Největší kouzlo mají Vánoce s dětmi aneb rozhovor s Time for mommy

Simča je mladá maminka na mateřské dovolené už jen s jednou neposednou dcerkou. Ta druhá jí totiž už nastoupila do školky. Simča ke všem problémům i radostem přistupuje se selským rozumem a snaží se svoje holky vést životem, jak nejlíp to sama umí. Mimo svou mateřskou se ale velmi aktivně taky věnuje instagramu a svému Youtube kanálu, kde se svými sledovateli sdílí svůj život takový, jaký je bez zbytečných okolků a přetvářek, čehož si na ní spousta lidí určitě moc cení. No a v dnešním okýnku adventního kalendáře mám pro vás tu možnost nahlédnout trochu do jejího soukromí a hlavně pod pokličku tématu jaké jsou Vánoce s vlastními dětmi. Tak se pohodlně usaďte a přečtěte nebo poslechněte si rozhovor s touto super ženou, maminkou a hlavně neskutečně milým člověkem…


Simi, ty už máš za sebou Vánoce hned ze tří nebo možná čtyř pohledů. Nejdřív jako dítě, potom jako odrostlé dítě slavící Vánoce se svými rodiči, Vánoce jen ve dvou s tvým manželem Tomášem a teď s vlastními dětmi. Které z nich jsou podle tebe ty nejkouzelnější?

Podle mě mají každé Vánoce něco do sebe. On ten Štědrý den má kouzlo sám o sobě, takže nemůžu říct, že by to byly jedny konkrétní Vánoce, když jsem byla malá nebo když je teď prožívám jako rodič s dětma, ale jednoznačně pokud je tam nějakým způsobem ten dětský element tak to nabírá úplně jiný obrátky a má to svoje kouzlo, protože co si budem, Vánoce jsou hlavně pro děti, protože my víme, jak to všechno funguje a nemá to tak pro nás ten pravý šmrnc. Takže bych v tomhle smyslu porovnávala Vánoce, kdy já jsem byla dítě a teď, když se to snažím předávat svým dětem.

A máš nějaké jedny konkrétní, na které dodnes ráda vzpomínáš?

Jako dítě jsem měla krásný každý Štědrý den, ale pamatuju si jedny, kdy rodiče vzali televizi z obývacího pokoje, dali ji do jídelny, prosklenou stěnu mezi těmito pokoji zakryly a my jsme celý den trávili právě v té jídelně a čekali jsme, co se odehraje na tý druhý straně v tom obývacím pokoji. A doteď nevím, jak to rodiče vlastně udělali, přesně v šest večer se tam rozsvítil stromeček, zatímco my jsme byli společně v té jídelně a můžu říct, že v tu chvíli jsem měla tep asi 220, protože to pro mě bylo prostě hrozně kouzelný. No a potom s dětma jsou to samozřejmě první Vánoce jako rodič, to si troufnu říct, že jsem byla dojatá od rána do večera.

A když zůstaneme u těch Vánoc, které už jsi strávila s holkami, ať už jenom se Zorinkou nebo i s Lottkou, protože Vánoce s dětmi mají přece jen, jak už jsi říkala, nejvíc co do sebe, co je z nich pro tebe takový nejsilnější okamžik?

To těžko říct. Nejsilnější okamžik je určitě vždycky ten, kdy dítě vidí ten stromeček. Nám totiž Ježíšek nosí jak stromeček, tak i dárky, takže ten moment, kdy holky (nebo i jen Zorinka) vstanou a vidí, že tam byl ten Ježíšek, to jsou pak úplně rozklepaný a natěšený, co vlastně bude. No a pak nejsilnější druhý moment je, když se tam objeví nečekaně ty dárky. To jsou ty momenty, které se prolínají už od té doby, co jsem já byla to malé dítě až dodnes.

Asi jsou ale zase přípravy náročnější, ne?

To samozřejmě, jako dítě vlastně jenom čekáš, že něco bude. Ale neřekla bych, že je to úplně náročný, spíš cítím víc zodpovědnost třeba při nakupování dárků, aby to děti nezklamalo, ale bylo to i trochu vyvážený v tom, že nechci aby nedostaly úplně všechno. Náročný to ve výsledku vlastně ani není, já si to spíš užívám, já sama totiž Vánoce hodně prožívám.

Je pro tebe těžké vybrat dárky pro holky? 

Musím říct, že je to hrozně těžký i v tom, co už jsem nakousla, že člověk těm dětem chce dát všechno, ale zároveň nechce aby braly jako samozřejmost to, že dostanou všechno, co si přály, ona by pak radost byla sice 100%, ale my bychom jim dělali takovou opičí službu. A to není podle mě správně. Sama si pamatuju, že když jsem si něco přála a nedostala to, tak jsem si to přála o to víc a ta radost z toho pak byla ještě větší než kdybych to dostala napoprvé. V mojí době to byl třeba mobil, který mi mamka celý rok říkala, že určitě nedostanu kvůli penězům a tak, ale já ho tam nakonec našla a ten pocit si pamatuju dodnes. Takže je důležitý tam najít nějakou tu rovnováhu. A já mám ještě výhodu, že mám malý děti, který dobře znám a oni samy úplně nevědí, co chtějí, protože v hračkárně by samozřejmě chtěly úplně všechno, ale za půl hodiny už si na to ani nevzpomenou, tak se snažím jim dávat jak to, co oni chtějí, tak i to co využijeme a oni by na to samy nepřišly.

Jaké dárky jsou podle tebe nejvhodnější pro takovýhle malý děti?

Právě ta kombinace toho, co si přejou a jak je ten rodič zná. Já mám pro ně třeba letos nějaký Montessori hračky, protože Zorinka už je ve věku, kdy chce poznávat víc písmena a čísla, ale ona nedokáže říct, že chce nějakou takovouhle hru, protože ji třeba nikdy neviděla, nicméně já vím, že ji to bude bavit a využije to. Zároveň si ale myslím, že by měly holky dostat něco, co si přejou, i když pro mě je to třeba jen blbost, co bude zabírat místo v pokojíčku. Prostě zase najít nějakou tu rovnováhu. Čeho se já osobně ale vyvarovávám úplně jsou věci, co děti potřebujou, jako boty, oblečení a tak, protože to ty děti neocení a když jsou pak větší, tak vlastně ani neví, jak na ně reagovat, aby nezklamaly rodiče, to si dost dobře pamatuju ze svého dětství.

Když už jsme u těch dárků, nesmíme zapomenout ani na tvého manžela, s dárky pro muže to míváme jako dámy dost složité, nemáš pro nás nějaký tip?

No to mi povídej! My jsme v tomhle směru s Tomášem hrozně marný a to na obě strany, jak dárky pro mě, tak právě pro něj. Ovšem letos mám jeden tip, který je sice hrozně neosobní, ale každý, kdo řídí ho určitě využije a napadl mě koupit alkohol tester. On Tomáš totiž hodně pracovně řídí a většinou jako muzikant přespí na nějaké akci, kde si třeba pivo dají, tak mě to tak napadlo a teď to chci koupit i svému tatínkovi, protože ačkoliv nejsme rodina alkoholiků, tak mi to přijde jako užitečný a originální dárek.

Jseš zastáncem spíš víc menších dárků, nebo třeba jen pár hodnotnějších?

Záleží jak pro koho, pro ty děti je podle mě lepší, když mají víc těch dárků, zatímco mamce vždycky koupím radši něco hodnotnějšího, co jí vydrží, poslouží a udělá radost. I když to vybírání je dost náročný, protože si většinu koupí sama.

A když se přesuneme k atmosféře, která je určitě taky důležitá, ne-li víc než dárky, i když s dětmi… Myslíš, že je pro ně atmosféra důležitá?

Myslím, že určitě. Ta atmosféra je podle mě to nejdůležitější a pokud ji ty rodiče nedokáží vytvořit nebo je něčím pokažená, tak to ty děti strašně vnímají, protože je to přece jenom pořád „jeden obyčejný den“, ze kterého právě ta atmosféra dokáže vytvořit něco kouzelnýho.

Dodržujete doma nějaké tradice?

Takový ty český tradiční tradice asi ani ne, ale když jsme byli malí, tak jsme měli takovou tradici s tátou, že jsme vždycky chodili sami někam na procházku, mamka zůstávala doma (a mě až asi v 15 letech došlo proč 😀 ) a vždycky mi to bylo líto, že nejde s náma a úplně jsem to nechápala, ale ona se vymlouvala na vaření večeře a tak. Nicméně se mi to i přes absenci mamky hrozně líbilo, že jsme šli s taťkou, a protože jsme bydleli na horách tak byl každý rok sníh, takže to mělo vždycky krásnou atmosféru. No a teď s holkama se snažíme to zase vytvořit tak, aby nám to fungovalo, protože nemůžeme všechno dělat tak, jak jsem byla zvyklá z domu z vesnice a hlavně já nechci být ochuzená o žádnou chvíli s nima, jako to mívala právě moje mamka.

A stromeček vám teda nosí Ježíšek máte ho ale živý nebo umělý ? 

Když jsme byli s Tomášem sami nebo Zorka byla malá, tak jsme měli umělý, ale teď už se snažíme mít živý, protože přece jenom ta vůně, ta atmosféra a to, že jdeme vůbec ten stromeček koupit má něco do sebe. My to máme jako takový „obřad“, při kterým jsou holky úplně natěšený, jdeme se všichni společně podívat, řekneme si, který by to tak měl být a potom nám ho ten Ježíšek donese na ten balkon.

V kolika ty jsi vlastně přestala věřit na Ježíška?

Jak už jsem jednou zmínila, já jsem až v patnácti zjistila, proč s náma ta mamka nechodí ven, ale tak už dřív jsem samozřejmě tak od nějakých osmi let věděla, že dárky nenosí Ježíšek, ale já jsem tomu nechtěla přestat věřit. A i přesto, že už jsme pak i se ségrou nakupovaly dárky, tak jsme do určitý míry hráli doma to divadlo s Ježíškem vlastně až do tý doby, kdy jsme byly dospělý. A já jsem za to ráda, mně by to bylo líto, kdyby mě rodiče ochudili o takovouhle krásnou představu už někdy, když jsem byla malá a rozhodně jsem nebyla zklamaná, když jsem zjistila, jak to doopravdy je, což je určitě i tím skvělým přístupem rodičů.

A co večeříte ke štedrovečerní večeři? Klasicky kapra?

Úplnou klasiku! Já miluju kapra a bramborový salát, nikdy jindy si ho nedělám, pro mě je to prostě na ty Vánoce a vždycky se na něj ještě o to víc těším.

A na závěr ještě něco k těm letošním Vánocům… těšíš se na ně?

Hrozně! Myslím, že je to na mě už i dost vidět

A na co nejvíc?

Těším se už i na to, že Lotka je o něco větší, jsou jí dva roky, takže ta už to chápe úplně jinak a myslím, že teď to začne mít teprve tu správnou atmosféru toho, že tomu holky začnou rozumět, jsou dvě a těším se na to, že my jako rodiče budeme předávat dál tu atmosféru. Já jsem na to hodně zatížená. Miluju ji už od dětství.

A holky? A manžel?

Jo, holky moc. Manžel taky, ale ten to nedává zase tak moc najevo, nechává to víc na mně, protože přece jenom u nich ty Vánoce takhle moc neprobíhaly, oni to měli třeba tak, že si rozdali všechny dárky najednou a pak si je každý rozbalil sám. To je třeba něco, co úplně nechápu, protože u nás to bylo vždycky na několik hodin, kdy se všichni společně rozplývali nad každou rozbalenou maličkostí. Takže já ho vlastně trochu učím ten náš styl.

Máš už všechno doma připravené?

Teď jsme dělali výzdobu, ale nemám ještě zabalené dárky, nemám všechny ještě ani nakoupený, ale chci je zabalit co nejdřív. Dělám to totiž vždycky na poslední chvíli a nemám to ráda, protože první dárek je vždycky nejhezčí a poslední je nejvíc zabalený v izolepě, takže toho se chci letos vyvarovat.

A úklid třeba nějak hrotíš před Vánocema?

Neřekla bych úplně hrotím, protože nejsem nějaký uklízecí maniak, ale musím říct, že mám ráda hezky uklizeno na Vánoce, takže třeba 20. večer je u nás docela dusno 🙂

Tak já ti moc děkuju za dnešní rozhovor, přeju, aby pro tebe byly Vánoce co nejmíň stresové, aby sis je co nejvíc užila ty i tvoje rodina!


Krásné Vánoce a celý advent v poklidu a s vaší rodinou přeju určitě i vám všem, našim čtenářům, pokud vás Simča zaujala a chtěly byste ji vidět „v akci“, nezapomeňte sledovat její Vlogmasy, takový YouTube adventní kalendář plný vlogů, nebo její Instagram taktéž plný vánoční atmosféry a reálného života ♥

A na co z dětských Vánoc vzpomínáte nejradši vy?

Vánoční atmosféra doplněná příběhem z knížky aneb rozhovor s Maya and books

Mája je vášnivá knihomolka, která, jak sama říká, přečte všechno, co ji přijde pod ruku. Není to pro ni
ovšem jen hltání jednoho příběhu za druhým bez ladu a skladu, z každé totiž napíše na svůj knižní
blog krásnou a přehlednou recenzi, díky které si určitě nejeden její čtenář vybere právě nějakou
knížku k přečtení. A protože k vánočnímu lenošení knihy určitě pro mnoho z vás patří, dneska vám s
Májou doporučíme pár knih, probereme knižní dárky a ještě určitě mnoho dalšího z tohoto světa
písmen, tak se pohodlně usaďte a místo knihy si v následujících pár řádcích přečtěte další milý
rozhovor právě s touto mladou slečnou…


Májo, na úvod se tě nemůžu nezeptat, jak se těšíš na Vánoce?
Míšo, těším se moc. Ačkoli nemám ráda zimu a jsem výhradně letní člověk, protože nemám ráda ten
mráz a mokro, tak na Vánoce samotné se těším jako malá. Miluji tu atmosféru 🙂 .

Jé, tak to s tebou naprosto soucítím! A co konkrétně na nich máš nejradši je to ta atmosféra nebo třeba jídlo a dárky anebo konečně pohoda a čas na přečtení několika knížek?
Všechno dohromady! Jak již jsem zmínila výše, tak atmosféra pro mě hraje velkou roli, jídlo a dárky už
ji jen dotvářejí. No a čas na čtení? Ten si nacházím celoročně 😀 .

Já si to myslela, kdo chce čas na čtení si prostě vždycky najde 🙂 A máš nějakou knížku, která ti automaticky navodí vánoční atmosféru nebo kterou čteš prostě každé Vánoce?
Jednoznačně „Jak Grinch ukradl Vánoce“ a „Veselé Vánoce“ z edice Disney. Grinche jsem nikdy moc
nemusela, ale minulý rok mi přítel daroval nově vydanou roztomilou (dětskou 😀 ) knížečku, které se
teď ale nemůžu nabažit. No a ta druhá, to je rodinný klenot. Ta knížka byla vydána v roce 1991 a čtu
si jí na Vánoce prakticky už od dětství. Ty staré Disneyovky ve vánočním kabátku, to je nádhera.

A na jaké knížky se chystáš letos předpokládám, že právě na tyto klasiky a dál?
Ano, samozřejmě na ty dvě výše jmenované, na recenzáky, které se mi nebezpečně kupí, a hlavně na Šelmu! Tu jsem
dostala k minulým Vánocům a je to prostě ostuda, že jsem se k ní ještě nedostala!

A jaké si přeješ pod stromeček letos? Máš vůbec nějaké takové, nebo si radši všechny knížky vybíráš sama,
aby byly opravdu to, co ráda čteš?
Abych pravdu řekla, tak si knihy vybírám spíše sama. Nicméně, letos jsem příteli decentně naznačila,
že bych si ráda konečně přečetla Harryho Pottera (ano, ještě jsem ho nečetla) a že se mi líbí ta
ilustrovaná vydání, tak se nechám překvapit 🙂 . Jinak s jistotou vím, že od mamky dostanu něco
lepšího – obří knihovnu!

Wow! Tak to je krásný dárek pro takového milovníka knížek, konečně je budeš mít kam dávat,co?
No právě!

A jaká knížka byla v minulosti tvým nejkrásnějším dárkem?
To asi nejde jen tak říci, každá knížka, kterou jsem kdy dostala, pro mě má nevýslovnou hodnotu 🙂 .

To je krásný přístup a obecně dárek, na který nikdy nezapomeneš?
Když jsem od přítele jsem dostala lístky na Imagine Dragons, to jsem brečela štěstím. Jinak, jak jsem
řekla, ať už knihy, nebo cokoli jiného, vážím si všeho.

A když se na to podíváme z druhé strany, dáváš ostatním knížky pod stromeček ty?
Dávám, ale z mého okolí není bohužel nikdo nijak velký čtenář 🙂 .

To je teda docela paradox, ale jaké knížky bys doporučila dát někomu, jehož oblíbený žánr vůbec neznáme? Existují vůbec takové univerzální knížky?
Tohle je ta nejhorší otázka na světě 😀 ! (Omlouvám se 🙂 )Pracovala jsem v knihkupectví a když se na mě obrátil člověk
s tímto dotazem, byla jsem úplně vyděšená. Ale myslím si, že se všechno dá zvládnout. Univerzální
knihy existují, ale i neexistují. Může se jednat o nějakou ilustrovanou knihu, nebo o nějakou vtipnou,
nebo naučnou literaturu, ale vždy víme aspoň něco o člověku, kterého chceme obdarovat a knih je
přehršel, takže vybrat něco, čím se trefíme do vkusu, není problém.

View this post on Instagram

Tak jo, protože jsem se kvůli praktičnosti rozhodla recenzi hodit sem a ne na blog, tak tu dnes máme nové fotky! Hravá anatomie je knihou, která vás ve stručnosti a zábavně provede lidským tělem. K dispozici máte tři čočky – červenou, zelenou a modrou. Pomocí každé čočky můžete na jednom obrázku vidět kosti, svaly a orgány. Kniha obsahuje tři “kapitoly” ke každé části těla. Úvod, rentgenovou místnost a detailní popisy. Díky tomu se hravě dozvíte více o lidském těle! . . Kniha určitě není určena pro mediky apod., je spíše pro širokou veřejnost, která má zájem se takto zabavit a něco více se dozvědět. Mně se to moc líbilo, zpracování je krásné a originální a myslím, že je to ozdoba každé knihovny ❤️. 5*/5* Děkuji @knihydobrovsky za výtisk ❤️. . . . {#recenze #kniznirecenze #knihy #kniha #book #books #ilovebooks #bloger #bookstagram #spoluprace }

A post shared by Maya and Books (@maya_and_books) on

No vidíš, ale jaké super tipy jsi vymyslela, přece jenom je v tomhle ohledu ale určitě jednodušší nakupování knížek pro malé děti, jaká byla tvá nejoblíbenější, když jsi byla malá?
Jako malá jsem milovala takové ty dětské detektivky, nebo (jak jinak) takové ty příběhy o koních :).

Milovala jsi vůbec knížky už od mala nebo jsi k tomu dospěla až později?
Ke knížkám jsem byla vedena už od malička. Maminka mi četla před spaním, s babičkou jsem zase
každý pátek chodila do knihovny a celá moje léta ve školce a na základce byla prokládána katalogy
z Klubu mladého čtenáře 🙂 .

Jé, ty jsme dostávali taky! A máš nějaký tip i pro úplné opaky knihomolů, jako jsem já, jak si takové čtení zamilovat? Přece jen teď o Vánocích bude asi nejvíc času na to začít a ta atmosféra k tomu taky trochu přispívá, že jo?
Jde o to, že si musíš vybrat něco, na co máš chuť. Do čtení se nemůžeš nutit a nemůžeš číst něco, co
tě prostě nebude bavit. Vyber si třeba něco vánočního, nebo napínavého, romantiku, pokud máš
ráda zamilované příběhy… Je toho spousta. A nebo se můžeš účastnit různých výzev, to je taky
sranda, ale já u toho nedokážu vydržet 😀 .

Máš ty osobně nějaké čtecí rituály, že si k tomu třeba doma zapálíš takhle o Vánocích svíčku, uvaříš si
čaj nebo něco podobného?
Je to docela vtipné, ale já doma skoro vůbec nečtu. Bydlím na vesnici, a tak když jedu do školy, nebo
do práce, čtu v dopravních prostředcích. Doma maximálně před spaním, a to se jen zabalím do deky a
když už, tak si udělám i ten čaj, ale nijak to neřeším 🙂 .

A ještě úplně na závěr, jakou knížku bys jako svou nejoblíbenější doporučila všem našim čtenářům?
Na tuhle otázku nedokážu skoro nikdy odpovědět. Nemám žádnou nejoblíbenější knihu, to
rozhodování je pro mě neskutečně těžké. Každá kniha ve mně zanechala aspoň něco a každá pro mě
znamená něco jiného.

A co vánoční filmy, koukáš nebo jen radši čteš?
Samozřejmě koukám i na vánoční filmy!

Jaké jsou případně tvé největší srdcovky?
Takovou srdcovkou je pro mě Polární expres a klasikou jsou i vánoční pohádky, které běží v televizi – Tři oříšky pro Popelku, Dvanáct měsíčků… to bych pokračovala do nekonečna 🙂 .

Možná až do příštích Vánoc, co? 😀 Tak já děkuju moc za všechny tvoje odpovědi, přeju co nejpohodovější advent i nadcházející Vánoce, spoustu přečtených knih a hlavně hodně času na ně ♥
Také moc děkuji za možnost se zúčastnit Tvého rozhovoru. Přeji Tobě, ségře a všem čtenářům, ať si
Vánoce a Nový rok užijí, jak nejlépe to jde 🙂 .

Zdroj: https://www.maya-and-books.cz/wp-content/uploads/2019/09/FullSizeRender-200×200.jpeg

A pokud vás Mája přesvědčila ke čtení či jste podobní knihomolové jako ona nezapomeňte ji sledovat
na jejím blogu (maya-and-books.cz) a instagramu (@maya_and_books), kde se s vámi postupně podělí určitě i o všechny své knižní dárky a objevy na konci tohoto i v celém příštím roce 🙂

A co vy? Čtete? A jaký knižní dárek by vás letos nejvíc potěšil?

Krásné úterý ♥

Úsměv za úsměv – #najednotema

Čauky všem!

Je tu neděle a s ní i čas připravit se na nový týden. Už jste přemýšleli, jak do něj vstoupíte? A čím si uděláte radost? Já pro vás mám takový návrh, co si do příštího týdne dát takové předsevzetí, že do něj vstoupíme s úsměvem a radost uděláme ostatním tím stejným způsobem. Protože jak jinak zpříjemnit někomu den, než se na něj hezky usmějeme, pozdravíme a třeba prohodíme i pár slov.

Úsměv je vlastně takové naše osobní zlato, se kterým šetříme, i když víme, že ho máme neomezeně, a přitom s jeho darováním můžeme udělat lepší den kolika lidem. No uvědomte si to sami, jedete autobusem a všichni se mračí, každý kouká do svého mobilu, knihy, z okýnka nebo jen tak po autobuse, ale tváří se škoda mluvit. Když ovšem nastoupí někdo veselý, hned se okolo něj udělá taková zářivá bublina, která dokáže pohltit mnoho lidí. Tady jeden příklad za všechny a to příběh od mojí mamky jen pár týdnů starý…

„Jela jsem ti takhle metrem a všichni tam seděli zamračení, žádná radost ze života. Když v tom přistoupil starší pár. Paní s takovým upřímným záchvatem smíchu, který prostě nezastavíš, ani kdybys sebevíc chtěla. A jak se tak smála, smála a smála, najednou se začínalo usmívat pořád víc a víc lidí a najednou byla ta atmosféra uvnitř mnohem příjemnější.“

Tak prosím víc takových paní do meter, autobusů i vlaků a vůbec nemusí mít záchvat smíchu, stačí, když se budou pěkně upřímně usmívat. A právě tímhle článkem bych ve vás takovéhle vysmáté a dobře naložené paní, slečny, pány i kluky chtěla vzbudit. Když budete mít dobrou náladu, podělte se o ni ať už úsměvem jen tak do pléna, tak i úsměvy cílenými na lidi, kteří vám budou už na první pohled něčím alespoň trochu blízcí a sympatičtí. Tady si dovolím ještě jeden příběh, tentokrát svůj vlastní je jen asi 30 hodin starý…

„Vyjela jsem si s kamarádkou na Kladno, poznat trochu město, ale hlavně vidět letos poprvé zase liberecké hokejisty v akci! Na oběd jsme vyrazili do místního OC, kde jsme nejprve po celém protrajdaném dopoledne vyrazily na záchody (Kam jinam, že :D). Tady jsem po příchodu k umyvadlům uviděla holku v libereckém dresu, no jak by mi mohla být nesympatická, že jo? A tak jsem zvolila nejdřív jen nepatrný mířený úsměv právě na její osobu. Když mi ho oplatila (ano, povedlo se, jak jsem už výše zmiňovala), dokonce jsem ji i oslovila, že se na ni tak usmívám, protože mám taky tygří dres, akorát v batohu. Na to mi ona odvětila, no já si říkala, že by nějaká milá kladeňačka.“

A tady máte důkaz, nejen, že lidem nejen pomůžete vykouzlit úsměv i na jejich tvářích, ale ještě se u nich krásně zapíšete, hned na první pohled vás budou brát za milé lidi a to se vyplatí, ne?

Původně jsem si myslela, že se tu s vámi ještě podělím o tipy, jak si vykouzlit úsměv i na své tváři, abyste měli následně co rozdávat, protože sama si teď neprocházím úplně lehkým obdobím, kdy bych měla pořád důvody k úsměvu, ale článek už je teď dost dlouhý, tak o tomto tématu třeba zase příště (Zajímal by vás vůbec takový?). Prozatím nabídnu jen svůj předloňský článek s podzimními radostmi (tady) či další články na téma úsměv od holek z našeho online projektu #najednotema (odkazy máte zase po celým článkem).

A co vy, už jste někdy takovéhle rozdávání úsměvů vyzkoušeli? A z které strany? Dárce či obdarovaného?

Tak ať je ten týden opravdu co nejvíc plný úsměvu a nezapomeňte se o něj taky dělit 🙂

Články holek:

21.DEN: Přes dvě rozhledny zimní krajinou

Krásný den!

Dnešní výlet asi podniknete až po Vánocích a možná i Novém roce, ale pokud by přece jen někdo z vás měl špatné svědomí z toho cukroví, může sem určitě bez váhání zajít. Čeká nás totiž krásná cesta zimní krajinou, na níž potkáme nejen dvě rozhledny, ale i třeba vodní nádrž či dětskou stezku…

Naše dnešní putování započneme v Bedřichově. Sem se dá krásně dojet autem a pokud nejste úplní lyžaři, můžete se se zbytkem rodiny domluvit, že oni zatím pojedou lyžovat na Severák a vy tam pak za nima dojdete, stejně jako jsme to udělali my. Z hlavního parkoviště se tedy vydáme po silnici a po chvíli začneme stoupat do lesa po modré turistické značce a ano, místy to bude dost klouzat, ale nebojte, bude tu dost, a to klidně i doslova, záchytných bodů – dřevěných modelů/soch zvířat. Ano, vede tudy ta zmiňovaná dětská stezka, Mravenčí stezka, ze které se možná i nějaký dospělák něco přiučí.

Ta končí nahoře, na silnici. Tu přejdeme a po krátké cestě lesem jsme na naší první rozhledně – Královce. Odtud je to v zimě opravdu skvostný pohled a loni tu bylo dokonce postavené velké iglů a ledovo-sněhová skluzavka!

Od rozhledny budeme pokračovat doleva po silnic, ze které však ihned záhy odbočíme doprava na louku. Po té dojdeme až k Prezidentské chalupě, od níž se budeme asi spíš klouzat pořád doprava dolů. Tady jsme my osobně potkali velmi vtipnou rodinku na běžkách, která se tak každé 3 metry rozmlátila, protože kopec to je opravdu parádní 😀

Po chvíli se cesta trochu narovná, povede po rovině, chvíli do kopce, chvíli z kopce, ale důležité je nikde neodbočovat. Správnost své trasy si můžete ověřit, pokud se ocitnete na rozcestí u Jablonecké chaty.

Z něj se vydáme doleva a než se nadějete, ocitneme se u Josefodolské přehrady. Od té nás čeká cesta po větší, takže méně klouzavé, silnici nahoru, po níž se dostaneme až ke kapličce v Hraběticích.

Od ní už je to jen co by kamenem dohodil ke druhé rozhledně. K té dojdeme po zelené značce vedoucí přes louku, lesem s kameny (pozor kloužou!) na další rozcestí. Z toho je důležité odbočit doprava (ano, my zde trochu bloudili 🙂 ), ale po příchodu na silnici jít zase doleva.

Po silnici dojdete klidně až skoro k rozhledně, stačí sledovat značky. No a nebo si to můžete trochu zkrátit přes naučnou stezku odbočující vpravo do lesa. Tady vás ještě jako bonus čeká kratší křížová cesta.

A jsme na Slovance, tady je výšlap nahoru zdarma, ale i výhled je podstatně horší než na Královce, to však nevadí, protože nás hřeje u srdce ten pocit, že jsme téměř na konci naší trasy.

Slíbila jsem konec ve skiareálu Severák, a tak vám nyní radím cestu zpět na silnici a po ní dolů, dolů, dolů a jsme tu! I odtud (nebo nedalekého Janova nad Nisou) jezdí autobus, nebojte 🙂

Dobrý výlet, ne? Sice trochu stoupání, klesání, klouzání, ale trasa dobrá, myslím.

Tak kdy vyrážíte?

Krásný víkend

14.DEN: Do víru staročeských Vánoc

Krásný den,

pátek a s ním i další výlet je tu! Dneska se zase vydáme do víru tradic, tentokrát ovšem do středních Čecha a to konkrétně do Národopisného muzea v Přerově nad Labem.

Na jejich stránkách se sice dozvíte, jak tam na vás čeká košíkářská, paličkářská a kdovíjaká ještě dílnička a ukázka řemesel, jenže z toho tam moc není. Všechny tyto aktivity se odehrávají ve velmi zvláštních podmínkách v budově školy a návštěva vám zabere asi tak 10 minut. Čím už se na webovkách tolik nechlubí je výzdoba a povídání o tradičních českých Vánocích, což zabírá většinu skanzenu a rozhodně stojí víc za návštěvu, tak se na to pojďme společně podívat alespoň u nás na blogu.

Vstup stojí pouze 100,-Kč pro dospělého a pro školní děti a studenty dokonce jenom 50 korun a opravdu to stojí za to. Na pokladně dostanete samolepku, díky které se do skanzenu můžete libovolně vracet a slouží vám jako vstupenka. To znamená, že s ní se můžete vydat na průzkum všech zdejších chalup.

Některé patřili bohatším, jiné chudším. Podle toho je i vnitřní výzdoba upravena. Četné figuríny tu můžete vidět v celém průběhu adventu od vzácných návštěv, přes Mikuláše, čerty, anděly, Lucii až po oslavu Štědrého dne i s večeří.

Nechybí tu ani vánoční stromky a to jak zavěšené ze stropu pro ušetření místa, tak klasicky ve stojanech a ozdobeny tradičními a pro nás nyní i velmi originálními převážně přírodními ozdobami.

Ze všech chalup na vás bez pochyby dýchne vánoční atmosféra a když se začtete do nejednoho ze zdejších textů, dozvíte se, že lidé si jí užívali bez rozdílu poměrů a to je to, co se mi na tom celém líbí nejvíc. Ačkoliv dnes dárky nepohrdnu a přijde mi to jako hezká odměna za celý rok, čím dál více si uvědomuju, jak důležité je i to prožití celých těch příprav, vůní a zvyků.

Když už jsme u těch vůní, rozhodně nesmíte zapomenout navštívit zdejší výstavku cukroví i s dobovými recepty a uvidíte, že po jejich přečtení možná nebudete tak moudří, jak byste si mysleli, protože polovina slov už se dnes vůbec nepoužívá.

No a na závěr. Co patří k Vánocům víc než betlémy? Jeden velký najdete přímo na zahradě a ty další najdete vystavené také ve škole, kde můžete i nahlédnout do dobové třídy.

Tak určitě neváhejte, vyražte sem s celou rodinou, ty technicky založené pošlete třeba do dolní části na venkovní přehlídku ruchadel, oradel a dalších nástrojů a sami se pokochejte tou pohodou všech místních „domácností“.

Pokud pak budete mít už vše obešlé, můžete se jít podívat k zámku či se najíst ve zdejší výborné restauraci „Na Růžku“, kdo sleduje náš instagram, jistě si už všiml, jaké dobroty tam vaří 😀

Tak která část skanzenu vás zaujala nejvíc?

Krásný adventní víkend

Moje nejoblíbenější místo v České republice #6 – LIBY

Dneska sice zůstaneme v Praze, ale ta atmosféra vybraného místa vás určitě vtáhne…
Kampa na nejkrásnější místo? Kampa!

Všechno kde jsou NEJ je složité… V některých chvílích může být to nejoblíbenější místo postel s knížkou a čajem. Ale když jsem se zamýšlela, které místo bych v ČR doporučila i ostatním (né, do postele vás nezvu, nebojte!), rozhodla jsem se, že kamarádkám dost často doporučuji pražskou Kampu.

Tenhle nejznámější pražský ostrov vznikl díky umělému náhonu vody na mlýny. Ty mlýny jsou tam dodnes a vodnímu rameni, který ostrov z jedné strany odděluje od pevniny, se říká Čertovka… už to je pohádkové, romantické, tajemné.

Sovovy mlýny, Werichova vila, Lennonova zeď, parníčky, kavárny, parky a Národní divadlo na dohled

Pro romantiky a umělecké duše snad není hezčí místo v Praze.

Hned po výstupu z tramvaje na Malostranském náměstí se vydáme Mosteckou a Maltézskou, kde je kostel s nádvoříčkem tak malebným, jako byste byli kdesi v Itálii, k Lennonově zdi, kterou obklopuje půvabné Maltézské náměstíčko se vzrostlými stromy, které i v horkých letních dnech vrhají příjemný stín na starobylou dlažbu okolo.

Jen co minete tohle místo a postoupíte dál směrem k Werichově vile, naskytne se vám půvabný výhled na mlýny, rameno Čertovky a malebné chaloupky lemující toto zákoutí.

A Werichovou vilou začíná malebný park, který hlídají sochy moderní i klasické a z jedné strany se nám přes kamennou zeď naskýtá výhled na lodě, šlapadla i lodičky na řece. Na Národní divadlo, zlátnoucí se na horizontu jako marnivý prstýnek. Na krásu Prahy a na její pohádkovost.

A když se večer sešeří, rozsvítí se v těchto malých uličkách, kde snad proudí o něco méně turistů než kolem hradu, světýlka prosvětlující teplý letní večer a láká můry i turisty zavítat. Cvrčci příjemně vržou, a když sejdete dolů k řece, odmění se vám i vůně chladivé vody, ve dne labuť a večer pohled na zlatem zářící město. Sem tam houkne parník a vy se procházíte starobylou dlažbou kolem pískovcové zdi a mezi šuměním řeky a šustěním stromů máte pocit, že Itálie přijela za vámi. Že konkurovat evropským krásám světa může i Praha. Jen to možná nevidíme hned na první pohled, ale uslyšíme to, až když se skloubí letní teplý večer s vlahým vánkem od Vltavy a cvrlikáním, cinkáním skleniček z hospůdek a veselému shluku hlasů, kam můžeme, ale nemusíme zavítat. Můžeme cokoli chceme, protože tady jsme doma. Itálie přijela za námi…

Mějte se krásně!

Liby Nováková

www.libenanovakova.cz/blog

Kola a vodní kanály…

Čauky všem!

Jste ode mě asi zvyklí spíš na cestování po Česku, ale dneska bych vás ráda vzala do Amsterdamu, kde začal náš výlet do Skotska, kam jsme se právě odtud přeplavili 🙂

Autobusem jsme přijeli na Amsterdam velmi brzo a to okolo osmé hodiny ranní v neděli, všechno proto ještě spalo, a tak jsme měli možnost si to tu prohlédnout pěkně v klidu. Jediná věc, co nám naši návštěvu kazila, byla velká spousta odpadků všude po zemi.

Chápu, že tady se žije a slaví hlavně v noci, ale to je vážně tak těžké po sobě odpadky vyhodit do košů nebo je alespoň položit vedle, když už jsou plné? No ta bene, tady se vám ukáže smajlík a poděkování za to, že jste právě svůj odpadek vyhodili tam, kam patří, maličkost, ale potěší 😉

Teď už ale k městu samotnému, rozhodně si nelze nevšimnout početnosti zdejších bicyklů, například parkoviště před nádražím je opravdu obrovské a pamatovat si, kde jste si zaparkovali právě to svoje kolo, je rozhodně nezbytnost, protože jinak ho už nikdy nenajdete 😀 A pro pěší jedno důležité upozornění, rozhodně si dávejte pozor, velmi neradi a velmi zřídka vám zastaví, prostě si musíte dát pozor vy 🙂

Když se ale šikovně vyhnete, můžete začít obdivovat všechny ty malé i větší uličky propředené spoustou kanálu, přes něž jistě několikrát přejdete po krásných mostcích…

Pro co je Amsterodam známý jsou malé vysoké domky, jestli pak ale víte taky proč tu stojí? Dříve byl totiž velmi drahý 1 metr čtvereční, a tak domy táhly do výšky, má to však za příčinu i úzká schodiště, a tak v čele těchto domů jsou upevněny háky, díky kterým jde stěhovat věci i do vyšších poschodí. Domy jsou ale také velmi křivé, tady už vysvětlení nemám 🙂

Dál bych vám tady mohla popisovat různé památky a co rozhodně neminout, jenže zas tolik jsem toho nenavštívila, a tak vám doporučím jen květinový trh, na němž je ke koupi mnoho typických tulipánů, jsem moc zvědavá, jak nám vzejdou 😉

A pak namátkou třeba kostel Oude Kerk či Begijnhof, krásné domky původně pro kněze, takže v jednom z nich je ukryt i kostel, opravdu kouzelné místo ❤

A nesmíte samozřejmě zapomenout na náměstí Dam, hlavní centrum, ale opravdu doporučuju prozkoumávat co nejdříve ráno, jinak se budete prodírat turisty, my byli moc rádi, že jsme už ve tři odjížděli 😉

Už jste někdy byli v Amsterdamu? A co vás nejvíc zaujalo?

Krásný prodloužený víkend plný cestování 🙂

P.S. Schválně kdo z vás stejně jako my zabloudí (nebo zamíří naschvál? :D) do čtvrti červených luceren či do slušnější čínské čtvrti? 🙂