U nás v Čechách

Čauky všem!

Poslední dny je doba opravdu nelehká a já jsem si říkala, že bych k ní vzhledem k názvu blogu měla přistoupit nějak zodpovědně a sesdílet třeba něco o tom, co se děje tady U nás v Čechách, ale upřímně se k tomu všemu nějak vyjadřovat nechci, a tak jsem se rozhodla vás naopak naladit naopak na trochu pozitivní a možná i nostalgickou vlnu a vyjádřit tu svou vděčnost a popsat jeden nezapomenutelný začátek.

Je to sice už několik týdnů, nicméně v té době, kdy se to odehrálo bych nevěřila, že za měsíc a kousek budu tak vděčná, že jsem to vůbec mohla zažít. A o čem, že to celou dobu píšu? Na instagramu už jste určitě zaznamenali, že 4. února byl pro mě vskutku neobyčejný den a hlavně noc, na kterou jen tak nezapomenu, měla jsem totiž svůj

MATURITNÍ PLES

Už v tu dobu to byl zážitek, na který jsem věděla, že budu ještě dlouho vzpomínat, nicméně mě ani ve snu nenapadlo, že jen o pár týdnů později bych o něj mohla přijít. Nyní děkuju bohu, že jsem ho měla už na začátku února, a ačkoliv to byl pro spoustu lidí debilní termín v úterý, já vím, že to byl ten nejlepší termín!

Ještě ráno jsem šla do školy, doma bych byla akorát nervózní a sbírala absenci, moc nás upřímně řečeno nepřišlo, takže výuka spíš neprobíhala než jo, ale nebyla jsem sama a s těmi lidmi mi ten čas přece jenom víc utekl.

V poledne jsem pak začala s přípravami jako takovými. Nejdřív jsem zamířila ke kadeřnici, která mi udělala můj vysněný účes, ačkoliv jsem tam nepřišla s úplně jasnou představou, co vlastně chci vytvořit. Bylo to něžné, slavnostní, elegantní a snadné na údržbu. Takhle s odstupem času můžu říct, že v celé své parádě to vydrželo až do půlnoci a nádherné… no ještě pěknou řádku hodin 😀

Co se týče make upu, malovala mě u mě doma kamarádka Verča, kterou určitě znáte z našeho společného podcastu Ještě jednu, prosím! Nevěřili byste, jak ten online svět sbližuje. Já díky němu měla pěkný něžný, ale opět slavnostní make up, přesně takový, jaký jsem si přála, protože co jsem rozhodně nechtěla, bylo být na fotkách zmalovaná tak, že se ani sama nepoznám. Možná vám to zatím zní jako neuvěřitelné, že všechno vyšlo, jak jsem si vysnila, ale ono to tak nějakým zázrakem bylo až do… no prostě celou dobu.

Jediné, co jsem nedala úplně tip ťop byl příchod na sraz s kamarády na jídlo, který jsem jim ale skvěle zorganizovala 😀 Nicméně jídlo ve Wokinu bylo skvělé, s kamarády jsme náš ples parádně začali a ačkoli jsme před sál dorazili zase o pár minutek později, vůbec to nevadilo, protože kontrola našich zavazadel a nás samotných před vstupem do sálu byla neskutečná a strašně se protáhla 😦

Ale my si nic nenechali zkazit, nacvičili jsme poslední kroky přetančení, půlnočka a nástupu a začali chodit hosti. My jim předvedli své předtančení, povedlo se podle mě nejlíp, co jsme kdy zkoušeli a že jsme to sjeli snad stokrát! Ale pak teprve přišel ten čas… oblékla jsem si svoje ŠATY!

Ještě malá vsuvka k nim. Vysnila jsem si popelkovské šaty už na svém imatrikulačním plese. Před osmi lety! Chápete to? Ono mi to vydrželo a ještě k tomu mi to pak i v půjčovně vyšlo, že jsem si je zkusila a nastal takový WOW efekt, ano ty musím mít! No cítila jsem se v nich pak jako princezna, nekecám a všichni to na mně viděli.

Během večera jsem se asi milionkrát vyfotila, zatancovala jsem si, užila si čas s kamarády, trochu míň s rodinou, ale té to vynahradím jindy 😉 , nastoupila jsem před celý ten sál, byla ošerpovaná, tančila s profesorem, vybírala peníze do plachty, ale hlavně se ničím nestresovala, byla jen tou princeznou a prožila jsem si to jak nejvíc jsem mohla!

Uteklo to jako voda a nastalo převléknutí do věcí na půlnoční překvapení. Nechtělo se mi ze šatů, co si budem, ale i to stálo za to. Sice jsem pár vteřin před začátkem půlnočka měl pocit, že jsem všechno zapomněla a z tréninků jsem věděla, že to rozhodně neumím na 100 %, ale rozhodla jsem se tam jít  a užít si to a hlavně neuklouznout jako při generálce 😀 A zase to vyšlo, dokonce mi pak kamarádka po shlédnutí našeho maturitního videa přišla říct, že to bylo vidět, jak jsem si to užívala a že to bylo nejvíc skvělý. Tak to mě moc potěšilo 😀

A tím tak nějak ples skončil. Ne celá noc, my pak pokračovali ještě přes KFC na naši Afterparty, ale to už si asi nechám pro sebe, nic skandálního se tam sice nestalo, ale je to už hodně osobní a ještě trochu pod vlivem alkoholu a takhle tady na vás působit nechci.

Co ale na závěr určitě chci je dát pár rad vám, které váš den D nebo spíš noc N čekají (ať ještě snad letos nebo kdykoliv později)

• Nestresujte se! Být nervózní je něco jiného, to úplně neovlivníte, ale že si řeknete, že si celý ten večer užijete ať to dopadne jakkoliv, to určitě udělat můžete a věřte mi, litovat nebudete.
• Užijte si to! Ano opakuju se, ale hlavně se nenechte ovlivnit nikým jiným, ne všem se budou líbit vaše šaty, účes, cokoli, ale když vy se v tom budete cítit dobře a obklopíte se lidmi, které máte rádi, bude to na vás poznat i na fotkách! To mi věřte.
• Myslete jen na sebe! Tenhle jeden večer si to můžete dovolit, je to váš večer, tak se na všechny vyprdněte a dělejte jen to, co budete chtít vy.
• Jezte! Nejhorší je na plese omdlít hlady/vyčerpáním. Do šatů už stejně nezhubnete, ale alespoň se tak rychle neopijete.
• Dejte na svůj instinkt! A teď myslím hlavně při výběru šatů, no a co, že se teď nenosí ty obrovské sukně nebo květované vzory, vy po nich už kolik let toužíte, tak si je oblékněte.
• Užívejte si i ty přípravy! Nacvičování všeho, výběr všeho, celý večer pak uteče lusknutím prstu, tak ať to má alespoň delší životnost 🙂

A já takhle závěrem děkuju všem svým spolužákům, kamarádům a rodině za tenhle neskutečný večer a noc a přeju všem letošním i budoucím maturantům, ať se jim jejich ples uskuteční a oni si ho užijí. Bude líp, než je teď, věřme tomu ❤

A jaký byl váš maturitní ples? A co byste poradili ostatním vy?

Těším se na vaše nezapomenutelné večery a noci v komentářích a snad zase brzy tady na blogu!