Od Harracha přes panství až na Kotel

Čauky všem!

Už strašně, strašně, ale strašně dlouho tu nebyl žádný výletový článek, radši ani nebudu počítat, kdy to bylo naposledy, protože dnes toto smutné období (jak jsem zjistila na instagramu i vám totiž tyto články chyběly) končí a já vás zase zvu na další túru. Tak si sbalte pořádné svačiny, dostatek pití, pevné boty a s chutí někam jít sedněte do autobusu směrem do Harrachova. Dneska to totiž nebude žádný okruh, ale přechod části Krkonoš, tak se vám úplně nevyplatí jezdit autem 😁

Aby to tedy bylo zase fér pro vás, začnu s navigací hned z autobusového nádraží, z něhož se okolo Šindelky postupně dostaneme až k Mumlavě a tady buďto Liščí stezkou, nebo po asfaltce až k Mumlavským vodopádům. Tento začátek cesty je podrobněji kdyžtak sepsaný už v jednom z minulých výletů, tak se mrkněte tam.

I další část cesty po asfaltce až na Krakonošovu snídani jsme už spolu jednou absolvovali. Ale i tak vás podle mě nebude nudit a naopak si doporučuju všímat nejen úžasné přírody okolo, ale také ubývajícího počtu lidí směrem proti proudu řeky. Na Krakonošovu snídani a ještě dál dojde totiž jen pár odvážlivců, konkrétně opravdových turistů. Zde se můžete u stolů občerstvit buďto z vlastních zdrojů, nebo pokud budete mít štěstí, si můžete i něco drobného koupit. Přece jenom nás čeká docela stoupání.

Pro cestu nahoru si vybereme modrou TZ. Cesta je hezky zpevněna, ale vůbec nenarušuje přirozený přírodní ráz krajiny. Vede nádhernou přírodou a s přibývajícími výškovými metry ubývá vysokých stromů, a tak jeden z nejvyšších bodů poznáte, když potkáte borovici kleč.

Takovými borovicemi dojdeme cestičkou s výhledem na Labskou boudu až na rozcestí Čtyř pánů. Tady vás možná bude zajímat původ takového pojmenování, dříve zde totiž bylo místo, kde se stýkaly hranice 4 panských území, tak proto ti Čtyři pánové. Nicméně na tomto rozcestí je nádherný výhled na zbytek Krkonoš a když budete mít štěstí, možná dohlédnete i na Sněžku, ale i bez ní je to krásná podívaná ♥ Nedaleko odsud se taky nachází Vrbatova bouda (znáte příběh Hanče a Vrbaty?) či třeba pramen Labe, kde jsem já osobně teda ještě nikdy nebyla, ale slyšela jsem, že stejně není o co stát, takže vás zvu radši dál, ještě kousek nahoru na horu (ha ha) Kotel.

 

Na úplný vrcholek se sice vystoupat nedá, ale těsně pod něj ano a po cestě můžete nakouknout třeba do starého bunkru či na Růženčinu zahrádku. Nahoře pak na nás čeká zase výhled na opačnou stranu, konkrétně na Rokytnici nad Jizerou, kam nyní začneme klesat.

Pokud jste někdo šel někdy na Dvoračky právě z Rokytnice, možná vám to přišlo (stejně jako mně) jako vysoké stoupání, nyní ale budeme několik minut na Dvoračky klesat. No kdo by to byl řekl, že je to fakt možné 😀 Nicméně právě kvůli tomuhle celkem strmému klesání, nedoporučuju trasu chodit opačně, dost byste si ji tímto stoupáním zprotivili a to by byla škoda.

Na Dvoračkách pak neváhejte ochutnat třeba jejich legendární houstičky či borůvkové knedlíky, obojí mám  ozkoušené a můžu jen doporučit. No a nebo se posilněte (a odměňte, přece jenom už nás čeká v podstatě jenom klesání ) něčím trochu ostřejším 😉

Pro cestu dolů jsem pro nás tentokrát zvolila žlutou TZ, kdo by chtěl ulehčit svým kolenům a stihl lanovku (opravdu se podívejte v kolik přestává jezdit, není to úplně fajn pocit tam přijít a zjistit, že dneska už další prostě nepojede, vím o čem píšu), může se klidně dolů svézt. Kdo ne, stejně dojde ke spodní stanici a odtud poté ještě dál po žluté až na autobusovou zastávku na Horním náměstí, odkud se můžete zase vrátit domů. No a nebo si ten pobyt tady prodlužte, Rokytnice je vskutku krásná a výletů je tu nespočet (inspiraci na další výlety najdete na konci článku).

A mě by schválně vůči závěr výletu zajímalo, jestli jezdíte lanovkou spíš nahoru, nebo jako my dolů? A jak se vám vůbec dnešní trasa po dlouhé době líbila?

Těším se na vaši zpětnou vazbu a přeju spoustu nachozených kilometrů i teď na podzim ♥

Další výlety po okolí:

 

Co podniknout v horku? #najednotema

Čauky všem!

Jak už jsem v předminulém článku slíbila, dneska to bude první článek z naší blogerské spolupráce #najednotema, ve kterém jsem si na téma HORKO pro vás připravila článek s tipy na to, co podniknout v horku, ať už jste ve městě či v přírodě, tak pokud jste napnutí nedočkavostí či rozteklí horkem, jdeme na něj…

Jděte k vodě, nebo do ní jenom po práci skočte!

Tohle je asi takový očekávaný tip, ale pokud je horko je prostě nejlepší se přesunout někam k vodě či si po celém dni skočit třeba jen do řeky, co teče vaším městem. Je totiž úplně jedno, jestli se vydáte na koupaliště, biotop, k přehradě či si právě vyhlídnete nějakou řeku, potok, nebo klidně tůňku. Já třeba miluju koupání v přírodních vodách, což jsem zmiňovala i na svém instagramu, kde mi kamarád dokonce doporučil aplikaci, která má v sobě uloženou spoustu i neznámých míst právě na takovéhle koupání, tak už se těším, až ji vyzkouším.

Udělejte si nějaký skvělý drink!

Ať už bude s alkoholem či bez, rozhodně vás dokáže skvěle osvěžit, stačí přidat pár kostek ledu či nějakou bylinku, skvělá je v tomhle ohledu třeba máta, která dodá takovou svěží vůni a můžete popíjet. Jen u toho alkoholu pozor na množství, v létě to jde přeci jen rychleji 🙂 A pokud byste dostali chuť na takové smoothie, tady máte pár tipů na to, jak ho zkombinovat 😀

Dejte si misku ovoce nebo si ho hoďte do jogurtu!

Nic k jídlu vás nedokáže osvěžit tak jako čerstvé ovoce, ať už je samotné nebo třeba ještě s jogurtem z lednice, zasytí vás, osvěží a nebudete si po něm připadat jako pytel plný cementu, ba naopak vás tak trochu nakopne něco dělat. No a ještě ke všemu je zdravé a dobré. A když už jsme tak u toho, vlastně stejnou vlastnost má i zelenina, z které jde udělat zase spousta slaných jídel, protože přece jenom ovoce je spíš do sladka, i když teda takový meloun taky, no, ale ten zbytek zeleniny jde skvěle kombinovat v salátech, tak můžete vyzkoušet třeba ten náš oblíbený, recept máte tady 😀

Nechte odpočinout nejen své tělo, ale i mysl u omalovánek!

Jestli je něco, co jsem si letos v létě zamilovala, jsou to antistresové omalovánky. V horku přece jenom nechcete pořád nějaký aktivní program, spíš si radši někam sednete a budete vykovávat co nejmíň pohybu, při kterém se jen a jen potíte. Tak pojďme nechat odpočinout na chvíli i mysl. Omalovánky vám ji fakt skvěle pročistí a buďto si k nim můžete pustit nějaké písničky, sedět v tichu nebo poslouchat podcasty, to je teď můj šálek kávy a pokud by vás zajímaly tipy na ty moje nejoblíbenější, ráda vám ho sepíšu 🙂

Sbalte si svých pár švestek a na pár dnů vyražte do hor!

Léto ve městě je peklo, co si budeme nalhávat, když nemáte zrovna klimatizaci, nebo čas vyrazit někam k vodě, jak už jsem v úvodu uváděla, chápu, že léto proklínáte. Pokud to tedy jen trochu půjde, doporučuju horku alespoň třeba na (prodloužený) víkend vyrazit se ochladit do hor, i když ani tam nebude nějakých 15°C, rozhodně tam bude přijatelněji, než u rozpálených chodníků a když bude nejhůř, věřím, že najdete nějakou tu horskou bystřinu 😉

Ponořte se na chvíli do příběhu své knihy!

A další sedavá aktivita, jak už jsem zmiňovala, u těch se prostě potíme míň a kdo by je proto nevyhledával. Čtení knih je jinak samozřejmě celoroční aktivita, ale pár tipů na takové letní čtení vám Marťa dá už příští týden, tak se máte alespoň na co těšit 🙂

Přesuňte program dovnitř a venku si užívejte až večer či ráno!

Taková návštěva klimatizované galerie či planetária určitě není k zahození, když venku panují třicítky, zkuste tedy přes den vymyslet nějaký takový program a ven se přesuňte až navečer či brzo ráno, kdy můžete i v takových pařácích potkat venku čerstvý vzduch, a proto je to ideální čas na procházky, běh či cokoliv jiného podle vašich představ 😀

Zajděte si na piknik!

Umístit si deku někam do stínu, popíjet a pojídat nějaké osvěžující potraviny a povídat si s kamarády, smát se až se budete za břicho popadat a tak to je podle mě skvělá definice představ mnoha lidí o létě, tak neváhejte a zkuste tento sen změnit ve skutečnost, myslím, že nebudete litovat 🙂

Zakončete den zmrzlinou!

No a tohle podle mě ani není potřeba moc komentovat, zmrzlina totiž asi napadne jako osvěžení úplně každého 😀

A to by byly pro dnešek všechny moje tipy na letní dny, tak doufám, že vám alespoň některé pomohou ♥

A co doporučujete dělat v horku vy?

Tak krásný (snad ne) moc teplý víkend

Články ostatních blogerek:

Dva měsíce, co utekly jako voda

Čauky všem!

Doufám, že první dny ve škole zvládáte s úsměvem a dobrou náladou, protože pak utíká všechno rychleji 🙂 A zářným příkladem byly nepochybně pro spoustu z vás i prázdniny. Já ani nevím, jak je to vůbec možné, že už jsou zase za námi.. ale musím přiznat, že byly opět úžasné a proto na ně teď s vámi ráda znovu zavzpomínám, tak pojďme na ně…

Moje prázdniny měly dvě takové tváře, buďto jsem cestovala po České republice, chodila na tůry, odpočívala v tom horku a získávala občas jen psychickou, ale někdy také fyzickou novou energii. Tyhle krásné chvíle jsem trávila s rodinou. Společně jsme navštívili Rokytnici nad Jizerou… naše moc oblíbené místo v horách s neskutečnou atmosférou, sice spoustou kopců, ale i díky nim krásným výletů a hlavně výhledů ♥

Pak jsme také společně poznávali pro nás nové místo a to Adršpašsko-teplické skály a jejich okolí, i když do Adršpašských skal jsme se nakonec nevydali (v jednom z následujících článků se dozvíte proč 😉 ), tak to byla zase parádní dovolená. Trochu mi to sice kazily moje zdravotní problémy, které se ale naštěstí v pořádku vyřešili a já mohla nasát atmosféru asi docela chudého, ale přírodně velmi bohatého kraje. Navštívili jsme Broumov, ze kterého jsme si odnesli velmi smíšený pocit, Ratibořice, Teplické skály, osadu Skály, rozhledny a okolí stolové hory Ostaš.

Z obou těchto dovolených se určitě můžete těšit na podrobnější články s výlety, i když v Rokytnici už to není jednoduché, spoustu výletů tady už sem vám totiž popsala 😉

A jaká byla ta druhá tvář mých prázdnin? Plná kamarádů, dětí, smíchu a pohybu. Čtyři týdny jsem totiž strávila na táborech ať už byly pobytové či příměstské, každý den jsem si užila na 100% a večer padala do postele úplně K.O. Ale se skvělým pocitem, že jsem dělala něco, co má smysl, využila každou minutu dne, trávila čas se skvělými lidmi, nasmála se a hlavně jsem si zase uvědomila že mám spoustu lidí, kteří tu pro mě jsou, mají stejné zájmy a mnoha dětem jsme tak společně vytvořili ještě lepší prázdniny ♥

Jsem za svoje prázdniny neskutečně vděčná a doufám, že školní rok uteče alespoň trošku tak rychle a hlavně, že si ho užiju jako ty dny volna.

Doufám, že jste se měli taky fajn a další prázdniny POSPĚŠTE SI 😉

A co jste vlastně podnikli vy? Jaká nová místa jste navštívili? A co vás udělalo o prázdninách nejšťastnějšími?

Na lyže v létě?

Čauky všem!

Těšíte už se zase někam do přírody, kde budete moci vypnout, ale zároveň se z tabulí naučné stezky dozvědět nějaké nové informace? Tak to vás dneska potěším stejně jako ty, co mají rádi buďto film Krakonoš a lyžníci nebo lyžování jako takové, protože dnešní NS Krakonoš a lyžníci nás provede historií lyžování u nás a zavede nás na místa, na nichž se natáčel právě stejnojmenný film o prvopočátcích lyžování u nás 🙂

Začneme na parkovišti u penzionu Kamínek, kde se můžete buďto ubytovat (doporučuju) nebo tu jen nechat auto, bude to okruh, takže se k němu v klidu stihnete vrátit. S sebou si určitě nezapomeňte pořádnou svačinu, dobrou obuv, foťáky ( je to tu opravdu kouzelné), peníze a hlavně dobrou náladu a chuť jít se projít 😉

Z parkoviště se vydáme podél potoka, kudy půjdeme až na místo, kde je jediná cesta tato a vede přes mostek, tudy se dostaneme na asfaltku ( stejný začátek jsme měli i na NS Okolo Rokytnice nad Jizerou). Po silnici se vydáme doleva a tady už po pár metrech stojí úvodní tabule naší cílové NS. Ta nás teď povede v podstatě celou cestu do kopce a začneme hned výstupem na louku. O té už jsem tady na blogu taky jednou psala, ale co je teď pro nás na ní důležité, je zde stojící kaplička. Ta vystupovala právě ve filmu Krakonoš a lyžníci, jen tu určitě nebývaly ty ovce 😀

Louku postupně vyměníme za les, v němž ale prozatím pozastavené stoupání opět začne. Odměnou za jeho zdolávání vám mohou být výhledy ve vašich zádech, které my měly ale bohužel zahaleny do mlhy. Své kouzlo měla ale i ona…

Dál cesta povede převážně lesem, takže milovníci hub určitě zbystřete a možná, že potkáte i nějakou tu borůvku. Hlavně nezapomínejte zhluboka dýchat ten čerstvý vzduch tady a užívat si té volnosti přírody. Kousíček cesty po silnici nás sice zase čeká, ale tentokrát to bude jenom procházka okolo horské chaty Světlanka, pak se hned zase do lesa navrátíme, nebojte.

Pak nás opět čeká les (vidíte, já to říkala), který ale chvílemi přeruší menší strmé louky, jež v zimě slouží zdejším návštěvníkům jako sjezdovky. Vždyť podle toho se jmenuje i další rozcestí: Hoření, u vleku. Hned za ním rozhodně stojí za pozornost vlek s názvem „Zalomený“, protože ten tu má vpravo od cesty opravdu takový zlom, tedy zatáčku 🙂

Touto vrstevnicovou cestou už se pomalu dostáváme do cíle naší cesty. Tou je vrchní stanice lanovky. My totiž jezdíme zásadně dolů, aby nás nebolela ze sestupu kolena a užili jsme si výhledy se vším všudy, tedy i bez ztracených plic, které nás po cestě do kopce často docházejí s velkou ztrátou 🙂

Doufám, že jste si dnešní výlet užili, odnesli si nějaké nové poznatky a zase se sem na naše srdcové místo s námi rádi vrátíte 🙂

A jak to máte s lanovkou vy? Jezdíte s ní nahoru? Dolu? Či vůbec?

Krásný víkend

Skotský květen #3 – Bájná nestvůra a rozmary počasí

Čauky všem!

Dneska se zase na nějakou dobu naposledy podíváme společně do Skotska, budou nás čekat hned dva výlety a taky bych vám rada řekla něco o „škole“, kterou jsme zde navštěvovali. Tak jdeme na to a třeba na závěr zahlédneme i lochnesku!

Začneme tou „školou“, ano, záměrně ji dávám do uvozovek, protože to žádná opravdová škola nebyla. Student agency, s nimiž každoročně naše škola na zájezdy jezdí, vždy zařídí nějaké učitele, kteří s námi diskutují, nebo by alespoň měli. Když jsem byla v Anglii v Bath, bylo to opravdu přínosné, tvořili jsme si rozhovory, které jsme pak předváděli, vyprávěli o svých rodinách a jeden den jsme šli dokonce dělat výzkum do ulic města, prostě jsme byli nuceni angličtinu používat, ať je na jakékoliv úrovni. Jenže letos to bylo asi o 100% horší, někteří učitelé se skupinami nedělali vůbec nic a ta naše nám v podstatě pořád něco vykládala sama a vytvořila si pár svých oblíbenců, které sem tam vyvolala, ne že bych nějak chtěla mluvit, ale přijde mi, že tyto hodiny opravdu postrádaly smysl, a tak jsme se po těchto třech trojhodinovkách (naštěstí jen takhle málo) vždy těšili na odpolední program.

20180426_154952.jpg

A kam, že jsme vyrazili ve středu? Nejprve jsme zaparkovali pod rozhlednou Wallace Monument, z níž nejen že byl pěkný výhled, ale ještě skrývala jakousi výstavu o zdejší obraně Skotska a boji za svobodné Skotsko, kdyby při výstupu na kopec nezačal slejvák, řekla bych, že tam vede moc pěkná cesta, na níž se nebudou nudit ani děti, jelikož jsou tu pro ně připravené dřevěné sochy, u kterých jsou myslím nějaké úkoly, ale tím si jistá úplně nejsem, protože jak říkám, úplně o krásné cestě vzhledem k našim podmínkám mluvit nemůžu. Nahoře na rozhledně pak déšť na chvíli přestal, ale zase se zvedl velký vítr, takže taky žádná paráda, ale alespoň nebyla mlha a my se mohli pokochat výhledem.

20180425_142645.jpg

20180425_134518.jpg

20180425_175848_20180525122825911.jpg

Když se ještě chvíli zastavíme u toho počasí, tak musím přiznat, že se ve Skotsku mění každou minutou a to doslova, několikrát se nám stalo, že ze slejváku začalo najednou krásné slunečné počasí, či se najednou z ničeho nic naopak rozpršelo nebo začal foukat vítr. Díky takovým rychlým změnám jsme ale viděli nespočet duh a já poprvé viděla duhu začínat, ale asi vás zklamu, žádný poklad se na jejím konci nenacházel, pokud nepočítáme teda krásy zdejší krajiny, to poklady jsou, už za chvíli se za nimi vydáme do Highlands 🙂

20180425_130313.jpg

Nejprve se ale ještě zastavíme ve městě jménem Stirling, leží na dohled od již zmiňovaného Wallace Monument a opět se v něm nachází hrad. Do toho jsme se šli opět podívat i my a musím říct, že vevnitř byl v některých místnostech moc pěkně zařízen, obzvláště mě nadchly zdejší zdobené stropy. Jen je škoda, že mnoho místností bylo úplně prázdných, ano, byly neupravené v pozdějších letech, ale co je zajímavého na prázdných místnostech? 😀 Zařízená je ale zdejší kuchyně, ve které mají být dokonce cítit i některá jídla, ale my nic necítili, tak nevím 🙂

20180425_154818.jpg

20180425_155035.jpg

20180425_161353.jpg

20180425_155201.jpg

O městě vám jinak nic moc napsat nemůžu, nebylo totiž zrovna dvakrát hezké počasí a my jsme proto zamířili do zdejšího obchodního domu, kde jsme se pak zastavili v kavárně, kde jsme si poseděli až do odjezdu zpět do Edinburghu.

No a ve čtvrtek jsme brzo ráno odjížděli do slibovaných Highlands, všichni jsme čekali, že tento den budeme chodit asi úplně nejvíc, teple jsme se oblékly, vzali si pořádné boty, jenže to byl omyl. Náš celý den vypadal asi tak že jsme buďto seděli anebo jedli. Cesta autobusem tam trvala totiž 4 hodiny, ano z oken autobusu byl překrásný výhled, ale přece jenom to není nic ve srovnání s tím vidět je naživo a trochu si je třeba prochodit.

20180426_105818.jpg

Při cestě tam i zpátky jsme měli vždy jednu přestávku s nějakým pěkným výhledem, zpátky to bylo v Plačícím údolí známém z filmu Skyfall, to bylo opravdu kouzelné, ale řekla bych trochu nedostačující těch 10 minut venku 😀

20180426_155924.jpg

received_1981925388790494.jpg

20180426_100318.jpg

Cílem bylo ale samozřejmě jezero Loch Ness, na tom jsme měli objednanou hodinovou plavbu lodí a i Lochnesku jsme samozřejmě zahlédli 😉 Celá plavba byla plná krásných výhledů a pokud se sem chystáte, rozhodně vám ji mohu doporučit. Mám pocit, že tady řeknou víc fotky, tak se pokochejte…

20180426_131533.jpg

20180426_130826.jpg

20180426_132455.jpg

No a na tomto dechberoucím místě v Skotsku skončíme. V pátek už jsme se totiž začali přes Alnwick castle, jež byl už v prvním článku, vracet domů, respektive nejprve na trajekt a potom už z Amsterdamu rovnou dom.

Výlet bych vám ale takhle na závěr rozhodně doporučila, takže pokud se k vám někdy dostane nabídka, berte ji všema deseti, nebudete litovat, ba naopak si s sebou přivezete vzpomínky, na které budete ještě dlouho vzpomínat. A pokud to čtete někdo, kdo jste se mnou ve Skotsku byl, děkuju vám za to, jak jste mi zájezd zpříjemnili. Bez vás by to určitě nebylo tak skvělé ♥

received_1981926215457078.jpg

Povedlo se mi vás do Skotska zlákat? A co byste viděli nejradši?

Krásný víkend

miska

Moje nejoblíbenější místo v České republice #1 – BÁRA

Čauky všem!

Dneska přicházím s druhou úplně novou sérií za poslední dobu. Jde o to nabídnout na svém blogu místo pro psaní i jiným lidem, uvidíme, kdo se do budoucna všechno zapojí! Každé druhé úterý v měsíci můžete tedy očekávat článek od někoho jiného. Tématem vždy bude MOJE NEJOBLÍBENĚJŠÍ MÍSTO V ČESKÉ REPUBLICE a dneska vám přináším článek od své kamarádky Báry, trochu se rozepsala, tak se pohodlně usaďte a začtěte se…

Když mě Míša požádala, abych napsala článek na moje nejoblíbenější místo v České republice, hned jsem věděla, že budu psát o místě v Jizerských horách. Máme tam chalupu, kde odmalička trávím letní prázdniny, takže jsem měla možnost podniknout spoustu výletů a navštívit spoustu míst. No jo, ale o kterém z nich bych měla napsat, které je to moje nejoblíbenější? Které je nejhezčí? A pak mi došlo, že na tom vlastně asi nesejde. Jizerky jsou dost velké, každý je může znát z jiných míst, z jiného pohledu. Jestli jste tam nikdy nebyli, doufám, že pro vás tenhle článek bude inspirací třeba na pěkný letní výlet. Pokud je znáte, snad níže najdete aspoň jedno nové místo, které jste dosud nenavštívili a které by stálo za to.

Místo, které chci popisovat, je okolí vesnice Bílý potok pod Smrkem. Je to malá vesnice na konci železniční trati z Liberce (odkud sem v létě jezdí vlak každou hodinu). Je obklopena kopci a horami a skoro na každém vrcholu najdete skály s krásným výhledem do kraje.

11

Na mnoho hezkých míst se dostanete, pokud vyjedete na Smědavu, tím se ocitnete v horském sedle Jizerek. Autem nebo autobusem, který sem v sezoně jezdí pětkrát za den, trvá cesta něco málo přes čtvrt hodinky, zdatnější sportovci mohou kopec zdolat na kole. Smědava, což ale není vrchol blízko se nacházející Smědavské hory, jak by se mohlo zdát, je takový místní rozcestník. Cesty se tu rozcházejí všemi směry.

První výlet, který se dá podniknout, je výstup na Jizeru, vrchol vysoký 1122 metrů. Cesta je docela příjemná, první část je trochu strmější, ale zase po příjemné písečné pěšině, druhá už může být trochu oříšek, protože vám jsou do cesty postaveny nejrůznější přírodní překážky v podobě kamenů, kořenů a někdy dokonce malých potoků (tip: na Jizeru a vlastně na většinu míst v Jizerkách nechoďte po dešti, pokud se zrovna nebudete chtít brodit korýtkem horského potůčku, ve které se tyhle cestičky promění). Každopádně výhled stojí za to, posuďte sami:

12

13

Jestli vás výstup moc neunavil, můžete jít ještě tak kilometr do kopce a kilometr po horském hřebenu a podívat se na jezírka na Čihadlech. Půda je tu podmáčená, všude spousta rašeliny, takže se radši držte na vyznačené cestě. Ale pohled z malé dřevěné rozhledničky, která tu stojí, je pěkný.

14

Když si chcete pobyt v přírodě protáhnout na celodenní výlet, můžete navštívit Sněžné věžičky a konečně si trochu vydechnout na Čertově odpočinku. Stačí jen z Čihadel následovat rozcestník. Na tato místa podle mého moc lidí nechodí a je to škoda, protože výhled je krásný a část cesty absolvujete po příjemné široké dřevěné lávce.

15
Sněžné věžičky

 

16

17
Smutná připomínka zničení vegetace kyselými dešti v 80. letech

 

To bychom měli jeden náročný výlet za sebou a teď by to chtělo trochu si oddechnout, že? Až se budete cítit na něco méně náročného, můžete ze Smědavy vyrazit opačným směrem, po asfaltce a širokých štěrkových cestách, téměř po rovince, asi 7 kilometrů na Paličník, další skálu s krásným výhledem do údolí.

Já se s vámi chci ale podělit o zážitek z minulých prázdnin, když jsme poprvé viděli Štolpišské vodopády a naštěstí se rozhodli podstoupit pár kilometrů navíc na vyhlídku Krásná Máří.

19
Detail přírody při výstupu na hřeben

 

Pro usnadnění cesty pokoříme svou hrdost a vyrazíme nejprve vlakem nebo autobusem do Hejnic, sousedního městečka. Můžeme samozřejmě jít pěšky, za půl hodinky bychom tam byli coby dup, ale před námi je ještě hodně kilometrů, tak šetříme síly. Pokud si zvolíme dobrý čas a máme kliku, na spoj z Hejnic nám naváže autobus do osady přilehlé, do Ferdinandova. Odtud započneme naši cestu. Chviličku budeme kličkovat mezi domky na okraji městečka, ale příroda čeká nedaleko a za okamžik už pochodujeme lesem, kolem hučícího potoka. Dojdeme k rozcestníku. Rovně, nebo do prava? Rovně! Přímo do kopce, přímo podél potoka. To bude výstup! Dva kilometry ne zrovna rovné stezky, než dorazíme k odpočinku pod vodopády. Zvuk padající vody postupně přehluší jakýkoli jiný zvuk přírody.

Velký Štolpich je řada menších vodopádů těsně za sebou. V místě, kde kaskáda končí vede mostík na druhou stranu potoka. My ale půjdeme rovně, nahoru k odpočívadlu, odkud máme krásný výhled, stojíme pod vodopády. mohli bychom pokračovat dál podél vodopádů, strmým kopcem až na vrchol. Ale to není moc pohodlné. Otočíme se, vrátíme se k mostíku a tentokrát ho přejdeme. Další cesta do kopce, stoupáme ke hřebeni. Na vrchol vodopádů se dostaneme stejně, jen příjemnější cestou.

18
Velký Štolpich (je větší, než se zdá 😉)

 

Náš další cíl je ale vyhlídka Krásná Máří. Když se dostanete na horský hřeben, je to všechno brnkačka. Rovná asfaltka je po těch všech výstupech docela příjemná. Necelé 4 kilometry nás dělí od vyhlídky, půjdeme pořád po Oldřichovské silnici.

A konečně jsme u ní. Krásná Máří, pojmenovaná podle dolu, který před několika staletími býval nedaleko. Výhled je úchvatný. Bílý Potok, Hejnice, Ferdinandov, kopce, lesy, skály, údolí. Člověk se cítí, jako pán světa.

20

Až se dostatečně pokocháme, vrátíme se zpět a to bude konec našeho putování i tohoto článku. Doufám, že se vám výlet do Jizerských hor líbil a třeba se někdy potkáme při výstupu na některou z vyhlídek.

Do té doby se mějte krásně.

Bára

P.S: Co na tento formát říkáte? – Miška

Baví mě to, tak co řešit!

Čauky všem!

Polovinu července máme za sebou a já jsem ho zatím skoro celý „propracovala“. Možná, že si někteří o mně říkáte, že jsem blázen, že nejedu radši někam na prázdniny a myslím jen na peníze, jiní mě litujete, že jsem si zatím nic neužila a kdo ví co ještě, ale ani jedno z předchozích dvou tvrzení není pravda. Vybrala jsem si sice brigádu, ale nejsou za ní žádné velké peníze, ale neskutečně moc mě baví, že bych ji vlastně klidně dělala i zadarmo, a navíc jsem se i vydala do krásné přírody. Nejprve Krušných hor a potom Krkonoš. A co že jsem to vlastně dělala?

P1140190

Praktikantku na letních táborech! Na tábory jezdím už od svých osmi let a baví mě to na nich rok od roku více, pořád je vede ta samá vedoucí jen já se za těch devět let stala z dítěte vedoucím a je to něco, za co jsem neskutečně vděčná.

20160528_130133

Jezdí sem super parta lidí, je to práce, které bych se moc ráda věnovala i do budoucna a asi si nedokážu představit lepší začátek prázdnin. A to je ohromně důležité, protože peníze vám (a pokud jste v mém věku tak na 100%) nenahradí čas v práci, která vás opravdu nebaví. Je lepší si najít práci, která člověka naplňuje, pro někoho je to práce s viditelným výsledkem, pro jiného práce, kde pozná spoustu nových lidí, kde může něco vymyslet a nebo třeba práce s dětmi, jako pro mě. Ale není přece třeba například, když jste introvertní typ člověka, každý den se přemáhat a muset mluvit s lidmi.

20160521_111626

Každý si určitě najdete něco svého a uvidíte, že i kdyby jste pak měli být fyzicky naprosto vyčerpaní, psychicky vás to nabije ani nevíte jak. Tak já si jdu teď odpočinout a už se těším na další takovéhle akce 😀

P1140203

Co vy si myslíte o tomto tématu. Je třeba pro peníze přemáhat svou povahu a nudit se něčím, co nás vůbec nenaplňuje? A co je ta práce, která by naplňovala vás?

miska

P.S.: Chápu, že toto se nedá úplně přesně aplikovat i pro normální pracující dospělé, ale trochu zamyslet by jste se taky mohli. Protože nedala by se najít práce, ze které byste také vyžili naprosto v pohodě a bavila by vás? Spousta z vás takovou práci určitě má a já vám proto gratuluji, našli jste se a není teď ta práce vlastně zábavou? 😀