Jak si vykouzlit úsměv na tváři

Čauky všem!

V minulém článku jsem vám nabízela článek „Čím si zlepšit náladu“ a protože ohlas byl pozitivní, jsem tu dnes pro vás s tipy, jak si vykouzlit úsměv na tváři, když vám není úplně hej.

Já mám teď upřímně takové zvláštní období, kdy některé dny jsem úplně bez nálady, jiné bez energie a jindy se cítím skvěle, ten poslední případ je většinou díky nějaké aktivitě, kterou dělám. A tak i mým prvním tipem je – dělejte to, co vás baví a nejlépe na pravidelné bázi, choďte na tréninky volejbalu, kurzy kreslení, zpívejte, tancujte, zkrátka úplně cokoliv a nejlépe s tím měňte i prostředí, protože třeba právě i stereotypní místo může být důvodem vaší ponurosti.

Když nepomohou dostatečně takovéhle jednorázové (ačkoliv pravidelné,takže tím myslím spíš, že trvají jen hodinku, dvě) aktivity, zvolte něco intenzivnějšího. Aktivní víkend s kamarády, víkendový kurz jógy, malování v plenéru na celou sobotu, zkrátka cokoliv, co se týká vašich koníčků a zálib. U tohoto bodu si nedopustím jeden vlastní kratší (snad) příběh z minulého týdne

Asi žádnému čtenáři nemohlo uniknout, že velmi ráda sleduju hokej, a tak i následující řádky budou s ním spojeny, protože skoro přesně před týdnem jsem odjela (docela spontánně) na výjezd do Německa. Prostě jsem se jen týden dopředu během asi deseti (možná i jen dvou) minut rozhodla, že pojedu 700 km na zápas, proč taky ne. Přímo klub vypravoval autobus a platila se jen vstupenka na zápas, no neberte to. Takže ráno vyrazit v 6:20 z domu, v 9:00 už sedět v autobuse a vyrážet směr Augsburg – žádný problém a já měla před sebou jeden z nejlepších zážitků poslední doby. Noví lidé se stejným zájmem, neskutečná atmosféra, nové město, vítězství a konečně pocit štěstí. Přesně takováhle změna, o které jsem nepřemýšlela několik dní/týdnů ale rozhodla se teď a tady, že ji podniknu, mi do života přinesla zase novou dávku dobré nálady a já té jednodenní výměny školy a spánku za cestu s hokejem rozhodně nelituju. Změnu už jsem prostě potřebovala jako sůl!

Chápu, že ne vždy se dá něco takového kvůli time managementu podniknout, ale přece jenom to zkuste, kdyby to ale ani tak nešlo nebo jste vy z nějakého důvodu nechtěli, zkuste si alespoň sednout nad svým diářem a spočítat si, jestli opravdu stíháte všechno, co jste si naplánovali i s odpočinkem, jehož nedostatek vás zase bude srážet do pochmurných nálad. Pozor si ale dejte i na nedostatek aktivit, vyložená nuda vás totiž taky k dobré náladě nedovede. Důležitý je prostě kompromis.

Mým čtvrtým tipem je pak čas strávený s kamarády – plánování nových společných akcí, projektů (takhle třeba vzniká náš podcast Ještě jednu, prosím!) či poznávání úplně nových lidí. Ať už vezmete na kávu svojí spolužačku, se kterou jste se vlastně z nějakého důvodu nikdy moc nebavili, zajdete na pivo se svými novými kolegy z práce, vyrazíte na snídani s někým, kdo vám byl sympatický ze svého vystupování na instagramu nebo se necháte pozvat na rande na večeři, je to úplně jedno, výsledek bude stejný a pokud budete podnikat nějaké ty nové aktivity, určitě narazíte i na nové lidi s podobnými zájmy a to je vždycky super, ne?

Zase krátká vsuvka ze života – zrovna dneska ráno jsem tenhle bod využila sama a musím říct, že snídaně s Áďou, kterou jsem znala jen z instagramu, mi hned zlepšila vstup do nového dne a já zjistila, že máme ještě více společného, než jsem vůbec očekávala, tak to zkuste taky 😁

A kdyby na vás přece jen nic z předchozího nezapůsobilo, mým posledním tipem je čas, tohle jste asi číst nechtěli, ale věřte, že se opravdu vše časem vyřeší, když půjdete změnám naproti, budete věřit a přát si, nemůžete udělat chybu a tížený výsledek se určitě dostaví, jen ne možná tak brzo nebo v takové míře, jak byste si přáli, ale až se dostaví, tak si užívejte každého dne, kdy jste šťastní a uvidíte, že vám tento pocit o to déle vydrží ♥

Schválně, co pomáhá na zlepšení nálady vám?

Krásný týden plný dobré nálady a nezapomeňte nás sledovat i na instagramu a facebooku, kde se s vámi snažím poslední dny sdílet zase jiné radosti a novinky než tady na blogu 😀

P.S. Celý výjezd, který jsem vám právě v rychlosti popsala jsem si moc užila a určitě by vyšel i na celý nový článek, ale zajímá mě, jestli byste takový hokejový příspěvek ocenili, když už tady letos jeden byl (bratislavské MS), mě totiž toto téma opravdu zajímá, ale zase nevím jestli i vás. Tak co? Chcete, nebo ne? 😀

Úsměv za úsměv – #najednotema

Čauky všem!

Je tu neděle a s ní i čas připravit se na nový týden. Už jste přemýšleli, jak do něj vstoupíte? A čím si uděláte radost? Já pro vás mám takový návrh, co si do příštího týdne dát takové předsevzetí, že do něj vstoupíme s úsměvem a radost uděláme ostatním tím stejným způsobem. Protože jak jinak zpříjemnit někomu den, než se na něj hezky usmějeme, pozdravíme a třeba prohodíme i pár slov.

Úsměv je vlastně takové naše osobní zlato, se kterým šetříme, i když víme, že ho máme neomezeně, a přitom s jeho darováním můžeme udělat lepší den kolika lidem. No uvědomte si to sami, jedete autobusem a všichni se mračí, každý kouká do svého mobilu, knihy, z okýnka nebo jen tak po autobuse, ale tváří se škoda mluvit. Když ovšem nastoupí někdo veselý, hned se okolo něj udělá taková zářivá bublina, která dokáže pohltit mnoho lidí. Tady jeden příklad za všechny a to příběh od mojí mamky jen pár týdnů starý…

„Jela jsem ti takhle metrem a všichni tam seděli zamračení, žádná radost ze života. Když v tom přistoupil starší pár. Paní s takovým upřímným záchvatem smíchu, který prostě nezastavíš, ani kdybys sebevíc chtěla. A jak se tak smála, smála a smála, najednou se začínalo usmívat pořád víc a víc lidí a najednou byla ta atmosféra uvnitř mnohem příjemnější.“

Tak prosím víc takových paní do meter, autobusů i vlaků a vůbec nemusí mít záchvat smíchu, stačí, když se budou pěkně upřímně usmívat. A právě tímhle článkem bych ve vás takovéhle vysmáté a dobře naložené paní, slečny, pány i kluky chtěla vzbudit. Když budete mít dobrou náladu, podělte se o ni ať už úsměvem jen tak do pléna, tak i úsměvy cílenými na lidi, kteří vám budou už na první pohled něčím alespoň trochu blízcí a sympatičtí. Tady si dovolím ještě jeden příběh, tentokrát svůj vlastní je jen asi 30 hodin starý…

„Vyjela jsem si s kamarádkou na Kladno, poznat trochu město, ale hlavně vidět letos poprvé zase liberecké hokejisty v akci! Na oběd jsme vyrazili do místního OC, kde jsme nejprve po celém protrajdaném dopoledne vyrazily na záchody (Kam jinam, že :D). Tady jsem po příchodu k umyvadlům uviděla holku v libereckém dresu, no jak by mi mohla být nesympatická, že jo? A tak jsem zvolila nejdřív jen nepatrný mířený úsměv právě na její osobu. Když mi ho oplatila (ano, povedlo se, jak jsem už výše zmiňovala), dokonce jsem ji i oslovila, že se na ni tak usmívám, protože mám taky tygří dres, akorát v batohu. Na to mi ona odvětila, no já si říkala, že by nějaká milá kladeňačka.“

A tady máte důkaz, nejen, že lidem nejen pomůžete vykouzlit úsměv i na jejich tvářích, ale ještě se u nich krásně zapíšete, hned na první pohled vás budou brát za milé lidi a to se vyplatí, ne?

Původně jsem si myslela, že se tu s vámi ještě podělím o tipy, jak si vykouzlit úsměv i na své tváři, abyste měli následně co rozdávat, protože sama si teď neprocházím úplně lehkým obdobím, kdy bych měla pořád důvody k úsměvu, ale článek už je teď dost dlouhý, tak o tomto tématu třeba zase příště (Zajímal by vás vůbec takový?). Prozatím nabídnu jen svůj předloňský článek s podzimními radostmi (tady) či další články na téma úsměv od holek z našeho online projektu #najednotema (odkazy máte zase po celým článkem).

A co vy, už jste někdy takovéhle rozdávání úsměvů vyzkoušeli? A z které strany? Dárce či obdarovaného?

Tak ať je ten týden opravdu co nejvíc plný úsměvu a nezapomeňte se o něj taky dělit 🙂

Články holek:

Zdravá příroda, pohodlí, zábava aneb jak to na cestách vyvážit – #najednotema

Čauky všem,

jak jsem ve čtvrtek slibovala, dneska to bude opět článek #najednotema, tentokrát i včas a na téma auto/auta. Tohle téma jsem vybrala záměrně, protože celý tento týden probíhá „Evropský týden mobility“, který se zabývá právě dopravou a ačkoliv pro letošní rok byla jako hlavní střed zájmu vybrána pěší chůze, my jsme se rozhodli naše články věnovat právě autům, která jsou podle mě celkem kontroverzním tématem.

Zatímco před rokem bych vám na otázku, jestli mám ráda auta, odpověděla, že rozhodně ne a nechápu, proč lidi nejezdí radši hromadnou dopravou, která je taky pohodlná, v ČR a hlavně ve městech dost dobře časově dostupná a ještě ke všemu ekologická, letos už je má odpověď o dost složitější.

A jaké, že to pro mě najednou má benefity? Neskutečně si tím vyčistím hlavu, tady asi jeden příklad za všechny… Byla jsem na finále extraligy, pokud mě sledujete na instagramu, asi víte, že fandím Bílým tygrům z Liberce, a tak pokud jsem se na zápas chtěla dostavit osobně (a že sehnat lístky taky není žádná fraška, ale to je jiný příběh), nejjednodušším a v podstatě z časového hlediska i jediným způsobem bylo sednout do auta a jet. Liberec ale tohle finálové utkání bohužel nezvládl, prohrál a ztratil tak první zápas z boje o zlato. No a jakého fanouška by tohle nenaštvalo, celá smutná jsem tedy nasedla do auta a jela domů. Vzhledem k tomu, že jsem řidičák neměla zas tak dlouho, obvykle jsem jezdila znatelně pod nejvyšší povolenou rychlostí, tentokrát jsem na to ale šlápla (táta říkal, že ho to dost překvapilo, jak jsem to s námi rozjela), pořád v rámci předpisů a s ubíhajícími kilometry, kdy jsem se proháněla s naším automobilem po dálnici, mi ubylo i na špatné náladě a po příjezdu domů jsem poprvé pochopila, jak na mě krásně funguje terapie řízením, jak bych to teď asi nejlíp nazvala.

Další, co je důležité zmínit je to, že mě od té doby, co mám řidičák, jízdy autem prostě baví, mám vládu nad tím, kudy a jakou rychlostí pojedeme a cítím se díky tomu bezpečně, což se mi ne vždy v autě s jinými řidiči stává. Ať to zní sebehůř, prostě to tak mám :/

No doteď to možná vyznělo, že od února už tedy nejezdím ničím jiným než autem. To ale rozhodně není pravda. Ba naopak vzhledem k tomu, že ve mě stále hlodá moje ekologická duše, vybírám si často autobus či úplně nejraději pro svoje cestování vlak. Myslím si totiž, že ačkoliv mi řízení může přinášet sebevětší radost, nikdy to nebude hodnotnější než příroda na naší planetě, kterou můžeme zachránit právě i třeba tím, že omezíme svoje jízdy autem a nahradíme je nějakou hromadnou dopravou a to obzvlášť, když jezdíte sami.

Největší známkou snobství (i když několik takových lidí znám a jinak je mám moc ráda) je pro mě jezdit na denní bázi sám autem do školy či práce, i když alternativy jako autobus jsou asi méně pohodlné a to i časově, pořád určitě vyjdou líp nejen ekologicky, ale i finančně a já myslím, že tyhle peníze jdou použít určitě daleko ale daleko užitečněji. Nemyslíte? A když už né peníze, tak myslete alespoň na to životní prostředí kolem nás.

Závěrem bych tedy ráda zmínila, že auta jako taková určitě už nezavrhuju, ale je potřeba jezdit s rozmyslem, ve více lidech, aby se to už alespoň trochu vyplatilo, bezpečně a uvědomte si, že třeba takový vlak je někdy taky dobrou alternativou, v něm se zase můžete pohybovat, jak se vám zlíbí a při výletech se nemusíte vracet vždy na to stejné nádraží, jako na parkoviště, když jedete autem 🙂

Jak často jezdíte autem vy? Baví vás to? Jaká pro/proti vidíte právě v autodopravě vy?

Těším se na vaše postřehy a užijte si posledních pár alespoň trošku teplých dní nejlépe ne za volanty vašich čtyřkolových miláčků, ale radši někde v přírodě, které tím moc pomůžete ♥

 

Články holek:

Školní režim je nemálo praktický pro celý život – #najednotema

Čauky všem!

Třetí tyden září je v plném proudu a s ním i logicky první tři týdny vyučování. Na některých školách se teprve dostává do režimu, někde už je všechno zaběhnuté a jede se přesně podle rozvrhu a o vysokých školách ani nemluvím, tam se totiž ještě pořád flákají, teda alespoň většina. Mě letos čeká poslední rok na střední škole a ano, střední škola má jen čtyři roky, když si ale zvolíte osmileté gymnázium jako já, čeká vás již osmý rok s těmi samými lidmi, v té samé učebně a už je to takový stereotyp, že si vůbec nedokážu představit, že už za osm měsíců to všechno skončí. Není to šílené?

No, na předčasné závěry je ještě dost času, a tak bych s vámi dneska, ačkoliv to bude článek #najednotema o škole (s dvoutýdenním zpožděním, ale to přehlédněme 😉 ), nechtěla sdílet něco ve smyslu, co mě škola naučila, co mi dala/vzala, to kdyžtak až za rok, ale spíš bych s vámi ráda sdílela režim, který jsem si díky ní krásně vytvořila.

Každý člověk je produktivní jindy, někomu to pálí hlavně v noci, jinému navečer, ale mně třeba převážně ráno a to není jen tím, že jsem si prostě zvykla vstávat do školy na 8:00, kde je potřeba hned od rána jet na 100%, hlavně je to tím, že jsem prostě od přírody ranní ptáče a spát do 11:00 je pro mě opravdu jen nějaká legenda, kterou asi nikdy nezažiju a ani vlastně nechci. Když jsem totiž letos zjistila, že budu mít školu 3x týdně až od 10:00, nejprve jsem se zaradovala, ale pak se spíš zděsila. Moje nejproduktivnější část dne bude z půlky ztracena! Pak jsem ale zase sama sebe uklidnila a vstávám okolo 7:00, i když nemusím a pracuju na něčem doma.

Pro někoho jsem možná blázen, ale já jsem zjistila, že přesně takhle mi to vyhovuje nejvíc, ráno se v klidu nasnídat, zpracovat si část maturitní otázky, naučit se nová slovíčka a pak v klidu vyrazit do školy. Na takovýhle režim bych si bez školy asi nikdy nepřišla, protože koho by napadlo, že vstávat dobrovolně takhle brzo může být tak efektivní. Pokud bych totiž ráno spala třeba až do 8:30, byly by to úplně ztracené hodiny, které by mi pak v tom dni mohly ale zatraceně chybět. Dřív jsem se totiž ze školy vracela třeba kolem půl čtvrté, a tak byl na učení čas večer, no jo, jenže teď se kvůli rannímu posunu posouvá celý den a já tak večer nemám už tolik času a s přibývajícími hodinami ani sil na dohánění restů.

Režim ale samozřejmě nezáleží jen na tom, kdy vstáváme, ačkoliv je to jeden ze stěžejních bodů, ale taky je potřeba si uvědomit, že díky pravidelným přestávkám nás škola učí pravidelným obědům či svačinám a neméně i organizování si svých povinností do symbiózy se svým volným časem a zálibami.

Podtrženo sečteno, i když si kolikrát stěžuju na svůj rozvrh a stojím si za tím, že ve škole trávíme až moc času, ale s tím bohužel aktuálně nic nenadělám, jsem za ni velice ráda a věřím, že mi do života dává mnohem víc než jen teoretické znalosti z vyučovaných předmětů.

A co vy? Vděčíte taky škole za nějaký takový přínos? A naučili jste se díky ní svému režimu?

Těším se na všechny vaše postřehy a vy se tento týden můžete těšit ještě na jeden #najednotema článek, protože, jak jsem psala, byla jsem teď trochu ve skluzu, tak je potřeba to napravit a já doufám, že vás tyhle články baví stejně tak, jako ty ostatní, takže je to vlastně úplně jedno, že vyjdou dva hned po sobě. Tak krásný týden!

Články holek:

FOTOdeníček-Pohodový týden v přímořském ráji

Čauky všem!

Prázdniny jsou už bohužel za námi, já bych se ale ještě strašně ráda s vámi podělila o jeden svůj skvělý zážitek. Po 10 letech jsem totiž zase letěla letadlem a zažila neskutečně skvělý a odpočinkový týden na Rhodosu a právě z něho bych vám v následujících pár řádcích nejen popsala, co jsem zažila, ale hlavně bych vám z něho ráda ukázala nějaké fotky, které mají své jedinečné kouzlo a já osobně jsem na ně moc pyšná. A tak, i když normálně tady sdílím hlavně výlety a akce v České republice, dneska uděláme výjimku a přesuneme se za hranice. Tak jdeme na to…

Na Rhodos jsme odletěli v neděli asi v pět ráno, takže jsme pak na ostrově měli před sebou v podstatě ještě celý den, což bylo naprosto skvělé, protože nás ihned ubytovali (asi kolem 10:00) a my mohli vyrazit poprvé k bazénu. U toho jsme strávili tak půlku dovolené, protože jsme ji pojali opravdu hodně odpočinkově a navíc u tohoto bazénu probíhal naprosto skvělý animační program. To je něco, co musím na hotelu Belair Beach, kde jsme byli ubytováni taky určitě vyzdvihnout, protože v podstatě celý den jste neměli čas se nudit a aktivity jako vodní ala volejbal, šipky nebo třeba vodní aerobic nám neskutečně oživily naše jinak plavací a válecí dny právě u bazénu a moře.

Když se ale ještě vrátím k bazénu, u hotelu jsme měli k dispozici celkem 2, jeden opravdu hlavně na plavání, na ten jsme měli výhled z pokoje, ale paradoxně jsme u něj strávili jen jedno dopoledne, neboť daleko víc nás bavil bazén druhý určený spíš na blbnutí ve vodě a nabízel taky krásný výhled na moře, skoro bych až řekla, že to byl v jedné své části takový „instagramový bazén“.

To hlavní, kvůli čemu jsme ale na Rhodos přijeli, bylo samozřejmě moře. Pokud sem někdy pojedete, určitě doporučuju pláže na západním pobřeží u Egejského moře. Moře 24/7 žije, tzn. bez vln ho prostě neuvidíte, jen vždy záleží, jak moc velké vlny budou, protože některé dny to bylo jen takové malé houpání, ale třeba poslední náš den to byly vlny, ve kterých jsme se až báli koupat. I tak to byl ale neskutečný zážitek.

Co je dobré ale určitě zmínit, tak moře je dost slané, a tak když vám nateče do očí, není to vůbec nic příjemného a nejlepší je si je propláchnout sladkou vodou. Nicméně zase pláže jsou naprosto úchvatné, nejsou plné lehátek, jsou kamenité, případně písečno-kamenité a je z nich neskutečný výhled na západy slunce. No a koupat se při takovém západu slunce? Nebo třeba běžet po pláži na takový večerní výběh? (O tom si kdyžtak můžete přečíst na našem instagramu…) To jsou nezapomenutelné zážitky, které bych přála každému z vás.

Abyste si ale nemysleli, že jsme všechny dny leželi jen rozvalení u moře či bazénu, jedli all inclusive jídlo, opalovali se a koupali, musím s vámi sdílet i fotky z našeho jednodenního výletu po části ostrova. Na předposlední den naší dovolené jsme si totiž půjčili z místní půjčovny auto a zajeli jak do hlavního města Rodos, kde se nachází spousta typických řeckých domů a malých uliček.

Tak jsme také zavítali k jednomu amfiteátru a starořecké aréně.

A i do místní rezervace „Sedm pramenů“ (Epta piges), kde se nachází potok s překvapivě sedmi prameny, kterým můžete po kotníky projít tunelem dlouhým 180 metrů až téměř k vodopádům, které se mohou někomu zdát malé, ale mně osobně přišly naprosto nádherné a dají se u nich udělat krásné fotky. Jediné, co mi v této rezervaci chybělo byly nějaké informační tabulky, co vlastně můžeme vidět a tak, ale jinak rozhodně skvělý zážitek.

Stejně jako návštěva olivového háje, kam jsme omylem zabloudili při cestě na vyhlídku, kam se dá dost vysoko sice vyjet autem, ale i tak je to stoupání v horku až nahoru dost náročné, ale určitě za to stojí 🙂

Jinak ještě na závěr k počasí a hotelu, kde jsme bydleli. Na tom západním pobřeží pořád krásně pofukuje, takže i když teploty byly v půlce srpna kousek nad 30°C, vůbec jsme neměli pocit nějakého nesnesitelného horka, ale zase bylo potřeba kvůli tomu nepodcenit mazání opalovacím krémem, což se nám hned první den trošku povedlo 😁

Nicméně třeba poslední den hlavně večer foukalo tolik, že večerní program musel být přesunut dovnitř, neboť venku i židle musely být na sobě po 2, jinak po terase létaly 😅 A tím jsem se dostala tak nenápadně i k hotelu. Ten byl moc pěkně zařízený, čistý, o bazénech už jsem psala, jídlo bylo skvělé, lidé neskutečně milí a vždy večer dole v baru probíhalo nějaké vystoupení či jiný program třeba v podobě karaoke show nebo kabaretu. Což byla vždycky krásná tečka za celým dnem. No a moře bylo hned přes silnici, prostě líp jsme si vybrat nemohli.

A kde jste letos byli vy? A byli jste se svým výběrem spokojeni?

Napište mi určitě do komentářů a já se na vás budu těšit zase u dalšího článku ♥

S každou návštěvou se ještě více zamilujeme

Čauky všem!

Opět po roce sedím v té stejné posteli znavená po jednom z výletů, které tady každoročně podnikáme a právě tahle každoroční návštěva některých míst mě přiměla vám sepsat tenhle článek, v němž bych vám ráda prozradila tajemství krásy navštěvování jednoho místa stále dokola.

Někdo si řekne, že jsem asi blázen takových hezkých míst a ty jezdíš pořád na to stejné, kde už to znáš a nejedeš radši objevovat úplně nové kraje. Na jednu stranu máte pravdu, krásných míst je u nás (i v zahraničí) jistě spousta, ale na druhou stranu pokud tu lokalitu chcete opravdu dobře poznat, jedna jediná návštěva nestačí. Až podruhé, potřetí a klidně i počtvrté či popáté dokážete odhalit ta nejhezčí místa, protože už konečně máte čas jít kam se vám zrovna bude chtít, ta nejznámější místa máte totiž už splněna a teď přichází ten správný čas objevovat skrytá a mnohdy i ta nejkrásnější zákoutí.

Když se totiž nacházíte na novém místě, potřebujete toho stihnout co nejvíc, protože tu přece ještě nic neznáte a je toho tady tolik k vidění a nevidět tohle nebo tamto, budete si to později vyčítat, vždyť jste byli tak blízko. To vás ale při každé další návštěvě už mrzet nemusí, viděli jste to minule a pokud se vám to líbilo, můžete tam jít znovu a pokud se vám chce zrovna tentokrát jinam, je to jen na vás, máte úplně volnou ruku, zkušenosti z minula a tak ideální příležitost užít si to tu na 101%

S tím, že už víte zhruba kde co je se pojí i krizové situace. Nikdy nevíte, co se může stát a ačkoliv si vždycky všichni přejeme, aby celá dovolená proběhla v klidu, někdy to prostě nevyjde. Třeba vás během výletu přepadne hrozný déšť a vy nemusíte hledat složitě nějakou zkratku, protože prostě víte, kudy, resp. alespoň kterým směrem, se vydat, abyste byli v chalupě dřív. Stejně tak jako když se někomu nedejbože něco stane, už tu máte trochu zmáklé i okolí a víte, kde se nahází nejbližší doktor či nemocnice, stejně jako víte, kde vaří tu nejlepší česnečku, když na ni prostě dostanete neskutečnou chuť.

No a závěrem bych chtěla představit asi ten nejlepší bod, při každé další návštěvě daného místa si na něm totiž připadáte čím dál tím víc jako doma. Znáte místní zkratky a zákoutí, jak už jsem zmiňovala dříve, takže pokud sem budete brát někoho nového, můžete mu ukázat jen to nejhezčí a vyvarovat ho zklamání. A taky, což je podle mě naprosto skvělé a obohacující, pamatují si vás tu lidé např. z vašeho ubytování a ti vám jako místní mohou dát zase spoustu užitečných rad a prostě vám svou přátelskostí pobyt ještě zpříjemní.

A co vy, jezdíte pokaždé jinam, nebo se vracíte stále na stejná místa? A co na tom máte nejradši?

Třeba jsem vás právě tímhle článkem přiměla k zamyšlení a zase se někdy vrátíte na místo, kde se vám naposledy tak moc líbilo. Ať už ano či ne, užijte si všechny dovolené a prázdniny a hezky si v tom létě odpočiňte.

Je mi jedno klima, když jsem šla v pátek do školy?

Čauky všem!

K tomuhle tématu jsem se chtěla vyjádřit už asi týden a můj spolužák mé rozhodnutí pak po třídní diskuzi, kde nás všechny za naše názory urazil, ještě utvrdil. Takže v dnešním článku bych vám ráda napsala svůj názor na studentskou stávku za klima, která proběhla minulý pátek místo školy.

Hned na začátek je nutno říct, ale to už jste stejně asi poznali z nadpisu, že jsem se jí nezúčastnila. Mnohým z vás to může připadat zvláštní, protože jak tady na blogu, tak i na svých sociálních sítích se snažím šířit myšlenku zero waste a teď, když se tomuto tématu věnuje více lidí, tak od něj najednou couvám? Není to tak, nechci se jen zaprvé stavět do pózy, ve které většina stávkujících bohužel je. A jak to myslím? Stávkují za klima, křičí na ulicích, jak jim klima a planeta nejsou jedno, ale pak najednou po nich zůstane spousta nepořádku právě v místech, kterými prošli, na instagramu se ve stories hned následujících po stories ze stávky objeví oběd s plastovými brčky, či si třeba každý den před školou kupují kafe do jednorázových nerecyklovatelných kelímků. Opravdu moc ráda bych řekla, že tohle je vyhrocené a přece takoví lidé nemohou existovat, bohužel je ale znám i osobně a vše je to moje osobní zkušenost 😦

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/fridays-for-future-protesty-svet-klima-studenti-odpad.A190318_170442_zahranicni_brzy

No a přesně proto jsem já radši šla do školy, začala jsem u sebe, zredukovala odpad na minimum co nyní dokážu a inspiruju k tomu nejen své kamarády, rodinu, ale také vás čtenáře blogu a sledující na sociálních sítích. Protože, když každý omezíme odpad, spotřebu energie, budeme kupovat jen lokální potraviny a nebude nám naše prostředí jedno, klesne poptávka a pak může klesnou i nabídka. Obráceně je to opravdu náročný postup a rozhodně není udržitelný.

Tím se také přesouvám k druhému a o dost závažnějšímu bodu, proč jsem se stávky nezúčastnila. Jak asi víte celou akci vyvolala švédská dívka, která se nebála vystoupit z davu a proti autoritám. To je určitě obdivuhodný krok, ale co tato holčina požaduje a jakým stylem s autoritami komunikuje mi přijde opravdu scestný. Zkuste se sami zamyslet, jak by vás ovlivnilo to, kdyby se do deseti (maximálně) let zavřelo 80% elektráren! Co byste jedli? Jak byste asi fungovali? A bylo by v dnešní společnosti vůbec možné takto žít? Pokud ano, tak velmi obtížně a ne dlouho, a proto je potřeba dělat změny postupně a začít především každý sám u sebe, jak už jsem psala. Pokud mi tady bude někdo chtít oponovat obnovitelnými zdroji, tak ať mi pak odpoví, zda za nevětrného či neslunečného počasí nebude prostě na pár dnů žít? To asi ne, že jo, takže z praktického hlediska je tato problematika velmi náročná a je potřeba se zamýšlet taky trochu technicky a nejen vidět všude ekologické pozlátko.

https://youtu.be/sVeYOPJZ8oc

Takže lidi prosím vás, zamyslete se nad tím, zda stávka měla vůbec cenu, jestli by nebylo lepší postupovat trochu jinak a nejlépe z úplně druhého konce a šiřte tuto myšlenku i mezi své známé.

Jak už jsem psala hned v úvodu, po naší třídní diskuzi jsem zjistila, že ne všichni dokáží opravdu racionálně uvažovat a půjdou jen s trendy a pokud nebudou mít co říct, radši začnou oponovat úplnými nesmysly. Tak to prostě chodí. Taky určitě nechci urazit lidi, co šli na stávku s dobrým úmyslem, ale jen jsem chtěla objasnit, proč jsem tam nešla já a vlastně i mnoho mých spolužáků.

A na závěr by mě moc zajímal váš názor nejen na tuto masovou akci, ale na celou problematiku kompletně…

Děkuju moc všem za názory, přečtení a nejlépe i šíření.

Mějte krásný zbytek týdne a příště zase trochu odlehčeněji. Slibuju 😉