Čauky všem!
Jako druhé téma článků ze série #najednotema jsme zvolily cestování a protože o tom samotném tu píšeme docela často, rozhodla jsem se dneska věnovat tomu, co následuje hned po něm a to vybalování a vzpomínání na ty naše cesty, protože po příletu z Rhodosu týden zpět je to pro mě víc než aktuální téma.
U nás v rodině, totiž máme po příjezdu občas konflikty, co se právě vybalování týká. Táta, ten vybalí, jakmile přijede a je rád, že má vše rychle za sebou. Oproti tomu třeba zase já vybaluju kufr tak týden po příjezdu, kdy už mám ten návrat do reality jakž takž zpracovaný. Představa, že bych měla totiž rychle zase všechno vrátit na své původní místo by mi dovolenou ukončila okamžitě s příjezdem a to já nechci. Miluju si tím totiž ten zážitek jakoby trochu prodloužit. Nejenže pak totiž chodím celý týden okolo kufru a tu si vzpomenu na ten zážitek, když uvidím ten opalovací krém a příště zase na jiný, když mi do oka padne klobouk, ale jsem možná až moc přecitlivělá a návraty z dovolených jsou pro mě vždy velmi smutným okamžikem. Cestování jako takové se si snažím užívat vždycky na 200% a nezáleží na tom, jestli projíždím republiku vlakem, chodím po horách či odpočívám na pláži a u bazénu, prostě každá z nich má takové své autentické kouzlo a pohodu, takže když končí není mi prostě do smíchu, to asi chápete.
Protože jestli pro mě cestování něco znamená, tak je to určitě poznat nová místa, ale taky si hlavně odpočinout, ať už jenom psychicky nebo i fyzicky, to nehraje roli. Prostě vždycky zapnu takový „cestovní mode“, při kterém neřeším blbosti, užívám si všeho co se mi nabízí a dostat se pak z něj není vždy úplně příjemné a právě takový nevybalený kufr mi moc pomáhá v takovém tom přechodu „do reality“. Protože občas je prostě potřeba se do ní dostat rychle, ale bez tohoto přechodu bych byla úplně vykolejená.
To by bylo teda k tomu vybalování zatím vše a moc by mě zajímalo, jak to s ním máte vy, já se ale ještě dneska nerozloučím a načnu i druhé téma a tím budou vzpomínky právě na cestování. Ty nejlepší si určitě všichni uchováváme v hlavách a s radostí je vyprávíme, ale čím dál od naší cesty to je, tím méně jich máme v živé paměti.
Aby se vám jich tam udrželo co nejvíce, je dobré si je osvěžovat, ať už vyprávěním někomu druhému (a kdo mě zná, ví, že tohle je moje silná stránka a musím se hodně krotit 😀 ) nebo i jen promítáním si jich ve své hlavě.
A nebo ještě pomáhá koukání na fotky a tady vyvstává otázka, kterou si teď docela často pokládám a to, kolik fotek už je moc a kolik je tak akorát? Mám totiž tendenci moc fotek nemazat, ale zase pak to množství, opravdu si je ještě někdy budu všechny prohlížet? No to by bylo na samostatný článek takové focení o dovolené, ale pokud mohu doporučit, tak na zamyšlení je na to skvělý podcast od Terezy Salte – Moment nebo momentku.
Tak jo, to by bylo ode mě vše, ale byla bych moc ráda, pokud byste tady se mnou rozpoutali trochu diskuzi a napsali mi na tohle téma váš názor/zkušenost.
Kdy a proč vybalujete? Jak se navracíte do „reality“? Jak a jak často vzpomínáte na své cestování?
Tak díky a cestování zdar!
Články holek:
- http://www.fitmaddie.cz/2019/07/18/sama-v-maroku-casablanca-kulturni-sok/?preview_id=2356&preview_nonce=fc7e6589bd&_thumbnail_id=2365&preview=true … Iveta
- https://www.maya-and-books.cz/2019/08/21/nikdynoc/ … Mája
- http://luckastefani.cz/cestovani-memu-srdci-lahodi/ … Lucka
- http://www.dfashion.cz/fashion-story/v-lete-v-zime-ceske-hory-czech-mountains_5326/ … Dana
U nás v Čechách 
Ne nadarmo se říká, že nejvíc dovolenou potřebuje ten, kdo se z ní právě vrátil 😀 Já vybaluji téměř hned, ale tvoje taktika je zajímavá. Jsem ráda za blogování také z toho důvodu, že v článku třeba z dovolené shrnu takové ty nejhlavnější body a pak se k nim můžu zpětně vrátit. Letos jsem při balení četla mamce loňský článek – no a minulost se téměř do puntíku opakovala 😀 Začala jsem vzpomínky pomocí článků praktikovat v době, kdy jsem byla au pair. Teď si díky tomu můžu připomenout vlastně každý týden z mého pobytu v Holandsku 🙂 Ale je pravda, že to, co tam nenapíšu a není to tak ‚zajímavé‘, tak to si jen tak dnes nevybavím 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Ta první fotka je boží!!!;) Článek je velmi aktuální, zrovna jej čtu na cestě domů z dovolené…Já raději vybaluji co nejdřív, abych to měla brzy za sebou;) Ale po přečtení článku to možná odložím, je to fajn nápad si takto “prodloužit” dovolenou;)
To se mi líbíTo se mi líbí
Já to okamžité vybalování taky ráda nemám, bohužel oba mí dosavadní partneři to tak chtěli a chtějí, tak jsem se podřídila a vybaluju hned. Ale vzpomínky miluju a k smrti ráda vyprávím. Fotek mám ráda tak akorát.
To se mi líbíTo se mi líbí
Když odněkud dorazím, musím si hned vybalit 😁. Ať je to třeba kabelka, ve které mám vícero věcí, nebo dokonce kufr, nerozlišuju to a okamžitě uklízím. Nesnesla bych pohled na ten “nepořádek” 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Ja tiež vybalujem tak týždeň, nikdy na mi to nechce, ako keby som dúfala, že hneď niekam pôjdem, keď nevybalím 😂
To se mi líbíTo se mi líbí
Já vybaluju tak různě, většinu vybalím hned, ale občas zbyde pár věcí, které se mi vybalit nechce a tak mi pak ten kufr nějakou dobu leží na zemi, otevřený, a čeká, než ty poslední dvě věci vyndám a uklidím 😀 Asi fakt záleží jak kdy. Jinak fotky si ráda vyvolávám a vyvolám je vždy jednou za čas (třeba každé 2 roky, 100 fotek přes slevomat :D) a tím jak je třídím na ten výtisk, si ty zážitky připomenu a zároveň vyberu ty nej na vytisknutí. Každopádně kvůli tomu zapomínání a uchovávání si vzpomínek mi skvěle slouží blog, jak jsem zhruba před rokem zjistila (píšu si ho asi 8-9 let). Nemám teda blog přímo o cestování, ale když pak třeba hledám nějaký článek/potřebuju články nějak upravit nebo aktualizovat atd. vždy si je tím tak procházím, celou tu minulost a moc ráda si je znova čtu, koukám na fotky a tím si vlastně připomenu události a zážitky, na který jsem úplně zapomněla. Už jen proto jsem za ten blog vděčná, a to i přesto, že tam člověk nepíše ty nejosobnější a soukromý zážitky.
To se mi líbíTo se mi líbí