Jak jsem začala a zbytek šel sám od sebe

Čauky všem!

Ty jo, to už je tak dlouho, co jsem si takhle sedla k počítači a napsala vám něco i sem na blog! Ne, že bych poslední dobou neseděla u počítače víc než dřív, ale sepisuju jednu maturitní otázku za druhou a řekněme si upřímně, tam rozhodně nemám takovou volnost v tom, co napíšu, ve výběru témat a ani mě to tak nebaví. Nicméně, dneska si tu rozhodně nechci stěžovat a po těch dvou měsících bych mohla napsat nějaký vysvětlující a obhajující článek, přijde mi to ale zbytečné. Prostě letos maturuju a i kromě toho se mi v životě sešlo spousta věcí, kterým jsem prostě musela a samozřejmě i chtěla dát přednost. Před několika týdny jsem se vrátila na Instagram a dneska se rozhodla využít hodinovou (no možná i delší, jak vidím tu kolonu) cestu autobusem k návratu i sem.

Tenhle článek jsem plánovala vydat v lednu jako takový ten motivační pro vstup do nového roku i dekády, ale aktuální je pořád stejně a motivace na konci února se taky nezakazuje, ne? Takže se pohodlně usaďte a nechte se inspirovat mým příběhem, který začal už v roce 2018.

To jsem dostala v průběhu listopadu takový nápad, že bych mohla na vánoční prázdniny odjet pracovat někam do hor jako servírka, abych si taky užila trochu toho sněhu, volnosti, nových zážitků a tak. No to bylo samozřejmě dost pozdě, takže jsem nápad uložila na třičtvrtě roku zase do šuplíčku a vyndala ho někdy na začátku podzimu loni. Nejprve jsem byla v kontaktu s jedním hotelem v Krkonoších, ale tam to pak nějak z druhé strany vychladlo a já se začala poohlížet po něčem, co by bylo třeba blíž babičce s dědou, u kterých jsme Silvestra zatím vždycky trávili. Takže jasná volba padla na Jizerky a tady jsem si na první pohled zamilovala Prezidentskou chatu (Díky bohu, že nevyšly ty Krkonoše). Nikde nevisel žádný inzerát, že by hledali posilu do svého týmu, já neměla s prací servírky, na jejíž pozici jsem naivně chtěla nastoupit, žádné zkušenosti, ale rozhodla jsem se jít za svým snem a napsala jim na email uvedený na jejich stránkách.

Velmi rychle mi odpověděli a podržte se, odpověď byla kladná! „Ono to fakt vyjde?“ No nevěřila jsem vlastním očím, prý si to mám nějaký víkend přijet vyzkoušet a uvidíme, jak se domluvíme dál. Takže hned první víkend v listopadu jsem jela na zkušební směnu. Byla jsem extrémně nervózní, ale snažila jsem se dělat co jsem mohla a první víkend se mi ani nestal žádný strašný přešlap. Takže to šlo skvěle, já podepsala dohodu o pracovní činnosti a domluvila se na další směnu. Ta se nakonec nekonala, ale byla jsem pozvána na silvestrovský týden, že je to prý fakt honička a normálně berou jen lidi s více zkušenostmi, ale že to snad zvládnu. A zvládla!

Tady už se mi pár přešlapů povedlo, ale všechno nakonec dobře dopadlo a já si začínala čím dál víc připadat jako součást zdejšího skvělého mladého kolektivu kuchařů, číšníků a celého personálu. Po pěti dnech fakt náročných směn jsem sice byla fakt unavená, ale na druhou stranu se mi ani nechtělo domů. A to je co říct, když po cestě tam jsem si myslela, že tam snad ani nechci nastoupit a byla jsem odhodlaná, že pokračovat rozhodně nebudu a vymluvím se třeba na školu, přece jenom maturita se dá vždycky skvěle použít, že jo 😀

Jak ale asi správně tušíte, neskončila jsem a každou směnu si užívám víc a víc. Hrozně mě baví se pořád učit nějaké nové dovednosti, posouvat se z jedné pozice na place na druhou, poznávat stále nové lidi, zlepšovat si vztahy s těmi, které už vidím po několikáté z neznáme se vůbec, „Ty jseš tu poprvé?“, … na „Ahoj, tak jak se máš?“ „A kdy přijedeš příště?“… a taky získávat nové zkušenosti a zážitky.

No a co, že jsem vám tímhle příběhem chtěla předat? Chtěla bych vás popostrčit k tomu, abyste se nebáli jít za svými sny a cíli, což zní jako hrozně prázdné motivační heslo, tak třeba právě tímhle článkem pochopíte, že to myslím vážně, z vlastní zkušenosti a uvidíte, že to funguje.

Někdy je prostě potřeba sebrat všechnu odvahu, vykročit ze své komfortní zóny, sednout k počítači a napsat email, kterým nemůžete vlastně nic ztratit, ale jen získat. A třeba to vyjde, tak jako mně a bude to ještě lepší, než jste očekávali. No fakt bych před třeba dvěma měsíci nevěřila tomu, že o svých jarních prázdninách raději vynechám dovolenou a budu teď sedět v autobuse, no hádejte jakým směrem a kde mě od dneška až do neděle můžete zase potkat…

Tak se seberte, podívejte se na své sny a cíle, co jste si určitě vzorně na začátku roku 2020 sepsali ať už na papír nebo do hlavy a popřemýšlejte, co je ten první krok, co k jejich naplnění musíte udělat a nejde udělat právě teď? Pokud jo a já věřím, že tomu tak ve většině případů bude, udělejte ho. Kupte si měsíční členství v místním bazénu, abyste začali chodit pravidelně plavat a už dneska vyražte klidně jen na pár bazénů, pošlete dopis svým rodičům, který bude více osobní než SMS, ve kterém je pozvete k sobě na večeři, abyste konečně zase urovnali vztahy ve své rodině či zavolejte pár svým kamarádům a společně něco naplánujte třeba už na tenhle víkend, když jste si přáli trávit s nimi letos víc času. Všechno jde, když se chce, tak začněte opravdu chtít!

A schválně mi dejte vědět, co jste se rozhodli proměnit ve skutečnost a jaký první krok jste proto podnikli…

Těším se zase na vaše příběhy a doufám, že vás článek po nějaké době zase potěšil 😀

Moje nejoblíbenější místo v České republice #1 – BÁRA

Čauky všem!

Dneska přicházím s druhou úplně novou sérií za poslední dobu. Jde o to nabídnout na svém blogu místo pro psaní i jiným lidem, uvidíme, kdo se do budoucna všechno zapojí! Každé druhé úterý v měsíci můžete tedy očekávat článek od někoho jiného. Tématem vždy bude MOJE NEJOBLÍBENĚJŠÍ MÍSTO V ČESKÉ REPUBLICE a dneska vám přináším článek od své kamarádky Báry, trochu se rozepsala, tak se pohodlně usaďte a začtěte se…

Když mě Míša požádala, abych napsala článek na moje nejoblíbenější místo v České republice, hned jsem věděla, že budu psát o místě v Jizerských horách. Máme tam chalupu, kde odmalička trávím letní prázdniny, takže jsem měla možnost podniknout spoustu výletů a navštívit spoustu míst. No jo, ale o kterém z nich bych měla napsat, které je to moje nejoblíbenější? Které je nejhezčí? A pak mi došlo, že na tom vlastně asi nesejde. Jizerky jsou dost velké, každý je může znát z jiných míst, z jiného pohledu. Jestli jste tam nikdy nebyli, doufám, že pro vás tenhle článek bude inspirací třeba na pěkný letní výlet. Pokud je znáte, snad níže najdete aspoň jedno nové místo, které jste dosud nenavštívili a které by stálo za to.

Místo, které chci popisovat, je okolí vesnice Bílý potok pod Smrkem. Je to malá vesnice na konci železniční trati z Liberce (odkud sem v létě jezdí vlak každou hodinu). Je obklopena kopci a horami a skoro na každém vrcholu najdete skály s krásným výhledem do kraje.

11

Na mnoho hezkých míst se dostanete, pokud vyjedete na Smědavu, tím se ocitnete v horském sedle Jizerek. Autem nebo autobusem, který sem v sezoně jezdí pětkrát za den, trvá cesta něco málo přes čtvrt hodinky, zdatnější sportovci mohou kopec zdolat na kole. Smědava, což ale není vrchol blízko se nacházející Smědavské hory, jak by se mohlo zdát, je takový místní rozcestník. Cesty se tu rozcházejí všemi směry.

První výlet, který se dá podniknout, je výstup na Jizeru, vrchol vysoký 1122 metrů. Cesta je docela příjemná, první část je trochu strmější, ale zase po příjemné písečné pěšině, druhá už může být trochu oříšek, protože vám jsou do cesty postaveny nejrůznější přírodní překážky v podobě kamenů, kořenů a někdy dokonce malých potoků (tip: na Jizeru a vlastně na většinu míst v Jizerkách nechoďte po dešti, pokud se zrovna nebudete chtít brodit korýtkem horského potůčku, ve které se tyhle cestičky promění). Každopádně výhled stojí za to, posuďte sami:

12

13

Jestli vás výstup moc neunavil, můžete jít ještě tak kilometr do kopce a kilometr po horském hřebenu a podívat se na jezírka na Čihadlech. Půda je tu podmáčená, všude spousta rašeliny, takže se radši držte na vyznačené cestě. Ale pohled z malé dřevěné rozhledničky, která tu stojí, je pěkný.

14

Když si chcete pobyt v přírodě protáhnout na celodenní výlet, můžete navštívit Sněžné věžičky a konečně si trochu vydechnout na Čertově odpočinku. Stačí jen z Čihadel následovat rozcestník. Na tato místa podle mého moc lidí nechodí a je to škoda, protože výhled je krásný a část cesty absolvujete po příjemné široké dřevěné lávce.

15
Sněžné věžičky

 

16

17
Smutná připomínka zničení vegetace kyselými dešti v 80. letech

 

To bychom měli jeden náročný výlet za sebou a teď by to chtělo trochu si oddechnout, že? Až se budete cítit na něco méně náročného, můžete ze Smědavy vyrazit opačným směrem, po asfaltce a širokých štěrkových cestách, téměř po rovince, asi 7 kilometrů na Paličník, další skálu s krásným výhledem do údolí.

Já se s vámi chci ale podělit o zážitek z minulých prázdnin, když jsme poprvé viděli Štolpišské vodopády a naštěstí se rozhodli podstoupit pár kilometrů navíc na vyhlídku Krásná Máří.

19
Detail přírody při výstupu na hřeben

 

Pro usnadnění cesty pokoříme svou hrdost a vyrazíme nejprve vlakem nebo autobusem do Hejnic, sousedního městečka. Můžeme samozřejmě jít pěšky, za půl hodinky bychom tam byli coby dup, ale před námi je ještě hodně kilometrů, tak šetříme síly. Pokud si zvolíme dobrý čas a máme kliku, na spoj z Hejnic nám naváže autobus do osady přilehlé, do Ferdinandova. Odtud započneme naši cestu. Chviličku budeme kličkovat mezi domky na okraji městečka, ale příroda čeká nedaleko a za okamžik už pochodujeme lesem, kolem hučícího potoka. Dojdeme k rozcestníku. Rovně, nebo do prava? Rovně! Přímo do kopce, přímo podél potoka. To bude výstup! Dva kilometry ne zrovna rovné stezky, než dorazíme k odpočinku pod vodopády. Zvuk padající vody postupně přehluší jakýkoli jiný zvuk přírody.

Velký Štolpich je řada menších vodopádů těsně za sebou. V místě, kde kaskáda končí vede mostík na druhou stranu potoka. My ale půjdeme rovně, nahoru k odpočívadlu, odkud máme krásný výhled, stojíme pod vodopády. mohli bychom pokračovat dál podél vodopádů, strmým kopcem až na vrchol. Ale to není moc pohodlné. Otočíme se, vrátíme se k mostíku a tentokrát ho přejdeme. Další cesta do kopce, stoupáme ke hřebeni. Na vrchol vodopádů se dostaneme stejně, jen příjemnější cestou.

18
Velký Štolpich (je větší, než se zdá 😉)

 

Náš další cíl je ale vyhlídka Krásná Máří. Když se dostanete na horský hřeben, je to všechno brnkačka. Rovná asfaltka je po těch všech výstupech docela příjemná. Necelé 4 kilometry nás dělí od vyhlídky, půjdeme pořád po Oldřichovské silnici.

A konečně jsme u ní. Krásná Máří, pojmenovaná podle dolu, který před několika staletími býval nedaleko. Výhled je úchvatný. Bílý Potok, Hejnice, Ferdinandov, kopce, lesy, skály, údolí. Člověk se cítí, jako pán světa.

20

Až se dostatečně pokocháme, vrátíme se zpět a to bude konec našeho putování i tohoto článku. Doufám, že se vám výlet do Jizerských hor líbil a třeba se někdy potkáme při výstupu na některou z vyhlídek.

Do té doby se mějte krásně.

Bára

P.S: Co na tento formát říkáte? – Miška

Skály v kouzelném prostředí

Čauky všem!

Jste připraveni tento víkend zase vyrazit na výlet? Pokud ano, třeba si vyberete právě tento, tak se připravte a zvu vás na to nejkouzelnější přírodní místo, kde jsem asi dosud byla.

Vítejte na Jizerce, nejhezčí to tady je s něžnou mlhou a kdy jindy než teď na podzim můžete mít větší šanci na ni narazit. Zaparkujeme tady u některého z pensionů, my jsme se tu dokonce v květnu ubytovali a bylo to opravdu kouzelné, ta rána, ty večery a vlastně celé ty dny tady.

IMG_1606

A můžeme vyrazit, vydáme se po červené TZ směrem na Hnojový dům (dům původně sloužil pro uskladnění hnoje, ale po koupi pány Hansem a Gustavem Ginzelovými ho z něj nechali vyplavit pomocí potoka, on následně vyhořel, ale byl postaven nový, který je ale nyní bohužel po smrti Gustava uzavřen), ale nedojdeme až k němu, jenom přejdeme přes most, ze kterého je můj úplně nejoblíbenější výhled, se kterým už jste se mohli setkat i u nás na instagramu a vpravo na nás čeká rozcestí.

IMG_1615

Odbočíme tedy vpravo a vydáme se po cestě se závorou, tu zdoláme a budeme pokračovat do mírného kopečka. Ještě jsem vám vlastně ani nesdělila, kam vás vedu, naším cílem jsou Pytlácké kameny, nádherná vyhlídka na skále, takže s kopcem musíme celou dobu počítat, protože z údolí by nic vidět nebylo 🙂 Mám pro vás ale dobrou zprávu, čeká nás krátký mírný kopec tentokrát dolů a na jeho konci stoleček jako místo pro odpočinek a načerpání sil na cestu vzhůru.

Tato cesta se zdvihá vlevo od silnice, po které jsme přišli, u již zmíněného stolku a mě hrozně moc připomíná cestu na Sněžku, asi je to tím povrchem, tedy velkými kameny a malým potůčkem uprostřed, jestli poteče, určitě hodně záleží na tom, kdy tam půjdete, ale na jaře, když tál sníh, tam voda tekla 🙂

IMG_1633

Nahoře nás čeká 1000 metrová hora Jelení stráž taky s vyhlídkou, takže klidně odbočte, my jsme taky neodolali, ale pro náš cíl musíme pokračovat ještě dál po cestičce, po níž jsme se sem dostali.

IMG_1638

Za chvilku se před námi Pytlácké kameny už objeví, tak vidíte, na co se můžete těšit, že za chvilku vystoupáte.

IMG_1657

Odbočka na kameny vede opět, dneska už podruhé, za závoru, potom okolo celé té skály a až potom nastává stoupání. Za mírného deštíku sice nic moc, trochu nebezpečné, ale přežili jsme a výhled s hrnoucí se mlhou nebyl sice moc daleký, ale za to opravdu pohádkově romantický

IMG_1659

 

Pěkně se porozhlédněte a pak se zase vrátíme na červenou značku. Čeká nás přejít jedno rozcestí, odtud pokračovat rovně až do první odbočky vlevo, je sice neznačená, při mokru dost podmáčená, ale rozhodně nám výrazně zkrátí cestu. Ústí na cyklostezce, která nás, když se vydáme vlevo, dovede k již zmiňovanému Hnojovému domu a odtud už určitě uvidíte dobře známou cestu, po které jsme začínali 😀

IMG_1618

Doufám, že moc nezmoknete, pokud se sem půjdete podívat, uvidíte daleko a dýchne to na vás svou okouzlující atmosférou, kvůli které se sem budu určitě ještě muset někdy vrátit (další fotky tady)

Jaké místo v přírodě je pro vás to nejkouzelnější, kde jste zatím byli?

Užívejte si víkendu

 miska

P.S. Pokud budete zůstávat v Praze, zveme vás již tradičně na dobročinný bazar do Thomayerovy nemocnice, víc na našem instagramu 🙂

Čerstvý vzduch a víkend offline

Čauky všem!

Včera jsem se po třech dnech zase vrátila do města a připojila se na internet a upřímně řečeno, jediné, co mi chybělo byl kontakt s kamarády, ať už osobní nebo ten online. Celý prodloužený víkend jsem totiž strávila na Jizerce, uprostřed největší tmy v České republice, nedosahuje sem totiž světlo z žádného města. A bylo to opravdu úchvatné.

IMG_1559

Nádherná příroda. Meandrující říčka Jizerka, hučící řeka Jizera, šumící les, zbytky sněhu (ano, opravdu nám na mnoha místech část cesty zakrýval sníh a ještě minulý týden to tam prý projížděla rolba!), krásné skály a hlavně ticho rušené jen zpěvem ptáčků, to všechno a ještě mnohem víc jsem uplynulé tři dny hltala plnými doušky.

IMG_1577

Pokud přemýšlíte, kam na dovolenou, určitě to tady doporučuju, romantika jako blázen a místo jako stvořené pro vycházky, výlety či cyklovyjížďky. A rozhodně se nenechte zastrašit třeba začínající rýmou, sama jsem tam s ní odjela a pokud se nějak výrazně nezlepšila, horší to nebylo na 1000% 😀

IMG_1597

A ještě jedno doporučení tady pro vás mám, nechte telefony, počítače a tablety doma. U nás na penzionu sice wifi byla, ale já jsem se prostě rozhodla dát si online detox a telefon jsem používala jenom jako hodiny a baterku, když jsem šla v noci na záchod. A upřímně, snad to nejlepší, co jsem mohla udělat. Nijak mi novinky ze světa nechyběly a měla jsem spoustu času na to trávit čas s rodinou při hraní stolních her, přčetla jsem si po dlouhé době část knížky, vybarvila si omalovánky a cítila se volná, nesvázaná ničím z toho online světa. Tak to taky zkuste, fakt se to vyplatí!

IMG_1659

Dost podobný článek jsem psala i před necelým rokem, akorát trochu víc obecně, takže kdo by se chtěl začíst může tady.

IMG_1616

Tak nezapomeňte, že příroda a offline prostředí vám udělá daleko líp než hromada prášků a projíždění sociálních sítí v posteli 🙂

miska

16.DEN:Vlakem za betlémy…

Krásný pátek!

Víkend je na dohled a pokud na něj ještě nemáte žádné plány, můžete vyrazit třeba do Kryštofova údolí, které je velmi úzce spjato s tématem včerejšího článku. Každoročně se tu totiž koná výstava betlémů.

p1050738

Začneme v Liberci, odkud z nádraží pojedeme vlakem až do stanice, jak jinak než, Kryštofovo údolí, odkud se vydáme dolů po silnici. Koho by však tato cesta nudila, může se u kostela vydat do jeho zahrady, ve které se nachází hřbitov. Obojí určitě stojí za prohlédnutí, kostel i hřbitov mají totiž úžasnou atmosféru a vypadají opravdu skvostně 🙂

p1050736

Poté, co se pokocháte, můžeme pokračovat po schodech dolů na náves, odtud j na ni také nádherný výhled. A pokud si to správně naplánujete, můžete si tu prohlédnout i jediný vesnický orloj v ČR od nedávno zesnulého pana Chaloupky.

p1050739

Ale na návsi vás čeká první aspekt toho, za čím jsme přijeli, a to betlém od pana Jíry, který je v noci krásně nasvícený, takže pokud vydržíte až do setmění, což už není tak moc dlouho, můžete si ho prohlédnout se vším všudy 😀

p1050735

Další betlémy pak rozhodně stojí za navštívení v muzeu betlémů naproti orloji nad hospodou U Kryštofa, kde si poté můžete dát i něco na zub…

p1050742

Tak doufám, že vás výletem inspiruju a vy se vyrazíte podívat i třeba někam jinam z betlémy. Jo a slibuju, že do Kryštofova údolí vás zase někdy vezmu a pořádně vám ho ukážu, na to si ale počkáme raději, až bude větší teplo, platí?

Miška