U nás v Čechách

Čauky všem!

Je neděle, já ležím na chatě v posteli, právě jsem dočetla úžasnou knížku Šlehačková oblaka od Terky Salte a jsem úplně namotivovaná začít psát, ani nevím vlastně proč mě to tak nutí psát, ale to je asi jedno, důležité je, že na to mám chuť, to pak ty řádky vždycky přibývají rychleji 🙂 A o čem, že dnes budou? O mých kamarádech, o tom, proč jsem za ně tak moc ráda a proč bych je neměnila 🙂

Nikdy jsem nebyla ve skupině lidí nějak oblíbená, bavilo se se mnou jen pár lidí a to jsem měla ještě pocit, že se jim musím tak nějak vnucovat. Všechno se to začalo postupně měnit s přechodem ze základky na gympl a asi nejspokojenější se cítím teď. Mám ve třídě pár lidí, kteří mi jsou bližší a bez nich bych asi teď osm let ani nezvládla. Asi? No určitě ne! Ale pak jsou ve třídě i další lidi, které bych za kamarády taky označila, a tak mám skvělou partu lidí, s nimiž si dokážu povídat dlouho a dlouho, skvěle se spolu nasmějeme a je nám všem (teda alespoň doufám) spolu dobře 😀

Kamarády mám samozřejmě i mimo školu, no samozřejmě, znám se s nimi už sice docela dlouho, ale podnikat něco i mimo brigády, ze kterých se známe, jsme začali až v poslední době. Jak už jsem zmínila, známe se z táborů a podobných akcí pro děti, kam chodíme jako instruktoři, jsou to ale super lidi, se kterými si máme co říct i mimo tyto akce a já jsem hrozně vděčná, že jsem měla možnost je poznat.

Proč ale vlastně píšu tenhle článek? Chtěla bych vás ponouknout k tomu, abyste si svých přátel vážili a užívali si všechny akce, které společně podniknete a ať jich je co nejvíce (těch zážitků)! Mým hlavním podnětem pro tento článek byla totiž návštěva mojí kamarádky Vali, už několikrát jsem si domů pozvala kamarádky a už u mě i přespávaly, já zatím ale ještě u nikoho nikdy nepřespávala, nechci tím říct, že bych nikdy nespala mimo domov, ale nikdy jsem nepřespávala u někoho jiného doma, a tak to pro mě byla super nová zkušenost a musím říct, že jsme si to ohromně užily!

Udělaly jsme si z toho takové holčičí odpoledne a večer, kdy jsme dělaly to, co nás bavilo, uvařily jsme si skvělou večeři, Vali mě provedla vesnicí, ve které bydlí, a večer, protože nám nefungoval film prokecali spoustu času. No bylo to prostě úžasné a já jsem si uvědomila, jaké mám skvělé kamarády, se kterými mám mnoho společného a ačkoliv se vždycky na všem neshodneme, vůbec nevím, co bych bez nich dělala.

Pokud to tedy někdo z vás, mých kamarádů, čte, děkuju vám za to, že tu pro mě jste a musíme zase brzo něco podniknout!

Hnedka v sobotu mě čeká ples, a tak se moc těším, co zažijeme!

Co říct závěrem, kdybych potkala ještě několik takhle super lidí, vůbec bych se nezlobila, důležité ale pro mě je neztratit ty, co tu mám teď a jen se těším, o čem dalším vám díky nim budu moct napsat a třeba si časem najdu nějakou tu spřízněnou duši i ve světě blogerů a blogerek, a tak to budou zase úplně jiné zážitky.

Odkud máte vy nejvíce svých kamarádů? A jakých momentů s nimi si vážíte nejvíc?

Mějte se krásně a nezapomeňte zase brzy něco společně s přáteli podniknout 😀