Terka je mladá blogerka, která studuje fotografii a zajímá se hodně o alternativní způsoby naprosto běžných věcí, aby snížila svůj dopad na přírodu na minimum. Svou zálibu si taky teď našla v józe, která je pro ni takovou malou terapií. A ačkoliv ani tak nejsou všechny její dny růžové, tak baví na svém instagramu svými storýčky své sledující, kterým pak ale předkládá i celkem kontroverzní články, v nichž se nebojí otevřít. No a já doufám, že to se nebude bát ani dneska, kdy jsem si ji pozvala, abychom si popovídaly na téma Vánoce u rodičů, i když už mi není 5. Protože Vánoce pak nabírají úplně jiný směr a je vždy pozitivní?…
Terko, úplně na začátek bych se tě chtěla zeptat, jak se těšíš na letošní Vánoce?
Těším se moc stejně jako každý rok. Hlavně na tu atmosféru, už jsem vyráběla adventní věnec, těším se až budu péct cukroví a tak.
Budou pro tebe v něčem speciální, nebo to bude už taková zajetá klasika několik let?
Myslím si, že to bude stejný jako většinou. Občas sice jedeme třeba na hory, ale letos budeme normálně doma.
Na jaké Vánoce vzpomínáš nejradši?
Z dětství asi nemám úplně výraznou vzpomínku, to byly asi všechny Vánoce takový stejný. Ale od tý doby, co už jsem starší, tak asi takový nejvýraznější vzpomínku mám na Vánoce tak 3 roky zpátky, kdy jsem byla celý večer taková smutná, protože se mi líbil jeden kluk a furt se to nějak nerýsovalo a furt to nebylo jistý a i právě na ten Štědrý večer, jsem nebyla nijak veselá, i když už jsme dostali všechny ty dárky, ale nakonec mi večer napsal, že teda jo a pak jsme spolu začali chodit. Takže takový krásný dárek na závěr dne.
Byly pro tebe všechny tvé dětské Vánoce pohádkově krásné?
Asi jo. Nikdy se mi o Vánocích nic špatného nestalo. Vždycky to bylo hezký, byli jsme s rodinou, …
Kdy jsi poprvé pocítila změnu, že už nejsi ta malá holčička, co se těší na dárky, ale začala Vánoce vnímat jako slavnostní den?
Já myslím, že tak ve dvanácti/třinácti, ale spíš to byl takový negativní zlom, protože jsem asi tak poprvý dostala věci, co jsem si fakt nepřála, rodiče to prostě nějak neodhadli, a pak už to nebylo, jako když jsem byla mladší a dostávala ty hračky, co jsem chtěla. Takže to byl ten zlom, ale rozhodně ne pozitivní.
A pozitivní to začalo být zase kdy?
To asi až tak od osmnácti, protože mezitím to byl vždycky boj, co dostanu, ale jinak ta atmosféra byla vždycky hezká, jenom ty dárky no…
Kdy jsi přestala věřit na Ježíška?
Už asi v sedmi letech, kdy jsem pojala podezření, zeptala jsem se mámy a ona mi to prostě řekla. Ale táta na ni byl teda naštvanej.
Hledala jsi někdy dárky?
Hledala a vím, že už asi v pěti letech jsem našla nějaký oblečky pro panenku, ale máma mi to tehdy vysvětlila, že si to tam Ježíšek jenom schoval a já jsem jí uvěřila.
A od té doby, co jsi přestala věřit na Ježíška, jsi začala i darovat dárky ostatním, nebo to přišlo až později?
Myslím, že tak od osmi, ale většinou jsem nic nevyráběla, protože nejsem moc zručná. Takže jsem kupovala spíš takový drobnosti jako třeba výrobky jiných dětí na školním jarmarku.
Co je pro tebe teď na Vánocích to, na co se těšíš nejvíc?
Určitě na celou tu atmosféru, na to až s mamkou budeme péct cukroví nebo když jsem vyráběla adventní věnec. To mě hrozně baví. A určitě i na setkávání s kamarádama.
A je něco, co tě naopak na těchto svátcích, které trávíš s rodiči, štve?
Někdy je to tak, že už jsme spolu moc dlouho. Třeba, jak jsme jezdili na ty hory, tak to jsme byli 2 roky po sobě, mně bylo třeba 18 a 19 a byly jsme tam klidně jenom 4 dny, což není zas tak dlouho, ale pro mě už to s rodičema bylo k nevydržení, protože nejsem vůbec zvyklá s nima trávit tolik času. Takže proto jsem daleko radši, když jsme v Praze a já si mezitím můžu odběhnout za kamarádama.
Máš nějaký trik, jak si vzájemně nelézt na nervy a svátky si opravdu užít?
Pro mě asi jedině právě ten způsob, že na chvilku vypadnu z bytu. Jinak se pak vždycky objeví něco… Ale já mám pak vždycky FoMO (strach z toho, že něco zmešká), když třeba vím, že kamarádi 25. někam jdou a já bych nešla, tak se mi prostě nechce být doma. I proto si myslím, že je lepší na chvilku odejít a pak se zase vrátit třeba na slavnostní oběd toho 25. Ale na Štědrý den jsem vždycky doma.
Máte doma nějaké tradice, které se vás drží už od té doby, co jsi byla malá?
Asi jediná, co máme je ta, že máma peče na Štědrý den koláče, což vůbec nevím, kde vzniklo, ale už od tý doby, co jsou moji rodiče manželé, tak máma peče koláče.
Jak vypadá takový tvůj typický Štědrý den?
Tak ráno máma peče koláče, pak většinou jdeme někam na procházku, ale mezitím se ještě přichystá něco na večer, kdy se třeba obalí kapr, kterého máme tradičně s bramborovým salátem, ale pak míváme teda asi trochu netradičně houbovou polévku. No k té procházce, tu jsme s bráchou jako malí nesnášeli, protože jsme se těšili na ty dárky a my museli chodit někde po městě! Ale většinou i tak večeříme hrozně brzo, třeba ve čtyři. Dřív jsme to totiž oba nemohli vydržet, ale teď už je to teda hlavně kvůli bráchovi, protože je hrozně nervózní a pořád nás všechny přemlouvá. A po večeři a po dárcích se pak díváme samozřejmě na pohádky.
Jaká je tvoje nejoblíbenější?
Já teda asi nejsem zas tak na ty pohádky, ale miluju Pelíšky.
A co míváte k obědu?
My máme právě ty koláče. Protože máma je začne dělat ráno, takže mezi desátou a jedenáctou je jíme a pak až večeříme.
Je něco, co ti u vás doma na Vánoce chybí?
Možná by bylo hezký sejít se se širší rodinou, ale oni všichni bydlí na Moravě, takže to není úplně možný. Ale jednou, když jsme měli ještě dům na Moravě, tak jsme je trávili právě tam a o bylo fakt super.
A kdybys mohla vrátit čas, chtěla by sis zažít Vánoce jako malá nebo ti to teď vyhovuje?
Teď mi to vyhovuje, ale myslím, že když jsem byla malá, tak jsem byla radostnější během těch Vánoc a tak nějak nějak celkově, takže asi vrátit.
A úplně na závěr, ačkoliv Vánoce určitě nejsou jenom o dárcích, jaký byl ten, na který nikdy nezapomeneš?
Já si pamatuju, že jsem třeba dostala panenku chou chou (šušu), tak to jsem měla velkou radost, ale pak jsem dostala teda ještě Baby Anabel a ta byla ještě lepší, protože byla hezčí. Ale ta chou chou byla první, takže z toho jsem měla fakt velikou radost. A potom moji rodiče mají takovou specialitu, že když si přeju nějaký dražší dárek, na který se nabídnu, že přispěju, tak oni říkají, že ne, že mi to nekoupí a nakonec mi to koupí. Takže je to takový překvapení.
Máš i letos něco vysněného?
Letos ne. Letos jsem si ani nic nepřála, ale nakonec jsem si to sama koupila, budu to mít pod stromečkem, ale mám zaručeno, že se mi to bude líbit.
Tak já ti moc děkuju za rozhovor a přeju pokud možno klidné Vánoce tobě i celé tvojí rodině, s níž je budeš trávit ♥
A jestli vás zajímají nejen Terčiny Vánoce, ale i víc z jejího života, určitě ji nezapomeňte sledovat na jejím aktivním instagramu (@terezahortova), příležitostném blogu (freshsass.blogspot.com) či v našem společném podcastu (Ještě jednu, prosím!). Rozhodně je to velice inspirativní člověk a já myslím, že dneska promluvila z duše nejednomu z vás, kteří trávíte Vánoce taky doma s rodiči, i když už jste odrostli z těch úplně dětských let. No ale co, na Vánoce jsme dětmi tak trochu všichni, že jo? Tak krásný advent i vám a zase zítra v dalším políčku adventního kalendáře pa!
U nás v Čechách 