Čauky všem!
Na západ Čech moc nejezdíme a vlastně ani nevím moc proč. Počasí je tu vždy v létě o hodně přívětivější než třeba na Moravě a ty lázně, co tu na vás čekají na každém rohu taky přece nejsou jen tak k zahození. No i když možná mě ten důvod napadá, my totiž většinou vyhledáváme horské túry a na ty to tady prostě moc není. Nicméně letos jsme udělali výjimku a vyrazili sem, konkrétně do Mariánských lázní. Ono, když vyhrajete pobyt ve **** hotelu, tak se to přece neodmítá. Byly to úžasné 4 dny, ale jen městské procházky nás brzo taky přestaly bavit, a tak jsme vyrazili na pořádný výlet, a to konkrétně na Kladskou.
Celý okruh měl něco málo přes 20 kilometrů, ale vůči stejně dlouhým horským výšlapům to bylo úplně v pohodě zvládnutelné. Vyrazili jsme z náměstí po modré turistické značce, kde velmi brzy začalo stoupání. Ráno bylo docela dusno, takže se nám nešlo zrovna dvakrát nejlíp, nicméně celá cesta vedla ve stínu, což bylo skvělé. Prošli jsme kolem hřbitova, krásné čističky vody a dál po cestě, kde okolo rostla spousta lesních jahůdek a konečně nás zase obklopila příroda. Vůbec jsme na tomhle výletě přemítali, jak je možné, že Mariánky jsou takové komerční místo plné lidí a jen kousek za nimi se nachází tak krásně čistá příroda a lidí velmi pomálu. Ne, že bychom si stěžovali, ale spíš nás nepřestává udivovat ta pohodlnost některých lidí a vlastně je nám jich docela líto, protože přicházejí o ty úplně nejhezčí zážitky.
Modrá značka nás dovedla až k Uhlířskému rybníku. Ten (nejen) na fotkách vypadá jako vyretušovaný a namalovaný, ale opravdu je ve skutečnosti takhle nádherný. A to je jen předzvěst toho, co nás čeká na Kladské.
Tam jsme pokračovali po červené značce. To už byla trochu víc lesní cesta a pokud byste preferovali spíš bezbariérový přístup, doporučuju se držet na silnici, na níž začíná, až na Kladskou. Pokud vám ale terén nevadí, určitě pokračujte radši lesem, protože jedině tak dojedete stejně jako my k hrobce Otto Sigismund Prinz von Schönburg-Waldenburg. Ten je bezpodmínečně spjat právě s Kladskou, do které jsme se touhle cestou dostali.
My se v místním bistru posílili polévkou, a pak jsme se vydali do samotné přírodní rezervace, pro kterou je toto místo tak známé. Okruh měl asi 2 kilometry a my ho i s častými zastávkami měli obejitý asi za půl hodiny. Chodíte tu po krásných chodníčcích, naskytne se vám výhled na nejednu vodní plochu, kterou jsem již avizovala a je stejně nádherná a mnohem větší než již zmiňovaný Uhlířský rybník a pokud máte zájem, můžete se toho tu i mnoho dozvědět z naučných tabulí po celé délce trasy. Některé jsou i interaktivní, takže ty zaujmou asi víc z vás, ale věřím, že se tu najdou tací, kteří si přečtou i nějaký ten text navíc. Po celou cestu stačí mít oči otevřené a uvidíte mnoho schovaných krás. Já třeba takhle ochutnala i pár místních borůvek a to jsem neslezla z chodníčku 🙂
Protože jsme pak ale cestu zpátky nechtěli jít stejnou trasou jako sem, zvolili jsme si tentokrát zelenou TZ, která tedy vedla nějaký ten kilometr po silnici, což nebylo úplně ideální, ale aut tu naštěstí moc nejezdilo, takže se to dalo. Do lesa jsme odbočili až na rozcestí Králův kámen-myslivna a tady ta cesta nabrala zase úplně jiný ráz. Dlouhé cesty pod vzrostlými stromy, stín a klid na každém kroku, to je to, co máme rádi. Kousek od cesty jsme také viděli Duncanovu vyhlídku, na kterou jsme si i vylezli, ale co si budem, okolní stromy už ji trochu přerostly, takže výhled za moc nestál, no naštěstí to nebyla žádná šílená zacházka ani stoupání 😀
Do civilizace jsme se navrátili opět na rozcestí Lunapark, kde jsme si v místní restauraci dali něco na osvěžení, ale tedy ani obsluha ani pití nás moc nezaujalo, takže doporučuju počkat si až do Mariánek, které už jsou v podstatě za rohem. Zase se tam dá dojít i bezbariérově, a to po modré TZ, my jsme ale pokračovali dál po zelené podél Úšovického potoka, kudy jsme záhy došli k prvním lázeňským domům. Tohle místo mělo pro mě naprosto neskutečnou atmosféru, takže pokud se vám nebude chtít na celý výšlap, doporučuju alespoň tento okraj města, dýchne tu na vás ten správný lázeňský klid a pohoda.
Odtud už to pak bylo co by kamenem dohodil na kolonádu, kde jsme u zpívající fontány celý náš výlet zakončili. Tady prodávají výborné teplé lázeňské oplatky, tak si je určitě nezapomeňte dát a pokud tu budete zůstávat i přes noc, vyražte i na zpívající noční fontánu, to je teprve zážitek. Romantika jako blázen a mnohem intenzivnější požitek než za bílého dne a že to i tak je něco!
Tak já doufám, že jsem vás sem alespoň trochu nalákala a pokud sem někdy vyrazíte, tak alespoň jeden den opustíte hranice města a taky se vydáte do místní nádherné přírody.
Byli jste tu někdy? A jste spíš na procházky po městě a promenádě, nebo taky všude alespoň na chvíli unikáte do přírody?
Ať už tak či tak, užívejte prázdniny, léto a dovolené a nezapomeňte se zase někdy vrátit pro další inspiraci na výlety 🙂
P.S. Pokud znáte někoho, kdo se tímto směrem chystá na dovolenou, budu moc ráda, pokud mu článek přepošlete a třeba ho tím inspirujete 🙂
U nás v Čechách 