U nás v Čechách

Čauky všem!

Dneska se zase na nějakou dobu naposledy podíváme společně do Skotska, budou nás čekat hned dva výlety a taky bych vám rada řekla něco o „škole“, kterou jsme zde navštěvovali. Tak jdeme na to a třeba na závěr zahlédneme i lochnesku!

Začneme tou „školou“, ano, záměrně ji dávám do uvozovek, protože to žádná opravdová škola nebyla. Student agency, s nimiž každoročně naše škola na zájezdy jezdí, vždy zařídí nějaké učitele, kteří s námi diskutují, nebo by alespoň měli. Když jsem byla v Anglii v Bath, bylo to opravdu přínosné, tvořili jsme si rozhovory, které jsme pak předváděli, vyprávěli o svých rodinách a jeden den jsme šli dokonce dělat výzkum do ulic města, prostě jsme byli nuceni angličtinu používat, ať je na jakékoliv úrovni. Jenže letos to bylo asi o 100% horší, někteří učitelé se skupinami nedělali vůbec nic a ta naše nám v podstatě pořád něco vykládala sama a vytvořila si pár svých oblíbenců, které sem tam vyvolala, ne že bych nějak chtěla mluvit, ale přijde mi, že tyto hodiny opravdu postrádaly smysl, a tak jsme se po těchto třech trojhodinovkách (naštěstí jen takhle málo) vždy těšili na odpolední program.

A kam, že jsme vyrazili ve středu? Nejprve jsme zaparkovali pod rozhlednou Wallace Monument, z níž nejen že byl pěkný výhled, ale ještě skrývala jakousi výstavu o zdejší obraně Skotska a boji za svobodné Skotsko, kdyby při výstupu na kopec nezačal slejvák, řekla bych, že tam vede moc pěkná cesta, na níž se nebudou nudit ani děti, jelikož jsou tu pro ně připravené dřevěné sochy, u kterých jsou myslím nějaké úkoly, ale tím si jistá úplně nejsem, protože jak říkám, úplně o krásné cestě vzhledem k našim podmínkám mluvit nemůžu. Nahoře na rozhledně pak déšť na chvíli přestal, ale zase se zvedl velký vítr, takže taky žádná paráda, ale alespoň nebyla mlha a my se mohli pokochat výhledem.

Když se ještě chvíli zastavíme u toho počasí, tak musím přiznat, že se ve Skotsku mění každou minutou a to doslova, několikrát se nám stalo, že ze slejváku začalo najednou krásné slunečné počasí, či se najednou z ničeho nic naopak rozpršelo nebo začal foukat vítr. Díky takovým rychlým změnám jsme ale viděli nespočet duh a já poprvé viděla duhu začínat, ale asi vás zklamu, žádný poklad se na jejím konci nenacházel, pokud nepočítáme teda krásy zdejší krajiny, to poklady jsou, už za chvíli se za nimi vydáme do Highlands 🙂

Nejprve se ale ještě zastavíme ve městě jménem Stirling, leží na dohled od již zmiňovaného Wallace Monument a opět se v něm nachází hrad. Do toho jsme se šli opět podívat i my a musím říct, že vevnitř byl v některých místnostech moc pěkně zařízen, obzvláště mě nadchly zdejší zdobené stropy. Jen je škoda, že mnoho místností bylo úplně prázdných, ano, byly neupravené v pozdějších letech, ale co je zajímavého na prázdných místnostech? 😀 Zařízená je ale zdejší kuchyně, ve které mají být dokonce cítit i některá jídla, ale my nic necítili, tak nevím 🙂

O městě vám jinak nic moc napsat nemůžu, nebylo totiž zrovna dvakrát hezké počasí a my jsme proto zamířili do zdejšího obchodního domu, kde jsme se pak zastavili v kavárně, kde jsme si poseděli až do odjezdu zpět do Edinburghu.

No a ve čtvrtek jsme brzo ráno odjížděli do slibovaných Highlands, všichni jsme čekali, že tento den budeme chodit asi úplně nejvíc, teple jsme se oblékly, vzali si pořádné boty, jenže to byl omyl. Náš celý den vypadal asi tak že jsme buďto seděli anebo jedli. Cesta autobusem tam trvala totiž 4 hodiny, ano z oken autobusu byl překrásný výhled, ale přece jenom to není nic ve srovnání s tím vidět je naživo a trochu si je třeba prochodit.

Při cestě tam i zpátky jsme měli vždy jednu přestávku s nějakým pěkným výhledem, zpátky to bylo v Plačícím údolí známém z filmu Skyfall, to bylo opravdu kouzelné, ale řekla bych trochu nedostačující těch 10 minut venku 😀

Cílem bylo ale samozřejmě jezero Loch Ness, na tom jsme měli objednanou hodinovou plavbu lodí a i Lochnesku jsme samozřejmě zahlédli 😉 Celá plavba byla plná krásných výhledů a pokud se sem chystáte, rozhodně vám ji mohu doporučit. Mám pocit, že tady řeknou víc fotky, tak se pokochejte…

No a na tomto dechberoucím místě v Skotsku skončíme. V pátek už jsme se totiž začali přes Alnwick castle, jež byl už v prvním článku, vracet domů, respektive nejprve na trajekt a potom už z Amsterdamu rovnou dom.

Výlet bych vám ale takhle na závěr rozhodně doporučila, takže pokud se k vám někdy dostane nabídka, berte ji všema deseti, nebudete litovat, ba naopak si s sebou přivezete vzpomínky, na které budete ještě dlouho vzpomínat. A pokud to čtete někdo, kdo jste se mnou ve Skotsku byl, děkuju vám za to, jak jste mi zájezd zpříjemnili. Bez vás by to určitě nebylo tak skvělé ♥

Povedlo se mi vás do Skotska zlákat? A co byste viděli nejradši?

Krásný víkend