Čauky všem,
možná, že jste si všimli, že poslední dva-tři měsíce nevycházely články pravidelně, upustila jsem i od pravidelných rubrik a tak nějak se z toho online světa distancovala nebo spíš jsem v něm začala být pasivní, což znamená, že jsem nic moc nepřidávala, ale jen sledovala, činnost ostatních. O prázdninách jsem si moc užívala i času offline a řekla jsem si, že se nebudu do článků nutit a tak nemůžu slíbit, že se i teď vrátím úplně naplno. Protože mě to na jednu stranu moc baví, ale na druhou stranu mi to bere spoustu času, který se do toho vyplatí investovat pouze, pokud na psaní mám chuť a výsledek má pak nějakou hodnotu. Příspěvky nucené totiž nemají hodnotu ani pro vás ani pro mě, a tak doufám, že mě chápete.
Rozhodně se vám nechci tímto článkem omlouvat nebo ze sebe dělat nějakou chudinku. To, že budu psát blog jsem si vybrala sama a i tak si můžu kdykoliv vybrat, že s ním skončím. Vy jste samozřejmě rozumní lidé, takže mě určitě chápete, ale i tak jsem si říkala, že se vám k tomu nějak vyjádřit chci.
Třeba to dá impuls i někomu z vás, kteří nejste úplně spokojeni s tím co děláte, teď myslím hlavně ve volném čase, na chvíli zastavit. Začít se věnovat něčemu jinému a ke své původní zálibě se vrátit zase za nějaký čas. Možná zjistíte, že už k tomu nemáte důvod, ale třeba vám to taky začne chybět. Nebojte se ve svém životě dělat změny. Já sama mám radši zajetý řád a obzvláště náhlé změny mě dokáží velmi rychle vykolejit, ale snažím se proti tomu bojovat.
Měla jsem strach, že na mě třeba zapomenete a že blog už nebude nikdo číst, ano, sledovanost rapidně poklesla, ale co, tak jsme si všichni od sebe navzájem odpočinuli a teď se do toho můžeme znovu opřít. Nejdůležitější je dát na svůj cit a v daný moment se nebát udělat změnu, ať už stálou nebo dočasnou, vždyť většinou můžete pořád udělat ten krok zpět.
Ani jsem vlastně nevěděla, co vám tady dneska napíšu, ale chtěla jsem tomu udělat přeci jen nějaký úvod a trošku vám svou neaktivitu objasnit. Třeba někomu z vás moje pauza taky otevře oči a vy se tak vydáte za svými novými prioritami. Já mám třeba tato „hnutí mysli“ spojená s prázdninami, kdy se potkávám s jinými lidmi než celý ten školní rok a všechny ty zážitky mě donutí přemýšlet, co vlastně i do budoucna chci. Protože sedět ve škole chci co nejkratší možnou dobu (můj aktuální názor, třeba se to za pár let změní), ale zase chci, aby ze mě něco bylo a mohla jsem se naplno věnovat tomu co mě baví.
A jak to máte se změnami vy? Bojíte se jich, nebo se do nich vrháte po hlavě?
Tak snad tenhle článek dával alespoň trochu smysl a pěkný (změněný?) týden 😉
U nás v Čechách 