Čauky všem!
Už je to týden, co jsem se vrátila ze Šumavy, místa s kouzelnou atmosférou, kde na vás dýchá pohoda z každé myší dírky, z každého květu i padajícího lístku, ale i tak jsem ještě plná těch dojmů právě ze zdejší přírody a o ty bych se s vámi dneska ráda podělila…
Když jsme se totiž vydávali na naše krásné túry bez jakékoliv civilizace po cestě, všimla jsem si jednoho neuvěřitelného faktu. Asi už o mně víte, jak mám přírodu ráda, jak ráda si sem chodím aktivně odpočinout a jak ráda sbírám všelijaké plodiny, co nám nabízí, ale toho, jak úžasný mikrosvět to je, jsem si všimla až nyní.
Vždycky jsem přírodu brala jako ohromující celek všech těch luk plných kvítků, lesů s nespočtem stromů a vod omílajících kameny ať už malé oblázky či velké skály, ale když se podíváte pozorněji třeba na mech, najdete v něm nový mikroles, kde to ale nežije o nic míň, než v tom borovicovém, kde se právě nacházíte vy.
Stejně tak všechny kvítky nejsou jako ty naše dětské obrázky žluté kolečko s několika okvětními lístky, ale hotová umělecká díla plná barev a tvarů, které se vzájemně prolínají a doplňují, čímž tvoří neuvěřitelné výsledky. Z kolika drobných lístečků je tvořena i třeba jenom taková „obyčejná“ pampeliška či sedmikráska a co pak teprve třeba takový žíhaný tulipán, to jsou kreace, co?
Ale nejde samozřejmě jenom o rostliny, co třeba takoví mravenci, ty třeba naprosto dostávají mou mamku, která u mraveniště dokáže stát i několik minut a obdivovat tu jejich práci, jsou to totiž neskutečně pilní a silní tvorové a v mraveništi to opravdu žije 😀
A teď si zkuste uvědomit, jak takový les třeba právě z pohledu mravenců vypadá. J pro ně kůra takovou velkou lezeckou stěnou? Malý kámen obrovskou skálou? A potůček řekou oddělující les neprostupně na dvě části? To jsou najednou rozměry, co? To jak oni to vnímají se asi nikdy nedozvíme, ale můžeme si takovýhle detailů, jako je třeba i struktura kůry či různost kamínků na cestě začít víc všímat a ponořit se tak ještě více do nitra té naší přírody, kterou máme v Čechách moc a moc krásnou, jen si to občas vůbec neovlivňujeme a o všechna tahle malá království nevědomky přicházíme.
Zkuste se proto při vaší další procházce zadívat na chvíli do trávy, co tam všechno leze, jak i jen lehký vánek trávou dokáže zatřepotat a jak nějaká malá dírka v zemi může pro některé živočichy znamenat i smrtonosnou past 🙂
Je pravda, že já už jsem jako malá přemýšlela, jak by pro nějaké obry asi vypadal ten náš svět a když se nad tím teď zamyslím, je to asi úplně stejné jako u nás s tou přírodou, vnímali by to jako jeden velký celek a v nějakém sídlišti by si jednotlivých domů ani nevšímali…
Doufám, že dnešní článek pro vás byl alespoň trochu užitečný a srozumitelný, vylila jsem vám v něm tady své požitky tak, jak mě zrovna napadaly a tak nemají úplně jasný příběh jako třeba články cestovní. Snad vám to ale nevadilo a schválně mi dejte vědět…
Jaký detail přírody máte vy nejradši? A berete přírodu spíš jako celek, nebo se někdy i jen tak zastavíte a zkoumáte právě její detaily?
Myslím, že malé děti jsou v téhle oblasti daleko sběhlejší než my, tak se pojďme vrátit do těchto let a hledat si potěšení i v takovýhle maličkatých objevech 🙂
Tak krásný zbytek týdne ♥
U nás v Čechách 