Je tu podzim… – #najednotema

Čauky všem!

Podzim už se nám rozjel na plné obrátky a počasí je poslední dobou dost bláznivé, co? Ráno vycházím z bytu v podstatě za tmy a za šílené mlhy, která se některé dny ani pořádně nezvedne a jiné se zase zvedne a teploty šplhají do výšin, kde bychom je v této době už ani nečekali. No a v dnešním článku bych s vámi ráda rozebrala právě taky jedno podzimní téma, a to, jak jsem měla letos problém podzimu přijít na chuť a jaké pocity ve mně vyvolává. Budu proto moc ráda, když se pak se mnou v komentářích podělíte i vy o své pocity a zážitky z podzimu.

Asi bych bych měla úplně na začátek začít tím, že v letošním roce se mi život otočil úplně o 180° a já pořád čekám, co ještě přijde, už teď toho bylo tolik a já se nemůžu dočkat, až se o to (skoro) všechno s vámi podělím, ale to až na konci roku, teď zpátky k tomu podzimu. I když nejprve se budeme muset přesunout ještě trochu dál, a to až do léta. V létě jsem byla po 10 letech u moře, a tak nějak i díky tomu chytla tu pořádnou letní vlnu plnou pohody, sluníčka a tepla. První ránou reality pak pro mě byl začátek školního roku, no a hned následující příchod podzimu. Vůbec jsem na něj letos nebyla připravená. Začaly mi chybět ty teplé dny plné sluníčka, opalování, nošení jen jedné vrstvy oblečení a tak nějak obecně jsem vůbec nebyla připravena ten podzim přivítat.

Ale vždyť je to tak hezké období! A ono ukázalo i svou solidaritu, teploty drží stále pěkně vysoko, že stačí i jen mikina a sice se začíná čím dál tím víc halit do mlhy, ale jak to tak přicházelo postupně, tak mi to vlastně už ani tolik nevadí. Pořád jsem se sice ještě nedostala na takovou vlnu, na které jsem byla třeba loni, ale už jsem ho tak nějak přijala a snažím se si ho užívat co nejvíc.

Co mi letos ale hodně chybí, jsou procházky a výlety tou nádhernou podzimní přírodou, na které mi nějak nezbývá čas, to se bude muset do příštího roku změnit, protože co je na podzimu hezčí, než právě barevné listí na stromech, ve vzduchu i na zemi, mlha nad rybníky a ne nad silnicí, houby schované pod mechem či ta vůně ochlazujícího se počasí.

Pokud tedy ani vy nemůžete pořád najet na tu správnou vlnu podzimu, zkuste nějakou tu procházku, mně ta moje i když jen asi hodinová alespoň trochu pomohla.

Ale ještě jsem vám slíbila na závěr nějaké ty pocity, takže samozřejmě na mě občas trochu padá melancholie či únava, ale při deštích mám takovou trochu přemýšlivou náladu a co mi přijde nejzvláštnější, podzimní nálada města ve mně tak nějak evokuje období lásky, mnohem víc než třeba jaro, o kterém se to tak nějak obecně ví. Vlastně ani nevím, čím přesně je to dáno, ale moc by mě zajímalo, jestli tu mám někoho,kdo má z tohoto období podobný pocit a to, že na vás najednou město dýchá takovou zamilovanou atmosférou, ve které prostě nechcete být sami.

Moc se těším na vaše postřehy a nezapomeňte mi dát vědět, co podzim vyvolává ve vás ♥

Tak krásný podzimní víkend

 

P.S. Je to zase článek ze série 26, takže články ostatních  na téma podzim máte tady:

Na lyže v létě?

Čauky všem!

Těšíte už se zase někam do přírody, kde budete moci vypnout, ale zároveň se z tabulí naučné stezky dozvědět nějaké nové informace? Tak to vás dneska potěším stejně jako ty, co mají rádi buďto film Krakonoš a lyžníci nebo lyžování jako takové, protože dnešní NS Krakonoš a lyžníci nás provede historií lyžování u nás a zavede nás na místa, na nichž se natáčel právě stejnojmenný film o prvopočátcích lyžování u nás 🙂

Začneme na parkovišti u penzionu Kamínek, kde se můžete buďto ubytovat (doporučuju) nebo tu jen nechat auto, bude to okruh, takže se k němu v klidu stihnete vrátit. S sebou si určitě nezapomeňte pořádnou svačinu, dobrou obuv, foťáky ( je to tu opravdu kouzelné), peníze a hlavně dobrou náladu a chuť jít se projít 😉

Z parkoviště se vydáme podél potoka, kudy půjdeme až na místo, kde je jediná cesta tato a vede přes mostek, tudy se dostaneme na asfaltku ( stejný začátek jsme měli i na NS Okolo Rokytnice nad Jizerou). Po silnici se vydáme doleva a tady už po pár metrech stojí úvodní tabule naší cílové NS. Ta nás teď povede v podstatě celou cestu do kopce a začneme hned výstupem na louku. O té už jsem tady na blogu taky jednou psala, ale co je teď pro nás na ní důležité, je zde stojící kaplička. Ta vystupovala právě ve filmu Krakonoš a lyžníci, jen tu určitě nebývaly ty ovce 😀

Louku postupně vyměníme za les, v němž ale prozatím pozastavené stoupání opět začne. Odměnou za jeho zdolávání vám mohou být výhledy ve vašich zádech, které my měly ale bohužel zahaleny do mlhy. Své kouzlo měla ale i ona…

Dál cesta povede převážně lesem, takže milovníci hub určitě zbystřete a možná, že potkáte i nějakou tu borůvku. Hlavně nezapomínejte zhluboka dýchat ten čerstvý vzduch tady a užívat si té volnosti přírody. Kousíček cesty po silnici nás sice zase čeká, ale tentokrát to bude jenom procházka okolo horské chaty Světlanka, pak se hned zase do lesa navrátíme, nebojte.

Pak nás opět čeká les (vidíte, já to říkala), který ale chvílemi přeruší menší strmé louky, jež v zimě slouží zdejším návštěvníkům jako sjezdovky. Vždyť podle toho se jmenuje i další rozcestí: Hoření, u vleku. Hned za ním rozhodně stojí za pozornost vlek s názvem „Zalomený“, protože ten tu má vpravo od cesty opravdu takový zlom, tedy zatáčku 🙂

Touto vrstevnicovou cestou už se pomalu dostáváme do cíle naší cesty. Tou je vrchní stanice lanovky. My totiž jezdíme zásadně dolů, aby nás nebolela ze sestupu kolena a užili jsme si výhledy se vším všudy, tedy i bez ztracených plic, které nás po cestě do kopce často docházejí s velkou ztrátou 🙂

Doufám, že jste si dnešní výlet užili, odnesli si nějaké nové poznatky a zase se sem na naše srdcové místo s námi rádi vrátíte 🙂

A jak to máte s lanovkou vy? Jezdíte s ní nahoru? Dolu? Či vůbec?

Krásný víkend

Zahoďte podzimní splín

Na podzim se lidí dělí do dvou skupina, jedna z nich propadá depresím a ta druhá se naopak těší z krásných barev, které se na zem v podobě listí snášejí při každém menším zafoukání… Pokud byste rádi pronikli z první skupiny do druhé, začtěte se do mých oblíbeností na podzimu a splín pak už nebude třeba 🙂

  1. Ranní mlhy, probudit se do pošmourného rána a užívat si tepla domova s vědomím, že venku je zima, ale vy jste v teplu
  2. Teplé čaje v termohrnečku a kakao doma 20161210_175720
  3. Podzimní koláče, hlavně z jablek 11
  4. U jídla zůstaneme, dýně na jakýkoliv způsob: koláč, polévka, špagety, risoto, …
  5. Barevné poletující lístky pic_0648
  6. Ošlehané tváře větrem, když přijdete domů
  7. Teplé svetry a lehčí svetříky
  8. Déšť, který krásně provoní a osvěží vzduch (ten obzvlášť miluju, jen nějak pořádně nedokážu popsat, proč 🙂 ) P1130397
  9. Šustění listů pod nohami, když procházíte nějakým parkem
  10. Trhání podzimních květinIMG_2582
  11. Sbírání lesních přírodnin, které pak doma krásně ozdobí interiér 14
  12. Focení těch barevných kreací pic_0596
  13. Sbírání hub, i když k tomu jsem se dostala spíš v létě 🙂 pic_0612
  14. Tmavé nehty, letos mám novou tmavě vínovou, do které jsem se naprosto zamilovala, ale po upečení dýňového koláče jsem třeba potřebovala mít oranžové nehty 🙂
  15. Poslední závany teplého Slunce img_0258
  16. Trhání a sbírání jablek, šípků a všech plodů, které jsou ještě k dispozici na využití v kuchyni 🙂
  17. Dlabání dýní, následné svíčky v nich a nakonec vlastně všechny svíčky IMG_2534

 

Tak a to by bylo všechno, co mě momentálně napadlo, je toho určitě mnohem víc, ale je rok 2017, tak přece 17 radostí je úplně tak akorát 🙂

♥ Ale co jsou ty vaše největší podzimní radosti?

 

Nádherné podzimní prosluněné i propršené dny 🙂

miska

 

P.S. Článek s touto tématikou už mám v hlavě dýl, ale na to, jak ho konkrétně pojmout mám od Terezky z TerezainOslo a jestli jsem se v některých bodech opičila, věřte, že jsou opravdu všechny z mojí hlavy 🙂

Skály v kouzelném prostředí

Čauky všem!

Jste připraveni tento víkend zase vyrazit na výlet? Pokud ano, třeba si vyberete právě tento, tak se připravte a zvu vás na to nejkouzelnější přírodní místo, kde jsem asi dosud byla.

Vítejte na Jizerce, nejhezčí to tady je s něžnou mlhou a kdy jindy než teď na podzim můžete mít větší šanci na ni narazit. Zaparkujeme tady u některého z pensionů, my jsme se tu dokonce v květnu ubytovali a bylo to opravdu kouzelné, ta rána, ty večery a vlastně celé ty dny tady.

IMG_1606

A můžeme vyrazit, vydáme se po červené TZ směrem na Hnojový dům (dům původně sloužil pro uskladnění hnoje, ale po koupi pány Hansem a Gustavem Ginzelovými ho z něj nechali vyplavit pomocí potoka, on následně vyhořel, ale byl postaven nový, který je ale nyní bohužel po smrti Gustava uzavřen), ale nedojdeme až k němu, jenom přejdeme přes most, ze kterého je můj úplně nejoblíbenější výhled, se kterým už jste se mohli setkat i u nás na instagramu a vpravo na nás čeká rozcestí.

IMG_1615

Odbočíme tedy vpravo a vydáme se po cestě se závorou, tu zdoláme a budeme pokračovat do mírného kopečka. Ještě jsem vám vlastně ani nesdělila, kam vás vedu, naším cílem jsou Pytlácké kameny, nádherná vyhlídka na skále, takže s kopcem musíme celou dobu počítat, protože z údolí by nic vidět nebylo 🙂 Mám pro vás ale dobrou zprávu, čeká nás krátký mírný kopec tentokrát dolů a na jeho konci stoleček jako místo pro odpočinek a načerpání sil na cestu vzhůru.

Tato cesta se zdvihá vlevo od silnice, po které jsme přišli, u již zmíněného stolku a mě hrozně moc připomíná cestu na Sněžku, asi je to tím povrchem, tedy velkými kameny a malým potůčkem uprostřed, jestli poteče, určitě hodně záleží na tom, kdy tam půjdete, ale na jaře, když tál sníh, tam voda tekla 🙂

IMG_1633

Nahoře nás čeká 1000 metrová hora Jelení stráž taky s vyhlídkou, takže klidně odbočte, my jsme taky neodolali, ale pro náš cíl musíme pokračovat ještě dál po cestičce, po níž jsme se sem dostali.

IMG_1638

Za chvilku se před námi Pytlácké kameny už objeví, tak vidíte, na co se můžete těšit, že za chvilku vystoupáte.

IMG_1657

Odbočka na kameny vede opět, dneska už podruhé, za závoru, potom okolo celé té skály a až potom nastává stoupání. Za mírného deštíku sice nic moc, trochu nebezpečné, ale přežili jsme a výhled s hrnoucí se mlhou nebyl sice moc daleký, ale za to opravdu pohádkově romantický

IMG_1659

 

Pěkně se porozhlédněte a pak se zase vrátíme na červenou značku. Čeká nás přejít jedno rozcestí, odtud pokračovat rovně až do první odbočky vlevo, je sice neznačená, při mokru dost podmáčená, ale rozhodně nám výrazně zkrátí cestu. Ústí na cyklostezce, která nás, když se vydáme vlevo, dovede k již zmiňovanému Hnojovému domu a odtud už určitě uvidíte dobře známou cestu, po které jsme začínali 😀

IMG_1618

Doufám, že moc nezmoknete, pokud se sem půjdete podívat, uvidíte daleko a dýchne to na vás svou okouzlující atmosférou, kvůli které se sem budu určitě ještě muset někdy vrátit (další fotky tady)

Jaké místo v přírodě je pro vás to nejkouzelnější, kde jste zatím byli?

Užívejte si víkendu

 miska

P.S. Pokud budete zůstávat v Praze, zveme vás již tradičně na dobročinný bazar do Thomayerovy nemocnice, víc na našem instagramu 🙂