Čauky všem!
Od posledního článku ode mně je to už nějaký ten pátek (nebo možná přesněji spíš nějaký ten měsíc) 🙂 Ono se za poslední skoro půlrok totiž změnilo tolik věcí a já nebyla úplně nastavená na to něco přidávat a nutit se do toho mi přišlo jako naprostá blbost, protože inspirace by byla na nule a na kvalitě by se to taky určitě projevilo. Ale teď mám pocit, že už zase přišel ten správný čas se vám ozvat. nebude to asi nic pravidelného, ale tak alespoň občas něco. I to se počítá!
V poslední týdnech jsem se vrátila tak nějak i na instagram a to konkrétně na stories, kde jsem se zmiňovala o tom, že se zase snažím do svého života dostat nějaký ten režim. A proč jsem z něj vypadla? Hlavním a v podstatě i jediným důvodem je moje částečné odstěhování z domova. (No teď v průběhu lockdownu vlastně na chvíli úplně 100%)
S nástupem na vejšku jsem se totiž přesunula na koleje a můžu vám říct, že jestli nějakého rozhodnutí fakt nelituju (teda já nelituju v podstatě žádného, protože si vždycky říkám, že všechno má nějaký svůj důvod, ale chápeme se, jak to myslím 😀 ), tak je to právě volba školy v jiném městě, než kde jsem bydlela doposud. Velký vliv na toto mé pozitivní smýšlení má i současná situace, protože díky pobytu na kolejích jsem neztratila veškerý sociální kontakt, ale hlavní podíl na tom mají lidi, které jsem zde potkala.
Upřímně tolik milých a hodných lidí jsem na jednom místě ještě nikdy nepotkala a možná to bude tím, že jsem se obklopovala špatnými lidmi, což se mi tak bohužel posledních pár týdnů jeví, ale s tím už stejně nic neudělám a můžu být jenom šťastná, že jsem na to přišla ve dvaceti (ano, to se za tu dobu taky změnilo, už jsem cetka!) a ne třeba až v padesáti, protože teď je ještě spousta času na to s tím něco dělat a že dělám!
U lidí, u kterých vidím, že mají opravdu o naše přátelství zájem, se snažím náš vztah stále budovat a prohlubovat a naopak u lidí, kteří ten zájem nemají od našich kontaktů tak trochu upouštím, ačkoli mě to v mnoha případech mrzí. Ale nebudu se přece vnucovat, no ne?
Myslím, že současná situace nám o lidech taky řekne hodně. A tak zkuste se taky kriticky zamyslet, kdo z vašich blízkých má o váš vztah opravdu zájem a kdo ne, i když to bude v mnoha případech velmi těžké si to připustit.
A jak na to? Napište jim, zavoljte, pozvěte je k sobě na skleničku (pokud vám to zdraví a vláda dovolí) a uvidíte jejich reakci. Pokud budou odpovídat velmi sporadicky, nezeptají se na oplátku vás na nic, konverzace bude působit nuceně a oni se vám vlastně ani nebudou chtít s ničím moc svěřit, nemá to cenu do takového vztahu vkládat nějak moc energie. Neříkám hned ukončit veškeré kontakty, ale jenom se prostě nijak moc nesnažit to vyvíjet dál. Pokud naopak daná osoba projeví nadšení, konverzaci rozvine a prostě to na vás bude působit dobře, pokračujte v tom a uvidíte, že nebudete (snad) nikdy litovat.
Chápu, že takováhle „čistka“ není jednoduchá obzvlášť teď, když není moc šancí poznávat nové lidi, ale věřte, že třeba i z lidí, se kterými jste zas tak moc v kontaktu nebyli se nyní můžou stát vaši nejbližší, protože všichni se vyvíjíme a tak i vztahy mezi námi. A pokud už někoho nového potkáte (což bych vám moc přála), věřte, že pro vás dobrého člověka poznáte už velmi brzy podle toho, jestli o vás bude jevit zájem, nebo jestli se bude zajímat jen o sebe, jestli se mu dokážete otevřít, budete si mít o čem povídat,… A teď to myslím hlavně v kamarádské sféře, i když v partnerské to funguje dost stejně, ale to je zase na jiné povídání 😀
No a to by tak nějak bylo celé poselství, které vzniklo vlastně v průběhu psaní. K počítači jsem si totiž sedala s jediným záměrem a to napsat nějaký úvodní článek, protože začít jen tak z ničehonic zase přidávat mi přišlo zvláštní a myslím, že to dopalo velmi dobře a doufám, že to třeba alespoň někomu z vás pomůže 🙂
A jak to máte vy? Byli jste celí život obklopeni jen dobrými lidmi? Udělali jste někdy takovéhle sebekritické zamyšlení? A pomohl vám článek třeba trochu otevřít oči?
Budu moc ráda za každý komentář k tomuto tématu a přeju vám krásný zbytek týdne a snad brzy u nového článku 😀
U nás v Čechách 