Je tu Štědrý den a s ním i poslední okénko našeho adventního kalendáře. A protože je to takto slavnostní den, chtěla jsem i dnešní článek udělat výjimečným, a tak jsme si pro vás připravily dárek, který vás bude doprovázet celým příštím rokem…
Ze článků z letošního a loňského roku, ve kterých jsem vás brala na výlety, jsem totiž vytvořila kalendář, který můžete všichni zdarma mít, doma si ho vytisknout a s naším věnováním se na něj každý den doma koukat.
Na každý měsíc jsem pro vás vybrala jednu fotku, pod ni připravila políčko na každý den, do kterého si můžete zapisovat svátky, narozeniny, doktory či cokoliv jiného, co vás v roce 2020 bude čekat a na druhou stranu jsem umístila právě text s popisem cesty z blogu.
Abyste nekupovali (ačkoliv po vás samozřejmě žádné peníze nechceme) zajíce v pytli, tady máte malou ukázku dvou měsíců…
A jak, že můžete kalendář mít doma? Stačí do komentářenapsat svůj email a my vám ho pošleme v celé jeho kráse.
Berte to jako takové malé poděkování za vaši návštěvnost nejen v období adventu, ale za celý rok 2019 ♥
Takže krásné svátky a my doufáme, že vám náš dárek udělal alespoň trochu radost ♥
Ahoj, vítám vás u mého posledního článku letošního adventního kalendáře. To to ale uteklo, co? No a protože Štědrý den je už opravdu za dveřmi, tak jsem si pro vás připravila tipy na dárky na poslední chvíli. Všechny jsou vyrobené z čokolády a velmi jednoduché na výrobu.
První věcí, kterou jsem vyráběla byla domácí bonboniéra. Budete potřebovat jen krabičku od nějaké jiné bonboniéry ( já použila od Toffifee), více druhů čokolád (bílou, mléčnou, hořkou) a nějaké zdobení.
Jednu čokoládu si dáme rozpustit do vodní lázně. Aby byla čokoláda tekutější, můžete k ní přidat trochu kokosového oleje. Po rozpuštění čokoládu přelijeme do formy. Nelijte tam tu čokoládu ale úplně horkou, jinak se vám ta forma zdeformuje. Potom si stejným způsobem rozehřejeme další čokolády a přilijeme na tu první. Nakonec už jen stačí čokoládu posypat zdobením, já použila cukrové vločky.
Dalším mým tipem jsou čokoládové lžičky, díky kterým vytvoříte horkou čokoládu během chvilky. Na ty budeme potřebovat: čajové lžičky, čokoládu a zdobení.
Čokoládu si opět rozehřejeme. Potom ji nalijeme na připravené lžičky. Čokoládu ale nerozehřejte úplně, protože pak to z těch lžiček teče. Stejně jako u bonboniéry můžete i lžičky posypat zdobením. Naplněné lžičky dejte buď do lednice nebo na balkón, aby čokoláda rychleji zatuhla a tím pádem byla menší pravděpodobnost, že vám steče.
A posledním čokoládovým dárkem, který je vlastně úplně nejjednodušší jsou preclíky v čokoládě. Nejlepší je použít preclíky nesolené, ale ty já bohužel nesehnala, a tak jsem použila solené.
I tento „recept“ začíná rozehřátím čokolády. Můžete samozřejmě použít jak bílou, tak mléčnou či hořkou. Já si vybrala mléčnou. Po rozpuštění do čokolády vložte pár preclíků, pořádně obalte a pomocí vidličky vyndejte na talíř s potravinářskou fólií. Potom jen stačí nechat vychladnout a následně vložit do lednice, aby čokoláda pořádně ztvrdla.
A nakonec tu pro vás mám jeden tip. V misce z vodní lázně vám zbyde ještě trochu čokolády, tak do ní vlijte mléko, chvilku ohřejte a výborná horká čokoláda je na světě.
Doufám, že se vám můj poslední adventní článek líbil a třeba se inspirujete. Užijte si Vánoce a zase u dalšího článku v roce 2020.
Ahoj, možná si pamatujete, že vám loni Míša ukazovala návody, jak originálně poskládat ubrousky. No a já vám letos ukážu nějaké další způsoby, tak snad se vám to bude líbit. Prvním bude návod na to, jak si z ubrousku poskládat stromeček.
Stromeček. Ubrousek necháme poskládaný na čtvrtiny. Postupně překládáme jednu vrstvu po druhé, přičemž každou další přehneme o kousek méně. Potom ubrousek otočíme přeložíme nejprve jednu stranu a pak druhou tak, aby na druhé straně vznikl tvar stromečku. Nakonec jen stačí jednotlivé vrstvy zastrkat dovnitř, aby se vytvořily trojúhelníky. A po přeložení spodního trojúhelníku dozadu je stromeček hotový.
Růžička. Rozložený ubrousek přeložíme napůl tak, aby nám na sebe pasovaly protilehlé rohy. Potom začneme ubrousek skládat na úzké proužky, neskládáme však až do konce. Poskládanou část začneme z jedné strany rolovat a dorolujeme až do konce. Nakonec stačí jen přesahující část přehnout na druhou stranu a růže je hotová.
Obal na příbory. Ubrousek přeložíme napůl. Jednu vrstvu přehneme asi ve třetině a celý ubrousek zpátky vrátíme na čtvrtiny. Přeložíme ještě jednou a do kapsy, která vznikla, vložíme příbor.
Tohle jsou všechny mé tipy, ale pokud vám to nestačí a chtěli byste ještě tip na nějaký další, tak se můžete podívat do loňského kalendáře, kde je ubrouskům věnováno více článků.
Dneska vás na závěr našeho kalendáře pozvu ještě na jeden výlet. Zaprvé abyste o Vánocích úplně nezlenivěli, ale taky, protože Vánoce jsou svátky, kdy se scházíme s těmi nejbližšími a ne všichni si to můžou nebo mohli dopřát, protože jim to bývalý režim neumožnil. O čem, že to tady mluvím? Dneska vás zvu do památníku Terezín, kde zemřel nejen žid či položid a na smrt jich odešlo také nemálo.
Předpokládám, že jste očekávali nějaký optimističtější článek, ale podle mě je potřeba si připomínat i takovéhle události a to i teď v období svátků. Takže, jak že jsem se do Terezína dostala na návštěvu já? My to měli jako školní exkurzi, takže jsme si jak velkou tak malou pevnost s průvodci dozvěděli se tak mnoho zajímavých informací.
První, co by asi stálo za zmínku je fakt, že Terezín nikdy nesloužil jako vyhlazovací tábor, ale pouze jako přestupní stanice při transportu dál např. do Osvětimi nebo prostě jako židovské ghetto. Židé a položidé sem byli postupně posíláni s velmi omezenými informacemi a němečtí židé byli dokonce obeznámeni s tím, že jedou do lázní, což samozřejmě nejeli. Podmínky měli otřesné, bydleli v zavšivených a jinak zabreberkovaných pokojích po tolika, že si to dneska ani představit nedokážeme. Jídla dostávali omezeně a ještě to většinou bylo dosti nepoživatelné.
Ti, kterým zůstali někteří členové doma, měli štěstí, že jim od nich ještě mohly chodit nějaké balíčky alespoň minimálně jim zpříjemňující tenhle hrůzostrašný pobyt. Navenek se ovšem všichni tvářili, že se nic neděje a Terezín je normální město jen pro židy. Takhle se jim povedlo obelhat i Červený kříž, který přijel na kontrolu a oni jeho zástupce provedli pouze vybranými vylepšenými ulicemi, kde dokonce dočasně zřídili obchody, školu i banku!
Nic z toho samozřejmě normálně neexistovalo a pokud chcete vidět zápisky a vzpomínky zde vězněných lidí, určitě navštivte místní muzeum. Samotná velká pevnost vám totiž asi moc obrázek neposkytne, neboť tam není nic moc strašného k vidění, jde o docela pěkné město.
Víc zachovalá je malá pevnost, která sloužila jako vězení. Zde byly podmínky samozřejmě ještě horší a na asi 4 m2 bydlelo třeba i 18 lidí. Jídlo už téměř nedostávali, léčit se v podstatě nesmělo a pobyt zde přežilo jen pár šťastlivců. Židé téměř žádní, ti byli buďto umučeni prací, hladem a podmínkami nebo ihned následně posláni do vyhlazovacího tábora. Nežidovští vězni, kteří zde byli taky vězněni, měli podmínky o trochu lepší nicméně kvůli neskutečně špinavým prostorům a neskutečné práci ani oni často nepřežili. Utéct se povedlo jen asi 3 lidem.
S útěky z ghetta to bylo o poznání jednodušší, jenže ti lidé byli tak zblblí, že se kolikrát jen chodili kouknout ven a pak se zase vrátili. Nicméně pár lidem se to povedlo a my měli dokonce možnost zažít jednu besedu s takovou šťastnou pamětnicí.
Pokud se vám někdy taková příležitost naskytne, využijte ji, pokud ne, zajeďte se sem podívat alespoň sami. Myslím, že nebudete litovat a odnesete si zážitek, na který se úplně nezapomíná, ovšem i o takových historických obdobích je potřeba mluvit.
Pojďte sem proto vzpomenout na ty, pro které Vánoce nebyly svátky klidu a míru a kteří mnohdy jen na svůj původ doplatili smrtí či celoživotním traumatem.
Byli jste někdy v Terezíně, jiném židovském ghettu či koncentračním táboře?
Ahoj, jak už možná víte, tak my s Míšou obě milujeme náušnice. Míša je teda spíš na ty elegantnější, ale já mám ráda právě ty bláznivé a extravagantní, které zaujmou nejednoho člověka. No a protože náušnice nejsou zrovna nejlevnější, tak si jich čím dál tím víc vyrábím doma sama. A v tomhle článku vám ukážu, jak je to jednoduché a hlavně opravdu za pár korun.
Nejdůležitější věci, kterou k výrobě potřebujete, je samozřejmě nápad. Protože když máte nápad, jaké náušnice chcete vytvořit, tak máte vlastně z poloviny vyhráno. U mě to ale nebylo tak, že jsem se snažila něco vymyslet, ale spíš mě inspirovalo to, že ostatní něco zmínili a mně to přišlo jako dobrý nápad. No a vlastně poslední dobou mi vyloženě radí, jaké náušnice si mám vyrobit.
Moje první „homemade“ náušnice jsem si však nevyráběla sama, ale dostala jsem je už docela dávno od kamarádky. Jsou to vlastně jen rolničky, na kterých jsou připevnění háčky, ale vypadají moc hezky a nejlepší na tom je, že i zvoní.
První mnou vyrobené náušnice byly malé vánoční koule na stromeček, které jsem dělala vloni. Tyhle byly extrémně levné, protože každá koulička mě vyšla jen na 5 Kč. No a tak jsem si vyrobila letos ještě jedny. Pro porovnání jsem v H&M viděla náušnice s vánočními ozdobami, které byly menší než ty moje a stály 150 Kč, takže v tomhle případě se opravdu vyplatí si je vyrobit doma.
Jelikož mě baví náušnice nejen nosit, ale právě si je i vyrábět, tak jsem si na jednom bazaru koupila malé zvonečky a taky z nich dvoje náušnice vytvořila. Nevýhodou ale oproti těm s rolničkami je, že tyhle nezvoní, i když vaši přátelé to asi docela ocení.
Tyhle moje tři tipy jsou vlastně pouze jedním typem náušnic ( slovní hříčka s měkkým a tvrdým i/y 😉). A tak jsem si říkala, že by to chtělo něco nového. No a protože co se náušnic týče jsem docela blázen, tak jsem si řekla, proč si neudělat náušnice ze smrkové větvičky. Stačilo tedy jen ustřihnout dvě podobně dlouhé větvičky a přilepit je vteřinovým lepidlem na háček. Nevýhodou těchto náušnic je logicky to, že opadavají, ale za tu pozornost, kterou přitáhnou, to stojí.
Tak co, inspirujete se? Nebo se extravagantních náušnic stále trochu bojíte?
Ahoj, vítám vás u posledního článku s návodem na výrobu přáníčka. Dneska vám ukážu, jak na přáníčko s živou smrkovou větvičkou. Větvička může být například i jedlová, pokud však použijete smrkovou, nechte si výrobu přáníčka až na den, kdy jím chcete někoho podarovat, jehličí totiž hodně opadává.
Nejprve si čtvrtku zmenšíme do požadovaného formátu a poté přeložíme napůl.
Z hnědého balicího papíru si vystřihneme o něco menší obdélník než ten, který nám vznikl přeložením čtvrtky. Ten nalepíme na čtvrtku tak, aby byly všechny bílé okraje stejně široké.
Poté si vybereme větvičku, která bude přesně pasovat na naše přáníčko. Tu nalepíme podle vlastního gusta. Mně se to nejlépe lepilo vteřinovým lepidlem, ale myslím si, že dobře poslouží třeba i tavná pistole.
Dál nad větvičku napíšeme nějaký nápis. Stačí jen nějaké krátké přání (třeba Veselé Vánoce), protože na věnování je místo uvnitř přáníčka.
No a nakonec to jen stačí dozdobit, vepsat věnování a máme hotovo.
Pokud se vám tento návod líbil, tak ho určitě zkuste vyrobit a pak nám dejte třeba na instagramu vědět, jak se vám povedlo.
Terka je mladá blogerka, která studuje fotografii a zajímá se hodně o alternativní způsoby naprosto běžných věcí, aby snížila svůj dopad na přírodu na minimum. Svou zálibu si taky teď našla v józe, která je pro ni takovou malou terapií. A ačkoliv ani tak nejsou všechny její dny růžové, tak baví na svém instagramu svými storýčky své sledující, kterým pak ale předkládá i celkem kontroverzní články, v nichž se nebojí otevřít. No a já doufám, že to se nebude bát ani dneska, kdy jsem si ji pozvala, abychom si popovídaly na téma Vánoce u rodičů, i když už mi není 5. Protože Vánoce pak nabírají úplně jiný směr a je vždy pozitivní?…
Terko, úplně na začátek bych se tě chtěla zeptat, jak se těšíš na letošní Vánoce?
Těším se moc stejně jako každý rok. Hlavně na tu atmosféru, už jsem vyráběla adventní věnec, těším se až budu péct cukroví a tak.
Budou pro tebe v něčem speciální, nebo to bude už taková zajetá klasika několik let?
Myslím si, že to bude stejný jako většinou. Občas sice jedeme třeba na hory, ale letos budeme normálně doma.
Na jaké Vánoce vzpomínáš nejradši?
Z dětství asi nemám úplně výraznou vzpomínku, to byly asi všechny Vánoce takový stejný. Ale od tý doby, co už jsem starší, tak asi takový nejvýraznější vzpomínku mám na Vánoce tak 3 roky zpátky, kdy jsem byla celý večer taková smutná, protože se mi líbil jeden kluk a furt se to nějak nerýsovalo a furt to nebylo jistý a i právě na ten Štědrý večer, jsem nebyla nijak veselá, i když už jsme dostali všechny ty dárky, ale nakonec mi večer napsal, že teda jo a pak jsme spolu začali chodit. Takže takový krásný dárek na závěr dne.
Byly pro tebe všechny tvé dětské Vánoce pohádkově krásné?
Asi jo. Nikdy se mi o Vánocích nic špatného nestalo. Vždycky to bylo hezký, byli jsme s rodinou, …
Kdy jsi poprvé pocítila změnu, že už nejsi ta malá holčička, co se těší na dárky, ale začala Vánoce vnímat jako slavnostní den?
Já myslím, že tak ve dvanácti/třinácti, ale spíš to byl takový negativní zlom, protože jsem asi tak poprvý dostala věci, co jsem si fakt nepřála, rodiče to prostě nějak neodhadli, a pak už to nebylo, jako když jsem byla mladší a dostávala ty hračky, co jsem chtěla. Takže to byl ten zlom, ale rozhodně ne pozitivní.
A pozitivní to začalo být zase kdy?
To asi až tak od osmnácti, protože mezitím to byl vždycky boj, co dostanu, ale jinak ta atmosféra byla vždycky hezká, jenom ty dárky no…
Kdy jsi přestala věřit na Ježíška?
Už asi v sedmi letech, kdy jsem pojala podezření, zeptala jsem se mámy a ona mi to prostě řekla. Ale táta na ni byl teda naštvanej.
Hledala jsi někdy dárky?
Hledala a vím, že už asi v pěti letech jsem našla nějaký oblečky pro panenku, ale máma mi to tehdy vysvětlila, že si to tam Ježíšek jenom schoval a já jsem jí uvěřila.
A od té doby, co jsi přestala věřit na Ježíška, jsi začala i darovat dárky ostatním, nebo to přišlo až později?
Myslím, že tak od osmi, ale většinou jsem nic nevyráběla, protože nejsem moc zručná. Takže jsem kupovala spíš takový drobnosti jako třeba výrobky jiných dětí na školním jarmarku.
Co je pro tebe teď na Vánocích to, na co se těšíš nejvíc?
Určitě na celou tu atmosféru, na to až s mamkou budeme péct cukroví nebo když jsem vyráběla adventní věnec. To mě hrozně baví. A určitě i na setkávání s kamarádama.
A je něco, co tě naopak na těchto svátcích, které trávíš s rodiči, štve?
Někdy je to tak, že už jsme spolu moc dlouho. Třeba, jak jsme jezdili na ty hory, tak to jsme byli 2 roky po sobě, mně bylo třeba 18 a 19 a byly jsme tam klidně jenom 4 dny, což není zas tak dlouho, ale pro mě už to s rodičema bylo k nevydržení, protože nejsem vůbec zvyklá s nima trávit tolik času. Takže proto jsem daleko radši, když jsme v Praze a já si mezitím můžu odběhnout za kamarádama.
Máš nějaký trik, jak si vzájemně nelézt na nervy a svátky si opravdu užít?
Pro mě asi jedině právě ten způsob, že na chvilku vypadnu z bytu. Jinak se pak vždycky objeví něco… Ale já mám pak vždycky FoMO (strach z toho, že něco zmešká), když třeba vím, že kamarádi 25. někam jdou a já bych nešla, tak se mi prostě nechce být doma. I proto si myslím, že je lepší na chvilku odejít a pak se zase vrátit třeba na slavnostní oběd toho 25. Ale na Štědrý den jsem vždycky doma.
Máte doma nějaké tradice, které se vás drží už od té doby, co jsi byla malá?
Asi jediná, co máme je ta, že máma peče na Štědrý den koláče, což vůbec nevím, kde vzniklo, ale už od tý doby, co jsou moji rodiče manželé, tak máma peče koláče.
Jak vypadá takový tvůj typický Štědrý den?
Tak ráno máma peče koláče, pak většinou jdeme někam na procházku, ale mezitím se ještě přichystá něco na večer, kdy se třeba obalí kapr, kterého máme tradičně s bramborovým salátem, ale pak míváme teda asi trochu netradičně houbovou polévku. No k té procházce, tu jsme s bráchou jako malí nesnášeli, protože jsme se těšili na ty dárky a my museli chodit někde po městě! Ale většinou i tak večeříme hrozně brzo, třeba ve čtyři. Dřív jsme to totiž oba nemohli vydržet, ale teď už je to teda hlavně kvůli bráchovi, protože je hrozně nervózní a pořád nás všechny přemlouvá. A po večeři a po dárcích se pak díváme samozřejmě na pohádky.
Jaká je tvoje nejoblíbenější?
Já teda asi nejsem zas tak na ty pohádky, ale miluju Pelíšky.
A co míváte k obědu?
My máme právě ty koláče. Protože máma je začne dělat ráno, takže mezi desátou a jedenáctou je jíme a pak až večeříme.
Je něco, co ti u vás doma na Vánoce chybí?
Možná by bylo hezký sejít se se širší rodinou, ale oni všichni bydlí na Moravě, takže to není úplně možný. Ale jednou, když jsme měli ještě dům na Moravě, tak jsme je trávili právě tam a o bylo fakt super.
A kdybys mohla vrátit čas, chtěla by sis zažít Vánoce jako malá nebo ti to teď vyhovuje?
Teď mi to vyhovuje, ale myslím, že když jsem byla malá, tak jsem byla radostnější během těch Vánoc a tak nějak nějak celkově, takže asi vrátit.
A úplně na závěr, ačkoliv Vánoce určitě nejsou jenom o dárcích, jaký byl ten, na který nikdy nezapomeneš?
Já si pamatuju, že jsem třeba dostala panenku chou chou (šušu), tak to jsem měla velkou radost, ale pak jsem dostala teda ještě Baby Anabel a ta byla ještě lepší, protože byla hezčí. Ale ta chou chou byla první, takže z toho jsem měla fakt velikou radost. A potom moji rodiče mají takovou specialitu, že když si přeju nějaký dražší dárek, na který se nabídnu, že přispěju, tak oni říkají, že ne, že mi to nekoupí a nakonec mi to koupí. Takže je to takový překvapení.
Máš i letos něco vysněného?
Letos ne. Letos jsem si ani nic nepřála, ale nakonec jsem si to sama koupila, budu to mít pod stromečkem, ale mám zaručeno, že se mi to bude líbit.
Tak já ti moc děkuju za rozhovor a přeju pokud možno klidné Vánoce tobě i celé tvojí rodině, s níž je budeš trávit ♥
A jestli vás zajímají nejen Terčiny Vánoce, ale i víc z jejího života, určitě ji nezapomeňte sledovat na jejím aktivním instagramu (@terezahortova), příležitostném blogu (freshsass.blogspot.com) či v našem společném podcastu (Ještě jednu, prosím!). Rozhodně je to velice inspirativní člověk a já myslím, že dneska promluvila z duše nejednomu z vás, kteří trávíte Vánoce taky doma s rodiči, i když už jste odrostli z těch úplně dětských let. No ale co, na Vánoce jsme dětmi tak trochu všichni, že jo? Tak krásný advent i vám a zase zítra v dalším políčku adventního kalendáře pa!
