S každou návštěvou se ještě více zamilujeme

Čauky všem!

Opět po roce sedím v té stejné posteli znavená po jednom z výletů, které tady každoročně podnikáme a právě tahle každoroční návštěva některých míst mě přiměla vám sepsat tenhle článek, v němž bych vám ráda prozradila tajemství krásy navštěvování jednoho místa stále dokola.

Někdo si řekne, že jsem asi blázen takových hezkých míst a ty jezdíš pořád na to stejné, kde už to znáš a nejedeš radši objevovat úplně nové kraje. Na jednu stranu máte pravdu, krásných míst je u nás (i v zahraničí) jistě spousta, ale na druhou stranu pokud tu lokalitu chcete opravdu dobře poznat, jedna jediná návštěva nestačí. Až podruhé, potřetí a klidně i počtvrté či popáté dokážete odhalit ta nejhezčí místa, protože už konečně máte čas jít kam se vám zrovna bude chtít, ta nejznámější místa máte totiž už splněna a teď přichází ten správný čas objevovat skrytá a mnohdy i ta nejkrásnější zákoutí.

Když se totiž nacházíte na novém místě, potřebujete toho stihnout co nejvíc, protože tu přece ještě nic neznáte a je toho tady tolik k vidění a nevidět tohle nebo tamto, budete si to později vyčítat, vždyť jste byli tak blízko. To vás ale při každé další návštěvě už mrzet nemusí, viděli jste to minule a pokud se vám to líbilo, můžete tam jít znovu a pokud se vám chce zrovna tentokrát jinam, je to jen na vás, máte úplně volnou ruku, zkušenosti z minula a tak ideální příležitost užít si to tu na 101%

S tím, že už víte zhruba kde co je se pojí i krizové situace. Nikdy nevíte, co se může stát a ačkoliv si vždycky všichni přejeme, aby celá dovolená proběhla v klidu, někdy to prostě nevyjde. Třeba vás během výletu přepadne hrozný déšť a vy nemusíte hledat složitě nějakou zkratku, protože prostě víte, kudy, resp. alespoň kterým směrem, se vydat, abyste byli v chalupě dřív. Stejně tak jako když se někomu nedejbože něco stane, už tu máte trochu zmáklé i okolí a víte, kde se nahází nejbližší doktor či nemocnice, stejně jako víte, kde vaří tu nejlepší česnečku, když na ni prostě dostanete neskutečnou chuť.

No a závěrem bych chtěla představit asi ten nejlepší bod, při každé další návštěvě daného místa si na něm totiž připadáte čím dál tím víc jako doma. Znáte místní zkratky a zákoutí, jak už jsem zmiňovala dříve, takže pokud sem budete brát někoho nového, můžete mu ukázat jen to nejhezčí a vyvarovat ho zklamání. A taky, což je podle mě naprosto skvělé a obohacující, pamatují si vás tu lidé např. z vašeho ubytování a ti vám jako místní mohou dát zase spoustu užitečných rad a prostě vám svou přátelskostí pobyt ještě zpříjemní.

A co vy, jezdíte pokaždé jinam, nebo se vracíte stále na stejná místa? A co na tom máte nejradši?

Třeba jsem vás právě tímhle článkem přiměla k zamyšlení a zase se někdy vrátíte na místo, kde se vám naposledy tak moc líbilo. Ať už ano či ne, užijte si všechny dovolené a prázdniny a hezky si v tom létě odpočiňte.

Je mi jedno klima, když jsem šla v pátek do školy?

Čauky všem!

K tomuhle tématu jsem se chtěla vyjádřit už asi týden a můj spolužák mé rozhodnutí pak po třídní diskuzi, kde nás všechny za naše názory urazil, ještě utvrdil. Takže v dnešním článku bych vám ráda napsala svůj názor na studentskou stávku za klima, která proběhla minulý pátek místo školy.

Hned na začátek je nutno říct, ale to už jste stejně asi poznali z nadpisu, že jsem se jí nezúčastnila. Mnohým z vás to může připadat zvláštní, protože jak tady na blogu, tak i na svých sociálních sítích se snažím šířit myšlenku zero waste a teď, když se tomuto tématu věnuje více lidí, tak od něj najednou couvám? Není to tak, nechci se jen zaprvé stavět do pózy, ve které většina stávkujících bohužel je. A jak to myslím? Stávkují za klima, křičí na ulicích, jak jim klima a planeta nejsou jedno, ale pak najednou po nich zůstane spousta nepořádku právě v místech, kterými prošli, na instagramu se ve stories hned následujících po stories ze stávky objeví oběd s plastovými brčky, či si třeba každý den před školou kupují kafe do jednorázových nerecyklovatelných kelímků. Opravdu moc ráda bych řekla, že tohle je vyhrocené a přece takoví lidé nemohou existovat, bohužel je ale znám i osobně a vše je to moje osobní zkušenost 😦

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/fridays-for-future-protesty-svet-klima-studenti-odpad.A190318_170442_zahranicni_brzy

No a přesně proto jsem já radši šla do školy, začala jsem u sebe, zredukovala odpad na minimum co nyní dokážu a inspiruju k tomu nejen své kamarády, rodinu, ale také vás čtenáře blogu a sledující na sociálních sítích. Protože, když každý omezíme odpad, spotřebu energie, budeme kupovat jen lokální potraviny a nebude nám naše prostředí jedno, klesne poptávka a pak může klesnou i nabídka. Obráceně je to opravdu náročný postup a rozhodně není udržitelný.

Tím se také přesouvám k druhému a o dost závažnějšímu bodu, proč jsem se stávky nezúčastnila. Jak asi víte celou akci vyvolala švédská dívka, která se nebála vystoupit z davu a proti autoritám. To je určitě obdivuhodný krok, ale co tato holčina požaduje a jakým stylem s autoritami komunikuje mi přijde opravdu scestný. Zkuste se sami zamyslet, jak by vás ovlivnilo to, kdyby se do deseti (maximálně) let zavřelo 80% elektráren! Co byste jedli? Jak byste asi fungovali? A bylo by v dnešní společnosti vůbec možné takto žít? Pokud ano, tak velmi obtížně a ne dlouho, a proto je potřeba dělat změny postupně a začít především každý sám u sebe, jak už jsem psala. Pokud mi tady bude někdo chtít oponovat obnovitelnými zdroji, tak ať mi pak odpoví, zda za nevětrného či neslunečného počasí nebude prostě na pár dnů žít? To asi ne, že jo, takže z praktického hlediska je tato problematika velmi náročná a je potřeba se zamýšlet taky trochu technicky a nejen vidět všude ekologické pozlátko.

https://youtu.be/sVeYOPJZ8oc

Takže lidi prosím vás, zamyslete se nad tím, zda stávka měla vůbec cenu, jestli by nebylo lepší postupovat trochu jinak a nejlépe z úplně druhého konce a šiřte tuto myšlenku i mezi své známé.

Jak už jsem psala hned v úvodu, po naší třídní diskuzi jsem zjistila, že ne všichni dokáží opravdu racionálně uvažovat a půjdou jen s trendy a pokud nebudou mít co říct, radši začnou oponovat úplnými nesmysly. Tak to prostě chodí. Taky určitě nechci urazit lidi, co šli na stávku s dobrým úmyslem, ale jen jsem chtěla objasnit, proč jsem tam nešla já a vlastně i mnoho mých spolužáků.

A na závěr by mě moc zajímal váš názor nejen na tuto masovou akci, ale na celou problematiku kompletně…

Děkuju moc všem za názory, přečtení a nejlépe i šíření.

Mějte krásný zbytek týdne a příště zase trochu odlehčeněji. Slibuju 😉

Proč vstávat brzo?

Jsem od přírody typ ranního ptáčete, ale i mně se samozřejmě někdy nechce z postele a nejradši bych se tam proválela až do oběda, ale v dnešním článku bych vám všem, co musíte nebo chcete (a třeba právě po tomhle článku začnete chtít 😉) vstávat, když ještě většina lidí spí, chtěla ukázat, čeho si právě na začátku každého dne vážit a o co ostatní nevědomky přijdou 😁

Představte si to, je víkend, prázdniny či dovolená a vám budík stejně zazvoní v 6:00, můžete se samozřejmě otočit na druhý bok a spát dál, ale co takhle zkusit, jen pro dnešek vstát takhle brzo a prodloužit si ten den o pár hodin? Většinou vstanete do úplného ticha a i díky tomu uslyšíte třeba i ve městě zpívat ptáky a uvědomíte si, jaké běžné zvuky naprosto rutinních činností vlastně posloucháme každý den, aniž byste je nějak vnímali. Nyní na to máte prostor!

Ale to ještě není to hlavní, co mě tak fascinuje. To jsou totiž lidé, které potkáte venku. Ať už je pondělí středa nebo sobota, je to všude stejné. Tedy vy všichni jste na tom stejně, je to jakoby vás někdo hodil na stejnou loď, všichni máte nyní stejnou situaci, ačkoliv každý má úplně jiný cíl a úlohu toho dne. Jednoduše řečeno, lidé vzhůru a ještě ke všemu venku v tuto nekřesťanskou hodinu mají k sobě jakoby blíž, chovají se k vám více kamarádsky, soucítí s vámi a to se s nimi nemusíte ani dávat do řeči, poznáte to jenom z jejich výrazu. No schválně, kolikrát se s někým na sebe jen tak nenápadně usmějete, i když vám třeba jen udělá víc prostoru, když vystupujete z autobusu, když vám podrží dveře a tak dále a tak dále. A dokonce se s tím člověkem nemusíte ani potkat osobně, stačí zapnout rádio a uslyšíte, že pan moderátor k vám mluví daleko více osobně a snaží se vám to ráno udělat příjemnějším.

Tak na to zkuste příště, až budete muset brzo ráno vstávat, myslet a užívat si nejen ticha a klidu všech ulic, ale také lidí, které potkáte.

Pokud ale vstanete dřív dobrovolně a to je taky super, obzvlášť, pokud jsem vás nalákala já teď, to mi udělá obrovskou radost, užívejte si pak také toho probouzejícího se města, popřípadě i přírody, protože ta se nezdá, ale taky v ní je daleko rušněji přes den než takhle k ránu, uvidíte jak to všechno, do čeho každý den vstáváte vlastně vzniká. No a není také nad pomalá rána, nemyslíte? 😉

Schválně mi dejte vědět, jestli to vnímáte stejně či podobně jako já, nebo jestli je pro vás ranní život naopak něčím naprosto nudným a v žádném případě fascinujícím. Jo a taky, jste spíš ranní ptáče nebo sova?

Tak krásné ráno, nebo jakoukoliv jinou část dne, kdy právě čtete tento článek ♥

Jak to všechno začalo a dál pokračuje

Čauky všem!

Tento článek nebude nic aktuálního, spíš bych se chtěla poohlédnout do minulosti na své začátky blogování a napsat vám pár důvodů, proč s blogem vůbec začínat nebo spíš, proč to dělám já už 4.! rokem 🙂

Můj příběh asi spousta z vás zná, blog jsem si založila docela náhodou na hodině IVT, kde jsme si tvořili vlastní stránky, tak nějak mě to psaní ale chytlo a drží se mě to až dodnes 🙂 Pojďme se ale podívat na období, kdy blog vznikal. Bylo to před třemi lety, tedy přesněji na konci dubna 2015. Tou dobou jsem četla PÁR blogů, moc jsem o blogování nevěděla, ale i tak jsem si po založení stránky řekla, že bych na ni chtěla psát příspěvky i nadále, že bych vlastně hrozně moc ráda předala nějaké své postřehy, zážitky, rady a tipy i dalším lidem. To, že jich bylo minimum, pár lidí do měsíce a to většina z nich moji známí, mi vlastně vůbec nevadilo. Někdo to četl, já jsem si našla novou zábavu a bylo to pro mě několik hodin strávených zajímavou činností, která mě určitě posouvá pořád dál a dál a může třeba někomu i pomoct 🙂

Za ty roky si troufám říct, že se změnila spousta věcí razantně k lepšímu. Tak nějak jsem vyspěla, získala víc zkušeností jak z vlastního psaní, tak jsem poznala daleko větší spektrum naší blogové scény (zatím hlavně online), ale hlavně blog převedla na daleko zajímavější stránku, než jakou byla dříve. Hlavním rozdílem jsou určitě fotky, které jsem mívala malinkaté a teď mám naopak strach, že se mi už za chvíli nevejdou do schránky na blogu 😉 A taky to, že jsem blog začala propagovat na sociálních sítích, takže přišel na vědomí daleko více lidem, i když mě potěší, i kdybych ho psala jen pro pár lidí, kdy budu vědět, že vás to baví číst 🙂

Rozhodně ale nemůžu říct, že bych se za své začátky styděla, ba naopak jsem na sebe vlastně dost pyšná za to, co jsem už ve svých 14 letech byla schopna stvořit a ještě víc jsem ráda za to, že jsem nic nevzdala a blogování se věnuju pořád a neustále mě to ještě baví, i když některé dny (jako třeba dneska) mi jde to psaní ztuha a bez pomoci Marti, která mi s blogem pomáhá od června 2016, bych to určitě nezvládala tak jak teď ♥

 

Co že mě na tom psaní vlastně baví?

  • Můžu dál šířit myšlenky a nápady, které mohou inspirovat některé z vás, a bez blogu bych si je musela nechat jen pro sebe a to mi např. u některých výletů přijde docela škoda 🙂
  • Svůj volný čas využívám produktivně, vidím svůj výsledek a někdy i zpětnou vazbu
  • Vzhledem k mojí potřebě se pořád nějak vyjadřovat a projevovat je psaní článků skvělý způsob
  • Sama si vybírám, čemu se budu zrovna věnovat
  • Když nemám na psaní náladu, nic se nestane, je to strašně moc flexibilní
  • Mám možnost se díky blogu propojit s lidmi, které baví stejné věci jako mě
  • Můžu se neustále někam posouvat
  • A baví mě vlastně celý ten proces od vymýšlení článku, přes jeho realizaci ve formě focení fotek, procházení trasy, hledání si informací, psaní textu samotného až ke konečným úpravám a vypuštění článku do světa, kdy už čekám jen na vaše reakce 🙂

Doufám, že vás dnešní článek bavil, dozvěděli jste se něco o minulosti tohoto blogu a získali třeba implus k tomu si vlastní blog založit taky, protože i přes spoustu času stráveného při jeho vytváření to určitě za ten výsledek stojí!

Co vy, blogujete? Uvažujete o tom? A proč ať už ano či ne?