U nás v Čechách

Čauky všem!

Těšíte už se zase někam do přírody, kde budete moci vypnout, ale zároveň se z tabulí naučné stezky dozvědět nějaké nové informace? Tak to vás dneska potěším stejně jako ty, co mají rádi buďto film Krakonoš a lyžníci nebo lyžování jako takové, protože dnešní NS Krakonoš a lyžníci nás provede historií lyžování u nás a zavede nás na místa, na nichž se natáčel právě stejnojmenný film o prvopočátcích lyžování u nás 🙂

Začneme na parkovišti u penzionu Kamínek, kde se můžete buďto ubytovat (doporučuju) nebo tu jen nechat auto, bude to okruh, takže se k němu v klidu stihnete vrátit. S sebou si určitě nezapomeňte pořádnou svačinu, dobrou obuv, foťáky ( je to tu opravdu kouzelné), peníze a hlavně dobrou náladu a chuť jít se projít 😉

Z parkoviště se vydáme podél potoka, kudy půjdeme až na místo, kde je jediná cesta tato a vede přes mostek, tudy se dostaneme na asfaltku ( stejný začátek jsme měli i na NS Okolo Rokytnice nad Jizerou). Po silnici se vydáme doleva a tady už po pár metrech stojí úvodní tabule naší cílové NS. Ta nás teď povede v podstatě celou cestu do kopce a začneme hned výstupem na louku. O té už jsem tady na blogu taky jednou psala, ale co je teď pro nás na ní důležité, je zde stojící kaplička. Ta vystupovala právě ve filmu Krakonoš a lyžníci, jen tu určitě nebývaly ty ovce 😀

Louku postupně vyměníme za les, v němž ale prozatím pozastavené stoupání opět začne. Odměnou za jeho zdolávání vám mohou být výhledy ve vašich zádech, které my měly ale bohužel zahaleny do mlhy. Své kouzlo měla ale i ona…

Dál cesta povede převážně lesem, takže milovníci hub určitě zbystřete a možná, že potkáte i nějakou tu borůvku. Hlavně nezapomínejte zhluboka dýchat ten čerstvý vzduch tady a užívat si té volnosti přírody. Kousíček cesty po silnici nás sice zase čeká, ale tentokrát to bude jenom procházka okolo horské chaty Světlanka, pak se hned zase do lesa navrátíme, nebojte.

Pak nás opět čeká les (vidíte, já to říkala), který ale chvílemi přeruší menší strmé louky, jež v zimě slouží zdejším návštěvníkům jako sjezdovky. Vždyť podle toho se jmenuje i další rozcestí: Hoření, u vleku. Hned za ním rozhodně stojí za pozornost vlek s názvem „Zalomený“, protože ten tu má vpravo od cesty opravdu takový zlom, tedy zatáčku 🙂

Touto vrstevnicovou cestou už se pomalu dostáváme do cíle naší cesty. Tou je vrchní stanice lanovky. My totiž jezdíme zásadně dolů, aby nás nebolela ze sestupu kolena a užili jsme si výhledy se vším všudy, tedy i bez ztracených plic, které nás po cestě do kopce často docházejí s velkou ztrátou 🙂

Doufám, že jste si dnešní výlet užili, odnesli si nějaké nové poznatky a zase se sem na naše srdcové místo s námi rádi vrátíte 🙂

A jak to máte s lanovkou vy? Jezdíte s ní nahoru? Dolu? Či vůbec?

Krásný víkend