Čauky všem!
Třetí tyden září je v plném proudu a s ním i logicky první tři týdny vyučování. Na některých školách se teprve dostává do režimu, někde už je všechno zaběhnuté a jede se přesně podle rozvrhu a o vysokých školách ani nemluvím, tam se totiž ještě pořád flákají, teda alespoň většina. Mě letos čeká poslední rok na střední škole a ano, střední škola má jen čtyři roky, když si ale zvolíte osmileté gymnázium jako já, čeká vás již osmý rok s těmi samými lidmi, v té samé učebně a už je to takový stereotyp, že si vůbec nedokážu představit, že už za osm měsíců to všechno skončí. Není to šílené?
No, na předčasné závěry je ještě dost času, a tak bych s vámi dneska, ačkoliv to bude článek #najednotema o škole (s dvoutýdenním zpožděním, ale to přehlédněme 😉 ), nechtěla sdílet něco ve smyslu, co mě škola naučila, co mi dala/vzala, to kdyžtak až za rok, ale spíš bych s vámi ráda sdílela režim, který jsem si díky ní krásně vytvořila.
Každý člověk je produktivní jindy, někomu to pálí hlavně v noci, jinému navečer, ale mně třeba převážně ráno a to není jen tím, že jsem si prostě zvykla vstávat do školy na 8:00, kde je potřeba hned od rána jet na 100%, hlavně je to tím, že jsem prostě od přírody ranní ptáče a spát do 11:00 je pro mě opravdu jen nějaká legenda, kterou asi nikdy nezažiju a ani vlastně nechci. Když jsem totiž letos zjistila, že budu mít školu 3x týdně až od 10:00, nejprve jsem se zaradovala, ale pak se spíš zděsila. Moje nejproduktivnější část dne bude z půlky ztracena! Pak jsem ale zase sama sebe uklidnila a vstávám okolo 7:00, i když nemusím a pracuju na něčem doma.
Pro někoho jsem možná blázen, ale já jsem zjistila, že přesně takhle mi to vyhovuje nejvíc, ráno se v klidu nasnídat, zpracovat si část maturitní otázky, naučit se nová slovíčka a pak v klidu vyrazit do školy. Na takovýhle režim bych si bez školy asi nikdy nepřišla, protože koho by napadlo, že vstávat dobrovolně takhle brzo může být tak efektivní. Pokud bych totiž ráno spala třeba až do 8:30, byly by to úplně ztracené hodiny, které by mi pak v tom dni mohly ale zatraceně chybět. Dřív jsem se totiž ze školy vracela třeba kolem půl čtvrté, a tak byl na učení čas večer, no jo, jenže teď se kvůli rannímu posunu posouvá celý den a já tak večer nemám už tolik času a s přibývajícími hodinami ani sil na dohánění restů.
Režim ale samozřejmě nezáleží jen na tom, kdy vstáváme, ačkoliv je to jeden ze stěžejních bodů, ale taky je potřeba si uvědomit, že díky pravidelným přestávkám nás škola učí pravidelným obědům či svačinám a neméně i organizování si svých povinností do symbiózy se svým volným časem a zálibami.
Podtrženo sečteno, i když si kolikrát stěžuju na svůj rozvrh a stojím si za tím, že ve škole trávíme až moc času, ale s tím bohužel aktuálně nic nenadělám, jsem za ni velice ráda a věřím, že mi do života dává mnohem víc než jen teoretické znalosti z vyučovaných předmětů.
A co vy? Vděčíte taky škole za nějaký takový přínos? A naučili jste se díky ní svému režimu?
Těším se na všechny vaše postřehy a vy se tento týden můžete těšit ještě na jeden #najednotema článek, protože, jak jsem psala, byla jsem teď trochu ve skluzu, tak je potřeba to napravit a já doufám, že vás tyhle články baví stejně tak, jako ty ostatní, takže je to vlastně úplně jedno, že vyjdou dva hned po sobě. Tak krásný týden!
U nás v Čechách 
Přeji hodně štěstí u maturity ❤️Moc se mi líbí Tvé pojetí článku 🙂
Já jsem nějaký ten řád měla vytvořený díky každodenním tří hodinovým tréninkům už na prvním stupni ZŠ. Pak ale když jsem s gymnastikou musela přestat, tak řád šel úplně do kopru. Až na vysoké jsem si zase nějaký ten řád zase osvojila, následně mi to hodně pomohlo díky tomu, že některé dny pracuji jako home office. Bez řádu bych asi toho nebyla schopna 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Na home office je řád určitě hodně důležitý, jinak by člověk jenom prokrastinoval a nikam to nedotáhl 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Taky teď maturuju na osmiletém gymplu, ale režim mi škola vytvořit nedokázala. K tomu jsem musela dospět sama skrze milion oklik, protože prostě dojíždění – abych mohla mít své milované pomalé ráno s čajem a dobrou snídaní, musím vstávat v pět. Pořád jsem se ale moc nenaučila chodit spát tak, aby ze mě nebyl zombie – můj biorytmus je zkrátka jiný, sama se budím v šest/sedm. Takže dilema – pomalé probouzení, anebo vstát a jít? 😄
Vlastně celých sedm let bylo hrozně zmatených. Minulý byl doslova krizový, teď zpětně nechápu, jak moje nejhorší známka mohla být dvojka, když jsem si ve většině předmětů ani nedělala poznámky.
Letos jsem se do toho docela opřela, maturita mě motivovala. Těch osm let má vážně nějaký cíl! Teď už jsem motivovaná, jednak díky britským studytuberkám a fb skupině Štúdujeme, taky díky vidině budoucnosti, kterou tvořím právě teď.
Těžko říct, možná mě škola svým způsobem režimu naučila. Ale rozhodně ne tak, jak by měla.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak kdybych musela řešit takové dilema, taky by se mi asi moc vstávat nechtělo. Nicméně přeju hodně štěstí u maturity a držím palce, ať to vyjde i dál v životě, je super, že jsi zase našla motivaci, bez té je totiž všechno o hodně náročnější 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Taky jsem byla na osmiletém gymplu a kdybych se měla rozhodnout znovu, už tam nejdu 😀 Ale je zajímavé se zpětně dívat na to, jak se vyvíjel náš vztah se spolužákama 🙂 Jakože od blbé-nic moc-jde to-super, takže vše a každý se může změnit. Díky škole mám taky určitý režim, ale ten už zvládám i sama o prázdninách. Taky mě škola naučila věci plánovat (stíhat školu, brigádu, blog, miláčka, rodinu, přátele, koníčky) a využít každou minutu. A pak mi samozřejmě dala kamarádky na celý život! Držím palce s maturitou.
WantBeFitM
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuju moc, přesně o tom umět si to všechno hezky naplánovat to je, já jsem třeba za osmiletý gympl fakt ráda, ale chápu, že není pro každého 😁
To se mi líbíTo se mi líbí