U nás v Čechách

Dneska se podíváme na jedno magické místo do Žďáru nad Sázavou, takže magie z pátku pokračuje, tentokrát od Katky…

Se slovem nejoblíbenější mám věčnou potíž. Zatím jsem nezjistila, co je moje nejoblíbenější barva, jídlo, kapela… Vždycky, když se mě na to někdo zeptá, koukám jak sůva z nudlí. O nejoblíbenějším místě v Český republice mám ale jasno už hodně dlouho. Vlastně asi od první návštěvy a vím, že se tam budu vždycky ráda vracet. Je to Zelená hora ve Žďáru nad Sázavou.

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého je jedinečná stavba zázračného architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, která není jen krásná na pohled, ale můžete v ní číst i Janův příběh. A Janem teď myslím Jana Nepomuckého, i když i Santini sem možná ukryl nějaká svá tajemství. Množství odkazů, narážek a možných výkladů v Santiniho stavbách tak podněcuje lidskou fantazii, že se stalo dokonce námětem detektivního románu Santiniho jazyk. Ale zpět k Janu Nepomuckému.

Legenda vypráví, že Jan Nepomucký byl zpovědníkem královny Žofie. Její manžel král Václav IV. byl prý velmi žárlivý a samozřejmě ho zajímalo, z jakých hříchů se jeho manželka asi tak může zpovídat. Jan Nepomucký ale ctil zpovědní tajemství, což ho přivedlo na mučidla a nakonec skončil ve Vltavě. Jeho tělo našli podle pěti hvězd, které se objevily nad hladinou, ale mnohem větší zázrak se stal až pár století po jeho smrti. V jeho hrobě se totiž objevil zachovaný jazyk. Přesně ten jazyk, který držel za zuby. Prostě zázrak.

Skutečnost samozřejmě byla mnohem nudnější a prozaičtější a i ten jazyk nakonec jazyk vůbec nebyl, ale to tehdy nikdo nevěděl a právě tenhle příběh najdete na vepsaný v poutním kostele na Zelené hoře. Stačí vejít do kostela, kouknout nahoru a uvidíte jazyk. Potom tu máme zmíněných pět hvězd neboli číslo pět. To prý odkazuje také na pět ran Kristových či latinské slovo TACUI neboli mlčel jsem. A s hvězdami a pětkami se potkáte na Zelené hoře mockrát. Pět vchodů, pět kaplí s pěti oltáři, pět andělů na hlavním oltáři…počítat můžete do aleluja. Kostel samotný i celý areál je vlastně hvězdou. A je toho mnohem víc, což se dozvíte na prohlídce, která je fascinující. Nikdy nemáte šanci si všechny ty významy stavby zapamatovat a když se budete pořádně dívat, vždycky najdete nové.

Jan Blažej Santini-Aichl právem patří k našim nejvýznamnějším architektům. Jeho barokní stavby jsou mistrovské, plné magické atmosféry a ta na vás dýchne nejen na Zelené hoře, ale i v nedalekém Žďárském zámku, na jehož stavbě se Santini také podílel. Dříve šlo totiž o klášter, jehož opat Václav Vejmluva architektovi stavbu, která probíhala v letech 1720–1722, zadal. Od zámku k poutnímu kostelu je to příjemná procházka a navíc v zámku najdete kromě příjemné kavárny i údajně naprosto úžasné interaktivní Muzeum nové generace. Tady jsem bohužel ještě nebyla. Není ještě otevřené tak dlouho a i když jsem jeho návštěvu měla v plánu, kochala jsem se Zelenou horou tak, že na žádné muzeum už čas nezbyl. Snad se mi to podaří při příští návštěvě. Doufám, že bude brzo.

Katka

… z blogu www.uneseni.cz

Moc děkuju Katce a kam to bude příště? Pokud chcete taky něco sepsat napište mi na email miskabloguje@gmail.com a určitě se můžeme dohodnout 😉