Jak jsem jela za naším nároďákem na Slovensko…

Čauky všem!

Ano, je to už téměř měsíc od zážitku, co vám dnes chci tímto článkem zprostředkovat, ale je to asi docela jedno, vzpomínky přeci nikdy neumírají a já se tak alespoň společně s vámi mohu vrátit do toho krásného, atmosférou a nezapomenutelnými momenty nabitého dne…

Byl pátek 17.5.2019, obyčejný den pro nejednoho Čecha (i když hokej se prožívá jako žádný jiný sport), pro hrstku z nich to ale přeci jen byl den, na který se nazapomíná. Společné jejich poznávací znamení je – sraz na nádraží ještě před osmou hodinou ranní, dresy, šály a česká hrdost. Ano, všichni společně jsme vyráželi na mistrovství světa v ledním hokeji, které přesně před týdnem začalo v Bratislavě, téměř za rohem, tak to by byla přece strašná škoda si ho nechat ujít naživo.

Vlak sice přijel asi se čtvrthodinovým zpožděním, ale není divu, vždyť to nebyl obyčejný vlak, nýbrž fanvlak, který jel přímo do Bratislavy (přes Pardubice a Brno), měl v sobě malý český fanshop a uprostřed výčepní vagon Plzeňského prazdroje. Z cesty jsem měla strach, že bude moc dlouhá, fanoušci se brzo opijí a jízda v kupé i uličce se proto rychle stane nepříjemnou, až nebezpečnou. Nic z toho se mi však nevyplnilo, díky bohu, v kupé s námi jeli skvělí tiší spolucestující, veselí bylo slyšet jen z vedlejšího kupé a komu by to přes den vadilo, takže, cesta utekla jako lusknutím prstu a my stáli v Bratislavě.

Vzhledem k tomu, že jsme dorazili něco málo po poledni a první zápas, na který jsme měli vstupenky, začínal až v 16:15 a nám po cestě docela vyhládlo, jsme se vydali ještě před návštěvou stadionu na nějaký ten dobrý oběd. Nakonec jsme skončili v nějaké kavárničko-restauraci s denním menu, to nějakým způsobem přelouskali ze slovenštiny do češtiny a nakonec vybrané jídlo i zdlábli. Skvěle jsme si pochutnali a pak jsme vyrazili ještě na krátkou procházku městem.

Já měla celou dobu hrdě na zádech českou vlajku a okolo krku šálu Bílých tygrů z Liberce, někomu vadilo, že není česká, já však stále stojím za názorem, že tým je z Čech a zaslouží si podporu i na mezinárodním turnaji, ačkoliv jediný tygr na MS hrál za Slovensko 😉

Když se ale vrátíme k té procházce, tak nebyla dlouhá, moc jsme toho neviděli, ale i to málo se nám moc líbilo a to konkrétně prezidentský palác, Dunaj, Bratislavský hrad z dálky a pak běžné ulice, naprosto totožné s těmi českými, akorát se slovenskými reklamami 😀

To by už ale mohlo k nehokejovým zážitkům stačit. Od Dunaje jsme se totiž už přesunuli přímo k zimnímu štadionu Ondreja Nepely, kde se celý náš odpoledno-večerní program posléze odehrál.

První vstupenky jsme měli na zápas Norsko-Rakousko, tak jsme se museli rozhodnout, koho podpoříme. Já nakonec vybrala Norsko, protože ačkoliv obě země pro mě mají něco do sebe a hrozně ráda bych je někdy blíže poznala, nakonec jsem se rozhodla fandit Norsku, asi z části i proto, že tu měli podstatně menší fanouškovskou základnu. Ve stánku Škoda auto jsme si proto vyzvedli norské vlaječky a papírové hokejové helmy, namalovali si na tváře ale už české vlajky, dali batoh do úschovny a vydali se fandit.

I když teda ještě k těm vlajkám na obličeji… když jsem je malovala tátovi, začínala jsem nejtěžším modrým klínem a okolo šli rakušané (skupinka asi 4 pánů) a tak po nás pokukovali, tak jsem vytáhla i červenou a bílou, kterou jsem pak pokračovala a oni mě poprosili, jestli jim namaluju taky jejich vlajky. Ty naštěstí nejsou vůbec složité, a tak jsem jim je tam z fleku nakreslila a dokonce mi za to dali drobnou provizi ♥ No jediné, co mě na tom mrzelo bylo to, že ačkoliv se německy učím, tak v ten moment jsem se s nimi domluvila spíš rukama nohama, protože ze mě nevypadlo ani slovo, ach jo :/

No nic, vyrážíme rovnou na zápas, po kontrole a propínutí lístků jsme byli přímo v centru dění! Dorazili jsme sice asi dvě minuty po začátku, ale bylo to skvělý: atmosféra, hokej a tak všechno dohromady zapříčinilo to, že než bys řekl švec, už bylo po zápase a my se mohli radovat z prvního vítězství. Norsko porazilo Rakousko 3:5 😀

Pak následovala delší přestávka ve které jsme se stihli navečeřet u místních fast food stánků, domalovat vlajky, vyzvednout na mávání ty české místo norských a mohlo začít to druhé NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UTKÁNÍ DNE! Na led nastoupilo Česko proti Itálii a my (tentokrát samozřejmě už dostatečně včas) čekali na spoustu gólů. Přece jen, Itálie byla o dost slabším týmem.

První třetina byla sice dost nejistá skončila pro Česko „jen“ 1:0, ve druhé a třetí se však už rozjeli a celý zápas skončil českou hymnou, když na kostce svítilo skóre 8:0 ♥ Tenhle zážitek asi ani nejde popsat slovy, atmosféra v Bratislavě byla neuvěřitelná, hokej utekl rychlostí blesku a už jenom fakt, že jsem na MISTROVSTVÍ SVĚTA V HOKEJI byl neskutečný a já si tento sport (a holky, samozřejmě i jeho hráče ♥) zamilovala ještě víc než do té doby, tedy jestli to ještě víc vůbec šlo 🙂

Cestou domů už pak bylo ve vlaku krásně ticho, takže šlo zážitky vstřebávat v klidu a třeba i na chvíli usnout. No co vám budu povídat, den to byl náročný, ale nazapomenutelný a já doufám, že se zase brzo na nějaké mistrovství dostanu. Toto vyprávění bych tedy zakončila naším příjezdem opět na Hlavní nádraží v Praze, tentokrát ale v čase, kdy tu téměř nikdo není a to ve 4:15 ráno 😀

A mě by teď od vás moc zajímalo, jestli hokej taky sledujete, jestli jste byli někdy na takovémhle mezinárodním utkání a co je váš největší fanouškovský zážitek. Protože takových krásných příběhů není nikdy dost ♥

Vím, že jsme si z mistrovství sice nakonec žádnou placku neodvezli, samozřejmě mě to moc mrzelo, ale upřímně všichni hoši z ledu si zaslouží i tak obrovský obdiv a veliké díky za ty neskutečné výkony, co na ledě našich bratrů předvedli a věřím, že pro každého správného fanouška se stali mistry, kteří dokázali neuvěřitelné a určitě jim to v příštích pár letech cinkne. Já jim věřím ♥

Tak a vám už jen na závěr přeju krásný (i když v hokejové pauze – teda kromě finále NHL 😉 ) červen!

Kočičí hrad bez koček i cihlových zdí

Čauky všem!

Už dlouho tu nebyl žádný výlet, a tak jsem se i vzhledem už k téměř jarnímu počasí rozhodla vás na jeden zase pozvat. Na začátek sezóny se vydáme do skal, kde přes rok určitě nebudete sami, ale takhle zjara by tu ještě nemuselo být moc lidí 😉

Začneme v osadě Ostaš a dojdeme až do skalního útvaru s názvem „Kočičí hrad“. Celá cesta tam i zpět bude měřit jen něco málo přes dva kilometry, proto vám doporučuju tento výlet zkombinovat ještě s jedním, o kterém jsem psala už minulý rok a který začíná rovněž v osadě Ostaš, jenže vede do skalního městečka, na něž z naší trasy také pěkně uvidíme 😉

Nyní ale už k trase na Kočičí hrad…

Začneme na parkovišti, ze kterého se po zelené TZ vydáme směrem k chatkám. Za chvilku dojdeme k výbornému občerstvení, ale to si ale přece jen nechme až po výkonu a nyní odbočíme zase po zelené TZ doprava na lesní cestu. Lesem povede cesta i následující kilometry, nemusíte se však bát, že by byla monotonní či nudná, protože jednolitý lesní porost mnohdy naruší mohutné skály či naopak krásné výhledy do okolí.

Pokud budete mít zájem okolí prozkoumat o trošku víc, určitě zvolte sestup do Sluje českých bratří. Jde o značné množství schodů vedoucích do skalní úžiny, v níž se dříve scházeli čeští bratří, konkrétně pronásledovaní katolíci, již zde konali tajné bohoslužby. Upřímně řečeno, místa tu moc neměli, ale zase jim sluj umožnila opravdu tajnou a soukromou ceremonii.

Dnes se dá slují projít, ovšem pouze z jedné strany, což znamená, že se pak musíte zpátky vrátit po těch stejných schodech. Za nakouknutí to ale určitě stojí, nejen, že si člověk uvědomí, jak je dnes vlastně život jednoduchý, ale také tu na písčitém prostředí můžete potkat třeba takovouhle krásnou housenku 😉

Po výlezu ze sluje určitě není na škodu si popojít na některý z vrcholků skal, na nichž se právě nacházíme, neboť rozhled do kraje je opravdu náramný.

Zdatní horolezci si tu určitě najdou i spoustu jiných vyžití a to jsme ještě nedorazili ani do cíle. Po cestě k němu se nám pro změnu po levé ruce otvírá výhled na skalní městečko, o němž jsem se zmiňovala hned v úvodu a kde to určitě taky stojí za návštěvu.

No a jsme tu. Tato obrovská skála neudělá radost jen již zmíněným horolezcům, ale určitě každé zvídavé duši, protože průlezů a průchodných úžin tu určitě najdete spoustu. Jen dávejte pozor, abyste se opravdu všude vešli a taky nezapomněli cestu z hradu ven 😉

Cesta zpátky pak povede úplně stejnou trasou jako cesta sem. Bohužel se tu žádný okruh vymyslet nedal, ale já věří, že vám to nevadí a díky zelené TZ se dostanete bezpečně zase zpátky ať už k autu či k začátku dalšího výletu či do občerstvení v osadě, kde se nejen dobře najíte, ale pokud poprosíte, dostanete i pití do skla a hned můžete mít z letošního prvního jarního výletu ještě větší radost. Nejen totiž, že jste poznali nový kousek světa, protáhli své nohy, nadýchali se čerstvého vzduchu, ale ještě také ušetřili přírodu od  zbytečných plastů 😉

Tak a touto ekologickou vsuvkou bych celý dnešní výlet ukončila, doufám, že jsem vás nalákala někam zase vyrazit a ať už si vyberete tohle či kterékoliv jiné místo, hlavně si výletění užijte 🙂 Všechny tipy na výlety naleznete ve složce VÝLETY a nebo zkuste přímé vyhledávání, věřím, že letos toho zase společně spoustu prochodíme 😀

Co vy a úzké skalní průchody? Bojíte se, nebo lezete kam jen se dá?

Tak krásný slunečný víkend ♥

10 důvodů proč zůstat v České republice

Čauky všem!

Když jsem vymýšlela téma dnešního článku, projížděla jsem si facebook, kde jsem součástí mnoha blogerských skupin, a tak jsem doufala, že mě třeba nějaký článek inspiruje. No a opravdu se tomu tak stalo! Takže ačkoliv jsem pro vás měla na dnešek naplánovaný další článek ze své již trochu zapadlé foodwaste série, časově jsem ho nezvládla zpracovat, a tak jsem se inspirována článkem 10 důvodů, proč jet do Srbska a rozhodla se pro vás sepsat … 10 důvodů proč zůstat v České republice.

Trend cestování do cizích zemí je asi nepřehlédnutelný a já proti němu nic nemám, poznáte novou kulturu, přírodu, lidi, jazyky, … Ale trošku mě mrzí, že se kvůli němu zapomíná na krásy, co nabízí i naše rodná malebná zemička. A proč tu tedy zůstat místo létání tisíce kilometrů za hranice?

1. Počasí

Samozřejmě, že člověk, který má rád teploty 30°C nepřetržitě, si v Česku moc neužije, nebo alespoň ne v zimních měsících, ale věřím, že většina z nás má ráda nějaký kompromis, no a ten Česko určitě nabízí. Pár měsíců zima, pár měsíců teplo, každý rok trochu jinačí teploty, vlhkost i načasování jednotlivých ročních období (protože počasí si na měsíce někdy úplně nehraje), ale vcelku takový zlatý střed. Ostatně, co jiného bychom taky ve středu Evropy chtěli 😉

2. Každému rozumíte

To je třeba pro mě, jako extrovertního člověka, naprosto zásadní věc, kdekoliv se můžu s kýmkoliv na něčem domluvit, někoho se na něco zeptat,… a nemusím se strachovat, že mi odpoví a já mu nebudu rozumět, že se nedokážu vyjádřit s tím, co  potřebuju atd. Prostě tu každému, kdo umí úřední jazyk, rozumím. A čeština je ještě tak krásný a jedinečný jazyk.

3. Příroda

Ano, nemáme tu Alpy ani Himaláje, ale hory ohraničují celou naši zemi, v horách i nížinách máme nepřeberné množství turistických a naučných tras, na kterých narazíte na krásy, o nichž by se vám jinde třeba ani nezdálo. Co třeba taková sklaní města nebo výhledy z kopců našich již zmíněných hor?

4. Památky

Nejedna je zapsána i do památek UNESCO a mnoho dalších hradů, zámků, významných domů,… je pro vás otevřeno, ať už celoročně či jen sezonně, ale některé třeba zříceniny můžete navštívit i úplně sami, no tak proč toho nevyužít?

5. Možnosti, co podniknout

Spousta hudebních i jiných festivalů, přijíždějí sem i některé zahraniční hvězdy, o místech, kam zajít na výlety, už jsem se zmiňovala, kina, fitka a spousta dalších akcí a i pravidelných setkání/událostí, zkrátka jednoduše řečeno – je toho tu nepřeberné množství co podniknout, takže myslím, že si tu vybere opravdu každý 😉

6. Všechno je blízko

Ze západu na východ je to pouze necelých 500 km a napříč celou republikou jezdí velké množství autobusových i železničních linek, všude najdete spoustu silnic, po nichž se autem dostanete, kam jen budete potřebovat, no a turistické trasy už jsem zase zmiňovala. Co víc si tedy přát? Vždyť třeba v Americe musí po své zemi dokonce létat letadlem, aby se za nějakou přijatelnou dobu dostali z místa na místo, to u nás je to přece daleko jednodušší!

7. Nemůžete se ztratit

O tom jsem jednou poslouchala v rádiu. Česká republika má tu výhodu, že i pokud se náhodou najednou nemůžete najít, stačí jít stále jedním směrem a nejlépe třeba podél nějaké vody, tak nejdéle za pár hodin dojdete do civilizace, kde nejen, že chytíte signál, ale také vám kdyžtak někdo poradí či pomůže se zorientovat a najít cestu tam, kam potřebujete 😉

8. Ceny jsou přijatelné

Ano, někde je to dražší, jinde levnější, ale všechno je to plus mínus stavěné na průměrný český plat, takže pokud tu pracujete, neměl by vás tady běžný život v žádném případě zruinovat 😉

9. Příroda všude a pro všechny

A příroda podruhé! Tentokrát ale z trošku jiného soudku. Je tu totiž dostupná opravdu úplně všem, kousíček od jakéhokoliv města, mnohdy tvoří i jeho součást a takové houby či lesní plody si může nasbírat také každý a to rozhodně není běžné všude ve světe, někde máte sběr lesních plodů dokonce zakázaný, tak si toho pojďme vážit a v létě zase užívat 😉

10. Studentům je přáno

Pokud jste student, určitě se tu nemáte špatně, nejen, že jsou vysoké školy zdarma, ale také na jízdné (a se studentskou průkazkou ISIC, nejen na něj) máte veliké slevy! Takže jako dělané pro studentské cestování a poznávání i dalších krás Česka!

 

A to by bylo všechno, rozhodně by se toho dalo najít daleko víc, ale já doufám, že vás třeba tyhle body přiměly k tomu zůstat letos alespoň nějaký ten týden navíc v Česku a prozkoumat to tu místo cestování tisíce kilometrů daleko 😉

Tak schválně, co tu máte rádi vy? A poznáváte spíš ČR nebo jste propadli cestování do zahraničí?

Tak se mějte krásně a užívejte výhod a krás naší matičky země ♥

Skotský květen #3 – Bájná nestvůra a rozmary počasí

Čauky všem!

Dneska se zase na nějakou dobu naposledy podíváme společně do Skotska, budou nás čekat hned dva výlety a taky bych vám rada řekla něco o „škole“, kterou jsme zde navštěvovali. Tak jdeme na to a třeba na závěr zahlédneme i lochnesku!

Začneme tou „školou“, ano, záměrně ji dávám do uvozovek, protože to žádná opravdová škola nebyla. Student agency, s nimiž každoročně naše škola na zájezdy jezdí, vždy zařídí nějaké učitele, kteří s námi diskutují, nebo by alespoň měli. Když jsem byla v Anglii v Bath, bylo to opravdu přínosné, tvořili jsme si rozhovory, které jsme pak předváděli, vyprávěli o svých rodinách a jeden den jsme šli dokonce dělat výzkum do ulic města, prostě jsme byli nuceni angličtinu používat, ať je na jakékoliv úrovni. Jenže letos to bylo asi o 100% horší, někteří učitelé se skupinami nedělali vůbec nic a ta naše nám v podstatě pořád něco vykládala sama a vytvořila si pár svých oblíbenců, které sem tam vyvolala, ne že bych nějak chtěla mluvit, ale přijde mi, že tyto hodiny opravdu postrádaly smysl, a tak jsme se po těchto třech trojhodinovkách (naštěstí jen takhle málo) vždy těšili na odpolední program.

20180426_154952.jpg

A kam, že jsme vyrazili ve středu? Nejprve jsme zaparkovali pod rozhlednou Wallace Monument, z níž nejen že byl pěkný výhled, ale ještě skrývala jakousi výstavu o zdejší obraně Skotska a boji za svobodné Skotsko, kdyby při výstupu na kopec nezačal slejvák, řekla bych, že tam vede moc pěkná cesta, na níž se nebudou nudit ani děti, jelikož jsou tu pro ně připravené dřevěné sochy, u kterých jsou myslím nějaké úkoly, ale tím si jistá úplně nejsem, protože jak říkám, úplně o krásné cestě vzhledem k našim podmínkám mluvit nemůžu. Nahoře na rozhledně pak déšť na chvíli přestal, ale zase se zvedl velký vítr, takže taky žádná paráda, ale alespoň nebyla mlha a my se mohli pokochat výhledem.

20180425_142645.jpg

20180425_134518.jpg

20180425_175848_20180525122825911.jpg

Když se ještě chvíli zastavíme u toho počasí, tak musím přiznat, že se ve Skotsku mění každou minutou a to doslova, několikrát se nám stalo, že ze slejváku začalo najednou krásné slunečné počasí, či se najednou z ničeho nic naopak rozpršelo nebo začal foukat vítr. Díky takovým rychlým změnám jsme ale viděli nespočet duh a já poprvé viděla duhu začínat, ale asi vás zklamu, žádný poklad se na jejím konci nenacházel, pokud nepočítáme teda krásy zdejší krajiny, to poklady jsou, už za chvíli se za nimi vydáme do Highlands 🙂

20180425_130313.jpg

Nejprve se ale ještě zastavíme ve městě jménem Stirling, leží na dohled od již zmiňovaného Wallace Monument a opět se v něm nachází hrad. Do toho jsme se šli opět podívat i my a musím říct, že vevnitř byl v některých místnostech moc pěkně zařízen, obzvláště mě nadchly zdejší zdobené stropy. Jen je škoda, že mnoho místností bylo úplně prázdných, ano, byly neupravené v pozdějších letech, ale co je zajímavého na prázdných místnostech? 😀 Zařízená je ale zdejší kuchyně, ve které mají být dokonce cítit i některá jídla, ale my nic necítili, tak nevím 🙂

20180425_154818.jpg

20180425_155035.jpg

20180425_161353.jpg

20180425_155201.jpg

O městě vám jinak nic moc napsat nemůžu, nebylo totiž zrovna dvakrát hezké počasí a my jsme proto zamířili do zdejšího obchodního domu, kde jsme se pak zastavili v kavárně, kde jsme si poseděli až do odjezdu zpět do Edinburghu.

No a ve čtvrtek jsme brzo ráno odjížděli do slibovaných Highlands, všichni jsme čekali, že tento den budeme chodit asi úplně nejvíc, teple jsme se oblékly, vzali si pořádné boty, jenže to byl omyl. Náš celý den vypadal asi tak že jsme buďto seděli anebo jedli. Cesta autobusem tam trvala totiž 4 hodiny, ano z oken autobusu byl překrásný výhled, ale přece jenom to není nic ve srovnání s tím vidět je naživo a trochu si je třeba prochodit.

20180426_105818.jpg

Při cestě tam i zpátky jsme měli vždy jednu přestávku s nějakým pěkným výhledem, zpátky to bylo v Plačícím údolí známém z filmu Skyfall, to bylo opravdu kouzelné, ale řekla bych trochu nedostačující těch 10 minut venku 😀

20180426_155924.jpg

received_1981925388790494.jpg

20180426_100318.jpg

Cílem bylo ale samozřejmě jezero Loch Ness, na tom jsme měli objednanou hodinovou plavbu lodí a i Lochnesku jsme samozřejmě zahlédli 😉 Celá plavba byla plná krásných výhledů a pokud se sem chystáte, rozhodně vám ji mohu doporučit. Mám pocit, že tady řeknou víc fotky, tak se pokochejte…

20180426_131533.jpg

20180426_130826.jpg

20180426_132455.jpg

No a na tomto dechberoucím místě v Skotsku skončíme. V pátek už jsme se totiž začali přes Alnwick castle, jež byl už v prvním článku, vracet domů, respektive nejprve na trajekt a potom už z Amsterdamu rovnou dom.

Výlet bych vám ale takhle na závěr rozhodně doporučila, takže pokud se k vám někdy dostane nabídka, berte ji všema deseti, nebudete litovat, ba naopak si s sebou přivezete vzpomínky, na které budete ještě dlouho vzpomínat. A pokud to čtete někdo, kdo jste se mnou ve Skotsku byl, děkuju vám za to, jak jste mi zájezd zpříjemnili. Bez vás by to určitě nebylo tak skvělé ♥

received_1981926215457078.jpg

Povedlo se mi vás do Skotska zlákat? A co byste viděli nejradši?

Krásný víkend

miska

Skotský květen #2 – Hlavní město plné zážitků

Čauky všem!

Týden se s týdnem sešel a my se vracíme zpátky za Severní moře, do Skotska! Dneska nás čeká návštěva hlavního města, Edinburghu. My jsme do něj přijeli v pondělí večer, kdy jsme se stihli pouze dostat do hostitelských rodin, o kterých se dneska taky něco dozvíte, takže prozkoumávat jsme ho stihli až v úterý odpoledne po tom, co nám skončila škola, a pak ještě v pátek opět odpoledne, my si to dneska ale pěkně shrneme do jednoho článku.

20180424_141316.jpg

Začneme památkami, a tak si myslím, že nemůžu hned nezmínit Edinburgh castle, nedobytný hrad, jehož datum postavení sice není dodnes známo, ale co se rozhodně nemůže zapřít je jeho skvělá poloha pro své účely. Je vystavěn na čedičové skále, a proto je přístupný pouze z jedné strany, což značně ztěžovalo nepřítelům hrad dobýt.

20180427_141305.jpg

Celý komplex hradu je velmi rozlehlý, moc se toho zde sice nedochovalo, ale i tak se zde dá nalézt několik zařízených místností, několik minimuzeí či krásný výhled na město, toho si dneska ještě užijeme i odjinud, ale tohle je rozhodně přístupnější výhled než ten, co nás čekal na konci dne 😉

20180424_135920.jpg20180424_133206.jpg

My jsme se poté postupně přesouvali ulicí vedoucí od hradu pozvolna dolů, ona několikrát změní jméno, takže vypisovat vám to tady nebudu, stačí jít pouze rovnou za nosem. Kousíček pod hradem narazíte na Cameru Obscuru & World of Illusions, je to celkem nenápadná expozice (myslím zvenku), která ale rozhodně za návštěvu stojí. Nejen, že si v několika patrech potrápíte svůj mozek a oči různými optickými klamy a zázraky, ale nahoře na nás čeká camera obscura, takový předchůdce kamery, díky které si můžete prohlédnout celé město jako na talíři (ano, vím, že se říká na dlani, ale ono se to tady opravdu promítá na takový velký talíř 😀 ). Vyhlédnout můžete poté i z ochozu tohoto domu a tady uvidíte i na nákupní ulici Princes street. Tam určitě taky zamiřte, ať už na nákupy či se jen tak projít krásným parčíkem, jež na vás zde taky čeká. My jsme zamířily do Primarku a pak jsme si tam krásně právě na lavičce odpočinuly 🙂

20180427_130410.jpg20180424_132438.jpg

Tak ale teď se pojďme vrátit na naší cestu od hradu, na níž jistě potkáte několik pouličních umělců, ale taky St Giles‘ Cathedral, gotickou katedrálu ze 12. století, uvnitř najdete několik oltářů a krásnou gotickou architekturu. Koho však vnitřek tolik nezajímá, ale ve Skotsku jako takovém se mu moc líbí, rozhodně by neměl opomenout vstoupit do srdce na chodníku právě před touto budovou. Říká se totiž, že kdo se do něj postaví, do Skotska se ještě někdy zaručeně vrátí.

20180424_151312.jpg

Pokud pominu spoustu krásných budov, některé přímo pod hradem dokonce od stejného architekta jako londýnské Houses of Parliament, o kousek níž můžete narazit na další moc pěkný kostel Canongate Kirk, v jehož štítu se nacházejí zlaté parohy a před ním stojí socha nadějného básníka Roberta Fergussona, který však zemřel velmi mladý, a tak se nestihl proslavit.

20180424_162217.jpg

Pokud vás v Edinburghu zastihne ošklivé počasí, můžete se vydat i do muzea dětství, vstup je, myslím, zdarma, ale muzeum má hlavně velmi zajímavou historii, nechal ho totiž vystavět jeden skotský král, aby se do něj chodili koukat mladí lidé a aby je to odradilo od toho mít děti, což je docela paradox, protože toto muzeum se naopak dostalo do obliby mnoha dětí 🙂

Při hezkém počasí, ale rozhodně stojí za to sejít ulicí až dolů, kde stojí letní sídlo britské královny, ona sem každoročně na jeden týden jezdí a je to pro Edinburgh velká událost, stejně jako na Edinburgh Festival Fringe, který se odehrává na výše zmíněném hradě 🙂 Ale i za královniny nepřítomnosti a právě za ní asi i lépe si můžete sídlo prohlédnout zvenku.

Krásně je vidět i z naší poslední vyhlídky, kterou vám už od začátku slibuju. Je to moje asi nejoblíbenější místo z celého Skotska (společně s Highlands, ale o těch zase příště, proč to jednoznačně nevyhrávají oni), Artušovo sedlo. Kopec tyčící se nad Edinburghem s krásným reliéfem, ale právě i výhledem, na který se sice musí docela vyšplhat, ale litovat nebudete a pokud vám zbyde nějaké jídlo (ne jako nám 😀 ) určitě si zamilujete i piknikování tady. My jsme nahoře strávili asi hodinu a vůbec se nám dolů nechtělo.

20180424_163159.jpgreceived_1981926215457078.jpg20180424_174019.jpg

Museli jsme však jít do autobusu, který nás posléze odvezl na naše meeting pointy s rodinami, ke kterým se konečně dostáváme.

Bydlet u hostitelské rodiny je podle mě skvělá příležitost, jak poznat místní kulturu a zlepšit si svou angličtinu. Já (Miška) jsem bydlela u rodiny, která měla jednoho malého kluka. Byli to černoši pocházející z Ugandy, ale žijící už několik let ve Skotsku, a tak jsme dokonce od nich měli i srovnání života v Africe a ve Skotsku! Celkově byli velmi komunikativní, přátelští a paní skvěle vařila, jen se čas večeře stále posouval na později, až jsme poslední den večeřeli ve 22:00! Ale to je asi jediné, co bych vytkla, jinak na nás totiž byli velmi milí, dokonce nás jeden večer vzali k moři, neustále se nás ptali, jestli nám něco nechybí a dělali nám skvělé obědové balíčky. Při odjezdu nás dokonce žádali o naše adresy, aby nám mohli napsat a abychom tak mohli zůstat v kontaktu. Prostě skvělý zážitek, určitě doporučuju, pokud budete mít možnost něco takového vyzkoušet.

20180425_195108.jpg

Marťa: Moje rodina se skládala jen ze dvou členů, z paní Jannete a jejího dospělého syna Andrew. Bydlely jsme tři v jednom malém pokojíčku a bylo to úplně v pohodě. Večeře byly taky moc dobré a poslední den nás dokonce vzali do Mekáče! Zato obědové balíčky za moc nestály. Pobyt byl tedy až na pár maličkostí(např. se nedaly zavřít dveře do koupelny) dobrý a má kamarádka byla naprosto unešená ze psa a kočky, kteří tam s námi bydleli.

Tak to by bylo pro dnešní superdlouhý, ale doufám, že zajímavý článek všechno, schválně co vy…

Byli už jste někdy v Edinburghu? Nebo jste i kdekoliv jinde bydleli u nějakých místních? Co na takovýhle typ ubytování říkáte?

Moc se těšíme na vaši zpětnou reakci!

mima

Skotský květen #1 – Krásné památky při cestě do Skotska

Čauky všem!

Květen jsem se rozhodla věnovat Skotsku, ve kterém jsem byla na konci dubna a rozhodně si zaslouží několik článků, protože je to místo, které mě doopravdy učarovalo, a tak ho nechci odbýt jen jedním článkem. Doufám, že to chápete a články vás budou bavit, tak jdeme na to… (i když dneska to bude ještě spíš anglické než skotské putování, hold cesta byla dlouhá)

20180423_143038.jpg

My už jsme vlastně tak trochu začali, nejprve nás totiž čekala cesta autobusem do Amsterdamu, kam jsem vás vzala minulý týden (článek tady) a odtud jsme pak trajektem přejeli do Anglie (o tom jak přežít cesty už jsem se s vámi taky podělila, to zase pro změnu tady). Cesta trajektem s kajutami byla nejen pro Marťu, která ještě nikdy po moři neplula, něčím novým, já jsem totiž zatím vždycky jen přejížděla hodinku, dvě někam, ale tohle bylo něco úplně jiného. Rozhodně lepší než autobus v tom, že se tu můžete volně pohybovat, my jsme si cestu zpříjemnili mnoha hrami, povídáním si a hlavně blbnutím na palubě. Sem doporučuju jít, když se vám nebude dělat dobře, bylo nás víc, kterým čerstvý vzduch vždycky zaručeně pomohl 😉 Jen pozor, až bude paluba mokrá, neběhejte po ní, můžete si pak udělat pořádnou modřinu … 😀 Výhodou taky je sprcha a záchod, jež jsou v každé kajutě, a postel, na níž se dá vyspat s nataženýma nohama, ne jako v autobuse 🙂 Je to teda rozhodně skvělý zážitek, i když vám nemusí být chvílemi úplně dobře.

received_1981925485457151.jpg

To jsem se ale trošku rozepsala jenom o trajektu, tak teď už k místům, která jsme navštívili, samotným. Nejprve jsme zajeli na Hadriánův val s Housesteads Roman Fort, poslední neskotskou památku po cestě tam. Jsou to zbytky opevnění a města z románské doby, úplně moc se toho nedochovalo, ale my jsme si to tam se skvělou partou lidí dokázali samozřejmě skvěle užít, takže zážitek odsud máme na jedničku. Celou scenérii tady taky krásně doplňují pasoucí se ovce, po kterých se na zemi ale najde nejedna památka 😉

IMG-20180512-WA0009.jpg

IMG-20180512-WA0007.jpg

IMG-20180512-WA0003.jpg

Skotskou památkou dnešního článku bude pěkné, i když ne moc rozlehlé, opatství v Jedburghu. Zbytky zdejší stavby jsou opravdu honosné, dá se dokonce vylézt na věž, ze které vidíte opatství jako na dlani, nebo můžete prolézt zbytky místností či obdivovat zdejší staré náhrobky. Co rozhodně taky neuniklo naší pozornosti, byly narcisy, těch bylo plné koryto potoka, oni ostatně rostly po Skotsku úplně planě, což Marťu jako jejich milovnici naprosto uchvacovalo.

IMG-20180512-WA0008.jpg

IMG-20180512-WA0006.jpg

IMG-20180512-WA0004.jpg

IMG-20180512-WA0002.jpg

Naproti opatství stál taky moc pěkný kostel, ale byl bohužel zavřen, a tak jsme si ho mohli prohlídnout jen zvenku.

Kam už jsme se ale vydali i dovnitř byl dům Marie, královny Skotů, uvnitř se nachází malé muzeum, jehož návštěva je zdarma a můžete v něm vidět místnosti, ve kterých Marie při své návštěvě Jedburghu přebývala, ale také nějaké informace o ní a například její posmrtnou masku.

Po tomto malém městečku už jsme zamířili přímo do Edinburghu, kde na nás čekali naše hostitelské rodiny. O tomto městě a o našich rodinách vám ale napíšeme až příště, protože to by byl dnešní článek už moc dlouhý, co se do něj však ještě vejde, bude Alnwick castle, opět anglická památka, již jsme ale navštívili až po cestě zpátky, když už jsme ale dneska na těch cestách, dovolte mi vám představit hrad, který se objevil i ve světoznámé sérii o kouzelnících, správně v Harry Potterovi. Je to hrad ze 14. století a až do dnešní doby je obýván, i proto jsou některé interiéry upravené i moderněji, což znamená, že kromě tradičního nábytku, zrcadel (umístěných ale třeba až dva metry nad zemí) a podobných artefaktů se například v knihovně nachází minibar. Za zmínku ale taky určitě stojí velká sbírka porcelánového nádobí či připomenutí vojáků z první světové války.

20180428_103237.jpg

Nepřehlédnutelné jsou ale také zahrady s množstvím fontánek, květin a jako třešinka na dortu s nádhernými houpačkami, které jsou teď na jaře obklopené spoustou rozkvetlých stromů. Prostě r o m a n t i k a ♥

20180428_122712.jpg

Pěkné zakončení dnešního článku, ne? 😀 Doufám, že se vám naše první anglicko-skotské putování líbilo a příště se můžete těšit do Edinburghu 😉

Co vy, už jste na některém z míst byli? Které byste chtěli nejvíc navštívit? No a nejvíc mě zajímá, jeli už jste někdy takovýmhle trajektem?

Těším se na vaše reakce a pěkný cestovatelský víkend

miska

Krásné tabule i okolní příroda

Čauky všem!

Mám tu pro vás další výlet, tentokrát se opět podíváme na naučnou stezku, jež povede od hradu Valečov a dokonce tvoří moc pěkný asi 9 kilometrů dlouhý okruh. Tak kdo se na dnešní krásné lesy, skály, zříceniny vydá se mnou?

IMG_1161

Jak už jsem avizovala, začneme na zřícenině hradu Valečov nebo spíš praktičtěji kousek níž na parkovišti. Odtud půjdeme po zelené, červené i žluté TZ, všechny nás provedou krásným skalním městečkem a musím říct, že některé ty domečky jsou opravdu překvapivé a krásné.

IMG_1166

Dál budeme pokračovat samozřejmě po naučné stezce, která je ideální pro děti i dospělé, některé úkoly jsou sice velmi jednoduché, ale u některých (například poznávání květin) se zapotíte asi všichni a rádi nakouknete do řešení 😉 ale druhá barva, která se nás bude držet je také červená. Projdeme se po lesních i lučních cestách a i když vás tady bude možná otravovat slunce, pokud bude zrovna slunečno, nebojte se, po přechodu na silnici zase za chvilku zajdeme do lesa, kterým teď nějakou chvilku pošlapeme 🙂

Jak už jsem tedy zmínila, na chvilku se pojďme vydat doprava po silnici, dávejte si ale pozor, abyste včas odbočili doleva. Tady nás čeká dlouhá, ale rozhodně ne nudná cesta lesem. K vidění bude překvapivě spousta stromů, ale zaměřte se na jejich jedinečnost a uvidíte, mnoho zajímavostí 😉 , krmelec a skály, k těm největším teprve dojdeme, ale i ty menší nebo i ty vypadající jen jako velké kameny jsou kouzelné.

IMG_1170IMG_1177

Zajímavá je samozřejmě celá cesta ale za nějaký ten kilometr a pořádný kopec předtím nás čeká další zajímavější bod trasy – Studánka a zřícenina Píčova statku, studánka je bohužel zakrytá, a tak není tak malebná jako některé jiné, ale zřícenina je samozřejmě tajemná, jako celé její okolí.

IMG_1179

Kdo chce, může odbočit i na Klamornu, pozůstatky hradiště a hradu, komu se však nechce zacházet, může přes krásnou louku rovnou dojít seshora k Drábským světničkám, skalám, po jejichž vršku pak můžete jít i nadále, jen pozor ať nespadnete dolů. kdo by se však bál, vede rovnoběžně s vrcholovou cestou i cesta normální a právě na té jsou další cedule naší NS. Postupně se na ní stejně sejdeme 😀

IMG_1183IMG_1186IMG_1193

Všichni společně pak nyní i po modré TZ dojdeme do Studeného průchodu, je v něm opravdu zima a je i dost úzký, tak bacha, ať tam nezůstanete, ale nebojte se, dá se to v pohodě 🙂

IMG_1205

Kdo tedy netrčí v průchodu, může s námi i dále poznávat krásy zdejší přírody. Užívejte si je, neboť už za chvíli se dostaneme na Krásnou vyhlídku, ze které už nejenže takové výhledy, jako byly ze skal, nebudou, ale ještě ke všemu nás pak už čeká jenom cesta po silnici.

IMG_1208

Ehm tedy jenom říct nemůžu, protože ačkoliv po silnici vede, je tam stále co obdivovat, ať už to jsou okolní sady, vrch Mužský či jen okolní keře a stromy, nemusíte se bát, že by vás zastihla nuda 🙂 Nejatraktivnější bude asi vesnice Mužský s nádhernou návsí se zvoničkou a minihřišťátkem 😀

IMG_1212

Abychom si zkrátili cestu, jednu zatáčku silnice za chvilku obejdeme, ale to nemění nic na tom, že se pomalu dostáváme do cíle naší cesty, opět se nalézáme na silnici, na níž jsme na začátku přišli z hradu, teď po ní ovšem pokračujeme ještě dál a tam se mohou zabavit úplně všichni. V rámci naučné stezky je tu velké pexeso, díky kterému nabereme síly do závěrečné rovinky nebo spíše ještě pár zatáček, které nás dovedou až na výchozí parkoviště 🙂

IMG_1218

Podle mě nádherný výlet s interaktivní naučnou stezkou, výhledy a krásnou přírodou, co víc si přát?

Znáte nějakou jinou interaktivní naučnou stezku?

Krásný víkend

miska