Čauky všem!
Ve druhém díle nejoblíbenějších míst v České republice psaném někým jiným vám dneska představí moje mamka to svoje, tak pěkné počteníčko!
Zdravím všechny výletníky! Kdo mě zná, ten ví, že můj tip na výlet zcela jistě povede mimo civilizaci, do míst, kam nechodí davy, kde se dá v klidu putovat a přitom rozjímat o čemkoliv, co se vám zrovna honí hlavou. Vezmu vás na místo, kde se prakticky zastavil čas. No, ne úplně, ale částečně.
Místem mého srdce je totiž okolí Jiřetína pod Jedlovou, v severních Čechách, v podhůří Lužických hor. Sem jsem rok co rok jezdila s rodiči na prázdniny a přestože už je to dýl než nějaký ten pátek, přesto si místo zachovalo svou velmi podmanivou atmosféru. Jen si na cestu nezapomeňte přibalit občerstvení, není jisté, zda tu seženete něco, co by vyhovovalo vašim představám.
Naše putování začneme na náměstí Jiřího, kde můžeme zanechat své auto a vydáme se po zelené turistické značce přímo nahoru do kopce. Křížovou ulicí, která nás dovede na jednu z nejúžasnějších křížových cest, které znám. Kopec je to pořádný, ale pokud se u každé kapličky zastavíte a pořádně si příběh převyprávíte, uteče to jako by nic a budete na vršku – u kostela sv. Kříže. Za kostelem je ještě pěkná soška panny Marie a pak taky Ježíšova hrobka. Jako malé nás neskutečně fascinovala a vždycky jsme tam museli nakouknout. Zkuste to taky.
Pak pokračujeme pořád dál po zelené, loukou, úvozovou cestou a lesem až na rozcestí Jedlová – sjezdovka. Tady se vydáme po červené, strmě vzhůru. Ale nebojte, není to takovýhle příšerný kopec pořád, přijdeme i na zpevněnou cestu. Po červené dorazíme až na vrchol Jedlové. Príma cesta, ne? Když jsem byla malá, byl to pohled vskutku neradostný. Okolní lesy byly ničené emisemi a kůrovcem, hotel na vrcholu byl ruina (ale zajímavá), rozhledna nepřístupná a polorozpadlá. Nyní je vše perfektně opraveno a v hotelu se můžete najíst i ubytovat, z rozhledny obdivovat výhled do kraje. Navíc je tu nově i lanové centrum. Kdyby někdo chtěl trochu adrenalinu.
Zpátky pak půjdeme malý kousek po stejné cestě, ale na rozcestí Jedlová – odbočka zabočíme doleva (zprava jsme sem přišli) a budeme stále klesat a klesat. Na rozcestí U ranče (ten je v soukromých rukách, ale nádherný a zase lesem a loukou (kde roste v létě spousta mateřídoušky) až na rozcestí pod Tolštejnem. Kdo ještě neměl výšlapů dost, nebo kdo jako já miluje staré zříceniny, může vystoupat nahoru. Je tam krásně a opět výhled do kraje.
Cestou dolů bych doporučovala jít kousek po silnici (červená se odpojí a půjde lehce doprava) a pak první cestou doleva. Dojdeme k bývalému hotelu Slovan (loni byl zavřený, nevím, zda ještě bude fungovat) a ke spodní stanici vleku. Tady jsou také nějaké adrenalinové atrakce, ale ty já zrovna nemusím. Potom už budeme pokračovat po silnici (nebojte, myslím, že žádné auto po cestě nepotkáte), osadou Rozhled, kolem krásného památného stromu dojdete zpět do Jiřetína. Kam jinam, než na náměstí.
Cestou se nezapomínejte zastavovat, nasávat tu báječnou atmosféru místa, vůni luk, kochejte se výhledy a užívejte klidu okolní krajiny. Nejsme tu, abychom dobyli všechny kvóty v kraji, ale abychom si dobili baterky. Mně se tu rozhodně daří.
Tak a já mamce moc děkuju a těším se, kam se podíváme za měsíc 🙂
A pokud byste chtěli maminku sledovat i nadále, můžete na jejím instagramu!
U nás v Čechách 