14.DEN: Do víru staročeských Vánoc

Krásný den,

pátek a s ním i další výlet je tu! Dneska se zase vydáme do víru tradic, tentokrát ovšem do středních Čecha a to konkrétně do Národopisného muzea v Přerově nad Labem.

Na jejich stránkách se sice dozvíte, jak tam na vás čeká košíkářská, paličkářská a kdovíjaká ještě dílnička a ukázka řemesel, jenže z toho tam moc není. Všechny tyto aktivity se odehrávají ve velmi zvláštních podmínkách v budově školy a návštěva vám zabere asi tak 10 minut. Čím už se na webovkách tolik nechlubí je výzdoba a povídání o tradičních českých Vánocích, což zabírá většinu skanzenu a rozhodně stojí víc za návštěvu, tak se na to pojďme společně podívat alespoň u nás na blogu.

Vstup stojí pouze 100,-Kč pro dospělého a pro školní děti a studenty dokonce jenom 50 korun a opravdu to stojí za to. Na pokladně dostanete samolepku, díky které se do skanzenu můžete libovolně vracet a slouží vám jako vstupenka. To znamená, že s ní se můžete vydat na průzkum všech zdejších chalup.

Některé patřili bohatším, jiné chudším. Podle toho je i vnitřní výzdoba upravena. Četné figuríny tu můžete vidět v celém průběhu adventu od vzácných návštěv, přes Mikuláše, čerty, anděly, Lucii až po oslavu Štědrého dne i s večeří.

Nechybí tu ani vánoční stromky a to jak zavěšené ze stropu pro ušetření místa, tak klasicky ve stojanech a ozdobeny tradičními a pro nás nyní i velmi originálními převážně přírodními ozdobami.

Ze všech chalup na vás bez pochyby dýchne vánoční atmosféra a když se začtete do nejednoho ze zdejších textů, dozvíte se, že lidé si jí užívali bez rozdílu poměrů a to je to, co se mi na tom celém líbí nejvíc. Ačkoliv dnes dárky nepohrdnu a přijde mi to jako hezká odměna za celý rok, čím dál více si uvědomuju, jak důležité je i to prožití celých těch příprav, vůní a zvyků.

Když už jsme u těch vůní, rozhodně nesmíte zapomenout navštívit zdejší výstavku cukroví i s dobovými recepty a uvidíte, že po jejich přečtení možná nebudete tak moudří, jak byste si mysleli, protože polovina slov už se dnes vůbec nepoužívá.

No a na závěr. Co patří k Vánocům víc než betlémy? Jeden velký najdete přímo na zahradě a ty další najdete vystavené také ve škole, kde můžete i nahlédnout do dobové třídy.

Tak určitě neváhejte, vyražte sem s celou rodinou, ty technicky založené pošlete třeba do dolní části na venkovní přehlídku ruchadel, oradel a dalších nástrojů a sami se pokochejte tou pohodou všech místních „domácností“.

Pokud pak budete mít už vše obešlé, můžete se jít podívat k zámku či se najíst ve zdejší výborné restauraci „Na Růžku“, kdo sleduje náš instagram, jistě si už všiml, jaké dobroty tam vaří 😀

Tak která část skanzenu vás zaujala nejvíc?

Krásný adventní víkend

7. DEN: Za Babičkou do údolí

Krásný den,

víkend je za dveřmi a pokud na něj ještě nemáte žádné plány nebo váháte, kam zajet za Vánoci už teď na začátku prosince, dnešní článek je přesně pro vás! Připravila jsem si pro vás totiž jeden vůní a tradicemi nabitý výlet. Společně se vydáme do Ratibořic, konkrétně do Babiččina údolí, kde na nás tento víkend čekají dobové Vánoce. Tak si připravte batůžky a vyrážíme! Jen bych vás ještě takhle na úvod chtěla upozornit, že fotky budou letní, neboť my jsme tento krásný zámek a skanzen navštívili o prázdninách, ale věřím, že to nebude rušivý prvek 😉

Moc hezká procházka bude, když zaparkujete hned na začátku Ratibořic a hezky podél řeky půjdete směrem k prvním domkům.

Po levé ruce se vám naskytne moc hezký pohled na zámek, který rozhodně stojí za návštěvu obzvláště teď, když bude interiér ještě dozdoben do vánoční atmosféry. Ale nepředbíhejme, k tomu ještě dojdete, nyní si ho pouze prohlédněte z dálky 🙂

Alejí již opadaných stromů dojdete k vodnímu dílu a Rudrovu statku. Zde na vás bude čekat první nádech Vánoc, o ten se zde postará folklorní soubor Barborka v již zmiňovaném statku a na mandlu se můžete zase těšit na malé adventní trhy. My jsme navštívili ten statek, lépe řečeno mlýn, což určitě můžu doporučit. Dostali jsme k tomu na papíře povídání, to jsme si mohli v klidu přečíst a vše si ve svém tempu prohlédnout.

Nedaleko odsud se nachází zdejší známá socha babičky s dětmi, u které se snad každý návštěvník musí zastavit a možná i vyfotit.

Pokud pak chcete vidět i Viktorčin splav, budete pokračovat rovně, pokud se těšíte do zámku odbočíte doleva.

U splavu můžete vidět i přímo Viktorku. A za návštěvu to podle mě stojí, pokud vám však bude zima, zase o tolik nepřijede. Větší škoda by bylo třeba nahlédnout do místních domků a zlatého hřebu výletu – zámku.

Tam se vydáme nyní opět od sochy Babičky. Po cestě projdete okolo hotelu, v němž jsme si my dali skvělý oběd, vy však možná ulovíte něco tradičního na již zmíněných trzích.

U zámku stojí za zmínku určitě už nádvoří, ale my jsme zašly i dovnitř a opravdu krása. Nyní vás tam stejně jako ve všech chalupách čeká adventní výzdoba a ještě povídání o tradičních zvycích.

Doufám, že si sem někdo z vás udělá cestu a užije si pohodovou atmosféru tohoto předvánočního času na takto kouzelném místě.

Kam za adventním časem vyrazíte vy? A co by vás v Ratibořicích nejvíc lákalo?

Krásný víkend

 

Zdroj informací: https://www.zamek-ratiborice.cz/cs/akce

Výlet plný fantasie ve skalách

Čauky všem,

dneska vám přináším poslední letošní podzimní výlet, na který se ale nevydávejte, pokud bude i jen trochu namrzlo. Trasa totiž povede skalami a tam by se při špatném počasí mohlo stát kdeco a pokud byste na výlet vůbec vzpomínali, tak určitě velmi neradi a to by byla velká škoda, protože stolová hora Ostaš nabízí mnoho skalních útvarů, mnohdy hezčích i než v nedalekých Teplických skalách a ještě je tu asi tak 100x míň lidí, kor teď na podzim, řekla bych 🙂

Pokud je tedy venku alespoň trochu nad nulou, vemte auto a zaparkujte ho u osady Ostaš. Do ní se pak vydejte už pěšky, první část cesty povede do kopce, ale to, co nás čeká nahoře určitě stojí za to. V osadě se nachází i občerstvení, kde se pak po sestupu doporučuju najíst, vaří tu opravdu skvěle. My ale osadu nyní opustíme a vydáme se po kamínkové cestě nahoru, za námi se po chvíli otevřou první výhledy, které sice s příchodem lesa zmizí, začnou se ale pomalu objevovat větší kameny. No a za okamžik už se pře námi zjeví první skála, konkrétně Trpasličí skála, ve které asi zatím nic neuvidíte, ale jen o pár kroků později už ano…

Tam se totiž, pokud po modré TZ odbočíme doprava, nachází skalní bludiště. Je opravdu potřeba sledovat, kudy značka vede, jinak se tu dá velmi snadno ztratit, ale pokud půjdete po správných šipkách, tak se budete chvíli nacházet dole, poté vás trasa zavede nahoru do Galerie, pak vás protáhne po kamenitých schodech, úzkým průchodem a určitě vám poskytne jedinečný zážitek.

Když se z bludiště šťastně vymotáte, po dalších schodech se dostanete na vyhlídku, z níž si budete moct svou dosavadní trasu prohlédnout shora a uvidíte také mimo jiné např. z kamene přírodou vytvořeného raněného sokola, zbrojnoše a na dalších vyhlídkách třeba medvěda, cikánku s dítětem a mnoho dalších, na kterých zapojíte určitě svou fantazii, ale zase na rozdíl od jiných skalních měst to je tu většinou docela zřejmé 🙂

Takovýmhle hezkým skalním městečkem se pak dostaneme až na vrchol této stolové hory.

Odtud nás nyní čeká cesta dolů. Na ní už tolik skal nebude, ale my tam potkali třeba takovéhle malé skřítčí městečko.

Stačí se koukat pod nohy, okolo sebe a určitě taky objevíte spoustu skrytých krás tohoto reliéfu. Pokud se ještě na chvíli vrátím k vrcholu, tam odtud je krásně vidět do okolní krajiny, ve které se nachází pro Českou republiku docela netradičně mnoho menších políček. Asi nějaké místo osvícených zemědělců 😀

Po sestup se pak znovu octneme u Trpasličí skály, odkud trasa není opravdu náročná ani dlouhá a dole na nás čeká ten slibovaný oběd.

Tak, co líbil se vám výlet? A jaké skalní městečko máte rádi vy?

Užijte si posledních podzimních výletů a kdyby už vám náhodou nasněžilo, nebraňte se ani těm zimním 😉

Krásný víkend

Moje nejoblíbenější místo v České republice #7 – ILONA

Už sedmý díl mého seriálu plného hostů je na světě, tentokrát se díky Iloně podíváme do Prahy, ode mě je to pořád jen příroda, tak si užijte trochu toho města…

“Praha. Není jenom Most a Hrad. Praha. Co víc si můžeš přát?” Takhle nějak mluví o naší matičce měst PSH v jednom ze svých nejstarších sonzích. Já jsem se teď do svého rodného města vrátila po roce cestování Evropou a Asií. Po tom, co jsem viděla Reykjavík, Moskvu, Tokio, Bangkok, Jakartu a další hlavní města, nemůžu jinak, než dát PSH zapravdu. Praha – co víc si můžu přát?

Pražský hrad, Karlův most, Staroměstské náměstí s Orlojem, to můžou být sebekrásnější dominanty, ale pro turisty. My sami tam sotva páchneme. Dnes vás zavedu na 5 míst, kam si chodíme vychutnávat krásy našeho města my Pražáci. Ať už na romantické procházky s partnery nebo s pivkem v ruce s kamarády. Aneb Praha, jak ji neznáte, aha.

Náplavka – nej místo na pivko s kamarády

Skvělých míst, kam zajít s kámošema na pivko je v Praze mega moc. Ale jakmile vysvitne jen trochu sluníčko, je jen jedno místo, kam všichni Pražáci zamíří – na náplavku. Rašínovo nábřeží, které se táhne podél Vltavy od Palackého náměstí až k Vyšehradu, to je naše absolutní top. Protože tohle místo má prostě atmosféru. Není nad to sednout si k řece, dát si výborný pivko, které tu seženete na každém rohu, poslechnout si hudbu a při tom se kochat výhledem na Pražský hrad a historické okolí. A když je fakt krásně, neodoláme pronájmu šlapadla a projížďce po Vltavě.

Prokopák – i v Praze máme kus přírody

Když potřebujeme na chvíli uniknout pražskému shonu a vypadnout do přírody, přírodní rezervace Prokopské údolí je jasná volba. Za procházkou mezi skalami a v lesích nemusíme jezdit ani nikam daleko. Do Prokopáku se dá dostat za 15 minut tramvají od metra Anděl. Najdete tu dokonce i jezírko, kde se natáčela slavná scéna Pelíšků s pošťákem.

Petřín – nejromantičtější volba

Oukej, i když je tohle možná trochu turistický spot, pořád tady potkáte hrozně moc pražských. A hlavně párů. Petřín je totiž tím nejromantičtějším místem v Praze. (I když Kampa mu dost slušně konkuruje.) Socha Karla Hynka Máchy – víte, kterého myslím? “První máj, lásky čas…” – je toho důkazem.
Petřín není jen rozhledna, která je miniaturní napodobeninou Eiffelovy věže. Ale kopec se spoustou zeleně a rozkvetlými zahradami. Nahoru si můžete svést zadek lanovkou, ale to není vončo. Lepší způsob je si to vyšlápnout po svých a cestou si vychutnávat dechberoucí výhledy na starou Prahu.
Při zdolávání kopce můžete obdivovat geniální myšlenku Karla IV. v podobě Hladové zdi. Na vrcholu na vás kromě rozhledny čeká taky planetárium nebo zrcadlové bludiště, které je fakt sranda!

Kyvadlo – místo, kde je chill a libový výhled na Prahu

Místo, kde kdysi stála obří socha Stalina. Dnes se tu kýve ze strany na stranu 25 metrů vysoký metronom. Schází se tu skejťáci a tanečníci a je tu největší chill. To je Pražský metronom neboli Kyvadlo. Autor Kyvadla svůj výtvor původně nazval Stroj času. Měl symbolizovat “neúprosné plynutí času a varovnou připomínku minulosti”. Hustý. Kdybych měla jmenovat moje jedno nejoblíbenější místo v Praze, bylo by to právě tohle.
Na Kyvadle nechybí zase výhled na Prahu, tentokrát na Pařížskou ulici a její okolí. A kdybyste se náhodou nechtěli kochat Prahou, vždycky můžete jít do přilehlých Letenských sadů na procházku nebo na piknik.

Náměstí Jiřího z Poděbrad – farmářské trhy na královských Vinohradech

Jiřího z Poděbrad aneb Jiřák (no jo, všechno si zjednodušujeme) je rozlehlé náměstí v srdci Vinohrad. Jeho dominantou přesně uprostřed je moderní kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, který nepřehlédnete, ani kdybyste chtěli. Na náměstí jsou ale nejkrásnější ty historické domy, každý jinak barevný, které ho obklopují. Žižkovské televizní věže, která je druhou nejhnusnější budovou na světě a tyčí se jen kousek odsud, si nevšímejte.
Od středy do soboty probíhají na Jiřáku farmářské trhy s tolika dobrotami, že všichni kolemjdoucí slintáme až na zem. Jen těžko se odolává tomu množství čerstvé zeleniny, uzeninám, sýrům, množství koláčů a ovocným šťávám. Uff, až jsem z toho dostala hlad… Když je nádherné počasí, koupené dobroty si vychutnáváme na lavičce nebo na trávě pod slunečními paprsky.

To byla jen vybraná místa mého rodného města. Nádherných míst, kde se můžeme slunit a při tom si s přáteli vychutnávat české pivko s výhledy na historickou Prahu nebo si zasportovat, je mnohem víc. A pokud nejste pražští a v našem hlavním městě jste ještě nebyli, měli byste to rozhodně napravit. 

Ilona z blogu Prosmejdimesvet.cz

Moc turistů na jednom místě

Čauky všem!

Jak jsem vám v minulém článku slibovala, dneska bych se ráda dostala k tématu, proč jsme vlastně nenavštívili Adršpašské skály a celou tu myšlenku bych s vámi ráda rozebrala. Tak jdeme na to…

Adršpašsko-teplické skály jsou určitě velmi známým skalním komplexem pro většinu z vás, a právě tím taky hodně trpí. Pro svou slávu nebo spíš „profláklost“ jsou totiž strašně moc navštěvované a když píšu strašně, myslím opravdu STRAŠNĚ a to v negativním slova smyslu. Bohužel na tom nemáme ani tak moc podíl my, Češi, ale spíš Poláci, kterým to asi ani nevadí, protože jejich přírodní památka to není. Abyste tomu totiž dobře rozuměli, do Adršpachu (v menší, ale ne zanedbatelné, míře i do Teplic) najíždějí o prázdninách denně DESÍTKY polských zájezdních autobusů, z nichž se lidé hrnou do skal. V průběhu naší dovolené byl kvůli polskému státnímu svátku dokonce po nějaké dopolední hodině uzavřen vjezd do Adršpachu. Asi si každý z vás dokáže (nebo spíš asi ani nedokáže) představit, jak to na těchto skalních okruzích vypadá.

My jsme zvolili ještě tu lepší variantu – Teplické skály – a i tady už jsem se těšila, až budeme pryč, na mnoha místech jsme se museli podřídit tempu „davu“, čekat, než projde jiná skupinka turistů, fotit se na cestě bez lidí bylo takřka nemožné a ještě horší bylo, že mnoho turistů chodilo v protisměru jednosměrného okruhu 😦 Zkrátka zážitek to opravdu dokázalo zhoršit.

Neříkám, že není dobře, že se lidé zajímají o přírodní památky u nás, ale je dobré si uvědomit, že se toho i v tomto místě nachází daleko více než jen dva placené okruhy ve skalách. Ano, místy bývá jinde cesta mnohem náročnější než právě zde, ale příroda tam je často daleko hezčí a to mi věřte, mám své zkušenosti.

Odmala jsme s rodiči chodili po trasách, kde jsme potkali dvě rodiny za celý den a co jsme všechno po cestě neviděli! No byla toho spousta a pokud jste i vy vyzkoušeli některý z našich popsaných výletů, určitě to můžete potvrdit i z vlastní zkušenosti. Já jsem to rodičům měla občas za zlé, proč se my musíme pořád tahat po nějakých zapadlých trasách, když ostatní chodí úplně jinam a pořád se o těch místech mluví. Ale dneska jim po zkušenosti právě z Teplických (jak už jsem psala, do Adršpašských jsme raději ani nešli) skal moc a moc děkuji, takováhle turistika s další stovkou lidí na stejném místě ve stejný čas by mě opravdu nebavila a úplně mám v hlavě ten pocit, kdy jsem si říkala, že se těším na další den, kdy se zase vydáme někam do lesa, kde se kdykoliv budeme moct vyčůrat za stromeček, nikdo nás neuvidí, kdy si budeme moct jen tak sednout a v klidu se kochat okolím, sníst si svačinu nebo se třeba vyfotit na cestě a zachytit si tak ten SVŮJ JEDINEČNÝ okamžik štěstí z volnosti, pohybu a přírody. Ten mi totiž tak nějak na té  turisticky vytížené trase chyběl…

A teď by mě hrozně zajímal váš názor na tyto dvě problematiky, na něž jsem dneska narazila, takže jak to máte vy s ostatními turisty na trase vašeho výletu? Kolik vám jich nevadí, kolik vám ten koncový požitek už dokáže trochu otrávit? A po jak vytížených trasách běžně chodíte? No a zadruhé, jaký názor máte na toto až přetěžování přírodních památek? A co by podle vás pomohlo je zachránit?

My jsme si říkali, že by to s nimi chtělo udělat jako s národními parky v USA, omezit kapacitu nejen parkovišť, ale i vstupu a ten si kupovat dopředu. Ulehčilo by to přírodě a i návštěvníci by si to určitě víc užili 🙂

Krásný týden

Výlet plný skalních vyhlídek

Čauky všem!

Výlet jsem vám slibovala už na minulý týden, ale nějak jsem se k tomu nedostala, a tak ho tu máte až dneska. Doufám, že vás to čekání alespoň ještě více navnadilo a třeba už tenhle víkend novou trasu vyzkoušíte 🙂 Nemusíte se moc bát ani horka, protože se vydáme do skal, které dýchají zimy až až. Konkrétně nás čeká výlet do Besedických skal, kterými vede moc pěkný asi 3,5 km dlouhý okruh s mnoha dechberoucími výhledy do okolí.

Vyrazíme přímo z Besedic, kde můžete nechat na parkovišti (ale pozor, je placené) své auto a sami vyrazit po červené TZ okolo domů až do lesa, v němž po chvíli začne onen slibovaný okruh. Většina trasy vede přímo po naučné stezce Besedickými skalami, na níž zjistíte spoustu informací o zdejším místě, fauně a flóře a samozřejmě skalách.

Počítat po cestě musíte samozřejmě s kopci, ale nejsou nijak veliké, nebojte 😉 A také s kameny, přes něž je potřeba se občas dostat. To se ale netýká první vyhlídky s názvem „Sokol“. Na tu vede cesta se zábradlím, akorát nahoru vedou schody vytesané ve skále. Její jméno vám také připomene portrét jednoho ze zakladatelů sokola, pana Tyrše. Ten se ale nachází až po cestě od vyhlídky, tak se nejprve pořádně pokochejte výhledem a pak můžete jít hledat 😉

 

Pokud vás teď při mírném klesání přepadne hlad, zkuste se podívat okolo sebe, okolo pěšiny totiž po značnou část trasy rostou borůvky, tedy jestli tím suchem neseschly 😦

Krásně otevřený les po chvíli vystřídají další skály, ze kterých se vám naskytne pohled zase na druhou stranu, což znamená, že při dobré viditelnosti dohlédnete i na Ještěd a při horší snad alespoň na nedaleký Pantheon.

Abyste sem ale vůbec došli, musíte pozorně sledovat TZ. Celou dobu jdeme po zelené NS a žluté TZ (tedy až na začátek, kdy jsme začínali na červené, která vaši cestu ještě jednou protne, ale pokud byste se po ní vydali, ochudili byste se o všechny ty zbylé vyhlídky).

Zmíněné vyhlídky mají krásné názvy a z každé vidíte z trošičku jiného úhlu jak okolní krajinu, tak i celé skalní městečko. Jedna z vyhlídek se dokonce jmenuje Kde domov můj, no může být hezčího českého názvu? 🙂

 

Po průchodu skalami z nich obočíte, na jinou stranu, než vede NS, ale nevzdáte se jich, nebojte. Pokračujete stále po žluté TZ, která vás dovede až na rozcestí Kalich, kde se napojíte na modrou TZ a přes Malý a Hrubý kostel se po okruhu Dr. E. Beneše dostanete na známé rozcestí, ze kterého už je to asi jen 300 metrů zpět na parkoviště 😀

Kratší, ale o to výhledovější výlet vhodný třeba na rozdělení delší cesty autem máte právě za sebou 🙂

Které skály máte nejradši? A byli už jste někdy v těchto Besedických?

Krásný víkend

Moje nejoblíbenější místo v České republice #6 – LIBY

Dneska sice zůstaneme v Praze, ale ta atmosféra vybraného místa vás určitě vtáhne…
Kampa na nejkrásnější místo? Kampa!

Všechno kde jsou NEJ je složité… V některých chvílích může být to nejoblíbenější místo postel s knížkou a čajem. Ale když jsem se zamýšlela, které místo bych v ČR doporučila i ostatním (né, do postele vás nezvu, nebojte!), rozhodla jsem se, že kamarádkám dost často doporučuji pražskou Kampu.

Tenhle nejznámější pražský ostrov vznikl díky umělému náhonu vody na mlýny. Ty mlýny jsou tam dodnes a vodnímu rameni, který ostrov z jedné strany odděluje od pevniny, se říká Čertovka… už to je pohádkové, romantické, tajemné.

Sovovy mlýny, Werichova vila, Lennonova zeď, parníčky, kavárny, parky a Národní divadlo na dohled

Pro romantiky a umělecké duše snad není hezčí místo v Praze.

Hned po výstupu z tramvaje na Malostranském náměstí se vydáme Mosteckou a Maltézskou, kde je kostel s nádvoříčkem tak malebným, jako byste byli kdesi v Itálii, k Lennonově zdi, kterou obklopuje půvabné Maltézské náměstíčko se vzrostlými stromy, které i v horkých letních dnech vrhají příjemný stín na starobylou dlažbu okolo.

Jen co minete tohle místo a postoupíte dál směrem k Werichově vile, naskytne se vám půvabný výhled na mlýny, rameno Čertovky a malebné chaloupky lemující toto zákoutí.

A Werichovou vilou začíná malebný park, který hlídají sochy moderní i klasické a z jedné strany se nám přes kamennou zeď naskýtá výhled na lodě, šlapadla i lodičky na řece. Na Národní divadlo, zlátnoucí se na horizontu jako marnivý prstýnek. Na krásu Prahy a na její pohádkovost.

A když se večer sešeří, rozsvítí se v těchto malých uličkách, kde snad proudí o něco méně turistů než kolem hradu, světýlka prosvětlující teplý letní večer a láká můry i turisty zavítat. Cvrčci příjemně vržou, a když sejdete dolů k řece, odmění se vám i vůně chladivé vody, ve dne labuť a večer pohled na zlatem zářící město. Sem tam houkne parník a vy se procházíte starobylou dlažbou kolem pískovcové zdi a mezi šuměním řeky a šustěním stromů máte pocit, že Itálie přijela za vámi. Že konkurovat evropským krásám světa může i Praha. Jen to možná nevidíme hned na první pohled, ale uslyšíme to, až když se skloubí letní teplý večer s vlahým vánkem od Vltavy a cvrlikáním, cinkáním skleniček z hospůdek a veselému shluku hlasů, kam můžeme, ale nemusíme zavítat. Můžeme cokoli chceme, protože tady jsme doma. Itálie přijela za námi…

Mějte se krásně!

Liby Nováková

www.libenanovakova.cz/blog