Jak jsem začala a zbytek šel sám od sebe

Čauky všem!

Ty jo, to už je tak dlouho, co jsem si takhle sedla k počítači a napsala vám něco i sem na blog! Ne, že bych poslední dobou neseděla u počítače víc než dřív, ale sepisuju jednu maturitní otázku za druhou a řekněme si upřímně, tam rozhodně nemám takovou volnost v tom, co napíšu, ve výběru témat a ani mě to tak nebaví. Nicméně, dneska si tu rozhodně nechci stěžovat a po těch dvou měsících bych mohla napsat nějaký vysvětlující a obhajující článek, přijde mi to ale zbytečné. Prostě letos maturuju a i kromě toho se mi v životě sešlo spousta věcí, kterým jsem prostě musela a samozřejmě i chtěla dát přednost. Před několika týdny jsem se vrátila na Instagram a dneska se rozhodla využít hodinovou (no možná i delší, jak vidím tu kolonu) cestu autobusem k návratu i sem.

Tenhle článek jsem plánovala vydat v lednu jako takový ten motivační pro vstup do nového roku i dekády, ale aktuální je pořád stejně a motivace na konci února se taky nezakazuje, ne? Takže se pohodlně usaďte a nechte se inspirovat mým příběhem, který začal už v roce 2018.

To jsem dostala v průběhu listopadu takový nápad, že bych mohla na vánoční prázdniny odjet pracovat někam do hor jako servírka, abych si taky užila trochu toho sněhu, volnosti, nových zážitků a tak. No to bylo samozřejmě dost pozdě, takže jsem nápad uložila na třičtvrtě roku zase do šuplíčku a vyndala ho někdy na začátku podzimu loni. Nejprve jsem byla v kontaktu s jedním hotelem v Krkonoších, ale tam to pak nějak z druhé strany vychladlo a já se začala poohlížet po něčem, co by bylo třeba blíž babičce s dědou, u kterých jsme Silvestra zatím vždycky trávili. Takže jasná volba padla na Jizerky a tady jsem si na první pohled zamilovala Prezidentskou chatu (Díky bohu, že nevyšly ty Krkonoše). Nikde nevisel žádný inzerát, že by hledali posilu do svého týmu, já neměla s prací servírky, na jejíž pozici jsem naivně chtěla nastoupit, žádné zkušenosti, ale rozhodla jsem se jít za svým snem a napsala jim na email uvedený na jejich stránkách.

Velmi rychle mi odpověděli a podržte se, odpověď byla kladná! „Ono to fakt vyjde?“ No nevěřila jsem vlastním očím, prý si to mám nějaký víkend přijet vyzkoušet a uvidíme, jak se domluvíme dál. Takže hned první víkend v listopadu jsem jela na zkušební směnu. Byla jsem extrémně nervózní, ale snažila jsem se dělat co jsem mohla a první víkend se mi ani nestal žádný strašný přešlap. Takže to šlo skvěle, já podepsala dohodu o pracovní činnosti a domluvila se na další směnu. Ta se nakonec nekonala, ale byla jsem pozvána na silvestrovský týden, že je to prý fakt honička a normálně berou jen lidi s více zkušenostmi, ale že to snad zvládnu. A zvládla!

Tady už se mi pár přešlapů povedlo, ale všechno nakonec dobře dopadlo a já si začínala čím dál víc připadat jako součást zdejšího skvělého mladého kolektivu kuchařů, číšníků a celého personálu. Po pěti dnech fakt náročných směn jsem sice byla fakt unavená, ale na druhou stranu se mi ani nechtělo domů. A to je co říct, když po cestě tam jsem si myslela, že tam snad ani nechci nastoupit a byla jsem odhodlaná, že pokračovat rozhodně nebudu a vymluvím se třeba na školu, přece jenom maturita se dá vždycky skvěle použít, že jo 😀

Jak ale asi správně tušíte, neskončila jsem a každou směnu si užívám víc a víc. Hrozně mě baví se pořád učit nějaké nové dovednosti, posouvat se z jedné pozice na place na druhou, poznávat stále nové lidi, zlepšovat si vztahy s těmi, které už vidím po několikáté z neznáme se vůbec, „Ty jseš tu poprvé?“, … na „Ahoj, tak jak se máš?“ „A kdy přijedeš příště?“… a taky získávat nové zkušenosti a zážitky.

No a co, že jsem vám tímhle příběhem chtěla předat? Chtěla bych vás popostrčit k tomu, abyste se nebáli jít za svými sny a cíli, což zní jako hrozně prázdné motivační heslo, tak třeba právě tímhle článkem pochopíte, že to myslím vážně, z vlastní zkušenosti a uvidíte, že to funguje.

Někdy je prostě potřeba sebrat všechnu odvahu, vykročit ze své komfortní zóny, sednout k počítači a napsat email, kterým nemůžete vlastně nic ztratit, ale jen získat. A třeba to vyjde, tak jako mně a bude to ještě lepší, než jste očekávali. No fakt bych před třeba dvěma měsíci nevěřila tomu, že o svých jarních prázdninách raději vynechám dovolenou a budu teď sedět v autobuse, no hádejte jakým směrem a kde mě od dneška až do neděle můžete zase potkat…

Tak se seberte, podívejte se na své sny a cíle, co jste si určitě vzorně na začátku roku 2020 sepsali ať už na papír nebo do hlavy a popřemýšlejte, co je ten první krok, co k jejich naplnění musíte udělat a nejde udělat právě teď? Pokud jo a já věřím, že tomu tak ve většině případů bude, udělejte ho. Kupte si měsíční členství v místním bazénu, abyste začali chodit pravidelně plavat a už dneska vyražte klidně jen na pár bazénů, pošlete dopis svým rodičům, který bude více osobní než SMS, ve kterém je pozvete k sobě na večeři, abyste konečně zase urovnali vztahy ve své rodině či zavolejte pár svým kamarádům a společně něco naplánujte třeba už na tenhle víkend, když jste si přáli trávit s nimi letos víc času. Všechno jde, když se chce, tak začněte opravdu chtít!

A schválně mi dejte vědět, co jste se rozhodli proměnit ve skutečnost a jaký první krok jste proto podnikli…

Těším se zase na vaše příběhy a doufám, že vás článek po nějaké době zase potěšil 😀

Potřebovala jsem na chvíli změnu

Čauky všem,

možná, že jste si všimli, že poslední dva-tři měsíce nevycházely články pravidelně, upustila jsem i od pravidelných rubrik a tak nějak se z toho online světa distancovala nebo spíš jsem v něm začala být pasivní, což znamená, že jsem nic moc nepřidávala, ale jen sledovala, činnost ostatních. O prázdninách jsem si moc užívala i času offline a řekla jsem si, že se nebudu do článků nutit a tak nemůžu slíbit, že se i teď vrátím úplně naplno. Protože mě to na jednu stranu moc baví, ale na druhou stranu mi to bere spoustu času, který se do toho vyplatí investovat pouze, pokud na psaní mám chuť a výsledek má pak nějakou hodnotu. Příspěvky nucené totiž nemají hodnotu ani pro vás ani pro mě, a tak doufám, že mě chápete.

Rozhodně se vám nechci tímto článkem omlouvat nebo ze sebe dělat nějakou chudinku. To, že budu psát blog jsem si vybrala sama a i tak si můžu kdykoliv vybrat, že s ním skončím. Vy jste samozřejmě rozumní lidé, takže mě určitě chápete, ale i tak jsem si říkala, že se vám k tomu nějak vyjádřit chci.

Třeba to dá impuls i někomu z vás, kteří nejste úplně spokojeni s tím co děláte, teď myslím hlavně ve volném čase, na chvíli zastavit. Začít se věnovat něčemu jinému a ke své původní zálibě se vrátit zase za nějaký čas. Možná zjistíte, že už k tomu nemáte důvod, ale třeba vám to taky začne chybět. Nebojte se ve svém životě dělat změny. Já sama mám radši zajetý řád a obzvláště náhlé změny mě dokáží velmi rychle vykolejit, ale snažím se proti tomu bojovat.

Měla jsem strach, že na mě třeba zapomenete a že blog už nebude nikdo číst, ano, sledovanost rapidně poklesla, ale co, tak jsme si všichni od sebe navzájem odpočinuli a teď se do toho můžeme znovu opřít. Nejdůležitější je dát na svůj cit a v daný moment se nebát udělat změnu, ať už stálou nebo dočasnou, vždyť většinou můžete pořád udělat ten krok zpět.

Ani jsem vlastně nevěděla, co vám tady dneska napíšu, ale chtěla jsem tomu udělat přeci jen nějaký úvod a trošku vám svou neaktivitu objasnit. Třeba někomu z vás moje pauza taky otevře oči a vy se tak vydáte za svými novými prioritami. Já mám třeba tato „hnutí mysli“ spojená s prázdninami, kdy se potkávám s jinými lidmi než celý ten školní rok a všechny ty zážitky mě donutí přemýšlet, co vlastně i do budoucna chci. Protože sedět ve škole chci co nejkratší možnou dobu (můj aktuální názor, třeba se to za pár let změní), ale zase chci, aby ze mě něco bylo a mohla jsem se naplno věnovat tomu co mě baví.

A jak to máte se změnami vy? Bojíte se jich, nebo se do nich vrháte po hlavě?

Tak snad tenhle článek dával alespoň trochu smysl a pěkný (změněný?) týden 😉

Úsměv na rtech

A všechno jde líp 🙂 Opravdu to tak je, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát a občas to není úplně jednoduché ten úsměv opravdu udržet, funguje to!

20170724_102230.jpg
… i když máte pusu od borůvek 😀

Já jsem povahou spíše pesimista, dost často jsem ve všem viděla jen to špatné, ale na začátku letošního roku, co jsem dobrala antibiotika a vydala se zase konečně ven, jsem si po těch dnech doma (když byla za okny pohádková zima), uvědomila, že je přece škoda si každý krásný den kazit špatnou náladou. A od té doby se snažím daleko víc usmívat, vidět věci pozitivně a zbytečně si nestěžovat. Kupodivu to ani není tak složité, stačí si to párkrát uvědomit a pak to už jde automaticky samo 😀

IMG_1055

Je sice fakt, že dnešní doba celkem negativní je. Lidé si pořád na něco stěžují a jsou nespokojení. (Schválně se na to zkuste zaměřit, pak to totiž uslyšíte, dokud totiž k těm lidem také patříte, ani si to neuvědomíte.) Ale jde to i bez toho, chce to jen jedno rohodnutí 🙂 Když se rozhodnete myslet pozitivně, uvidíte, že stížnosti jsou dost často zbytečné, a tak se hlavně těmito lidmi nenechte ztrhnout, chce to trochu snahy, ale jde to 🙂

Když se třeba nečekaně změní program, nebuďte naštvaní, i ačkoliv nemáte rádi náhlé změny, určitě to má nějaký důvod a ponese to i své výhody. Mluvím z vlastní zkušenosti, věřte mi 🙂

20170616_112826

Ale vraťme se k tomu, co všechno nám úsměv dokáže usnadnit. Začneme ráno… Po probuzení se usmějte, řekněte si, že dnešek bude super a nemyslete hned na to, že už se zase chodí do školy, kde bude nuda, budou tam přece kamarádi, dobrý oběd, zábava a každým dnem učení jste blíž cíli mít práci svých snů, nemám pravdu? 🙂 K pozitivní náladě vám určitě může pomoci i ranní jóga, na facebook vám dám odkaz na mou oblíbenou ranní ani ne desetiminutovou sestavičku, aby vám mohla taky zlepšit vstup do nového dne 😀

IMG_1795

Vstanete a jdete pozdravit ostatní členy své rodiny, s úsměvem vám to půjde určitě skvěle a navíc pár vlídných slov na začátku dne jim ho určitě zpříjemní ♥

20160528_130843

Jdete do školy či práce, pokud svítí sluníčko a máte dost času, nevidím důvod, proč by se úsměv nepovedl, pokud už tak hezky není, myslete na něco pozitivního, užívejte si atmosféru dne a autobus určitě pojede další, kdyby vám náhodou ujel 😀

20170216_154808.jpg

V práci nebo škole si užívejte chvílí s těmi, které máte rádi, smějte se, povídejte si, soustřeďte se na to, co máte právě dělat a hlavně se nezaobírejte myšlenkami, co byste teď mohli dělat někde jinde, jak dlouho tam ještě zkejsnete a tak, rychleji vám to pak uteče 🙂

Odpoledne nebo večer je čas na vaše oblíbené aktivity a lidi, které máte rádi. Zase nemyslete na to, že vás zítra čeká test, když hrajete hru, na to myslete při učení, to je ten správný čas 🙂 A hlavně jděte spát v klidu s dobrou náladou, dobrý spánek je půlka úspěchu k dalšímu skvělému dni 🙂

PIC_0106

A hlavně si pamatujte, že….

♥ Úsměvem zlepšíte den nejen sobě, ale i lidem ve svém okolí ♥

 

Tak se usmívejte a myslete pozitivně

miska

 

P.S.: Jasně, že to nejde pořád, ale každá snaha se cení a vemte si z článku klidně jen tu pasáž, která vás nejvíce zaujala, chtěla jsem vám totiž ukázat, jak je důležité snažit se na všem najít něco dobrého a i si udělat čas na to, co nás baví, protože jen tak ten úsměv můžeme vytvářet, jinak bychom totiž žádnou motivaci k němu neměli a bez ní to prostě nejde. A jak jste na tom vy a optimismus? 😀

 

Čerstvý vzduch a víkend offline

Čauky všem!

Včera jsem se po třech dnech zase vrátila do města a připojila se na internet a upřímně řečeno, jediné, co mi chybělo byl kontakt s kamarády, ať už osobní nebo ten online. Celý prodloužený víkend jsem totiž strávila na Jizerce, uprostřed největší tmy v České republice, nedosahuje sem totiž světlo z žádného města. A bylo to opravdu úchvatné.

IMG_1559

Nádherná příroda. Meandrující říčka Jizerka, hučící řeka Jizera, šumící les, zbytky sněhu (ano, opravdu nám na mnoha místech část cesty zakrýval sníh a ještě minulý týden to tam prý projížděla rolba!), krásné skály a hlavně ticho rušené jen zpěvem ptáčků, to všechno a ještě mnohem víc jsem uplynulé tři dny hltala plnými doušky.

IMG_1577

Pokud přemýšlíte, kam na dovolenou, určitě to tady doporučuju, romantika jako blázen a místo jako stvořené pro vycházky, výlety či cyklovyjížďky. A rozhodně se nenechte zastrašit třeba začínající rýmou, sama jsem tam s ní odjela a pokud se nějak výrazně nezlepšila, horší to nebylo na 1000% 😀

IMG_1597

A ještě jedno doporučení tady pro vás mám, nechte telefony, počítače a tablety doma. U nás na penzionu sice wifi byla, ale já jsem se prostě rozhodla dát si online detox a telefon jsem používala jenom jako hodiny a baterku, když jsem šla v noci na záchod. A upřímně, snad to nejlepší, co jsem mohla udělat. Nijak mi novinky ze světa nechyběly a měla jsem spoustu času na to trávit čas s rodinou při hraní stolních her, přčetla jsem si po dlouhé době část knížky, vybarvila si omalovánky a cítila se volná, nesvázaná ničím z toho online světa. Tak to taky zkuste, fakt se to vyplatí!

IMG_1659

Dost podobný článek jsem psala i před necelým rokem, akorát trochu víc obecně, takže kdo by se chtěl začíst může tady.

IMG_1616

Tak nezapomeňte, že příroda a offline prostředí vám udělá daleko líp než hromada prášků a projíždění sociálních sítí v posteli 🙂

miska

Miší NOVINKY: Teribear hýbe Prahou 2016

Čauky všem!

Opět jsou tu Miší NOVINKY a dneska bych vám strašně ráda přestavila jeden úžasný projekt s názvem „Teribear hýbe Prahou aneb prima den s medvědem“ a musí říct, že za mě to určitě prima den byl. Ale o co vlastně jde? Je to akce nadace Terezy Maxové, která se koná již druhý rok na Letné.

pic_0390 pic_0394

Nejprve se musíte zaregistrovat, to může každý bez rozdílu věku a pohlaví, jen dětem do 14 let musí podepsat přihlášku rodiče. Za vyplněný formulář a 100,- Kč dostanete čip, který si přiděláte na tkaničku, nebo pokud máte boty bez tkaniček, k čipu dostanete rovnou jednu červenou tkaničku.

pic_0389

Po zaregistrování a přidělání čipu na botu se už pak můžete vydat na dráhu měřící 1,25 km. Můžete ji projí či proběhnout, to záleží čistě jen na vás, ale za každé vámi zdolané kolečko sponzoři na vámi předem zvolený projekt přispějí 50,- Kč za kilometr. Já s Martinkou jsme celkově za sobotní dopoledne přispěly 750,- Kč, což si myslím, že není zas tak úplně malé číslo 😛

pic_0391 pic_0396 pic_0392

A po cestě můžete potkat i  samotného Teribeara :P
A po cestě můžete potkat i samotného Teribeara 😛

Co je ale ještě dál super je to, že akce trvá nepřetržitě 24 hodin denně a to od čtvrtka 8.9. do soboty 17.9.2016 a vy se po zakoupení čipu můžete na trať kdykoliv během tohoto období na trať ještě vrátit a dál pokračovat v přispívání. Tohoto bych já velmi ráda letos využila, protože loni jsem to stihla jen jednou, ale tentokrát bych se tam chtěla vrátit ještě možná ve středu odpoledne a hlavně v závěrečný den, v sobotu, zase ráno dál dopřispět 🙂 Takže, kdybyste se tam se mnou někdo chtěl osobně potkat, určitě mě neváhejte v sobotu dopoledne oslovit, ale, omlouvám se že budu úplně červená, ale to já prostě po běhu jsem 🙂

Po každém doběhnutém kolečku se vám zobrazí jejich počet a počet kilometrů
Po každém doběhnutém kolečku se vám zobrazí jejich počet a počet kilometrů, který jste už zdolali

pic_0399 pic_0406

Včera jsem s přestávkami mezi kolečky uběhla celkově 7,5 km, což je 6 okruhů. Kolik myslíte, že byste dali vy? A jak se vám takováto akce líbí? Já jsem z ní totiž úplně nadšená a ani nevíte, s jakým nadšením tento článek pro vás píšu, abych k tomu přiměla i další lidi. Tak co, povedlo se mi to? Jestli ano, můžete nás na fotkách z této akce na instagramu (@tripsandweekendactivities) označit, rády se podíváme jak to tam baví vás 🙂

 

Jinak více informací na oficiálních stránkách: https://www.teribear.cz/

 

A pokud vás zajímá jak to tam vlastně vypadá a jak jsme si to tam užili my, mrkněte se ještě na vlog:

Tak čau a zdar pohybu a dobrým skutkům

Miška 😉

Obklopeni zelení

Čistý vzduch. Ticho, je ptačí zpěv. Stín. To a spoustu jiných krás skrývají lesy. No a těm bych chtěla zasvětit dnešní článek.

20160521_10514720160521_10534820160521_105901

Je léto, čas prázdnin, dovolených a relaxu. Někdo jezdí k moři, jiný do hor, ale každý by měl ,podle mého, alespoň o 1 víkendu vyrazit někam do přírody. Vyrazit totiž na procházku do lesa je něco úplně jiného, než se procházet po městě. Chápu, samozřejmě, že někdo má město radši než přírodu, ale příroda dokáže přinést i něco, čeho ve městě prostě nedostanete. No a jeden příklad za všechny je TICHO, i když byste se vydali do těch nejzaších koutů města, stejné ticho, jako naleznete v lese či na louce na horách, prostě nenajdete.

20160521_10522920160521_10543620160521_10591320160521_110323

Další věcí, co nám mohou lesy, na rozdíl od měst, přinést je naprosto čistý vzduch. Ve městě kromě znečištění z aut a továren vzduch znečišťují i všechny bezdrátové komunikace, všechny vysílají různé vlny, kterým se prostě nevyhneme, i kdybychom se sebevíc snažili.

20160521_11035120160521_105336_00420160521_111216

A proto si myslím, že by stálo za vyzkoušení si s sebou na dovolenou nebrat ani žádnou elektroniku. A když už, tak nějaký starý telefon, co umí v podstatě jen hovory a SMS zprávy 😉

20160521_11124220160521_11061120160521_111519_01120160521_110652

Bude to i zkouška, jak moc jsme na elektronice závislí. Zda to bez ní vydržíme, či ne. Já osobně se snažím si takovéhle očisty bez online světa v normálním školním roce dávat alespoň 1 víkend v měsíci, tak to taky zkuste. Stojí to fakt za to.

20160521_11162620160521_11124220160521_111749

Takže na závěr, poselstvím tohoto příspěvku není do vás tlačit nějaké teorie z nasávání energie z přírody, ale jen vám předat své zkušenosti, že příroda je něco neskutečného, a že byste se do ní mohli také někdy zajet zrelaxovat ♥♥♥♥♥♥♥

20160521_11181820160521_111754

Do komentářů mi určitě napište, jaký vztah máte vy k lesům a obecně přírodě a zda vám tento článek třeba nějak pomohl se nad něčím zamyslet či něco podniknout 😀 A také mi můžete napsat, jestli vás tenhle typ motivačních článků zajal a chtěli byste ho i častěji 🙂

Hlavně pozitivní energii do života ♥♥♥

Miška