U nás v Čechách

Čauky všem!

Svět se začíná pomalu vracet do „normálu“ a já to mám v plánu i s tímto blogem, už strašně dlouho jsem tu nepřidala žádný článek s výletem, já vím, zase budou, doufám, ale teď mám ještě potřebu se tak trochu vyjádřit ještě k jedné věci, která s tím návratem k běžnému životu souvisí.

Jak už jste asi postřehli, letos maturuju. Původně jsem to nikam moc cpát nechtěla. Co, když to neudělám, že jo, na internetu se mi to asi úplně chtít sdílet nebude, ale k téhle věci se prostě vyjádřit potřebuju a budu doufat, že se nebude k čemu v budoucnu přiznávat 😀

Letošní školní rok je totiž samozřejmě úplně jiný než ty ostatní. V některých ohledech jednodušší, v jiných těžší. Záleží na úhlu pohledu, postavení každého z nás, přístupu a tak dále a tak dále. Nicméně teď budu mluvit ze svého pohledu, a to člověka, co má letos skládat maturitní zkoušku.

Dlouhou dobu jsme se měli sami připravovat do školy z domu, ale netušili žádný deadline a věřte nebo ne, to s produktivitou dost zamává. Nikdo nevěděl, jak dlouho budeme doma, kdy nám končí pololetí, tudíž dokdy se musíme snažit i v našich nematuritních předmětech alespoň na tolik, abychom prolezli (že to je ve výsledku úplně jedno opravdu asi nikdo netušil), kdy budeme psát didakťáky, kdy budou ústní maturity a jestli se to vlastně všechno vůbec stane.

Největší chybou z mého pohledu bylo to, že politici zaprvé dlouho mlčeli, ale to se dá pochopit, museli sestavit nějaký plán, ale zadruhé, a to mi přijde jako horší, že dali naději, že maturita vůbec letos nebude. Spousta lidí se na to upla, což je samozřejmě jejich velká chyba a nezodpovědnost, ale věřte nebo ne, i pro nás ostatní, co se snažili i nadále připravovat byla tahle nejistota, zda se naše úsilí někde promítne, dost nepříjemná. Měli, podle mě, prostě narovinu říct, že pokud půjde vše dobře a návrat do školy bude možný do 1. června, maturity proběhnou nejpozději do jeho konce, pokud ne, stanoví se jiné řešení, a to si měli nechat pro sebe a vyjít s ním pouze až bude aktuální.

Nicméně, nechci tu obviňovat někoho na pozicích, kam se já sama nikdy nedostanu, já jsem se dneska chtěla zaměřit spíš na názory svých vrstevníků, protože když je na internetu čtu, je mi z toho úplně špatně. Brečet, že tato situace není fér, že se nemůžeme pořádně připravovat, nemáme dostatek podkladů,… je úplně na nic. Ničemu tím, milí spolumaturanti, nepomůžete, to, že jste se spoléhali na úřední maturitu, je jenom váš problém, byla to pouze jedna z variant a rozhodně ne ta, na kterou jsme se měli upínat. Nikomu by totiž ani v tomto případě neuškodilo, kdyby se učil! Vědomosti jsou cenné (a co si budeme, vypracované maturitní otázky taky 😀 ) a i kdyby vám neměly k ničemu být, čemuž na 100 % určitě nemůžete věřit, tak vám alespoň udržují mozek v činnosti, učí vás systému, jak se učit, což se nám v životě bude sakra hodit a tohle samostudium vám taky mohlo pomoci taky určitě víc k rozvoji naší osobní organizace a kázně. Ale to všechno samozřejmě jen za podmínek, že jste se snažili. Z vlastní zkušenosti to můžu potvrdit. Takže ufňukaní maturanti, co náš ročník veřejně na internetu ponižujete a děláte z nás naprosté lemply, sáhněte si, prosím, do svědomí a hledejte chybu nejprve na svojí straně. A vaše odvolávání se na Slovensko? Je to prostě jiný stát, my žijeme u nás v Čechách, oni na Slovensku. V této věci asi jediné, co samozřejmě chápu je, že u přijímaček jejich úřední maturita může být problém či stěžující okolnost pro nás Čechy, ale koukněte se, kolik vysokých škol se na to snaží brát alespoň nějaké ohledy a uvědomte si, jestli by vám vaše průměry vůbec na dosáhnutí nějaké vysoké stačily a jestli znalosti z maturity náhodou nevyužijete i u přijímaček. Takže zatněte zuby a začněte alespoň tento JEDEN měsíc makat a ukažme společně, že jsme silná generace, co má na to dát maturitu i za nestandartních podmínek!

A na druhou stranu moc prosím okolí, neříkejte nám,  že nikdo před námi neměl svaťák 3 měsíce a že máme vlastně skvělou výchozí pozici. Ono tomu tak opravdu nebylo, my museli doprobírat učivo sami (i když ho třeba nebylo tolik) a vybrat z něj informace, které zrovna náš učitel bude chtít slyšet u maturity, což opravdu není tak snadné, museli jsme si najednou ze dne na den zvyknout na úplně novou situaci nejen ve škole, ale i doma, a to zamávalo s psychikou nejednoho z nás, žili jsme dlouho v nejistotě s krokem, co bude dál v našem studijním životě, kde nás čeká jeden z nejzlomovějších okamžiků a opravdu jsme neměli dva měsíce jen na přípravu našich maturitních otázek, které ještě ke všemu nebylo s učiteli vůbec lehké konzultovat.

Takže podtrženo sečteno, nejsme chudáci, musíme naopak ukázat, co v nás dřímá za statečné a schopné lidi, ale nejsme také lidé s nejdelším svaťákem v dějinách a všichni z nás taky nejsou jen na internetu velmi viditelné ufňukané chudinky, co se spoléhali na úřední maturitu a flákali se, někteří z nás se snažili a makali i nadále, i když to třeba vy v okolí nevidíte a máte pocit, že máme vlastně prázdniny. Prázdniny to opravdu nebyly, bylo to jedno z nejtěžších obdobích v našich životech.

Ale ještě jedna věc na závěr, uvědomme si, my maturanti, alespoň budeme mít co vyprávět svým dětem a budeme moct ostatním říkat oblíbenou větu „Já jsem maturitu dal(a), tak proč ty bys ji nezvládl(a)!“ a my k ní budeme moci ještě dodávat „… a za jakých podmínek“ 😀

Jak na vás působí toto téma z vašeho okolí, internetu či médií?

Budu moc ráda, pokud se se mnou o svůj názor podělíte v komentářích, ať už je jakýkoliv a třeba tenhle článek otevře oči alespoň jednomu z vás, kteří jste to dočetli až sem! Za každé přečtení či sdílení s těmi, pro které by mohl být také zajímavý či přínosný, moc děkuju!

Tak krásný týden a hodně štěstí u maturit či kdekoliv jinde ve vaší životní situaci 🙂