Jdou vajíčka nabarvit přírodně?

Ahoj, dneska jsem se rozhodla, že za vás vyzkouším nabarvit vajíčka přírodně a zjistit, jestli to jde. Pro větší intenzitu barvy se má přidat ocet. Ten já jsem ale nepoužila a zkoušela jsem to zcela přírodně. Jediné, kdy jsem použila ocet, bylo při odmašťování vajec. Vajíčka jsem koupila bílá, aby barvy více vynikly.

Jako první jsem vyzkoušela kari koření. Správně se má používat čistá kurkuma, ale já měla jen kari, tak jsem to zkusila s tím. Stačí do hrnce s vodou nasypat dvě až tři čajové lžičky koření a přivést k varu. Vajíčka buď můžete vařit rovnou ve vodě s kořením, nebo je již uvařená vložit do vody s kořením, která prošla varem. IMG_6278

Já osobně jsem vařila vajíčka rovnou ve vodě s kořením a nechala je tam po uvaření ještě kolem půl hodiny stát. Myslím, že jsem tím docílila sytější barvy a tak můžu říct, že toto funguje.

Další jsem zkoušela kafe. To stačí uvařit, čím silnější, tím lepší, a vajíčko do něj na cca 20 minut ponořit. Po dvaceti minutách jsem vajíčko vyndala a zkoumala jeho barvu. Kafe sice na vajíčku zanechalo barevnou stopu, ale byla tak slabá, že to působilo stejně jako kdybych vzala normální hnědé a nijak ho nebarvila. Takže káva sice barví, ale je to trošku k ničemu. IMG_6275

Dále jsem zkusila červenou řepu, které jsem hodně věřila, že vajíčka opravdu obarví. Řepu jsem oloupala, nastrouhala, nasypala do hrnce s vodou a přivedla k varu. Vajíčka jsem opět vařila rovnou s řepou a poté je tam nechala ještě chvíli koupat. Bohužel mě řepa zklamala a vajíčka vůbec nebarvila, ta jen trochu zešedla. Bylo to možná tím, že řepa nebyla zrovna čerstvá a nebo již zmiňovaným octem. Mně to každopádně nevyšlo, ale vy to můžete také zkusit. IMG_6279

No a s posledním jsem trochu experimentovala. Zkusila jsem použít medvědí česnek a zase ho uvařit ve vodě rovnou s vajíčkem. Výsledek se ale stejně jako u řepy nepovedl a vajíčko se vůbec neobarvilo.

Naší osvědčenou klasikou je cibule. Tou barvíme každý rok a je i více způsobů, kterými můžete pomocí cibule vajíčka obarvit.

Co vy, zkoušeli jste někdy barvit vajíčka přírodně? A povedlo se vám to? Nezapomeňte se s námi podělit v komentářích. IMG_1456

marta

Kočičí hrad bez koček i cihlových zdí

Čauky všem!

Už dlouho tu nebyl žádný výlet, a tak jsem se i vzhledem už k téměř jarnímu počasí rozhodla vás na jeden zase pozvat. Na začátek sezóny se vydáme do skal, kde přes rok určitě nebudete sami, ale takhle zjara by tu ještě nemuselo být moc lidí 😉

Začneme v osadě Ostaš a dojdeme až do skalního útvaru s názvem „Kočičí hrad“. Celá cesta tam i zpět bude měřit jen něco málo přes dva kilometry, proto vám doporučuju tento výlet zkombinovat ještě s jedním, o kterém jsem psala už minulý rok a který začíná rovněž v osadě Ostaš, jenže vede do skalního městečka, na něž z naší trasy také pěkně uvidíme 😉

Nyní ale už k trase na Kočičí hrad…

Začneme na parkovišti, ze kterého se po zelené TZ vydáme směrem k chatkám. Za chvilku dojdeme k výbornému občerstvení, ale to si ale přece jen nechme až po výkonu a nyní odbočíme zase po zelené TZ doprava na lesní cestu. Lesem povede cesta i následující kilometry, nemusíte se však bát, že by byla monotonní či nudná, protože jednolitý lesní porost mnohdy naruší mohutné skály či naopak krásné výhledy do okolí.

Pokud budete mít zájem okolí prozkoumat o trošku víc, určitě zvolte sestup do Sluje českých bratří. Jde o značné množství schodů vedoucích do skalní úžiny, v níž se dříve scházeli čeští bratří, konkrétně pronásledovaní katolíci, již zde konali tajné bohoslužby. Upřímně řečeno, místa tu moc neměli, ale zase jim sluj umožnila opravdu tajnou a soukromou ceremonii.

Dnes se dá slují projít, ovšem pouze z jedné strany, což znamená, že se pak musíte zpátky vrátit po těch stejných schodech. Za nakouknutí to ale určitě stojí, nejen, že si člověk uvědomí, jak je dnes vlastně život jednoduchý, ale také tu na písčitém prostředí můžete potkat třeba takovouhle krásnou housenku 😉

Po výlezu ze sluje určitě není na škodu si popojít na některý z vrcholků skal, na nichž se právě nacházíme, neboť rozhled do kraje je opravdu náramný.

Zdatní horolezci si tu určitě najdou i spoustu jiných vyžití a to jsme ještě nedorazili ani do cíle. Po cestě k němu se nám pro změnu po levé ruce otvírá výhled na skalní městečko, o němž jsem se zmiňovala hned v úvodu a kde to určitě taky stojí za návštěvu.

No a jsme tu. Tato obrovská skála neudělá radost jen již zmíněným horolezcům, ale určitě každé zvídavé duši, protože průlezů a průchodných úžin tu určitě najdete spoustu. Jen dávejte pozor, abyste se opravdu všude vešli a taky nezapomněli cestu z hradu ven 😉

Cesta zpátky pak povede úplně stejnou trasou jako cesta sem. Bohužel se tu žádný okruh vymyslet nedal, ale já věří, že vám to nevadí a díky zelené TZ se dostanete bezpečně zase zpátky ať už k autu či k začátku dalšího výletu či do občerstvení v osadě, kde se nejen dobře najíte, ale pokud poprosíte, dostanete i pití do skla a hned můžete mít z letošního prvního jarního výletu ještě větší radost. Nejen totiž, že jste poznali nový kousek světa, protáhli své nohy, nadýchali se čerstvého vzduchu, ale ještě také ušetřili přírodu od  zbytečných plastů 😉

Tak a touto ekologickou vsuvkou bych celý dnešní výlet ukončila, doufám, že jsem vás nalákala někam zase vyrazit a ať už si vyberete tohle či kterékoliv jiné místo, hlavně si výletění užijte 🙂 Všechny tipy na výlety naleznete ve složce VÝLETY a nebo zkuste přímé vyhledávání, věřím, že letos toho zase společně spoustu prochodíme 😀

Co vy a úzké skalní průchody? Bojíte se, nebo lezete kam jen se dá?

Tak krásný slunečný víkend ♥

Jarní kouzlení úsměvů

Čauky všem!

Jaro už je skoro pryč, ale mně došlo, že jsem ještě nenapsala své radosti právě z tohoto ročního období (podzim tady, zima tady), i když je to moje nejoblíbenější roční období! Tak já to jdu rychle napravit a vy se proto připravte na positivně nabytý článek!

1. Květy a kvítky – To se asi dalo čekat, co? Ale já si to prostě odpustit nemůžu, miluju ty jarní procházky, na kterých kvete každý druhý keř a celá příroda je tak nádherně barevná a voňavá, chápu, že tady mi asi budou alergici oponovat, ale znám jich i spoustu, kteří to taky milují i přes všechny své obtíže 😉 Jenom škoda, že letos to bylo všechno tak strašně rychle pryč 😦

2. Šeříky – Ano, samozřejmě by mohly být zařazeny do prvního bodu, ale podle mě si zaslouží svůj vlastní bod, protože pro mě to jsou nejhezčí a nejkrásněji vonící keře, vždycky, když jdu okolo nich culím se od ucha k uchu a nejednou se u nich zastavím a čichám tu jejich nádhernou vůni. Lidi okolo mě si o mě asi musí myslet podivné věci, ale co, už jsem dokonce i našla člověka, který se mnou tuto lásku k šeříkům sdílí, takže v tom nejsem sama! JUPÍ! A upřímně mě až překvapuje, kolik šeříků u nás roste a jindy si jich vlastně vůbec nevšímáme, uvědomili jste si to někdy? 😀

3. Sukně a hlavně šaty – Abychom se na chvíli dostali od té přírody k jinému tématu, mám tu módu! Neříkám, že šaty a sukně nenosím i v zimě, na tak dlouhou dobu bych se jich nevzdala, ale teď, když se začíná oteplovat, dostávají úplně jiný rozměr a já je nosím v podstatě každý den ♥

4. Sluníčko – To které už nabývá na své síle, ale ještě nehřeje na plné pecky je boží ♥

5. Hory – Ty jsou nádherná samozřejmě v každém ročním období, ale ty jarní jsou plné čerstvého vzduchu (když ne zrovna pylu) a i proto miluju květnové dovolené 🙂

6. Zmrzlina – Loni jsem na ni moc nemívala chuť, ale zato letos? Žádné čekání na léto! Začínám už pěkně na jaře a to buďto s Míšou (všimli jste si kolik mají letos příchutí?!) nebo točenou Opočenskou zmrzlinou, na tu už nedám několik let dopustit, znám ji dokonce od doby, kdy ještě nebyla vůbec tak známá a jsem moc ráda, že se tak hodně rozšířila, protože ta stojí za to 😀

7. Zahradničení – Hrozně mě baví zasít a zasázet různé rostlinky a pak čekat, co všechno se uchytí a z toho mít teprve tu pořádnou radost 🙂

8. Cvičení – Jaro mě k němu vždycky hrozně namotivuje a já mám daleko více chuti a energie se do něho pouštět a ten pocit po něm? MILUJU!

9. Cítit se jako víla – Asi trochu zvláštní, ale v jarní přírodě si tak prostě přijdu a na ten pocit nedám

10. Sluneční brýle – To samozřejmě souvisí s bodem č. 4 a od té doby, co jsem si přivezla tyhle ze Skotska, tak bez nich skoro nevycházím z bytu 🙂

11. Limonády a šťávy – Třeba taková bezinková… ale všechny jsou skvěle osvěžující

12. Všechno se zazelená – A to obzvláště na začátku, to je změna oproti šedohnědé přírodě ze zimy 🙂

13. První ovoce – A to hned moje nejoblíbenější jahody a hned vzápětí taky třešně ♥

14. Všechno v přírodě krásně žije – Broučci, ptáci, …

15. Pletení květinových věnečků

16. Procházky – To nejlepší na konec, tady totiž můžete spojit několik předchozích bodů dohromady 😀

A co dělá na jaře největší radost vám?

Krásný zbytek jara

Skotský květen #1 – Krásné památky při cestě do Skotska

Čauky všem!

Květen jsem se rozhodla věnovat Skotsku, ve kterém jsem byla na konci dubna a rozhodně si zaslouží několik článků, protože je to místo, které mě doopravdy učarovalo, a tak ho nechci odbýt jen jedním článkem. Doufám, že to chápete a články vás budou bavit, tak jdeme na to… (i když dneska to bude ještě spíš anglické než skotské putování, hold cesta byla dlouhá)

20180423_143038.jpg

My už jsme vlastně tak trochu začali, nejprve nás totiž čekala cesta autobusem do Amsterdamu, kam jsem vás vzala minulý týden (článek tady) a odtud jsme pak trajektem přejeli do Anglie (o tom jak přežít cesty už jsem se s vámi taky podělila, to zase pro změnu tady). Cesta trajektem s kajutami byla nejen pro Marťu, která ještě nikdy po moři neplula, něčím novým, já jsem totiž zatím vždycky jen přejížděla hodinku, dvě někam, ale tohle bylo něco úplně jiného. Rozhodně lepší než autobus v tom, že se tu můžete volně pohybovat, my jsme si cestu zpříjemnili mnoha hrami, povídáním si a hlavně blbnutím na palubě. Sem doporučuju jít, když se vám nebude dělat dobře, bylo nás víc, kterým čerstvý vzduch vždycky zaručeně pomohl 😉 Jen pozor, až bude paluba mokrá, neběhejte po ní, můžete si pak udělat pořádnou modřinu … 😀 Výhodou taky je sprcha a záchod, jež jsou v každé kajutě, a postel, na níž se dá vyspat s nataženýma nohama, ne jako v autobuse 🙂 Je to teda rozhodně skvělý zážitek, i když vám nemusí být chvílemi úplně dobře.

received_1981925485457151.jpg

To jsem se ale trošku rozepsala jenom o trajektu, tak teď už k místům, která jsme navštívili, samotným. Nejprve jsme zajeli na Hadriánův val s Housesteads Roman Fort, poslední neskotskou památku po cestě tam. Jsou to zbytky opevnění a města z románské doby, úplně moc se toho nedochovalo, ale my jsme si to tam se skvělou partou lidí dokázali samozřejmě skvěle užít, takže zážitek odsud máme na jedničku. Celou scenérii tady taky krásně doplňují pasoucí se ovce, po kterých se na zemi ale najde nejedna památka 😉

IMG-20180512-WA0009.jpg

IMG-20180512-WA0007.jpg

IMG-20180512-WA0003.jpg

Skotskou památkou dnešního článku bude pěkné, i když ne moc rozlehlé, opatství v Jedburghu. Zbytky zdejší stavby jsou opravdu honosné, dá se dokonce vylézt na věž, ze které vidíte opatství jako na dlani, nebo můžete prolézt zbytky místností či obdivovat zdejší staré náhrobky. Co rozhodně taky neuniklo naší pozornosti, byly narcisy, těch bylo plné koryto potoka, oni ostatně rostly po Skotsku úplně planě, což Marťu jako jejich milovnici naprosto uchvacovalo.

IMG-20180512-WA0008.jpg

IMG-20180512-WA0006.jpg

IMG-20180512-WA0004.jpg

IMG-20180512-WA0002.jpg

Naproti opatství stál taky moc pěkný kostel, ale byl bohužel zavřen, a tak jsme si ho mohli prohlídnout jen zvenku.

Kam už jsme se ale vydali i dovnitř byl dům Marie, královny Skotů, uvnitř se nachází malé muzeum, jehož návštěva je zdarma a můžete v něm vidět místnosti, ve kterých Marie při své návštěvě Jedburghu přebývala, ale také nějaké informace o ní a například její posmrtnou masku.

Po tomto malém městečku už jsme zamířili přímo do Edinburghu, kde na nás čekali naše hostitelské rodiny. O tomto městě a o našich rodinách vám ale napíšeme až příště, protože to by byl dnešní článek už moc dlouhý, co se do něj však ještě vejde, bude Alnwick castle, opět anglická památka, již jsme ale navštívili až po cestě zpátky, když už jsme ale dneska na těch cestách, dovolte mi vám představit hrad, který se objevil i ve světoznámé sérii o kouzelnících, správně v Harry Potterovi. Je to hrad ze 14. století a až do dnešní doby je obýván, i proto jsou některé interiéry upravené i moderněji, což znamená, že kromě tradičního nábytku, zrcadel (umístěných ale třeba až dva metry nad zemí) a podobných artefaktů se například v knihovně nachází minibar. Za zmínku ale taky určitě stojí velká sbírka porcelánového nádobí či připomenutí vojáků z první světové války.

20180428_103237.jpg

Nepřehlédnutelné jsou ale také zahrady s množstvím fontánek, květin a jako třešinka na dortu s nádhernými houpačkami, které jsou teď na jaře obklopené spoustou rozkvetlých stromů. Prostě r o m a n t i k a ♥

20180428_122712.jpg

Pěkné zakončení dnešního článku, ne? 😀 Doufám, že se vám naše první anglicko-skotské putování líbilo a příště se můžete těšit do Edinburghu 😉

Co vy, už jste na některém z míst byli? Které byste chtěli nejvíc navštívit? No a nejvíc mě zajímá, jeli už jste někdy takovýmhle trajektem?

Těším se na vaše reakce a pěkný cestovatelský víkend

miska

Kouzelné místo mezi skalami

Čauky všem!

Víkend už je skoro tady, a tak by to chtělo zase nějaký ten výlet. Výmluvy bydlím v Praze, tady stejně není kam jít, neberu, já vám totiž ukážu jedno krásné místo, které už někteří jistě znát a na kterém si budete připadat nejen jako město, ale dost možná i jako mimo naší republiku, až tak překvapivý konec cesty na nás dneska v Prokopském údolí čeká 🙂

8

Začneme na sídlišti Barrandov, je jedno, jestli si vyberete příjezd tramvají na zastávku právě Sídliště Barrandov či možná ještě lépe Poliklinika Barrandov, nebo jestli přijedete autobusem do zastávky Štěpařská. Ulice, po níž se totiž do Prokopáku dostaneme leží mezi oběma tramvajovými zastávkami a je pokračováním ulice Štěpařská. Poznáte ji nejen podle názvu „Do Klukovic“, ale také vede z pěkného kopce. Vpravo jsou jak nově vystavěné bytové domy, tak níže i vily a vilky starší i novější. Při připojení na žlutou turistickou značku se můžete také zastavit v místní restauraci, vypadá velmi pěkně, ale nemohu doporučit, nikdy jsem ji nevyzkoušela 🙂

Žlutá nás ale už pomalu přivází do přírody, nejprve potkáme potok a po průchodu pod viaduktkem už se nám naskýtá výhled i na krásné skály tvořící celé zdejší údolí.

6

Hned na začátku čeká potěšení ty nejmenší účastníky našeho výletu, nádherné velké hřiště je jim zde k dispozici a my ostatní si zatím můžeme na rozcestníku přečíst, že se vydáme doprava a budou nás čekat zhruba 4 km 🙂

Potok, který s námi teď nějakou tu chvilku poteče se tady dá taky krásně po malých kůlech přejít, ale kdo nechce, samozřejmě nemusí, je to jen zábavná aktivita, ale cesta povede dál po normální cestě.

4

Když znovu podejdeme koleje, tak po pravé ruce můžeme vidět projíždět vlaky a po pravé očima vytahovat ze země krásné jarní kytičky. I my na konci března zde nějaké potkaly a i kopřivy do nádivky tu nasbírali 🙂

2

 

Žlutá sice odbočuje doleva, my se však tentokrát upneme na naučnou stezku, na níž na nás čeká i moc pěkná venkovní posilovna, jen je potřeba zapojit fantazii, panáček, který je nakreslený u jednotlivých prvků totiž vypadá pořád stejně, a tak nám moc neporadí, co kde cvičit 😀

5

A protože podcházení kolejí není díky mostům žádný problém, opět tak učiníme a tím se dostaneme ještě blíž zdejším nádherným skalám. Dokonce je tu i jedna průchozí jeskyně, což my bohužel nevěděly a bály se, kam bychom se s ní dostaly, takže i přesto, že baterku jsme s sebou měly, jsme se do ní nevydali, vy ovšem určitě můžete 🙂

1

Komu se chtít i tak nebude, v klidu ji obejděte a pokochejte se jí zvenku, je krásně vrstvená a vyrůstající trsy trávy z ní dělají i jarně laděnou součást přírody ♥

11

Pomalu ale jistě se dostáváme okolo dalšího dětského hřiště do části naší cesty, kde už se nám po pravé ruce nacházejí domy a mohlo by se zdát, že výlet končí, ale ejhle, tady se mýlíte, opravdu se do cíle blížíme, ale teď teprve přijde ten správný skvost. Pokud vás skály zatím moc nenadchly, nyní se zatají dech snad všem. Naše poslední odbočka doleva totiž pro mě představuje vstup do úplně jiného světa, země či oblasti? Já nevím, je to prostě úplně dechberoucí zážitek, který z fotek, kvůli kterým jsem vylezla i nahoru vlevo a pak slezla okolo domů dolu (můžete taky, ale jen na vlastní nebezpečí, sílu a fyzičku 😀 ), sice vynikne, ale ne v celé své kráse. Tady je prostě potřeba osobní návštěva…

10

Kdo popadl dech, může se vrátit na naši původní cestu a vlevo na vás možná po chvilce zabečí pár oveček, které ale už bydlí u jednoho z domů. Ocitáme se totiž už opět v civilizaci a na zastávce Nádraží Hlubočepy, na niž se dostanete podchodem velkého viaduktu, náš výlet končí.

97

Tak co, výmluvy byly zbytečné, že jo? A jak nám bylo na výlet krásně, co?

Které místo vás takhle jako mě tohle překvapilo a uchvátilo? A byli už jste někdy v Prokopském údolí?

Krásný víkend plný výletů

miska

Zelené prsty: Začíná to semínkem

Čauky všem!

Jak už jsem v úterý zmiňovala máme novou chatu a já bych ráda věnovala novou sérii článků Zelené prsty právě jí a zahradě. Články budou obsahovat různé tipy a hlavně postupy, jak se tam se vším pereme (a snad vyhráváme 😀 ) a vypořádáváme.

Dneska začneme nejen symbolicky, ale i doslova, od semínka. S jarem totiž přichází čas setí a teď hlavně předsívání doma či ve skleníku. My jsme s tím začaly sice už před 2 týdny, ale i teď je ještě skvělý a možná ještě lepší čas na to začít.

IMG_3955

U všech semínek máte na pytlíčku napsané, kdy se mají nejlépe zasít a i jestli rovnou do půdy, či nejprve do květináče, které my ale dneska díky naší zero waste a recyklační metodě nebudeme potřebovat. Takže se vždycky nejprve poraďte s obalem a až pak si přijďte tady pro mé „moudré“ rady 😀

IMG_3960

Tak ale teď už se pojďme přesunout rovnou k těm semínkům.

Já doporučuju si připravit:

  • obal od vajíček (zrecyklujeme)
  • ruličky od toaletního papíru (zrecyklujeme)
  • hlínu (nejlépe z kompostu)
  • lopatku nebo lžíci
  • podmisku od květináče nebo truhlíku

A jak na to? No je to úplně jednoduché, obal od vajíček tvoří minimálně 6 míst nahrazujících květináče, takže do každého nasypeme trochu hlíny, pak vložíme semínka, je dobré jich tam dát víc, nikdy vám nevyklíčí všechna, a tak byste zbytečně plýtvali prostorem a ještě byste měli větší pocit neúspěchu. I tak vám nemusí vzejít úplně všechno, ale nevzdávejte to, každá rostlinka má jinou klíčící dobu a kdyžtak to zkusíte zase příští rok 🙂 Nám letos celer třeba vůbec nevzešel a věřte, že u většiny rostlin se dají koupit i přepěstované mini rostlinky 😀

IMG_3954

Tím jsme ale trochu odbočili od samotného setí, představím vám tedy ještě druhý způsob, ten s ruličkou od toaletního papíru. Tady se vám usnadní i samotné následné sázení, ale to předbíhám. Začneme totiž nejprve tím, že ruličku přepůlíme, náš nový květináč tudíž nebude mít dno a proto ho budete moci bodnout rovnou do hlíny, kořenům totiž nebude nic bránit v růstu do celého záhonu. No a pak pokračujeme stejně, jen je potřeba začít ruličku plnit hlínou až na podtácku, jinak by se nám při přenášení vysypala.

IMG_3957

A máme zaseto! JUPÍ! Co se týče následné péče, je dobré mít hlínu neustále vlhkou na světlém a teplém místě. Při sázení do záhonu pak myslet na to, že oba dva materiály sice zetlejí, ale u vajíčkových kartonů je třeba před přechodem do země oddělat dno, aby to rostlinka neměla moc náročné v překonávání 🙂 V těchto obalech je také méně místa už od začátku (než v ruličce), a tak je potřeba dřívější přesazení, aby se měly naše výpěstky kam rozrůstat 🙂

IMG_3956

Celé setí ještě doporučuju provádět na novinách, abyste pak nemuseli hlínu uklízet ještě několik dní, a druhé moje doporučení je ozačit si osázená místa, abyste věděi, kde vám co poroste 😉

A to by bylo vše, doufám, že vás tenhle článek k něčemu inspiroval a celá nová série vám pomůže při vašem chatařství, chalupářství a zahradničení 😀

Pěstujete už taky něco?

Tak krásný semínkový den!

miska

Úžasné Velikonoce, které mi vrátily naději

Čauky všem!

Velikonoce jsou bohužel za námi, ale já jsem si je užila dosyta, a tak jsem se rozhodla se s vámi o ně podělit 🙂 Oproti loňsku, kdy mě velmi zklamaly, jak jste mohli i přečíst (tady), mi letos vnukly úplně novou naději, že to s nimi ještě není tak úplně ztraceno, jak se někomu může zdát 😀

IMG_3917

Jen je potřeba odjet z paneláku. My jsme letos odjeli na naši novou chatu, rozhodli jsme se totiž využít volných dní k obdělání naší zahrádky, docela zdevastované stavbou domečku, aby byla připravena na první rostlinky a jen a jen mohla prosperovat 🙂 Nejen, že jsme si tento cíl splnili, podle mě možná i nad naše očekávání 🙂

Nejprve jsme zeštěpkovali plnou zahradu větví z ostříhaných jabloní a díky zapojení celé rodiny se nám to skvěle povedlo během jednoho dne a štěpků teď máme na rozdávání 😀

Potom jsme se pustili do stavby skalky, máme totiž z chaty rošt vedoucí na pergolu, tak pod ním jsme se stavbou začali. Na té chystáme zasadit mateřídoušku a netřesk, ale o tom vám ještě chystám jiný článek, ve kterém se s vámi podělím o naše zahradnické práce dopodrobna i s rady a tipy a časem i s výsledky, jak vše nakonec dopadá (snad ne doslovně) 🙂

IMG_3925

A posledním velkým krokem byla příprava záhonů. Hned ráno jsme začali s výstavbou úplně nového u plotu, ve kterém by měly růst reprezentativně kytičky 🙂 Během dne jsme se pak přesunuli ještě na další 3, jež jsme museli zrýt, zbavit kořen a že jich tam bylo! A do bylinkového jsme dokonce hned tři zasadily. Jsou to přeživší ze zimy – šalvěj, oregano a meduňky, tak doufejme, že se znova zazelenají.

IMG_392420180402_155446.jpg

Další, čemu přeju hodně štěstí je náš nový angrešt a rybíz, už se těším, až z vás za pár let vykuchtím marmelády 🙂

20180402_155722.jpg

Ale aby celé Velikonoce nevypadaly jen pracovně. Ve čtvrtek jsme si užily nádhernou procházku Prokopským údolí, kam se vás chystám vzít, nebojte 🙂 Tady jsme natrhaly kopřivy, díky kterým jsme se doma pustily do nádivky, příští rok se můžete těšit na recept 🙂 Společně s ní jsme ještě upekly mazance a připravily si jídlo i na chatu.

IMG_3913

Tam jsme potom ještě nabarvily vajíčka (návod tady) a k mému velkému radostnému překvapení přišli i KOLEDNÍCI, bylo jich 7, a tak nám našich 10 vajíček tak tak stačilo, příště jich uděláme víc a já doufám, že tato tradice tedy bud pokračovat! Po celém městě, v němž jsme byli, koledníků totiž chodilo několik, a tak je vidět, že Velikonoce nejsou úplně mrtvý svátek!

IMG_3782IMG_3785

Pro mě to je strašně milé překvapení. Vím, že spousta lidí je nemá moc ráda, ale je to jednou ročně a o žádné mlácení se přece nejedná, ne?

Co u vás koledovalo se? A jak máte Velikonoce rádi?

Teď si užijte zkrácený pracovní týden a dobrou chuť, pokud máte ještě nějaká vajíčka 😀

miska