Od Harracha přes panství až na Kotel

Čauky všem!

Už strašně, strašně, ale strašně dlouho tu nebyl žádný výletový článek, radši ani nebudu počítat, kdy to bylo naposledy, protože dnes toto smutné období (jak jsem zjistila na instagramu i vám totiž tyto články chyběly) končí a já vás zase zvu na další túru. Tak si sbalte pořádné svačiny, dostatek pití, pevné boty a s chutí někam jít sedněte do autobusu směrem do Harrachova. Dneska to totiž nebude žádný okruh, ale přechod části Krkonoš, tak se vám úplně nevyplatí jezdit autem 😁

Aby to tedy bylo zase fér pro vás, začnu s navigací hned z autobusového nádraží, z něhož se okolo Šindelky postupně dostaneme až k Mumlavě a tady buďto Liščí stezkou, nebo po asfaltce až k Mumlavským vodopádům. Tento začátek cesty je podrobněji kdyžtak sepsaný už v jednom z minulých výletů, tak se mrkněte tam.

I další část cesty po asfaltce až na Krakonošovu snídani jsme už spolu jednou absolvovali. Ale i tak vás podle mě nebude nudit a naopak si doporučuju všímat nejen úžasné přírody okolo, ale také ubývajícího počtu lidí směrem proti proudu řeky. Na Krakonošovu snídani a ještě dál dojde totiž jen pár odvážlivců, konkrétně opravdových turistů. Zde se můžete u stolů občerstvit buďto z vlastních zdrojů, nebo pokud budete mít štěstí, si můžete i něco drobného koupit. Přece jenom nás čeká docela stoupání.

Pro cestu nahoru si vybereme modrou TZ. Cesta je hezky zpevněna, ale vůbec nenarušuje přirozený přírodní ráz krajiny. Vede nádhernou přírodou a s přibývajícími výškovými metry ubývá vysokých stromů, a tak jeden z nejvyšších bodů poznáte, když potkáte borovici kleč.

Takovými borovicemi dojdeme cestičkou s výhledem na Labskou boudu až na rozcestí Čtyř pánů. Tady vás možná bude zajímat původ takového pojmenování, dříve zde totiž bylo místo, kde se stýkaly hranice 4 panských území, tak proto ti Čtyři pánové. Nicméně na tomto rozcestí je nádherný výhled na zbytek Krkonoš a když budete mít štěstí, možná dohlédnete i na Sněžku, ale i bez ní je to krásná podívaná ♥ Nedaleko odsud se taky nachází Vrbatova bouda (znáte příběh Hanče a Vrbaty?) či třeba pramen Labe, kde jsem já osobně teda ještě nikdy nebyla, ale slyšela jsem, že stejně není o co stát, takže vás zvu radši dál, ještě kousek nahoru na horu (ha ha) Kotel.

 

Na úplný vrcholek se sice vystoupat nedá, ale těsně pod něj ano a po cestě můžete nakouknout třeba do starého bunkru či na Růženčinu zahrádku. Nahoře pak na nás čeká zase výhled na opačnou stranu, konkrétně na Rokytnici nad Jizerou, kam nyní začneme klesat.

Pokud jste někdo šel někdy na Dvoračky právě z Rokytnice, možná vám to přišlo (stejně jako mně) jako vysoké stoupání, nyní ale budeme několik minut na Dvoračky klesat. No kdo by to byl řekl, že je to fakt možné 😀 Nicméně právě kvůli tomuhle celkem strmému klesání, nedoporučuju trasu chodit opačně, dost byste si ji tímto stoupáním zprotivili a to by byla škoda.

Na Dvoračkách pak neváhejte ochutnat třeba jejich legendární houstičky či borůvkové knedlíky, obojí mám  ozkoušené a můžu jen doporučit. No a nebo se posilněte (a odměňte, přece jenom už nás čeká v podstatě jenom klesání ) něčím trochu ostřejším 😉

Pro cestu dolů jsem pro nás tentokrát zvolila žlutou TZ, kdo by chtěl ulehčit svým kolenům a stihl lanovku (opravdu se podívejte v kolik přestává jezdit, není to úplně fajn pocit tam přijít a zjistit, že dneska už další prostě nepojede, vím o čem píšu), může se klidně dolů svézt. Kdo ne, stejně dojde ke spodní stanici a odtud poté ještě dál po žluté až na autobusovou zastávku na Horním náměstí, odkud se můžete zase vrátit domů. No a nebo si ten pobyt tady prodlužte, Rokytnice je vskutku krásná a výletů je tu nespočet (inspiraci na další výlety najdete na konci článku).

A mě by schválně vůči závěr výletu zajímalo, jestli jezdíte lanovkou spíš nahoru, nebo jako my dolů? A jak se vám vůbec dnešní trasa po dlouhé době líbila?

Těším se na vaši zpětnou vazbu a přeju spoustu nachozených kilometrů i teď na podzim ♥

Další výlety po okolí:

 

Slyšíte ten hukot vody?

Čauky všem!

Už dlouho jsem vás nevzala na žádný pořádný výlet, takže jsem se to dneska rozhodla napravit a ráda bych vás vzala na přechod z Harrachova do Rokytnice nad Jizerou 🙂 Protože to nebude okruh, ale trasa z jednoho místa na druhé, doporučuju ráno v 10:15 vyrazit cyklobusem (radši si to ještě ověřte 😉 ) z Rokytnice a za 45 minut jste v Harrachově. Jen takto se nebudete muset stresovat svým včasným příchodem, abyste stihli autobus zpátky 😀

Začneme tedy na autobusovém nádraží v Harrachově a okolo Šindelky (muzea o dřevařství, kam jsem se sice tentokrát já nepodívala, ale už jsem tam taky byla, a pokud vás tato moc hezká expozice bude zajímat, rozhodně si ji stihnete projít a ještě se do Rokytnice vrátit v přijatelnou dobu 🙂 )

Dál se vydáme po modré TZ, kdo bude mít s sebou kočárek nebo se mu prostě nebude chtít jít terénem, může po ní dojít v podstatě až k Mumlavským vodopádům, které představují první záchytný bod dnešní trasy.

IMG_2132

Já k nim ovšem preferuji o trochu dobrodružnější cestu, kterou si zamilují převážně děti. Z asfaltky totiž odbočíme po Liščí naučné stezce, na které na nás čekají příběhy ze života lišek a hlavně úkoly, kterými se jim můžeme přiblížit 😀 A pro ty starší, které už blbnutí na herních prvcích, i když občas jsou docela náročné na zvládnutí, nebaví, tahle cesta má výhodu, že vede po chvíli podél Mumlavy, a tak kromě samotného velkého sešupu vodopádů po cestě můžeme potkat další menší vodní skluzavky.

IMG_2133IMG_2139IMG_2138IMG_2152

A jsme tu! Voda hučí a pokud není zas tolik vody, můžete se i vykoupat, to my jsme rozhodně nemohly, protože v době naší návštěvy byl pro sever Čech vyhlášený nízký povodňový stupeň nebezpečí, a tak vodopády tekly jako o život, opravdu NÁDHERA!

IMG_2157

A nyní se napojíme na žlutou TZ, po které naši asfaltkáři už přišli 🙂 Kousek se vrátíme po té terénější cestě, ale hned vzápětí odbočíme do lesa. My jsme v něm našli i houby a pak tu rozhodně na všechny do jednoho čeká velká díra jako upomínka na doly v okolí Harrachova.

IMG_2168

Žlutá značka nás dovede nejprve na Rýžoviště, odkud nás už čeká dlouhé (pro někoho možná až nekonečné) stoupání. Nabízí nám ale překrásné výhledy a čím víc se blížíme vrcholu, Studenovu, tím více borůvek roste podél cesty. Tato trasa je dokonce cyklostezkou, ale pěšky si ji jistě užijete 1000% líp, protože povrch ani úhel nejsou na kolo zrovna ideální 🙂

IMG_2172

Na Studenově můžete u Božích muk poděkovat Bohu, že jste přežili takové stoupání, protože ačkoliv ještě trochu do kopce půjdeme, ten nejhorší už máme za sebou. Na Ručičky cesta totiž vede přijatelným profilem a po krásné asfaltce uprostřed lesa plného borůvek, tak hlavně neudělejte stejnou chybu jako my a krabičku na ně si vezměte s sebou. Úplně tady teď slintám jak na ně vzpomínám, ale co se dá dělat, na Ručičky s krásným přístřeškem a cedulemi jsem došla i tak a to je přece hlavní, ne? 😀

IMG_2173IMG_2171IMG_2177IMG_2178

A komu se tato modrá TZ líbila, toho potěším oznámením, že po ní pokračujeme i na Hoření domky, odkud se ti unavenější z nás mohou svézt dolů lanovkou a odtud dojít po žluté nebo po silnici do centra Rokytnice. A s těmi vytrvalejšími po ní pokračujeme i dál až na rozcestí Nad Světlankou, kde končí.

IMG_2117

A teď to bude teprve zajímavé, čeká nás totiž cesta rovně bez značení, ale krásně udržovaná a ta nás dovede až na další rozcestí zvané Huťský potok, kde se nachází další modrá značka, která nás opět mezi borůvkami dovede dolů k dnes už druhému a poslednímu vodopádu tzv. Huťský, jak překvapivé, že 🙂 Je sice výrazně užší, ale teče taky překrásně 🙂

IMG_2182IMG_2183IMG_2188

No a tato modrá značka nás dovede až do centra Rokytnice, kde náš dnešní výlet ukončuji. Po cestě už bych vás upozornila snad jen na kapličku vpravo o cesty, která se proslavila jedním českým filmem a to konkrétně Krakonošem a lyžníky 🙂

Tak co, vyplatilo se čekání na další výlet? A jaké vodopády byste mi doporučili pro příště?

Užijte si nadcházející víkend nejlépe na výletě 🙂

miska