U nás v Čechách

Čauky všem!

Dneska se vydáme na Moravu, tam se moc často na tomto blogu nedostanete, tak si užijte článku od Lenky…

Už jako malá holka jsem při našich cestách na Moravu za babičkou a dědou měla nejradši okamžik, kdy se přejede hranice Čech a Moravy. Fyzická hranice zde sice není, ale rozdíl je patrný na první pohled. Krajina změní svůj ráz, stává se mírně zvlněnou. Vesnice změní svojí architekturu, menší domky postavené natěsno u sebe podél silnice dýchají atmosférou pospolitosti a soudružnosti. Všude je klid, ruch města ustal a jen místní rozhlas hlásí termín výkupů králičích kůží nebo prodej obilí v místním JZD. Čas jakoby se tu tak trochu zastavil, vše plyne jiným tempem, lidé jsou vřelejší, klidnější a nikdo nikam nepospíchá.

Takové bylo moje dětství. Od té doby se spousta věcí změnila, ale moje láska k jižní Moravě a pohodě, která tu na mě dýchá z každého koutu, zůstala. K babičce s dědou už dávno nejezdíme, ale na jižní Moravu se vždycky ráda vracím. Jedním z mých oblíbených míst se staly Bořetice ležící ve Velkopavlovické vinařské podoblasti.

Výjezd z Prahy mi vždycky přijde jako ztělesněné zlo. Miliony aut, ruch, smog, zácpy. Věčně ucpaná a rozbitá D1. Jsem unavená a řídit tuhle cestu mě vážně nebaví. Pak ale sjedu z dálnice a začnu projíždět vesničkami s důvěrně známou architekturou a atmosférou. Hned se cítím lépe. Zanedlouho jsem v Bořeticích a s neskutečnou úlevou si vybírám, které víno dnes ochutnám jako první. Jsem ve vyhlášené vinařské oblasti, kde je spousta větších i menších vinařství. Snad každý tu vyrábí víno. Ať už ve velkém jako firma, nebo v menším pro potřebu svojí a svých hostů. Moje ubytování patří k těm, které víno vyrábějí v menším. A je výborné, jak jinak.

Vínem to začíná i pokračuje. Kousíček od Bořetic, pod Kraví Horou, je vesnička skládající se v podstatě ze samých viných sklípků. Najdete jich tu přibližně 260. Ať už si vyberu jakýkoli z nich, nemůžu šlápnout vedle. V téhle malebné krajině se prostě vínu dařit musí. Letitá tradice, zkušenosti předávané z generace na generaci ale i poctivá těžká práce, která výrobu vína doprovází. A samozřejmě láska k vínu a řemeslu. To vše je cítit z každého doušku vína, které si náležitě vychutnávám a užívám. Místní vinaři a majitelé sklípků si rádi povyprávějí o druzích vína, výrobě i tradicích. Dozvídám se spoustu zajímavých věcí i nepodstatných maličkostí. I plkání o ničem k posezení u vína patří. Spát jdu lehce ovíněná a s pocitem absolutního klidu v duši.

Když se dostatečně vyrelaxuji u dobrého vína, je čas na další aktivity, kterých se dá v Bořeticích a okolí provozovat spousty. Procházím se po kopcích mezi vinicemi, rozhlížím se po sluncem zalité krajině a je mi krásně. Vylezu na rozhledu na Kraví Hoře a podívám se na svět trochu víc s nadhledem. Tady to jde samo. Kdybych měla kolo, vyrazila bych na jednu ze spousty cyklistických tras. To mě ale moc nebaví a tak se raději pojedu podívat do Lednice, kde se nachází jeden z našich nejkrásnějších zámků s rozlehlým parkem kolem. Lednicko-valtický areál je právem zapsán jako součást světového a kulturního dědictví UNESCO a rozhodně byste ho při toulkách naší vlastní neměli minout.

V Bořeticích jsem nebyla v letním období a tak jsem si vždycky vystačila s vínem, procházkami a památkami. Pokud sem ale zavítáte v parném létě, můžete se zajet osvěžit ke známé vodní nádrži Nové Mlýny. V každém případě si tuhle oblast nenechte ujít, je to úžasný relax a nabíječ energie, který mě vždycky spolehlivě postaví na nohy.

Lenka

z blogu nacestachzasny.cz