten podzim přivítat.

Ale vždyť je to tak hezké období! A ono ukázalo i svou solidaritu, teploty drží stále pěkně vysoko, že stačí i jen mikina a sice se začíná čím dál tím víc halit do mlhy, ale jak to tak přicházelo postupně, tak mi to vlastně už ani tolik nevadí. Pořád jsem se sice ještě nedostala na takovou vlnu, na které jsem byla třeba loni, ale už jsem ho tak nějak přijala a snažím se si ho užívat co nejvíc.

Co mi letos ale hodně chybí, jsou procházky a výlety tou nádhernou podzimní přírodou, na které mi nějak nezbývá čas, to se bude muset do příštího roku změnit, protože co je na podzimu hezčí, než právě barevné listí na stromech, ve vzduchu i na zemi, mlha nad rybníky a ne nad silnicí, houby schované pod mechem či ta vůně ochlazujícího se počasí.

Pokud tedy ani vy nemůžete pořád najet na tu správnou vlnu podzimu, zkuste nějakou tu procházku, mně ta moje i když jen asi hodinová alespoň trochu pomohla.

Ale ještě jsem vám slíbila na závěr nějaké ty pocity, takže samozřejmě na mě občas trochu padá melancholie či únava, ale při deštích mám takovou trochu přemýšlivou náladu a co mi přijde nejzvláštnější, podzimní nálada města ve mně tak nějak evokuje období lásky, mnohem víc než třeba jaro, o kterém se to tak nějak obecně ví. Vlastně ani nevím, čím přesně je to dáno, ale moc by mě zajímalo, jestli tu mám někoho,kdo má z tohoto období podobný pocit a to, že na vás najednou město dýchá takovou zamilovanou atmosférou, ve které prostě nechcete být sami.

Moc se těším na vaše postřehy a nezapomeňte mi dát vědět, co podzim vyvolává ve vás ♥

Tak krásný podzimní víkend

 

P.S. Je to zase článek ze série 26, takže články ostatních  na téma podzim máte tady:

Úsměv za úsměv – #najednotema

Čauky všem!

Je tu neděle a s ní i čas připravit se na nový týden. Už jste přemýšleli, jak do něj vstoupíte? A čím si uděláte radost? Já pro vás mám takový návrh, co si do příštího týdne dát takové předsevzetí, že do něj vstoupíme s úsměvem a radost uděláme ostatním tím stejným způsobem. Protože jak jinak zpříjemnit někomu den, než se na něj hezky usmějeme, pozdravíme a třeba prohodíme i pár slov.

Úsměv je vlastně takové naše osobní zlato, se kterým šetříme, i když víme, že ho máme neomezeně, a přitom s jeho darováním můžeme udělat lepší den kolika lidem. No uvědomte si to sami, jedete autobusem a všichni se mračí, každý kouká do svého mobilu, knihy, z okýnka nebo jen tak po autobuse, ale tváří se škoda mluvit. Když ovšem nastoupí někdo veselý, hned se okolo něj udělá taková zářivá bublina, která dokáže pohltit mnoho lidí. Tady jeden příklad za všechny a to příběh od mojí mamky jen pár týdnů starý…

„Jela jsem ti takhle metrem a všichni tam seděli zamračení, žádná radost ze života. Když v tom přistoupil starší pár. Paní s takovým upřímným záchvatem smíchu, který prostě nezastavíš, ani kdybys sebevíc chtěla. A jak se tak smála, smála a smála, najednou se začínalo usmívat pořád víc a víc lidí a najednou byla ta atmosféra uvnitř mnohem příjemnější.“

Tak prosím víc takových paní do meter, autobusů i vlaků a vůbec nemusí mít záchvat smíchu, stačí, když se budou pěkně upřímně usmívat. A právě tímhle článkem bych ve vás takovéhle vysmáté a dobře naložené paní, slečny, pány i kluky chtěla vzbudit. Když budete mít dobrou náladu, podělte se o ni ať už úsměvem jen tak do pléna, tak i úsměvy cílenými na lidi, kteří vám budou už na první pohled něčím alespoň trochu blízcí a sympatičtí. Tady si dovolím ještě jeden příběh, tentokrát svůj vlastní je jen asi 30 hodin starý…

„Vyjela jsem si s kamarádkou na Kladno, poznat trochu město, ale hlavně vidět letos poprvé zase liberecké hokejisty v akci! Na oběd jsme vyrazili do místního OC, kde jsme nejprve po celém protrajdaném dopoledne vyrazily na záchody (Kam jinam, že :D). Tady jsem po příchodu k umyvadlům uviděla holku v libereckém dresu, no jak by mi mohla být nesympatická, že jo? A tak jsem zvolila nejdřív jen nepatrný mířený úsměv právě na její osobu. Když mi ho oplatila (ano, povedlo se, jak jsem už výše zmiňovala), dokonce jsem ji i oslovila, že se na ni tak usmívám, protože mám taky tygří dres, akorát v batohu. Na to mi ona odvětila, no já si říkala, že by nějaká milá kladeňačka.“

A tady máte důkaz, nejen, že lidem nejen pomůžete vykouzlit úsměv i na jejich tvářích, ale ještě se u nich krásně zapíšete, hned na první pohled vás budou brát za milé lidi a to se vyplatí, ne?

Původně jsem si myslela, že se tu s vámi ještě podělím o tipy, jak si vykouzlit úsměv i na své tváři, abyste měli následně co rozdávat, protože sama si teď neprocházím úplně lehkým obdobím, kdy bych měla pořád důvody k úsměvu, ale článek už je teď dost dlouhý, tak o tomto tématu třeba zase příště (Zajímal by vás vůbec takový?). Prozatím nabídnu jen svůj předloňský článek s podzimními radostmi (tady) či další články na téma úsměv od holek z našeho online projektu #najednotema (odkazy máte zase po celým článkem).

A co vy, už jste někdy takovéhle rozdávání úsměvů vyzkoušeli? A z které strany? Dárce či obdarovaného?

Tak ať je ten týden opravdu co nejvíc plný úsměvu a nezapomeňte se o něj taky dělit 🙂

Články holek:

Zdravá příroda, pohodlí, zábava aneb jak to na cestách vyvážit – #najednotema

Čauky všem,

jak jsem ve čtvrtek slibovala, dneska to bude opět článek #najednotema, tentokrát i včas a na téma auto/auta. Tohle téma jsem vybrala záměrně, protože celý tento týden probíhá „Evropský týden mobility“, který se zabývá právě dopravou a ačkoliv pro letošní rok byla jako hlavní střed zájmu vybrána pěší chůze, my jsme se rozhodli naše články věnovat právě autům, která jsou podle mě celkem kontroverzním tématem.

Zatímco před rokem bych vám na otázku, jestli mám ráda auta, odpověděla, že rozhodně ne a nechápu, proč lidi nejezdí radši hromadnou dopravou, která je taky pohodlná, v ČR a hlavně ve městech dost dobře časově dostupná a ještě ke všemu ekologická, letos už je má odpověď o dost složitější.

A jaké, že to pro mě najednou má benefity? Neskutečně si tím vyčistím hlavu, tady asi jeden příklad za všechny… Byla jsem na finále extraligy, pokud mě sledujete na instagramu, asi víte, že fandím Bílým tygrům z Liberce, a tak pokud jsem se na zápas chtěla dostavit osobně (a že sehnat lístky taky není žádná fraška, ale to je jiný příběh), nejjednodušším a v podstatě z časového hlediska i jediným způsobem bylo sednout do auta a jet. Liberec ale tohle finálové utkání bohužel nezvládl, prohrál a ztratil tak první zápas z boje o zlato. No a jakého fanouška by tohle nenaštvalo, celá smutná jsem tedy nasedla do auta a jela domů. Vzhledem k tomu, že jsem řidičák neměla zas tak dlouho, obvykle jsem jezdila znatelně pod nejvyšší povolenou rychlostí, tentokrát jsem na to ale šlápla (táta říkal, že ho to dost překvapilo, jak jsem to s námi rozjela), pořád v rámci předpisů a s ubíhajícími kilometry, kdy jsem se proháněla s naším automobilem po dálnici, mi ubylo i na špatné náladě a po příjezdu domů jsem poprvé pochopila, jak na mě krásně funguje terapie řízením, jak bych to teď asi nejlíp nazvala.

Další, co je důležité zmínit je to, že mě od té doby, co mám řidičák, jízdy autem prostě baví, mám vládu nad tím, kudy a jakou rychlostí pojedeme a cítím se díky tomu bezpečně, což se mi ne vždy v autě s jinými řidiči stává. Ať to zní sebehůř, prostě to tak mám :/

No doteď to možná vyznělo, že od února už tedy nejezdím ničím jiným než autem. To ale rozhodně není pravda. Ba naopak vzhledem k tomu, že ve mě stále hlodá moje ekologická duše, vybírám si často autobus či úplně nejraději pro svoje cestování vlak. Myslím si totiž, že ačkoliv mi řízení může přinášet sebevětší radost, nikdy to nebude hodnotnější než příroda na naší planetě, kterou můžeme zachránit právě i třeba tím, že omezíme svoje jízdy autem a nahradíme je nějakou hromadnou dopravou a to obzvlášť, když jezdíte sami.

Největší známkou snobství (i když několik takových lidí znám a jinak je mám moc ráda) je pro mě jezdit na denní bázi sám autem do školy či práce, i když alternativy jako autobus jsou asi méně pohodlné a to i časově, pořád určitě vyjdou líp nejen ekologicky, ale i finančně a já myslím, že tyhle peníze jdou použít určitě daleko ale daleko užitečněji. Nemyslíte? A když už né peníze, tak myslete alespoň na to životní prostředí kolem nás.

Závěrem bych tedy ráda zmínila, že auta jako taková určitě už nezavrhuju, ale je potřeba jezdit s rozmyslem, ve více lidech, aby se to už alespoň trochu vyplatilo, bezpečně a uvědomte si, že třeba takový vlak je někdy taky dobrou alternativou, v něm se zase můžete pohybovat, jak se vám zlíbí a při výletech se nemusíte vracet vždy na to stejné nádraží, jako na parkoviště, když jedete autem 🙂

Jak často jezdíte autem vy? Baví vás to? Jaká pro/proti vidíte právě v autodopravě vy?

Těším se na vaše postřehy a užijte si posledních pár alespoň trošku teplých dní nejlépe ne za volanty vašich čtyřkolových miláčků, ale radši někde v přírodě, které tím moc pomůžete ♥

 

Články holek:

Školní režim je nemálo praktický pro celý život – #najednotema

Čauky všem!

Třetí tyden září je v plném proudu a s ním i logicky první tři týdny vyučování. Na některých školách se teprve dostává do režimu, někde už je všechno zaběhnuté a jede se přesně podle rozvrhu a o vysokých školách ani nemluvím, tam se totiž ještě pořád flákají, teda alespoň většina. Mě letos čeká poslední rok na střední škole a ano, střední škola má jen čtyři roky, když si ale zvolíte osmileté gymnázium jako já, čeká vás již osmý rok s těmi samými lidmi, v té samé učebně a už je to takový stereotyp, že si vůbec nedokážu představit, že už za osm měsíců to všechno skončí. Není to šílené?

No, na předčasné závěry je ještě dost času, a tak bych s vámi dneska, ačkoliv to bude článek #najednotema o škole (s dvoutýdenním zpožděním, ale to přehlédněme 😉 ), nechtěla sdílet něco ve smyslu, co mě škola naučila, co mi dala/vzala, to kdyžtak až za rok, ale spíš bych s vámi ráda sdílela režim, který jsem si díky ní krásně vytvořila.

Každý člověk je produktivní jindy, někomu to pálí hlavně v noci, jinému navečer, ale mně třeba převážně ráno a to není jen tím, že jsem si prostě zvykla vstávat do školy na 8:00, kde je potřeba hned od rána jet na 100%, hlavně je to tím, že jsem prostě od přírody ranní ptáče a spát do 11:00 je pro mě opravdu jen nějaká legenda, kterou asi nikdy nezažiju a ani vlastně nechci. Když jsem totiž letos zjistila, že budu mít školu 3x týdně až od 10:00, nejprve jsem se zaradovala, ale pak se spíš zděsila. Moje nejproduktivnější část dne bude z půlky ztracena! Pak jsem ale zase sama sebe uklidnila a vstávám okolo 7:00, i když nemusím a pracuju na něčem doma.

Pro někoho jsem možná blázen, ale já jsem zjistila, že přesně takhle mi to vyhovuje nejvíc, ráno se v klidu nasnídat, zpracovat si část maturitní otázky, naučit se nová slovíčka a pak v klidu vyrazit do školy. Na takovýhle režim bych si bez školy asi nikdy nepřišla, protože koho by napadlo, že vstávat dobrovolně takhle brzo může být tak efektivní. Pokud bych totiž ráno spala třeba až do 8:30, byly by to úplně ztracené hodiny, které by mi pak v tom dni mohly ale zatraceně chybět. Dřív jsem se totiž ze školy vracela třeba kolem půl čtvrté, a tak byl na učení čas večer, no jo, jenže teď se kvůli rannímu posunu posouvá celý den a já tak večer nemám už tolik času a s přibývajícími hodinami ani sil na dohánění restů.

Režim ale samozřejmě nezáleží jen na tom, kdy vstáváme, ačkoliv je to jeden ze stěžejních bodů, ale taky je potřeba si uvědomit, že díky pravidelným přestávkám nás škola učí pravidelným obědům či svačinám a neméně i organizování si svých povinností do symbiózy se svým volným časem a zálibami.

Podtrženo sečteno, i když si kolikrát stěžuju na svůj rozvrh a stojím si za tím, že ve škole trávíme až moc času, ale s tím bohužel aktuálně nic nenadělám, jsem za ni velice ráda a věřím, že mi do života dává mnohem víc než jen teoretické znalosti z vyučovaných předmětů.

A co vy? Vděčíte taky škole za nějaký takový přínos? A naučili jste se díky ní svému režimu?

Těším se na všechny vaše postřehy a vy se tento týden můžete těšit ještě na jeden #najednotema článek, protože, jak jsem psala, byla jsem teď trochu ve skluzu, tak je potřeba to napravit a já doufám, že vás tyhle články baví stejně tak, jako ty ostatní, takže je to vlastně úplně jedno, že vyjdou dva hned po sobě. Tak krásný týden!

Články holek:

Co se děje, když cestování skončí? – #najednotema

Čauky všem!

Jako druhé téma článků ze série #najednotema jsme zvolily cestování a protože o tom samotném tu píšeme docela často, rozhodla jsem se dneska věnovat tomu, co následuje hned po něm a to vybalování a vzpomínání na ty naše cesty, protože po příletu z Rhodosu týden zpět je to pro mě víc než aktuální téma.

U nás v rodině, totiž máme po příjezdu občas konflikty, co se právě vybalování týká. Táta, ten vybalí, jakmile přijede a je rád, že má vše rychle za sebou. Oproti tomu třeba zase já vybaluju kufr tak týden po příjezdu, kdy už mám ten návrat do reality jakž takž zpracovaný. Představa, že bych měla totiž rychle zase všechno vrátit na své původní místo by mi dovolenou ukončila okamžitě s příjezdem a to já nechci. Miluju si tím totiž ten zážitek jakoby trochu prodloužit. Nejenže pak totiž chodím celý týden okolo kufru a tu si vzpomenu na ten zážitek, když uvidím ten opalovací krém a příště zase na jiný, když mi do oka padne klobouk, ale jsem možná až moc přecitlivělá a návraty z dovolených jsou pro mě vždy velmi smutným okamžikem. Cestování jako takové se si snažím užívat vždycky na 200% a nezáleží na tom, jestli projíždím republiku vlakem, chodím po horách či odpočívám na pláži a u bazénu, prostě každá z nich má takové své autentické kouzlo a pohodu, takže když končí není mi prostě do smíchu, to asi chápete.

Protože jestli pro mě cestování něco znamená, tak je to určitě poznat nová místa, ale taky si hlavně odpočinout, ať už jenom psychicky nebo i fyzicky, to nehraje roli. Prostě vždycky zapnu takový „cestovní mode“, při kterém neřeším blbosti, užívám si všeho co se mi nabízí a dostat se pak z něj není vždy úplně příjemné a právě takový nevybalený kufr mi moc pomáhá v takovém tom přechodu „do reality“. Protože občas je prostě potřeba se do ní dostat rychle, ale bez tohoto přechodu bych byla úplně vykolejená.

To by bylo teda k tomu vybalování zatím vše a moc by mě zajímalo, jak to s ním máte vy, já se ale ještě dneska nerozloučím a načnu i druhé téma a tím budou vzpomínky právě na cestování. Ty nejlepší si určitě všichni uchováváme v hlavách a s radostí je vyprávíme, ale čím dál od naší cesty to je, tím méně jich máme v živé paměti.

Aby se vám jich tam udrželo co nejvíce, je dobré si je osvěžovat, ať už vyprávěním někomu druhému (a kdo mě zná, ví, že tohle je moje silná stránka a musím se hodně krotit 😀 ) nebo i jen promítáním si jich ve své hlavě.

A nebo ještě pomáhá koukání na fotky a tady vyvstává otázka, kterou si teď docela často pokládám a to, kolik fotek už je moc a kolik je tak akorát? Mám totiž tendenci moc fotek nemazat, ale zase pak to množství, opravdu si je ještě někdy budu všechny prohlížet? No to by bylo na samostatný článek takové focení o dovolené, ale pokud mohu doporučit, tak na zamyšlení je na to skvělý podcast od Terezy Salte – Moment nebo momentku.

Tak jo, to by bylo ode mě vše, ale byla bych moc ráda, pokud byste tady se mnou rozpoutali trochu diskuzi a napsali mi na tohle téma váš názor/zkušenost.

Kdy a proč vybalujete? Jak se navracíte do „reality“? Jak a jak často vzpomínáte na své cestování?

Tak díky a cestování zdar!

Články holek:

Co podniknout v horku? #najednotema

Čauky všem!

Jak už jsem v předminulém článku slíbila, dneska to bude první článek z naší blogerské spolupráce #najednotema, ve kterém jsem si na téma HORKO pro vás připravila článek s tipy na to, co podniknout v horku, ať už jste ve městě či v přírodě, tak pokud jste napnutí nedočkavostí či rozteklí horkem, jdeme na něj…

Jděte k vodě, nebo do ní jenom po práci skočte!

Tohle je asi takový očekávaný tip, ale pokud je horko je prostě nejlepší se přesunout někam k vodě či si po celém dni skočit třeba jen do řeky, co teče vaším městem. Je totiž úplně jedno, jestli se vydáte na koupaliště, biotop, k přehradě či si právě vyhlídnete nějakou řeku, potok, nebo klidně tůňku. Já třeba miluju koupání v přírodních vodách, což jsem zmiňovala i na svém instagramu, kde mi kamarád dokonce doporučil aplikaci, která má v sobě uloženou spoustu i neznámých míst právě na takovéhle koupání, tak už se těším, až ji vyzkouším.

Udělejte si nějaký skvělý drink!

Ať už bude s alkoholem či bez, rozhodně vás dokáže skvěle osvěžit, stačí přidat pár kostek ledu či nějakou bylinku, skvělá je v tomhle ohledu třeba máta, která dodá takovou svěží vůni a můžete popíjet. Jen u toho alkoholu pozor na množství, v létě to jde přeci jen rychleji 🙂 A pokud byste dostali chuť na takové smoothie, tady máte pár tipů na to, jak ho zkombinovat 😀

Dejte si misku ovoce nebo si ho hoďte do jogurtu!

Nic k jídlu vás nedokáže osvěžit tak jako čerstvé ovoce, ať už je samotné nebo třeba ještě s jogurtem z lednice, zasytí vás, osvěží a nebudete si po něm připadat jako pytel plný cementu, ba naopak vás tak trochu nakopne něco dělat. No a ještě ke všemu je zdravé a dobré. A když už jsme tak u toho, vlastně stejnou vlastnost má i zelenina, z které jde udělat zase spousta slaných jídel, protože přece jenom ovoce je spíš do sladka, i když teda takový meloun taky, no, ale ten zbytek zeleniny jde skvěle kombinovat v salátech, tak můžete vyzkoušet třeba ten náš oblíbený, recept máte tady 😀

Nechte odpočinout nejen své tělo, ale i mysl u omalovánek!

Jestli je něco, co jsem si letos v létě zamilovala, jsou to antistresové omalovánky. V horku přece jenom nechcete pořád nějaký aktivní program, spíš si radši někam sednete a budete vykovávat co nejmíň pohybu, při kterém se jen a jen potíte. Tak pojďme nechat odpočinout na chvíli i mysl. Omalovánky vám ji fakt skvěle pročistí a buďto si k nim můžete pustit nějaké písničky, sedět v tichu nebo poslouchat podcasty, to je teď můj šálek kávy a pokud by vás zajímaly tipy na ty moje nejoblíbenější, ráda vám ho sepíšu 🙂

Sbalte si svých pár švestek a na pár dnů vyražte do hor!

Léto ve městě je peklo, co si budeme nalhávat, když nemáte zrovna klimatizaci, nebo čas vyrazit někam k vodě, jak už jsem v úvodu uváděla, chápu, že léto proklínáte. Pokud to tedy jen trochu půjde, doporučuju horku alespoň třeba na (prodloužený) víkend vyrazit se ochladit do hor, i když ani tam nebude nějakých 15°C, rozhodně tam bude přijatelněji, než u rozpálených chodníků a když bude nejhůř, věřím, že najdete nějakou tu horskou bystřinu 😉

Ponořte se na chvíli do příběhu své knihy!

A další sedavá aktivita, jak už jsem zmiňovala, u těch se prostě potíme míň a kdo by je proto nevyhledával. Čtení knih je jinak samozřejmě celoroční aktivita, ale pár tipů na takové letní čtení vám Marťa dá už příští týden, tak se máte alespoň na co těšit 🙂

Přesuňte program dovnitř a venku si užívejte až večer či ráno!

Taková návštěva klimatizované galerie či planetária určitě není k zahození, když venku panují třicítky, zkuste tedy přes den vymyslet nějaký takový program a ven se přesuňte až navečer či brzo ráno, kdy můžete i v takových pařácích potkat venku čerstvý vzduch, a proto je to ideální čas na procházky, běh či cokoliv jiného podle vašich představ 😀

Zajděte si na piknik!

Umístit si deku někam do stínu, popíjet a pojídat nějaké osvěžující potraviny a povídat si s kamarády, smát se až se budete za břicho popadat a tak to je podle mě skvělá definice představ mnoha lidí o létě, tak neváhejte a zkuste tento sen změnit ve skutečnost, myslím, že nebudete litovat 🙂

Zakončete den zmrzlinou!

No a tohle podle mě ani není potřeba moc komentovat, zmrzlina totiž asi napadne jako osvěžení úplně každého 😀

A to by byly pro dnešek všechny moje tipy na letní dny, tak doufám, že vám alespoň některé pomohou ♥

A co doporučujete dělat v horku vy?

Tak krásný (snad ne) moc teplý víkend

Články ostatních blogerek: