Kočičí hrad bez koček i cihlových zdí

Čauky všem!

Už dlouho tu nebyl žádný výlet, a tak jsem se i vzhledem už k téměř jarnímu počasí rozhodla vás na jeden zase pozvat. Na začátek sezóny se vydáme do skal, kde přes rok určitě nebudete sami, ale takhle zjara by tu ještě nemuselo být moc lidí 😉

Začneme v osadě Ostaš a dojdeme až do skalního útvaru s názvem „Kočičí hrad“. Celá cesta tam i zpět bude měřit jen něco málo přes dva kilometry, proto vám doporučuju tento výlet zkombinovat ještě s jedním, o kterém jsem psala už minulý rok a který začíná rovněž v osadě Ostaš, jenže vede do skalního městečka, na něž z naší trasy také pěkně uvidíme 😉

Nyní ale už k trase na Kočičí hrad…

Začneme na parkovišti, ze kterého se po zelené TZ vydáme směrem k chatkám. Za chvilku dojdeme k výbornému občerstvení, ale to si ale přece jen nechme až po výkonu a nyní odbočíme zase po zelené TZ doprava na lesní cestu. Lesem povede cesta i následující kilometry, nemusíte se však bát, že by byla monotonní či nudná, protože jednolitý lesní porost mnohdy naruší mohutné skály či naopak krásné výhledy do okolí.

Pokud budete mít zájem okolí prozkoumat o trošku víc, určitě zvolte sestup do Sluje českých bratří. Jde o značné množství schodů vedoucích do skalní úžiny, v níž se dříve scházeli čeští bratří, konkrétně pronásledovaní katolíci, již zde konali tajné bohoslužby. Upřímně řečeno, místa tu moc neměli, ale zase jim sluj umožnila opravdu tajnou a soukromou ceremonii.

Dnes se dá slují projít, ovšem pouze z jedné strany, což znamená, že se pak musíte zpátky vrátit po těch stejných schodech. Za nakouknutí to ale určitě stojí, nejen, že si člověk uvědomí, jak je dnes vlastně život jednoduchý, ale také tu na písčitém prostředí můžete potkat třeba takovouhle krásnou housenku 😉

Po výlezu ze sluje určitě není na škodu si popojít na některý z vrcholků skal, na nichž se právě nacházíme, neboť rozhled do kraje je opravdu náramný.

Zdatní horolezci si tu určitě najdou i spoustu jiných vyžití a to jsme ještě nedorazili ani do cíle. Po cestě k němu se nám pro změnu po levé ruce otvírá výhled na skalní městečko, o němž jsem se zmiňovala hned v úvodu a kde to určitě taky stojí za návštěvu.

No a jsme tu. Tato obrovská skála neudělá radost jen již zmíněným horolezcům, ale určitě každé zvídavé duši, protože průlezů a průchodných úžin tu určitě najdete spoustu. Jen dávejte pozor, abyste se opravdu všude vešli a taky nezapomněli cestu z hradu ven 😉

Cesta zpátky pak povede úplně stejnou trasou jako cesta sem. Bohužel se tu žádný okruh vymyslet nedal, ale já věří, že vám to nevadí a díky zelené TZ se dostanete bezpečně zase zpátky ať už k autu či k začátku dalšího výletu či do občerstvení v osadě, kde se nejen dobře najíte, ale pokud poprosíte, dostanete i pití do skla a hned můžete mít z letošního prvního jarního výletu ještě větší radost. Nejen totiž, že jste poznali nový kousek světa, protáhli své nohy, nadýchali se čerstvého vzduchu, ale ještě také ušetřili přírodu od  zbytečných plastů 😉

Tak a touto ekologickou vsuvkou bych celý dnešní výlet ukončila, doufám, že jsem vás nalákala někam zase vyrazit a ať už si vyberete tohle či kterékoliv jiné místo, hlavně si výletění užijte 🙂 Všechny tipy na výlety naleznete ve složce VÝLETY a nebo zkuste přímé vyhledávání, věřím, že letos toho zase společně spoustu prochodíme 😀

Co vy a úzké skalní průchody? Bojíte se, nebo lezete kam jen se dá?

Tak krásný slunečný víkend ♥

Podzimem po křížové cestě

Čauky všem!

Podzimní počasí už konečně dorazilo a já jsem se proto rozhodla vám dneska přinést taky jeden podzimní článek. Podíváme se společně na jednu nádhernou křížovou cestu. Není dlouhá, vede skalami, nahoře je moc pěkný výhled a je jen kousek od tak frekventovaného místa jako jsou Adršpašské skály a přesto tu skoro nikdo není. Líbí? Tak jdeme na to…

1. zastavení: Ježíš odsouzen k smrti

To ale pro nás neplatí, nás totiž čeká nádherné roční období plné barev a pohody. Je určitě neskutečně důležité pro odpočinek organizmu, protože ať už nám horka vadí, či ne, unavují nás. No a podzim je proto ideální na relaxaci, přichází chládek, noci jsou delší a všechno se i v přírodě zpomaluje. Pojďme se proto zpomalit také a uvidíte, že hned budeme míň unaveni.

2. zastavení: Ježíš přijímá kříž na svá záda

Pro nás to tedy nebude žádná zátěž, ale změna určitě ano. Musíme se naučit plánovat své outfity o vrstvu až dvě větší, aby nám venku nebyla zima a nenastydli jsme. Nějaká zátěž to tedy přece jen bude, ale zvýšíme si tím komfort a bude nám líp 🙂

3. zastavení: Ježíš padá poprvé pod křížem

A nebo nás počasí překvapí, my obrazně řečeno spadneme na čumák, zjistíme, jak se ochladilo a pro příště se určitě poučíme, protože chybami se člověk učí a je to teď prostě těžké si po těch mnoha měsících horka představit, co jsou to třeba 4°C

4. zastavení: Ježíš potkává svou matku

Co si v těchto pochmurných dnech jít sednout někam do kavárny ať už se svou maminkou nebo kteroukoliv z kamarádek, na kterou máte tak málo času, i když si toho máte tolik co říkat třeba i měsíc v kuse. Potkávejte se s lidmi, na nichž vám záleží, dokáže vám to určitě moc a moc zvednout náladu 😀

5. zastavení: Šimon Cyrénský pomáhá Ježíšovi nést kříž

Nechte si od podzimu taky pomoct a vyzdobte si díky němu svůj byt, který i jen díky pár šiškám, kaštanům, dýním či podzimně vonícím svíčkám dostane úplně nový rozměr útulnosti 😉

6. zastavení: Veronika podává Ježíšovi roušku

Zanedlouho nás čekají Dušičky, nezapomeňte se také zastavit za svými starými známými/příbuznými a podejte jim do toho jejich poklidného světa připomínku, že jste na ně nezapomněli. Svíčka či malý věneček vám určitě postačí a sami budete mít pocit, že jste udělali krásný čin ♥

7. zastavení: Ježíš padá pod křížem podruhé

Ačkoliv jste si možná naplánovali krásný výlet do té barevné přírody, začalo pršet, nenechte se ale srazit k zemi, je jasné, že vám to na náladě nepřidá, ale tohleto počasí přece k podzimu patří. Nedejte se, vydejte se do přírody i tak a uvidíte, že nabízí mnoho skrytých krás i v nečasu 🙂

8. zastavení: Ježíš napomíná plačící ženy

Nenechte svoji mysl podlehnout negativním myšlenkám, napomeňte se včas, než si zkazíte nějaký pěkný den. Stejně tak toto připomínejte lidem ve svém okolí, vždycky je přece něco, z čeho můžeme mít radost, stejně tak jako z čeho můžeme mít smutek, stačí si jen vybrat 😉

9. zastavení: Ježíš padá pod křížem potřetí

A i kdyby vás nějaká nemoc skolila, užijte si ten odpočinek a volný čas, který vám dny v posteli umožní. Z čeho se v tento čas radovat si můžete přečíst už ve starším článku (odkaz na konci článku) a hlavně myslete na to, že venku je stejně zima, a tak zas o tolik nepřijdete 🙂

10. zastavení: Ježíš zbaven roucha

Tak co, už se vám povedlo trochu zbavit toho splínu? Pokud ne, zachumlejte se do deky, udělejte si horkou čokoládu nebo kakao, pusťte si film nebo přečtěte pár stránek své oblíbené knihy a uvidíte, že vám hned bude líp ♥

11. zastavení: Ježíš přibit na kříž

Doufám, že se mi povedlo trochu vás k té lásce k tomuto ročnímu období taky přibít a uvidíte, že nakonec najdete ještě mnoho dalších důvodů, proč ho milovat 🙂

12. zastavení: Ježíš na kříži umírá

Aby vám další den taky jen tak neumřel a vy neměli pocit, že jste ho promarnili, běžte se obléct a vyražte ven, uvidíte kolik krásných fotek a zážitků si i jen z krátké procházky přinesete 🙂

13. zastavení: Ježíš sňat z kříže

A hlavně jednejte hned, abyste z podzimu stihli vytěžit co nejvíc, protože on co nevidět zase odejde a bude tady zima, tak ať pak nelitujete, že jste si ho ani pořádně neužili 😉

14. zastavení: Ježíšovo tělo uloženo do hrobu

Stejně jako vaše pochyby o podzimu a jdeme si ho naplno užít, že jo? No a koukejte na ten výhled ♥

 

A co máte na podzimu nejradši vy? A jak se vyrovnáváte se splíny?

 

Rozšiřující články:

Moc turistů na jednom místě

Čauky všem!

Jak jsem vám v minulém článku slibovala, dneska bych se ráda dostala k tématu, proč jsme vlastně nenavštívili Adršpašské skály a celou tu myšlenku bych s vámi ráda rozebrala. Tak jdeme na to…

Adršpašsko-teplické skály jsou určitě velmi známým skalním komplexem pro většinu z vás, a právě tím taky hodně trpí. Pro svou slávu nebo spíš „profláklost“ jsou totiž strašně moc navštěvované a když píšu strašně, myslím opravdu STRAŠNĚ a to v negativním slova smyslu. Bohužel na tom nemáme ani tak moc podíl my, Češi, ale spíš Poláci, kterým to asi ani nevadí, protože jejich přírodní památka to není. Abyste tomu totiž dobře rozuměli, do Adršpachu (v menší, ale ne zanedbatelné, míře i do Teplic) najíždějí o prázdninách denně DESÍTKY polských zájezdních autobusů, z nichž se lidé hrnou do skal. V průběhu naší dovolené byl kvůli polskému státnímu svátku dokonce po nějaké dopolední hodině uzavřen vjezd do Adršpachu. Asi si každý z vás dokáže (nebo spíš asi ani nedokáže) představit, jak to na těchto skalních okruzích vypadá.

My jsme zvolili ještě tu lepší variantu – Teplické skály – a i tady už jsem se těšila, až budeme pryč, na mnoha místech jsme se museli podřídit tempu „davu“, čekat, než projde jiná skupinka turistů, fotit se na cestě bez lidí bylo takřka nemožné a ještě horší bylo, že mnoho turistů chodilo v protisměru jednosměrného okruhu 😦 Zkrátka zážitek to opravdu dokázalo zhoršit.

Neříkám, že není dobře, že se lidé zajímají o přírodní památky u nás, ale je dobré si uvědomit, že se toho i v tomto místě nachází daleko více než jen dva placené okruhy ve skalách. Ano, místy bývá jinde cesta mnohem náročnější než právě zde, ale příroda tam je často daleko hezčí a to mi věřte, mám své zkušenosti.

Odmala jsme s rodiči chodili po trasách, kde jsme potkali dvě rodiny za celý den a co jsme všechno po cestě neviděli! No byla toho spousta a pokud jste i vy vyzkoušeli některý z našich popsaných výletů, určitě to můžete potvrdit i z vlastní zkušenosti. Já jsem to rodičům měla občas za zlé, proč se my musíme pořád tahat po nějakých zapadlých trasách, když ostatní chodí úplně jinam a pořád se o těch místech mluví. Ale dneska jim po zkušenosti právě z Teplických (jak už jsem psala, do Adršpašských jsme raději ani nešli) skal moc a moc děkuji, takováhle turistika s další stovkou lidí na stejném místě ve stejný čas by mě opravdu nebavila a úplně mám v hlavě ten pocit, kdy jsem si říkala, že se těším na další den, kdy se zase vydáme někam do lesa, kde se kdykoliv budeme moct vyčůrat za stromeček, nikdo nás neuvidí, kdy si budeme moct jen tak sednout a v klidu se kochat okolím, sníst si svačinu nebo se třeba vyfotit na cestě a zachytit si tak ten SVŮJ JEDINEČNÝ okamžik štěstí z volnosti, pohybu a přírody. Ten mi totiž tak nějak na té  turisticky vytížené trase chyběl…

A teď by mě hrozně zajímal váš názor na tyto dvě problematiky, na něž jsem dneska narazila, takže jak to máte vy s ostatními turisty na trase vašeho výletu? Kolik vám jich nevadí, kolik vám ten koncový požitek už dokáže trochu otrávit? A po jak vytížených trasách běžně chodíte? No a zadruhé, jaký názor máte na toto až přetěžování přírodních památek? A co by podle vás pomohlo je zachránit?

My jsme si říkali, že by to s nimi chtělo udělat jako s národními parky v USA, omezit kapacitu nejen parkovišť, ale i vstupu a ten si kupovat dopředu. Ulehčilo by to přírodě a i návštěvníci by si to určitě víc užili 🙂

Krásný týden